Knihovna Bedřicha Beneše Buchlovana v Uherském Hradišti se rozhodla v rámci Týdne knihoven k ojedinělému experimentu: otevřít své brány svým čtenářům přes celou noc - z pátku 13. na sobotu 14. října 2000. O zájem z jejich strany nebyla nouze, zejména u počítačů připojených k Internetu bylo sotvakdy volné místo. Všichni zúčastnění na to určitě jen tak nezapomenou. Posuďte sami z očitého svědectví.

17.30
Poprvé v životě nastupuju do knihovny na noční směnu. Je mi pro zbytek dne a noci určeno místo v čítárně. To je strategická pozice uprostřed budovy. Budu mít dobrý přehled. Kolegyně mě informují, že během pátečního odpoledne naprosto definitivně došly zásoby fólií na zatavování průkazek nových čtenářů. Není divu, během Týdne knihoven se jich přihlásilo na 600, dvakrát tolik než za celé září dohromady. V budově je velmi živo, nezvykle na tuto hodinu, kdy bývá již poloprázdná. Máme tady kolem 50 čtenářů.

18.00
První závan dobrodružství, přijímám telefonickou rezervaci Internetu na 21.15, výborně, nebudu tady sama. Právě dorazily mažoretky, objednané na lampiónový průvod a děvčata z dětského oddělení spolu s nimi odkráčela na náměstí. Jsou převlečená za berušku a broučka a moc jim to sluší. V budově zůstali z knihovníků jen ti, co nemají malé děti nebo vnoučata, jinak všichni zamířili vstříc Setkání broučků. Dospělí čtenáři zůstali.

18.50
Lampiónový průvod Setkání broučků zřejmě už skončil, neboť přišlo pár dětí s lampióny a dorazili první knihovničtí poslové. Hlásí skvělou účast několika set dětí s rodiči nebo učiteli a výborný program - mažoretky, pěvecký sbor křesťanské mateřské školy, starší děti s kytarami.

19.10
Do vstupních dveří se nalil začátek lampiónového průvodu a valí se vzhůru do dětského oddělení. Děvčata zjevně pozvala všechny děti, aby se přišly podívat do knihovny a ony VŠECHNY poslechly! Obdivujeme lampióny všech barev a tvarů, barevná svítící tykadélka, kostýmy a masky broučků a berušek. Zapomnětlivcům zhášíme svíčky v lampiónech, do knihovny přece jen oheň nepatří. Proud dětí houstne a houstne, je jich doslova plné schodiště odshora až dolů. Dětské oddělení musí být už po pěti minutách přeplněné k prasknutí, dav nadšených dětí se však valí dál. Začínáme se sázet, jak dlouho to vydrží.

19.25
Vydrželo to 15 minut, poté se naprosto narvané schodiště ucpalo. Děti jsou všude, v dětském oddělení, po celém schodišti, ve vestibulu, před knihovnou. Hrášek by nepropadl. Nejde to nahoru ani dolů. Naštěstí to nikomu nevadí. Další půlhodinu se situace pomalu rozvolňuje, děti se rozptylují po budově a jejím okolí, posléze odcházejí domů. Naše schodiště právě vydrželo svou životní zatěžkávací zkoušku.

20.10
V mezipatře začíná nenápadně hrát country kapela. V budově je neuvěřitelně moc lidí. Nevíme, jak se tady octli, ale už tušíme, že naše noc v knihovně nebude fiasko.

20.30
Návštěvníků přibývá a přibývá, kapela hraje, nálada je nevázaná a připomíná happening. A do toho se půjčují knížky, časopisy, cédéčka, kopíruje se.

20.35
V čítárně se začínají rozmísťovat obrazy Moarcha "Mišo" Evena, bretaňského malíře, který před pár lety pěšky přišel z Bretaně na Slovácko a zalíbilo se mu tak, že už zůstal. Maluje nádherné poetické obrazy inspirované folklórem a stal se jakýmsi hradišťským maskotem. Naše výpomocná potravinářská četa v zákulisí urputně zpracovává a aranžuje chlebíčky, pomazánky, zákusky a koláčky. "Na place" je živo, lidé si povídají, hudba je tak strhující, že se snad každou chvíli začne i tancovat.

