Cestovní zpráva z exkurze katedry PVH po Tyrolsku, Korutanech a severní Itálii
Na exkurzi s katedrou pomocných věd historických jsem jela po loňské výborné zkušenosti ze Saska a Lužice. Letošní exkurze byla stejně výborně připravená a zorganizovaná a výběr navštívených lokalit byl mistrovský, za což patří dík všem, kdo se na její přípravě podíleli.
Neděle 21. 5. Mezi rakouskými a německými jezery projíždíme do země tyrolské orlice pouze s krátkou aklimatizační zastávkou u Mondsee. Začínáme si zvykat na charakteristickou alpskou krajinu, pro kterou je příznačné spojení měst v údolí s ze všech stran se tyčícími horami a neustále vykukujícími hrady. Prvními zastávkami jsou horní městečka v údolí Innu, Rattenberg a Schwaz, kde si všímáme především sakrálních památek (v R. kostel sv. Virgila a v S. farní a děkanský kostel Nanebevstoupení Panny Marie a františkánský klášter s výjimečnými malbami z 1. poloviny 16. století v křížové chodbě) a ve Schwazu též domu Fuggerů.
Městem, které svou existenci založilo na solných dolech, je Hall im Tirol. Zde prohlídka kostela sv. Mikuláše. Zajímavostí je zde způsob vystavení ostatků, z něhož si pravděpodobně vzal příklad vynálezce urnových hájů, dr. Hojda v této souvislosti ocenil "smysl pro muzejní instalaci".
Pondělí 22. 5.
Po noci v Innsbrucku, naplněné procházkou města a ochutnávkou innsbruckých nápojů, zahajujeme den návštěvou novostavby tyrolského zemského archivu. Dle zdejšího zvyku jsme byli uvítáni skleničkou místní pálenky - předpokládáme, že se takto vítají jen návštěvy, nikoliv každé ráno archiváři navzájem - a následovalo seznámení s významem archivu v současnosti Tyrolska. Ředitel archivu, dr. Köffler nás důkladně seznámil se služebním řádem a vyjádřil zajímavé srovnání archivu a muzea: muzeum shromažduje věci hezké a archiv věci šedé. Problematiku elektronických dokumentů tu řeší jednoduše: vytištěním. Zajímavě jsou zde řešeny podzemní prostory osvětlené pyramidovými střešními okny, zdobící jinak nudnou archivní zahradu. Každý archivář tak má nad hlavou vlastní pyramidu.
Po prohlídce Innsbrucku vyrážíme do nedalekého Stamsu, který kromě vyhlášeného lyžařského gymnázia proslul především cisterciáckým klášterem, založeným ve 13.stol., dnes již přestavěným v barokním slohu. Chloubou kláštera je mezi jiným "růžová mříž": mříž zdobená několika desítkami kovových růžových květů, výroba každé údajně zabrala 120 hodin (jak k tomuto počtu přišli, nebylo vysvětleno) a každá je prý jiná.
V jinak ospalém kraji jsme tu narazili na progresivní výstavu Tiroler Webkunst:-)
Večer se pokoušíme pokořit jednu z okolních dvoutisícovek. Pokus skončil takřka úspěšně, bohužel na úrovni, kam jsme vystoupali, chyběl údaj o nadmořské výšce a proto nemůžeme přesněji referovat kolik nám chybělo k vrcholu. Každopádně jsme skončili u zavřené Alpenzoo a slibně vypadající hospůdky, jejíž otvírací doba byla v korelaci s otvírací dobou zmíněné ZOO.
Úterý 23.5.
Návštěvou monumentálního renesančně přestavěného středověkého hradu Ambras, tyčícího se nad Innsbruckem, končíme pobyt v rakouském Tyrolsku. Nejslavnější obyvatelkou hradu byla bezesporu Filipína Welserová, nelegitimní manželka arcivévody Ferdinanda II. Zajímavostí je zde kabinet kuriozit, renesanční španělský sál, portrétní galerie Habsburků a také koupelna Filipíny Welserové.
Opravdovým vrcholem exkurze se stal přejezd Alp přes Jaufenpass (2094 m), který dal autobusu zabrat a na jehož vrchol jsme ze silnice vystoupali a někteří jedinci se zbytky sněhu koulovali.
První zastávkou v Jižních Tyrolích, nebo lépe v Alto Adige, byl hrad Tirol. První zklamání z nečekaného zjištění, že je hrad, vzdálený od autobusu asi půl hodiny ostré chůze, uzavřen, překonal profesor Hlaváček povelem k pochodu ke hradu a k všeobecnému překvapení a obdivu si vymohl vstup do hradu, jehož úloha v rámci programu exkurze byla nezastupitelná, a který byl toho času ve stadiu rekonstrukce. Hlavním cílem v této lokalitě byla hradní kaple s nástěnnými malbami.
Středa 24. 5.
Přestože jsme byli od Innsbrucku vzdáleni jen 150 kilometrů a charakter krajiny byl zcela stejný, rozdíl mezi oběmi zeměmi jsme poznali hned, jak jsme před bolzanským archivem, viděli první palmy, zralé třešně a zatím zelené fíky. V archivu jsme mimo klasické archivní pracovní postupy a depozitář shlédli prezentaci systému Augias Archiv a výstavku archiválií. V Bolzanu jsme stihli ještě prolétnout staré město a někteří nadšenci i zdejší sakrální památky.Výjimečným zážitkem byla návštěva nedalekého hradu Runkelstein s dochovanými nástěnnými malbami z přelomu 14./15. století. Zajímavý je především cyklus Tristan a Isolda. Pro zájemce doplňuji informaci, že pro knihovnu katedry PVHAS byl zakoupen výborně zpracovaný obsáhlý katalog.
