Dne 14. dubna roku 1997 vydala skupinka tehdejších studentů ÚISK FF UK první číslo elektronického časopisu, který pojmenovali Ikaros. Jméno časopisu pochází od příhodné přezdívky v té době poněkud "padajícícho" serveru, na kterém se časopis uhnízdil. A tak časopis Ikaros vylétl s podtitulem "předznamenali jsme svůj pád", ve kterém nebylo ani zrnko zbabělé snahy "krýt se, kdyby to náhodou nevyšlo", jak se někteří škarohlídi možná domnívali, ale byla v tom spíše poťouchlost a recese. Pokud si dobře vzpomínám na schůzky ve "stoosmnáctce" a nebo u Saši Skenderiji v kabinetě, brali všichni redaktoři práci na Ikarovi opravdu vážně.

Zaujetí novým médiem, možnostmi elektronického publikování a web designu a touha sledovat novinky a trendy na Internetu byly pravděpodobně hlavní příčiny toho, proč pár nadšenců chtělo věnovat všechen zbytek svého volného času (a ještě něco navíc) pro rozvoj Ikara. Z pohledu dneška musím říci, že ačkoliv se nám nikdy tato investice nevrátila finančně, určitě se vyplatila v jiné rovině: hodně jsme se naučili, získali jsme rozhled v oboru a také mnoho kontaktů. Spolupráce s některými osobnostmi z našeho oboru byla pro nás cennější než jiná návratnost našich "investic".

Každopádně ale nese každá taková investice s sebou jistá očekávání; stagnace či zakonzervování stavu, v jakém se nyní časopis nachází, by nepřineslo nic dobrého ani pro naše čtenáře, ani pro časopis samotný. O profesionalizaci jsme, koneckonců, mluvili skoro od začátků Ikara. Nejdříve jsme tím mínili zlepšení obsahu, který odráží práci autorů a redakčního týmu, posléze vyšlo najevo, že pro splnění našich představ nemůžeme - z různých důvodů - setrvávat v pozici dobrovolníků. Ať jsme byli jakkoliv poctiví a odpovědní, našim partnerům jsme chtěli nabídnout přímější a otevřenější možnosti spolupráce. Právě proto se z party lidí "ze stoosmnáctky" stal Ikaros, o. s.

Na podstatě naší práce se ale příliš nezměnilo: redakční rady stále rotují po bytech členů redakce, po redakčním e-mailu zase létají dohady, kusé dotazy a občas i výtky. Práce pro Ikaros - snad mohu mluvit za celou redakci - se stala součástí života, takže paradoxně i s ubývajícím volným časem a přibývajícími ostatními povinnostmi se daří držet měsíční rytmus (a pokud bych tento článek nepsala čtyři dny po uzávěrce, mohla bych přidat, že i přísnější uzávěrky a termíny se stíhají).

Nedávno jsme začali předělávat Ikaros do dynamické podoby, zavádíme redakční systém, který nám - jak doufáme - umožní vytvořit lepší prostředí nejen pro naši práci (to snad ani není na místě, zatím s tím máme spíše víc starostí než užitku), ale především pro čtenáře. Už jenom takové vyhledávání, orientace v článcích, možnost nabídnout různé pohledy na obsah časopisu (nejen chronologické) jsou, myslím, služby, které čtenářům přijdou vhod. Při důkladném "prohrabávání se" obsahem všech pěti roků (šesti ročníků) Ikara jsem měla možnost nejen zavzpomínat, ale také získat komplexnější přehled o vývoji časopisu: nakonec každoměsíční shon kolem konkrétního čísla nás od takových pohledů většinou odvádí.

Za celou svoji existenci vyprodukoval Ikaros 55 čísel, ve kterých vyšlo 1 118 článků. Kromě toho připravil Ikaros celkem 6 sborníků z odborných akcí a v minulém roce přenášel on-line zpravodajství z konference INFORUM, a to obrazem i textem. Na konci každého ročníku (kromě prvního) vyšlo speciální silvestrovské číslo, téměř nejnavštěvovanější z Ikařích produktů. Co se návštěvnosti týče, je tradičně nejvyšší právě kolem vydání "Silvestra" a především v "internetových měsících", tedy v březnu, a v květnu, kdy se koná INFORUM. V posledních měsících se průměrná denní návštěvnost dostala na hodnotu celkové měsíční návštěvnosti u prvních vydání Ikara. Ještě sympatičtější než výrazně stoupající křivka návštěvnosti časopisu je skutečnost, že přibývá také autorů píšících pro Ikaros - těch se za celou dobu existence časopisu nashromáždilo celkem 197. Především v posledních ročnících Ikara je patrná tendence k dlouhodobější, trvalejší a koncepčnější spolupráci autorů s časopisem: průvodním jevem jsou pravidelné sloupky a dlohodobě řešená témata objevující se na stránkách Ikara.

Za toto všechno se jistě sluší poděkovat. Mám pouze problém s tím, že seznam těch, kterým bychom velmi rádi vyjádřili náš vděk, by byl strašně dlouhý. Navíc hrozí, že bych na někoho neúmyslně zapomněla. Snad tedy nikoho neurazí, pokud nebudu jmenovat, myslím, že většina z vás sama sebe "pozná". Za to, že Ikaros mohl oslavit pět let vděčíme především těm, kteří nás podporují nejen občasným článečkem, ale především morálně, nadšením a uznáním naší práce. Děkujeme všem autorům, kteří byli a jsou ochotni publikovat v časopise Ikaros. Protože by bylo nespravedlivé děkovat jen těm, kteří "viditelně" časopis podpořili, naše poděkování patří i šedým eminencím za oponou, které nám pomáhají jinou cestou. Nakonec jsem si nechala poděkování osobám a institucím, díky nimž můžeme časopis připravovat a vydávat a velký dík patří všem, kteří nám umožnili Ikaros prezentovat a přiblížit tak čtenářům. Doufám, že s vaší pomocí se nám podaří oslavit i první kulatiny. (Osobně jen doufám, že ještě ve větším kruhu).