Nová Evropská komise učinila modernizaci pravidel autorského práva EU jednou ze svých prvních priorit (v kontextu vytvoření vskutku jednotného digitálního trhu). Instituce kulturního dědictví jsou důležitým, byť často přehlíženým partnerem v autorskoprávním systému. Tím, že spojuje více než 1700 členů v Europeana Network a 3500 poskytovatelů dat, Europeana představuje nejrozsáhlejší síť institucí kulturního dědictví a odborných pracovníků napříč Evropou. Z hlediska Europeana Network součástí nadcházejícího úsilí modernizovat pravidla autorského práva EU musejí být následující prvky:

V souladu s požadavky uživatelů instituce kulturního dědictví podporují potřebu harmonizovat systém evropského autorského práva. Současný systém s řadou převážně volitelných výjimek a omezení vytváří právní nejistotu a činí spolupráci napříč hranicemi zbytečně obtížnou. Znamená to, že občané a instituce v některých členských státech mají různá práva a přístup ke kultuře ve srovnání s těmi v jiných členských státech. Tato situace vytváří zbytečné tření (náklady) a podkopává podporu autorského práva mezi občany.

Zvláštní úloha institucí kulturního dědictví se uznává ve směrnici o informační společnosti, která připouští dvě specifické výjimky ve prospěch muzeí, knihoven a archivů. Naneštěstí obě výjimky jsou zastaralé a nejsou v souladu s provozními požadavky institucí kulturního dědictví, které považují za svůj úkol poskytovat přístup on-line ke svým sbírkám.

Instituce kulturního dědictví se nacházejí uprostřed nejhlubších změn v tom, jak uchovávají své sbírky a poskytují k nim přístup. Digitalizace poskytuje příležitosti, jak učinit sbírky přístupnějšími, zasáhnout nové okruhy publika a umožnit jim mít požitek ze sbírek novými způsoby. Současně mnohé z těchto příležitostí jsou omezeny systémem autorského práva, který byl změněn před tím, než tyto možnosti vznikly.

Ustanovení článku 5 odst. 2 písm. c) směrnice o informační společnosti dovoluje "veřejně přístupným knihovnám, vzdělávacím zařízením nebo muzeím nebo archivům", aby prováděly "specifické úkony rozmnožování", jež "nejsou za účelem přímého nebo nepřímého ekonomického nebo obchodního prospěchu", aniž by musely získat povolení od nositelů práv. Tento článek musí být rozšířen tak, aby byly dovoleny všechny úkony rozmnožování děl ve sbírkách oprávněných institucí (včetně hromadné digitalizace), jež nejsou za účelem přímého nebo nepřímého ekonomického nebo obchodního prospěchu. Digitalizace děl, jež jsou již obsaženy ve sbírkách těchto institucí, není v rozporu s běžným užitím těchto děl jejich nositeli práv, přičemž se může očekávat, že všichni nositelé práv budou mít z digitalizace kulturního dědictví prospěch. Co je ještě důležitější, je rovněž potřebné, aby ustanovení článku 5 odst. 3 písm. n) směrnice o informační společnosti bylo aktualizováno a jeho záběr byl rozšířen. Současná výjimka dovoluje institucím zpřístupňovat „díla v jejich sbírkách“, jež „nejsou předmětem kupních nebo licenčních podmínek“, „pro účely výzkumu nebo soukromého studia, jednotlivcům ze strany veřejnosti prostřednictvím k tomu určených terminálů v jejich objektech“, aniž by získaly povolení od nositelů práv.

Občané očekávají, že se mohou seznamovat se sbírkami paměťových institucí on-line ze svých vlastních zařízení. Omezovat výjimku zaměřenou k umožnění výzkumu a soukromého studia na vyhrazené terminály v objektech institucí je anachronismem ve světě, kde občané mají obecný přístup k internetu takřka odkudkoli. V tomto světle výjimka potřebuje rozšíření tak, aby dovolila on-line přístup k oněm dílům ve sbírkách institucí kulturního dědictví, jež již nejsou k dispozici prostřednictvím komerčních kanálů nebo jež nejsou ani jinak aktivně spravována svými nositeli práv.

V rámci konzultace Evropské komise k přezkumu pravidel autorského práva EU nositelé práv a jejich představitelé vyjádřili obavy, že rozšíření záběru této směrnice by umožnilo institucím kulturního dědictví, aby s nimi vstoupily do nekalé soutěže. Pokud možnost poskytnout přístup on-line je omezena na díla, jež již nejsou v komerčním oběhu (včetně disponibility pro licencování prostřednictvím agentur a kolektivních správců), aktivity institucí kulturního dědictví umožněné výjimkou by byly doplňkem aktivit tvůrců, nakladatelů a vydavatelů a jiných nositelů práv.

Současné výjimky ve směrnici o informační společnosti neumožňují institucím kulturního dědictví, aby tuto úlohu vykonávaly on-line. Pečlivou aktualizací těchto výjimek může EU zajistit, aby všichni občané Evropy byli schopni požívat bezprecedentní přístup k plnému bohatství našeho sdíleného kulturního dědictví, aniž by se způsobila újma nositelům práv, kteří nejsou omezeni ve své schopnosti zhodnocovat svá díla.

Nakonec, ukazuje se také potřeba, aby existovala jasná pravidla pro e-půjčování, a to odděleně od rozšířených výjimek popsaných výše. Taková nová výjimka by měla dovolit knihovnám elektronicky půjčovat všechna díla obsažená v jejich sbírkách (ať už jsou na trhu dostupná, nebo ne), pokud zaplatí odměnu jejich nositelům práv.

Kontakty a další informace: Paul Keller (pk@kl.nl) a Julia Fallon (julia.fallon@europeana.eu)