Amerického profesora kulturní a sociální antropologie Andrewa Lasse není třeba nijak zvlášť knihovnické veřejnosti představovat. Stál u zrodu projektu CASLIN, jehož zásadním výstupem byl vznik Souborného katalogu ČR. V samotném Ikarovi je řada článků, kde najdeme jeho jméno.

Prof. Lass zahájil svou přednáškou o vzdělanosti ve čtvrtek 2. října 2014 letošní podzimní cyklus seminářů Centra pro teoretická studia v Praze (dále jen zkratka CTS). Andrew Lass nebyl v CTS poprvé; již v roce 1997 zde vedl brainstorming o budoucnosti CTS - a Ivan Havel, který nyní seminář uváděl, mohl s radostí konstatovat, že CTS stále existuje.

Prof. Andrew Lass

Úvodní slova přednášky pronesl Andrew Lass ve svém rodném jazyce, v angličtině, a poté navázal česky s dikcí, v níž by nikdo nehledal cizince. S přítomnými se podělil o své osobní zkušenosti s vysokým školstvím v Čechách a podrobněji přiblížil vysokou školu v Americe, na níž učí. Princip této vysoké školy spočívá v tom, že studenti si zapisují hlavní a vedlejší obory, které nemusí být příbuzné. Získávají tak bakaláře "ve vzdělanosti" (angl. Live Arts Education). Neznamená to, že absolvent určitého oboru se bude tomuto oboru věnovat i dále, jde spíše o získání širokého všeobecného vzdělání. Studenti se učí číst odborné texty, psát, provádět výzkum, diskutovat.

Dva modely vzdělávání

Prof. Lass popsal dva modely přístupu ke vzdělání. Prvním byl model prusko-napoleonsko-rakousko-uherský, tj. model encyklopedického vzdělání, kdy je stanovena jakási množina vědomostí a ty je třeba zvládnout. Na opačné straně stojí tzv. progressive education, model interaktivního vzdělávání, kdy je podporována kreativita, hravost, byť ve strukturovaném prostředí.

Encyklopedický přístup ke vzdělání se projevuje tak, že výchova se stává výchovou k národní identitě a vedle toho produkuje zaměnitelné lidi s takřka identickou množinou vědomostí, tedy spolehlivé, ne nutně myslící, občany. V Evropě dominuje encyklopedický model, celková úroveň průměrné vzdělanosti je zde vyšší než v USA. Je však třeba si uvědomit, že vědomosti jsou užitečné jen natolik, nakolik jsem schopen s nimi zacházet.

Andrew Lass přiznává, že musí tolerovat to, že u svých studentů prvních ročníků obvykle nenachází společnou sdílenou množinu vědomostí, což je frustrující. V dalších ročnících však studenti už získávají potřebné dovednosti a jsou velmi motivovaní ke studiu, stávají se jedinečnými osobnostmi.

Krize ve vzdělávání a informační technologie

V posledních letech se ukazuje jistá krize ve vzdělávání jak u nás, tak v USA ‒ studenti chtějí studovat, aby získali práci. Objevuje se čím dál více pragmatismu: „K čemu to bude? Kde se uplatním? Kolik vydělám?“ Vytrácí se zkušenost zážitku myšlení, myšlení na vysoké úrovni, uvědomění si sebe v procesu myšlení.

Kde se nabízí řešení? A. Lasse zajímá představa, že řešení se nachází v informačních technologiích. Své studenty například žádá, aby vypnuli při přednášce svá technologická zařízení. Vysvětluje, že je například dobré naučit se zapisovat si poznámky na papír a znovu je pak promýšlet. 

Všímá si toho, že studenti žijí čím dál více ve virtuálním prostoru, jsou téměř neustále na síti, a tedy nevnímají místo, kde se fyzicky nacházejí. Pojmenovává tento jev odtělesněním. Tím je narušený vztah mezi časem a trváním a mezi prostorem a místem. Místo je více než prostor, předchází prostoru. Prostor je aspektem místa.

Riziko polovzdělanosti

Otázka zní: Jsme natolik vzdělaní, abychom mohli přemýšlet nad tím, zda informační technologie vysokoškolskému vzdělávání prospívají, či mu škodí? Co znamená vstup IT do vzdělanosti? Andrew Lass rozvažuje nad výukou přes internet, respektive e-learningem, nad vzájemnou komunikací, virtuální a osobní.

Konkurence mezi vysokými školami tlačí jednotlivé školy do soutěživého chování, jsou například více nabízeny aplikační kursy, nikoli teoretické kurzy, v nichž se problematika promýšlí. Andrew Lass má obavu, že se vysokoškolské vzdělání dostává do krize; ale obava, že IT nabízí moment řešení, je větší. Odnáší to zejména humanitní obory, u nás nejvíce bohemistika. Pravda nevítězí, vítězí dohoda, dialog. Umím-li položit zajímavou otázku, musím toho už hodně znát.

Andrew Lass ukončil přednášku postřehem, čeho si u nás všiml - všichni jste zvládli angličtinu ve svém oboru, očekává se to. Znamená to, že umíte anglicky? A kdy jste měli naposled v češtině kurs stylistiky? Podle jeho názoru vzniká nová populace českých vědců, která neumí ani jeden jazyk.