Čteme?
TRÁVNÍČEK, Jiří. Čteme? : obyvatelé České republiky a jejich vztah ke knize (2007). Brno : Host 2008. 207 s. ISBN 978-80-7294-270-1.
Kniha představuje výsledky prvního reprezentativního šetření zaměřeného na čtení v České republice. Toto šetření společně zorganizovaly Ústav pro českou literaturu Akademie věd České republiky, v.v.i., a Národní knihovna České republiky za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky. Vlastní terénní průzkum provedla agentura DEMA, a.s., a to formou dotazníku o 38 otázkách s nabídkou odpovědí v rozsahu od jedné do jedenácti, v jednom případě třinácti položek. Dotazník je v knize otištěn jako příloha č. 13.
Fakta zjištěná šetřením jsou v knize uvedena v členění do čtyř částí: 1. Rámce, 2. Kniha, 3. Čas, 4. Hodnoty. Vedle zjištěných údajů obsahuje každá část obsáhlý komentář a hodnocení. Výsledky jsou shrnuty jednak v krátkých závěrech u každé části, jednak celkově na konci jako „současná česká čtenářská kultura“. Statistická data jsou uvedena v textu v 90 tabulkách a grafech a ve dvanácti přílohách. Seznam literatury, z níž se v textu cituje, zahrnuje 126 položek; seznam další (v knize necitované literatury) obsahuje 108 položek. Na konci knihy je deset fotografií budov knihoven, a to jednak nových, jednak historických.
Zajímavým výsledkem šetření je např. rozdělení obyvatel České republiky na čtenáře a nečtenáře. Autoři šetření dospěli k závěru, že kritériem pro toto členění je počet přečtených knih za jeden rok. Čtenářem ve výsledcích šetření se stal ten, kdo potvrdil, že v posledním roce přečetl alespoň jednu knihu. Šetření bylo provedeno na vzorku 1 551 osob starších 15 let a zobecnění na celkový počet obyvatel České republiky je založeno na údajích statistického úřadu. Tímto způsobem bylo zjištěno, že za čtenáře lze v roce 2007 v České republice považovat 7 100 000 lidí a za nečtenáře 1 400 000 lidí.
Tyto kvantitativní údaje jsou v závěrečné části výsledků šetření podrobněji charakterizovány v kapitole „Socio-demografický profil českého čtenáře“. Obecná charakteristika tohoto čtenáře zní takto: „... čtenářem je spíše někdo, kdo pracuje duševně, spíše s vyšším vzděláním (maturita a výše), spíše žena, spíše ten, kdo chodí do knihovny, kdo má doma spíše větší knihovnu, kdo sleduje televizi spíše méně, stejně tak i rozhlas, kdo také chalupaří a zahrádkaří spíše méně, kdo navštěvuje kulturní akce spíše více, kdo byl ke knize přiveden spíše pod vlivem rodiny a kdo vykazuje spíše větší souvislost čtení se zaměstnáním“.
Velký rozsah kritérií, uvedených v charakteristice, vychází z velkého rozsahu informací získaných šetřením a s tím spojenou vysokou náročností jejich vyhodnocení a formulace závěrů. Je třeba ocenit důkladnost a odbornou erudici, s níž bylo toto šetření provedeno, zpracováno, vyhodnoceno a publikováno. Není to publikace, kterou je možné číst jako běžnou odbornou literaturu. Je to spíše encyklopedie dat s komentářem, vyhodnocením a závěry, které budou zcela jistě užitečné mnoha odborným a zejména řidicím pracovníkům v institucích, které mají co do činění s knihou a jejím čtenářem.
K přečtení i zapamatování všem, které daná problematika zajímá, lze doporučit čtrnáct bodů, formulovaných v odstavci „Základní poznatky“ na s. 165. Pro ilustraci první z nich: „Procento těch, kteří se deklarují jako čtenáři, je v rámci západní (euroamerické) civilizace u naší populace silně nadprůměrné“.