22.00
Oficiální zahájení večera s vernisáži Mišových obrazů. Nejprve výrazový tanec v podání slečny Košíkové, poté houslové sólo Jakuba Ilíka, následuje výstavní řeč šéfredaktora Slováckých novin pana Jilíka a opět taneční vystoupení Hanky Košíkové. A už mezi lid prohlížející si několik desítek vystavených obrazů vbíháme s tácy plnými chlebíčků a zákusků. Místní celebrita nebo obyčejný čtenář, vsjo ravnó, chlebíčky i úsměvy rozdáváme na všechny strany. A mezi tím vším si lidé stále chodí "normálně" půjčovat!

22.45
Na výpůjčním pultě je v tomto okamžiku 34 průkazek, ale lidí v budově tak čtyřikrát tolik. Dole v oddělení pro dospělé, kam vernisážový ruch z čítárny tolik nedoléhá, se urputně studuje a půjčuje. I v tuto hodinu se přihlašují noví čtenáři. Hudba neustále hraje.

23.57
Ten největší ruch s přibližující se půlnocí opadl, ale stále nejsme sami, jak nám někteří prorokovali. Dole v dospělém sedí u katalogů pět lidí, u Internetu tři, v čítárně u novin pět lidí, v příruční knihovně jeden nadšenec, právě se nám přihlašuje jeden nový čtenář. U pultu si jiný čtenář vypisuje zámluvkové lístky na knížky.

24.00
S úderem půlnoci vkročili do budovy další tři čtenáři současně. Já jsem byla vzápětí odlovena čtenářem toužícím po knize o Starém Městě. Ta je v regionálním oddělení, v prezenčním režimu, a tak mu ji vkládám do rukou se slovy: "To vám domů nepůjčím, to si vemte do studovny." Neprotestuje.

0.12
Den se nám přelomil a mně dělá chvíli problémy psát na dokladové bloky za vypůjčená cédéčka správné datum. Hudebníci nás opustili, ale v budově je setrvalý šum hovoru z několika diskusních kroužků, které se usídlily v čítárně. Dětský počítač je v obležení čtyř děvčátek.

0.25
Nestíhám všechno z prvního patra sledovat, ale zaregistrovala jsem, že do budovy právě vstoupilo pět návštěvníků současně.

0.29
Plně obsazen je stále Internet i všechny katalogy, kolegyně z dospělého právě pro čtenáře hledají nějakou literaturu mezi regály.

1.02
Krátce odbíhám do přízemí, kde mi naše výpočetní centrum, provádějící tzv. průběžný čárkovací výzkum, sděluje, že mezi půlnocí a jednou hodinou ráno vstoupilo do budovy 30 lidí, nepočítaje ty, co už byli vevnitř.

1.34
Tuto noc nás již podruhé (a ne naposledy) navštěvuje reportér regionální přílohy Mladé fronty pan Tvrdoň a zpovídá nás z prozatímních zážitků. Tak nadšeného novináře jsem už dlouho neviděla. V poskytování interview máme za Týden knihoven bohatou praxi, jen během pátku se zde vystřídalo asi šest redakcí a několik fotografů.

2.05
Využiji půlhodiny, kdy po mně čtenáři bydlící tuto noc v čítárně nic nechtějí, protože si stačí sami a juknu na mail. Tam číhá deset elektronických rezervací na knihy. Takže mám o zábavu postaráno.

2.40
Internet stále plně obsazen. Naše ochranka propadla mariáši. Dle naší interní terminologie už "hrajeme přesilovku", tzn. v budově je více knihovníků než čtenářů. I tak ale zůstává 5 věrných dospělých čtenářů, z nichž někteří se s námi dočkají rána. Ale to ještě netušíme.

