Bavím se dobře!
Jaké jsou vaše vzpomínky na školu? Proč jste si vybrala právě knihovnický obor?
Obor knihovnictví jsem si vybrala už v necelých patnácti letech, kdy jsem se po základní škole přihlásila na Střední knihovnickou školu v Praze. I tehdy bylo dost těžké dostat se tam, jednak kvůli velkému zájmu a jednak kvůli krajovým kvótám, které svým způsobem znevýhodňovaly zájemce z Prahy. Začala jsem tedy studovat až v říjnu, kdy se vedení školy rozhodlo otevřít druhou třídu prvního ročníku a věřte mi, připadalo mi to jako obrovské štěstí. Rodinné odborné zázemí jsem neměla (už jenom z vyprávění vím, že jeden z mých pradědečků působil v malém městečku v tehdy sudetoněmeckém pohraničí několik let jako knihovník české knihovny) a v těch patnácti letech samozřejmě chyběly i zkušenosti, takže při výběru školy rozhodovala jako u mnoha jiných láska ke knížkám a z toho vyplývající časté návštěvy v lidové knihovně. Příjemné prostředí a příjemní lidé, neměla jsem žádný důvod nepřipojit se k nim. Musím se ale přiznat, že i když střední škola sice "nic nezkazila", také mě zase k povolání tolik nepřitáhla. Po maturitě u mne spíš převážila touha dál studovat a katedra vědeckých informací a knihovnictví na Filozofické fakultě UK byla logickým vyústěním. Po několika semestrech jsem si potom vybrala informační specializaci, protože byla pro mne zajímavější, měla pestřejší nabídku předmětů a začínala jsem tušit, že má budoucnost.
Kterým směrem se pak ubíral Váš kariérní růst? Kde pracujete nyní a co je obsahem vaší práce?
Po škole jsem pracovala řadu let v různých funkcích a na různých pracovištích armády a Ministerstva obrany. Postupně jsem se věnovala studijně rozborové práci, provozu dokumentografické databáze a informační podpoře odborné činnosti. Poslední roky jsem pracovala jako administrátor dat interního informačního systému Ministerstva obrany. Před dvěma lety jsem se rozhodla k zásadní změně a od prosince 1998 pracuji jako informační specialista daňového a právního oddělení společnosti PricewaterhouseCoopers, která se zabývá konzultační a auditorskou činností. Moje odpovědnost sahá od budování malé knihovny (a je to vlastně poprvé v mojí kariéře, kdy mám co dělat s klasickým knihovním fondem), přes vytváření znalostních databází a vyhledávání informací, k tvorbě aplikací pro intranetové stránky oddělení, které tvoří zhruba 120 odborníků, především právníků a ekonomů.
V čem si myslíte, že spočíval Váš úspěch? Co je podle Vás klíčové pro dosažení úspěchu v zaměstnání?
Ráda bych se nejdřív zeptala já Vás, co je pro Vás měřítkem úspěchu. Možná je to pro Vás a pro řadu dalších lidí fakt, že pracuji pro prestižní mezinárodní společnost? Na druhou stranu zase spousta lidí naši firmu nezná, a proto se možná diví, proč automaticky mluvíte o úspěchu. Tady by mě měli spíš hodnotit kolegové z oddělení, pro které pracuji. Ale když nebudu falešně skromná, musím se přiznat, že projít vítězně konkursem na mé nynější místo byl pro mne úspěch, a že řada mých současných kolegů oceňuje informační služby a spoléhá se na ně. Také mne velmi potěšila firemní cena "Innovation Award", kterou jsem loni získala za projekt aplikace International Taxation. Ale musím říct, že jsem přesvědčená, že řada lidí, které z naší branže znám, by uspěla stejně, ne-li lépe.
A jak Vás pro dosažení úspěchu v zaměstnání vybavilo studium?
Vzhledem k pokroku technologií na jedné straně a době mého absolutoria (1981) na straně druhé je jasné, že konkrétní poznatky ze školních osnov už většinou hodně zastaraly a v praxi je téměř nevyužívám. Takže za nejcennější z toho, co mi studium dalo, považuji schopnost uvažovat v souvislostech, obraz světa jako mapy využitelných informací a uvědomění si významu empatie. Ale neptejte se mě prosím, který studijní obor a jak konkrétně k tomu přispěl! Spíš to souviselo s působením některých pedagogů. Mimochodem, zajímalo by mě, jestli stejný pocit sdílím s dalšími absolventy katedry, nebo je to pouze moje osobní zkušenost. Důvod, proč jsem se zmínila právě o empatii, vyplývá z mého přesvědčení, že pro úspěch v našem oboru je právě empatie, stejně jako aktivní a inovativní přístup a intuice rozhodující.
Kdybyste nyní šla zpět na fakultu v roli studentky, co byste potřebovala, aby Vás tam naučili? Nebo se zeptám opačně. Co jste musela získat praxí, abyste se v oboru dobře uplatnila?