Odpoledne patřilo Tridentu . Nástěnné malby jsme v tomto případě obdivovali na zámku Buonconsiglio, kde je kromě světských maleb renesančních, z období, kdy již zámek nebyl v rukou církve, pozoruhodná především Orlí věž (Torre Aquila). Ve věži je unikátní cyklus fresek s tematikou jednotlivých měsíců (měsíc březen se nedochoval), jehož vznik se datuje kolem roku 1400. Na malbách se prolíná život venkovského obyvatelstva s životem šlechty na pozadí měnící se krajiny v jednotlivých ročních obdobích.
Nebylo možno pominout ani dějiště tridentského koncilu: tridentský dóm sv. Virgila a kostel Panny Marie Maggiore.
Čtvrtek 25. 5.
Při návštěvě Brixenu se není možné nepřipomenout našeho milého Karla Havlíčka a jeho tyrolské strádání v letech 1851-1855. Viděli jsme dům, kde Havlíček bydlel a hotel Elephant, kde se stravoval a vyslechli referát k jeho pobytu v Brixenu.
Ústředním prvkem tohoto dne byla prohlídka dvou částí zemské výstavy 1500 circa. Výstava dokumentuje konec středověku a rychlý postup humanismu a renesance na sever od Itálie a všechny souvislosti, které tato proměna přináší, pochopitelně s přihlédnutím k situaci v Tyrolsku. Třídílná výstava je rozložena do všech zemí tohoto regionu, rakouského Tyrolska, italských jižních Tyrol a oblasti Tridentu.
Brixenská část (druhá) nese název De ludo globi (hra M. Kusánského, která vysvětluje jeho náhled na svět - její realizace byla též součástí výstavy). Expozice se důkladně věnuje například nástupu knihtisku, postavení ženy ve společnosti. Výstava nedokumentuje jen světlé stránky tohoto období rozmachu věd a humanismu, ale i stránky negativní, například utlačování židů, nevědomost. V rámci výstavy byl též prezentován CD-ROM Gutenberg Digital : digitalizovaná Gutenbergova Bible, výstup stejnojmenného projektu. Kdo zná produkty společnosti Albertina Icome Praha, byl značně zklamán, kopie jsou ve velmi malém rozlišení, prosvítají rubové stránky, stránky není možné zvětšit ani zmenšit, v nezřetelných náhledech se není možné orientovat. Lépe byly zpracovány 2 rukopisy, které na CD nebyly v úplnosti, kde byl velmi účelně zapracována transliterace dokumentu.
První část výstavy: Leonhard a Paola jsme navštívili na hradě Bruck v tyrolském Lienzu. Ústředním motivem je manželský pár z konce 15. století: Leonhard von Görz, reprezentant tradičního pozdně středověkého rodu a Paola Gonzaga z Mantovy, vyrostlá na renesančním dvoře, na jejichž manželství a životním příběhu je předvedeno spojení dvou odlišných kultur.
V Lienzu jsme v kostele sv. Ondřeje shlédli ještě Leonhardův náhrobek a zajímavé varhany s zavíratelnými křídly, které se pravděpodobně skamarádily s místními zvony a odlétají spolu do Říma.
Pátek 26. 5.
Poslední den exkurze byl věnován Korutanům a to především hlavnímu městu této spolkové země, Klagenfurtu. Bodem programu číslo jedna byl korutanský zemský archiv sídlící v novostavbě na kraji starého města. Na novou budovu je ředitel archivu oprávněně hrdý, je to na něm dost vidět, budova je skutečně skvostná, architektonicky výborně vyřešená i po stránce interiérů. Zajímavé je, že archiv není nijak zajištěn proti požáru, ředitel archivu to vysvětluje tak, že Klagenfurt je malé město a hasiči by tu byli během pěti minut. Archiváři pro nás připravili zajímavou výstavku bohemik z fondu (například dosud neprobádaná budějovická kronika ze 17. století, brněnské noviny z roku 1785 a rukopis Obnoveného zřízení zemského).Z hlediska heraldického byla pozoruhodná návštěva Wappensaalu v korunskému Landeshausu, kde je vyobrazeno 665 znaků korunských stavů z konce 18. století. Součástí prohlídky byla i exkurze do jednacích prostor koruntanského zemského sněmu, kterému předsedá Jörg Haider, jehož místo jsme si mohli detailně prohlédnout.
Po krátké prohlídce korutanského vévodského stolce u Karnburgu jsme zamířili do Gurku, posledního bodu této exkurze. Na první pohled nenápadný klášter, takřka zastíněný místním trpasličím parkem, nabízí celou řadu zajímavostí: unikátní, devět metrů čtverečních velké (ve dvou dílech), malované postní plátno (Fastentuch), určené k zakrytí oltáře v období postu z roku 1458 s 50 scénami ze Starého i Nového zákona a krypta s 96 jednoduchými a dvěma dvojitými sloupy, dokončená roku 1174.
No a konec je smutný, zanedlouho jsme již vjížděli do placaté dunajské krajiny, hory zmizely a před půlnocí jsme definitivně skončili v Praze.
A nakonec troufalá otázka. Nakolik je takto výborně připravená a pro účastníky přínosná exkurze na FF UK běžným jevem?