V komornějším prostředí než v předcházejících letech, avšak v sálu s nepříliš dobrou akustikou se v hotelu Vladimír v Ústí nad Labem uskutečnil ve dnech 9. až 10. června 1999 sedmý ročník semináře Automatizace knihovnických procesů. Dlužno dodat, že tato akce si svůj původní název ponechává spíše z úcty k tradici, neboť tematické zaměření příspěvků jeho rámec překročilo, aniž by snad tento fakt účastníkům, kterých se sešlo více, než jsem vzhledem k výši vložného očekával, vadil.

V úvodním referátu představil ing. Martin SVOBODA (STK) svou vizi o tom, jaká pozice přísluší knihovnám v éře Internetu. Podle něho jde o vztah koexistence než "konkurence", přesto nebo právě proto hovořit o Internetu jako o všeobsahující digitální knihovně by znamenalo se obklopit mýtem. "Kamenné" knihovny budou mít funkci přístupového bodu (v našich podmínkách) nebo zprostředkovatele internetovských služeb. Autor také připomněl některé iniciativy v oblasti webovských zdrojů (Uniform Resource Name ve spojení s ISSN jako unikátní popisný údaj seriálu, projekt SICI týkající se propojení záznamů v bibliografických databázích s příslušným dokumentem a metadat na základě tzv. Dublin Core), které mají usnadnit jejich vyhledávání.

Rolí elektronických časopisů ve vědecké práci a prezentací jejích výsledků v nich se zabýval doc. RNDr. Jaroslav POKORNÝ (MFF UK). Tyto zdroje, které vznikají ve všech oborech, rozdělil do tří skupin. Do první generace patří ty časopisy, které jsou věrnou kopií tištěných originálů. Tato charakteristika se nevztahuje zcela na periodika druhé generace, které poskytují informace v tištěné verzi nedostupné (archiv, databáze odkazů, nabídka objednávání knih aj.). Elektronické časopisy třetí generace, které vycházejí výhradně v elektronické formě a vzdalují se představě o odborných časopisech, jsou prostředkem snadné spolupráce bez ohledu na geografickou vzdálenost, umožňují sdílení informací a jejich okamžité publikování ve virtuální knihovně. Na rozdíl od předchozích typů představují tyto dokumenty způsob, jak integrovat (v síťovém uspořádání) znalosti v dané problematice (např. Information Systems Cybrarium v oblasti webovských aplikací).

V navazujícím příspěvku se Filip VOJTÁŠEK (Ikaros) věnoval závažnému problému tradičních odborných časopisů, základních prostředků odborné komunikace: stárnutí informací. Tento stav je důsledkem složitého vydavatelského procesu opírající se o tzv. peer-reviewing (recenzování), který má zaručit původnost a věcnou a formální správnost článků. Od přijetí rukopisu do jeho zveřejnění uplyne nezřídka 12 a více měsíců. Zkušenosti s realizací projektu Ikaros svědčí o tom, že odlišný charakter vydavatelského procesu elektronického časopisu umožňuje tuto dobu zkrátit, a tak se soustředit na obsahovou kvalitu.

Aleš HOUDEK (Ústav výpočetní techniky UK/Ikaros) přiblížil principy fungování vyhledávacích služeb v prostředí WWW . Hodnocení těchto systémů, bez kterých si práci na Internetu nedokážeme představit, není měřena pouze množstvím dokumentů, které registrují, nýbrž způsobem jejich získávání, frekvencí aktualizace databáze, vytváření indexových souborů zahrnující slova jako reprezentantů dokumentů (tyto soubory jsou organizovány jako v plnotextových databázích). Dotazy se vyřizují na základě sady kritérií s různou váhou, přičemž se uplatňují prvky umělé inteligence (v tomto kontextu byl zmíněn systém Google).

Mgr. Richard PAPÍK (ÚISK FF UK) se soustředil na trendy v moderních informačních službách v kontextu globalizovaného světa, v éře "digitální ekonomiky". Tradiční schéma "koloběhu informací" (producent – informační zprostředkovatel jakožto "užitečný filtr"– uživatel) se v rostoucí míře zužuje (tak jak nabývá na významu Internet) na přímý vztah producent – uživatel. R. Papík soudí, že role informačního brokera je v "informační obsluze", v konfrontaci s dynamickými změnami na poli informačních zdrojů a technologií, stále nezastupitelná, avšak považuje za nezbytné "proaktivní chování" z jeho strany.

Ing. Vladimír KAREN (AIP) informoval o nové službě firmy Bell+Howell Information & Learning (dříve UMI). Jako nadstavbu systému ProQuest Direct, který nabízí přístup k množství fulltextových databází z humanitních, sociálních a přírodních věd, si uživatel může "ušít na míru" webovské rozhraní ProQuest SiteBuilder tak, aby vyhovovalo jeho potřebě (v češtině a aktuální odpověď na dříve sestavenou rešeršní strategii).