Tohle je velmi jednoduchá otázka, a tak stačí jmenovat… informační zdroje, databáze, Internet včetně web designu a web editace, trochu technických znalostí a hodně jazykových znalostí, především jazykové praxe, vyhledávání v informačních zdrojích, legislativní i ekonomické znalosti (např. účetnictví), základy psychologie.
Máte nějakou veselou nebo zajímavou vzpomínku na dny na fakultě?
Mezi ně patří rozhodně jinovatka a stany na Albeři, výprava na finále SVOČ v Bratislavě nebo velmi brzké ranní semináře v Městské knihovně. Hodně a ráda, i když zřejmě nepřesně, také cituji jednu větu, kterou jsem právě tam slyšela. Je o tom, že zkušenostní informace jsou jediné informace, které se nedají předat. Ale pochopení významu tohoto sdělení už souvisí spíš s věkem a dospíváním další generace, než pouze s naší profesí.
Udržujete kontakty se svými bývalými spolužáky? Víte, co dělají a kde se uplatnili?
Samozřejmě, ráda a často se s nimi setkávám. I když se mě tolik netýkají jinak všeobecně sdílené problémy jako granty, nový knihovnický zákon, financování knihoven, souborné katalogy nebo používání knihovnických systémů, stejně se najde spousta věcí, které mě inspirují, a i kvůli tomu jsem se do poloviny minulého roku snažila organizovat odborná setkání pod hlavičkou České informační společnosti. Obecně jsem přesvědčena, že v našem povoláních se dá potkat hodně zajímavých a inspirativních lidí, i když se třeba už nevěnují tomu, co vystudovali.
Jak vidíte, z pohledu Vaší osobní zkušenosti, budoucnost oboru knihovnictví a informační vědy?
Jsem přesvědčená, že naše povolání má velkou budoucnost, a to právě tam, kde je i jeho minulost, to jest ve zprostředkování informací. Možná jiných, určitě jinými způsoby, ale ta podstata zůstává stejná. Musíme rozumět svým čtenářům, uživatelům nebo, chcete-li, klientům a usnadnit jim existenci osobní i pracovní tím, že jim budeme poskytovat ve správnou dobu správné informace, a to spíš aktivně než na vyžádání. Kvalita tohoto procesu předpokládá i tvorbu kvalitního zázemí, tj. kvalitní knihovní fondy, databáze, seznamy, rozcestníky nebo portály a vzájemnou spolupráci.
Má pro budoucí rozvoj oboru smysl posilovat výzkum, přiblížit jej více potřebám podniků, a nebo raději trénovat nové absolventy k dovednostem potřebným zejména v praxi?
Já považuji naši profesi především za praktickou činnost, takže dávám přednost výuce a trénování praktických dovedností, ale zároveň jsem přesvědčena, že k absolventovi našeho oboru (stejně jako ke každému absolventovi VŠ) patří obecný společenský a kulturní rozhled. Takže ne vědu pro vědu, ale spíš rozšířit obzory studentů co se týče právního vědomí, společenských otázek, filozofického, politického a kulturního zázemí. Jsem přesvědčena, že jazykové vybavení studentů, které je jistě dnes nesrovnatelně lepší než v dobách mého studia, by se mohlo dále zkvalitnit přednáškami a semináři vedenými v cizím jazyce.
Co Vás v oboru informačních služeb a knihovnictví baví a co naopak považujete za jeho slabinu?
Bavím se dobře, díky! Osobně mě nejvíc těší ta téměř detektivní práce při vyhledávání informací k různým problémům, kde většinou musíte nejdříve rozklíčovat, co vlastně klient chce, potom identifikovat a zhodnotit zdroje a zakončit obě dobrodružné etapy tím, že vyberete a předáte to "nejlepší". Důležité je také průběžně se připravovat a studovat relevantní informační prameny. A velmi zajímavá je pro mne osobně možnost vzdělávání, téměř mimoděk, v rámci celého tohoto procesu. Domnívám se, že i pro řadu dalších kolegů a kolegyň právě tahle stránka věci představuje silné pouto k naší profesi.
Slabinou oboru je podle mého názoru naše malá důvěra ve vlastní síly a zkušenosti, neschopnost prezentace. Překážkou zlepšení tohoto stavu je i nízká prestiž povolání "knihovníka" v obecném povědomí společnosti. To je ale otázka dlouhodobějšího vývoje a nikdo to za nás nevyřeší. Doufám, že se najde několik dynamických osobností, které by mohly přitáhnout pozornost a začít měnit image naší profese mimo náš obor. Myslím, že bychom měli veřejnosti ukázat, co se všechno skrývá pod pojmem knihovník (jaké znalosti, dovednosti a specializace) a možná pomalu nahrazovat tento tradiční název oboru. A domnívám se, že by nám samotným prospělo podrobit se určité cirkulaci v rámci jednotlivých specializovaných činností, ať už v jedné instituci nebo prostřednictvím spolupráce v různých knihovnách a informačních institucí. Věřím v celoživotní vzdělávání a jeho význam právě v našem oboru.
Máte pro nás nějaké sdělení, které byste chtěla říci závěrem?
Na závěr jeden vzkaz pro kolegy a kolegyně: Většina lidí neví víc, než víte vy.