3.00
Protože to vypadá na absolutní útlum dalších příchozích, spouštíme statistiku. Jsme strašně zvědaví na čísla, neboť dosud každý den Týdne knihoven byl podle všech ukazatelů naprosto rekordní. Minutu po spuštění statistiky vkročí do knihovny čtyři čtenáři a pes. Tři z nich se přihlašují, pes chce taky, ale nemá s sebou občanský průkaz.

3.50
K odchodu se zvedají 2 ze zabydlených čtenářů. Zapřádáme nezávazný hovor na téma knihovnictví a ten nám vydrží až do 4.45, kdy čtenáři, které jsem viděla poprvé v životě, konečně odejdou.

4.50
Konečně počítač vyplivl statistiku. Jsme šokováni. Není divu, že výpočet trval tak dlouho, neboť padl další absolutní rekord. Od pátečního rána do půlnoci navštívilo knihovnu rovných 900 čtenářů, z nichž se 184 nově přihlašovalo. Za jediný den si z budovy odnesli tři a půl tisíce dokumentů. Pokud ke čtenářům registrovaným počítačem připočteme i stovky dětí z lampiónového průvodu a další návštěvníky, kteří průkaz ani nepředkládali, odhadujeme, že nás tento den navštívilo téměř dva tisíce lidí. Uff.

5.10
Odchází nám další z vytrvalých čtenářů, který si poslední hodinku četl v křesle poezii. Průběžně jsme ho kontrolovali, jestli nespí, ale opravdu si četl!!! U Internetu stále zůstává jedna čtenářka a v dětském oddělení spí tři děti, které odmítly jít s rodiči domů a rozhodly se neopustit do rána knihovnu. Ochranka nám vybíhá shánět čerstvé rohlíky.

5.16
Jakoby nic do knihovny vkráčí čtenář, předloží průkaz, projde se mezi regály, chvíli se probírá knihami, pak si nějaké vybere, půjčí a odkráčí. Asi šel na ranní směnu do továrny.

5.50
Jedna z kolegyň, které nás opouštěly kolem půlnoci, nás přichází povzbudit čerstvě upečenými buchtami!

5.55
Kolegyni Markétu, která nepřetržitě slouží od páteční sedmé hodiny ranní, zastihl u počítače mikrospánek. Přistihli jsme ji spící, slovo na obrazovce v půli přetržené a nedopsané. Pomalu začíná svítat.

6.35
Volají Zemské noviny. Sdělujeme, že jsme nebyli minutu bez čtenáře v budově a že nikdo z knihovníků neusnul.

6.50
Potřetí nás navštěvuje pan Tvrdoň z Mladé fronty Dnes a je zjevně překvapen, že jsme živé, zdravé a čilé. Skutečnost, že v budově celou noc byli a stále jsou nějací čtenáři ho uvádí do stavu exaltovaného vytržení. Zpovídá čtenářku, která krátce před sedmou hodinou ranní odchází od Internetu. Strávila v budově knihovny celkem 13 a půl hodiny!!! Dle vlastního vyjádření by ji rodiče na noc na diskotéku nepustili, ale do knihovny ano. Už se nám trousí čtenáři - ranní ptáčata, ti co nemohou dospat i ti, co jsou zvědaví, jak to dopadlo. Je mezi nimi i žena s malým dítětem.

6.55
První sobotní dětský čtenář. Žene se nahoru do dětského, kde se na půdičce probouzejí děti, které strávily noc v knihovně.

7.00
Jásotem je uvítán kolega, který přichází na sobotní směnu. Teď už to bude všechno v jeho rukou. Čekám ještě na nahlášený telefonát z Rovnosti, ale v 7.45 to vzdávám, dávám kolegovi pokyn, ať Rovnost volá ke mně domů a jdu spát. Ostatní kolegyně rovněž.

8.00
Doma upadám do hlubokého spánku, ze které se probouzím přesně v 15.45. Večer volá Rovnost a stěžuje si, že jsem ráno nebrala telefon. Tak to je asi poprvé v životě, co mě náš příšerně hlasitý a řinčící telefon nevzbudil...