Ing. Tomáš RUBRINGER (STK) obsáhle charakterizoval z technického hlediska protokol Z39.50, který slouží pro vyhledávání a přenos dat a který nachází v knihovnictví jako standard stále širší uplatnění, zejména v podobě jednotného rozhraní pro přístup k externím zdrojům, které jsou uloženy na serverech s různou platformou, nebo při vytváření virtuálních nebo distribuovaných souborných katalogů. Protokol, resp. 3. verze označená jako Z39.50-1995, podporuje 15 formátů bibliografických záznamů včetně UNIMARC.

Pojem virtuální knihovna (trochu poetičtěji a zároveň neuvěřitelně označovaná jako "knihovna beze zdí") se dávno usídlil v odborné terminologii, ale teprve s rozvojem Internetu získává reálný obsah. Mgr. Daniela TKAČÍKOVÁ (VŠB-TUO) ve svém vystoupení definovala digitální knihovnu jako sbírku digitálních/digitalizovaných dokumentů (včetně těch, které obvykle knihovna neuchovává – jde tedy spíše o knihovnu-archiv-muzeum-galerii). Základním technologickým předpokladem pro vznik digitální knihovny je zaprvé možnost převedení tištěných a dalších dokumentů do elektronické podoby, které lze – jako počítačové soubory (textové a obrazové) – dále zpracovávat (navíc některé dokumenty ani nemají tištěný originál), zadruhé síťový přenos. Knihovna tak může nabízet přístup k dokumentům více uživatelům současně, aniž by ji museli fyzicky navštívit.

Jako součást odpoledního bloku semináře se uskutečnila panelová diskuse na téma "Knihovník v říši divů a za zrcadlem aneb Jak přežít ve světě moderních informačních technologií", kterou měli pořadatelé v úmyslu, předpokládám, provokovat nebo povzbudit přítomné. Jednotlivé příspěvky kreslily "portrét" budoucích uživatelů a knihovníků, aby se nakonec diskuse nesla ve znamení nářků a kritiky "vzdělávací politiky" ÚISK.

Druhý den semináře byl věnován výhradně automatizaci knihoven. PhDr. Bohdana STOKLASOVÁ (NK ČR) rekapitulovala deset let trvající a dosud neskončený proces implementace (resp. jejich národní interpretace) v oblasti jmenného a věcného popisu (namísto původních záměrů zavést národní pravidla), a to v souvislosti s aplikací automatizovaných systémů, vytváření souborného katalogu a mezinárodní výměnou záznamů.

PhDr. Barbora RAMAJZLOVÁ a Marta MACHYTKOVÁ (ČVUT) seznámily s principy sdílené katalogizace, na níž se podílí v rámci souborného katalogu osm knihoven ČVUT. Modul systému KP-sys nahradil původní software Automatizovaná knihovna, neboť nepodporoval AACR2 a UNIMARC. Praxe potvrdila úspornost a vyšší kvalitu záznamů (díky supervizi), na druhé straně jsou na práci katalogizátorů jsou kladeny vyšší nároky.

Proces zpracování záznamů pro národní souborný katalog (tj. analýza přejímaných dat a jejich konverze, přidělení míry kvality záznamů a import do databáze katalogu) byl předmětem referátu PhDr. Gabriely KRČMAŘOVÁ (NK ČR). Vzhledem k tomu, že současný systém (ALEPH), na němž je souborný katalog provozován, neumožňuje kontrolu duplicit při importu (pro tento účel se dosud používá externí program), od konce června 1999 bude katalog spravován ve vlastní aplikaci založené na systému ORACLE. Jeho hlavní přednost spočívá v plné automatizaci jednotlivých fází začleňování záznamů do katalogu, aniž by dodavatel dat musel měnit svůj zaběhnutý způsob.

S přehledem dosavadního vývoje Polytematického strukturovaného hesláře (PSH), který vznikl na půdě Státní technické knihovny v Praze (na jeho řešení se však podířleli i pracovníci jiných knihoven), a perspektivami jeho aplikace vystoupil Mgr. Pavel SMOLKA (STK). Záměrem tvůrců PSH, jehož první ostrá verze byla po experimentální fázi představena v březnu 1997 a v současnosti je k dispozici verze 1.2, bylo do jisté míry nahradit “méně uživatelsky vlídné” selekční jazyky (např. MDT), zejména v automatizovaných knihovnických systémech (někteří distributoři již instalaci PSH nabízejí) většiny on-line katalogů. PSH obsahuje asi 16 tisíc deskriptorů ve 42 tematických řadách a využívá se kromě STK (katalog knih) v „VUT a v několika státních vědeckých knihovnách. P. Smolka zmínil zkušenosti STK s reindexací fondu a doplňováním, resp. aktualizací PSH.