Pokud si myslíte, že knihovědec stráví většinu života v zaprášených studovnách, hodlám vás tímto příspěvkem vyvést z omylu. Knihovědný seminář na Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK nenavštěvují ti, kteří "už nikdy nechtějí mít nic společného s počítačem". Oni vlastně nemohou jinak. Romantické bádání nad originály patří minulosti! Vzácné rukopisy a staré tisky zůstávají ležet v trezorech! My si je ale kdykoliv můžeme prohlédnout - třeba i doma a třeba i se svačinou v ruce! Existují totiž i v elektronické podobě. Zdá se to jednoduché. Kniha se nasnímá, uloží do paměti počítače a práce je hotová. Ale pozor - tato práce je svěřena knihovnickým odborníkům a ti se již třesou na problémy, které jim tato činnost způsobí. Je třeba standardizace! Dávejme pozor na fondový, nadfondový, mimofondový a mezifondový kontext! Zdá se vám to nesrozumitelné, ale povědomé? Pak čtěte dál, tyto problémy nechť straší někoho jiného. My se zde seznámíme jen s technologií tvorby dokumentu, s jeho popisem a konečnou verzí.

Digitalizační pracoviště zaměřením na snímání rukopisů a středověkých tisků vzniklo na jaře roku 1996. Nachází se v Klementinu v Národní knihovně ČR a na zpracování se podílejí odborníci z firmy Albertina icome Praha. Dokumenty v digitalizované podobě se mají stát součástí projektu Paměť světa (Memory of the World), řady Series Bohemica. Tento projekt, vyhlášený organizací UNESCO, si dal za cíl "chránit minulost pro budoucnost". Historické nosiče stárnou, stárnou i veškerá média... Média však nejsou informace. Zkopírovaná informace se vůbec neliší od originálu. Pokud s ní bude nakládáno tak, aby byla nezávislá na konkrétních programech či strojích, může být tato část kulturního dědictví ochráněna a zpřístupněna všem zájemcům. Výsledný dokument však není již pouhou faksimilií dokumentu, je obohacen o odborné komentáře, uspořádané v databázi. Národní knihovna ČR a Albertina icome Praha převedly do digitální formy již několik desítek vzácných dokumentů. Cílem není každý publikovat, ale zpřístupnit je ve studovně rukopisů a starých tisků Národní knihovny.

Jednotlivé stránky dokumentu jsou snímány digitální kamerou Kodak napojenou na jakýkoliv počítač, přičemž se používá bleskové osvětlení šetřící rukopisy. Vzniknou tak grafické soubory , které se po přenosu trvajícím asi osm sekund upraví ve specializovaném editoru (retušování, oříznutí...) a uloží ve čtyřech různých kvalitách (podle terminologie použité AIP a NK ČR - gallery, preview, low a high).

V tuto chvíli máme tedy k dispozici celou knihu, ilustrace i text, ve formě digitálního, tedy faksimilii jednoho konkrétního dokumentu. Dalším krokem je sloučení těchto obrázků s popisem knihy. Proč je popis dokumentu důležitý, je objasněno zde (odkaz na sestavování popisu) Tento popis vytvářejí odborníci (kodikologové, historici umění, muzikologové), kteří pracují se speciálně navrženou šablonou, do které pouze doplňují potřebné informace. Nemusejí se tedy zabývat, zda něco opomněli, a navíc mohou pracovat v libovolném textovém editoru, na který jsou zvyklí. Text je posléze překonvertován do jazyku HTML. Proč právě HTML? Tento formát je nezávislý na konkrétním programu a je díky Internetu respektován na celém světě. Veškeré firmy ve vývoji svého softwaru s HTML počítají. Vytvoří se tedy kombinovaný dokument, který zpřístupní vnější podobu pramene i jeho nejzákladnější vědecké zpracování. Výsledný produkt uložený na CD-ROM si můžeme prohlížet jakýmkoliv programem, který umí číst HTML soubory. Nicméně se již objevují speciální fulltextové programy určené pro prohlížení digitalizovaných dokumentů. Například program WiniFreT vytvoří ze standardních HTML dat elektronickou knihu, ve které je možno listovat, dělat si záložky, psát si poznámky i lépe pracovat s obrazem.

Dokument, který digitalizací vznikl, má několik informačních rovin. Základní rovinu tvoří elektronická faksimilie dokumentu, tedy ty informace, které obsahuje rukopis. Má však omezené vypovídací schopnosti (například u popisu knižní vazby, kvality papíru apod.). Aby elektronické dokumenty mohly sloužit k opravdovému bádání, je třeba připojit další informace. Nejprve takzvaná metadata. Jedná se o základní informace pro identifikaci originálu, jakýsi minimální katalogizační záznam a "neviditelné" informace pro udržení integrity textu (posloupnost stránek apod.). Odborné kodikologické, uměnovědné případně další texty náleží do struktury metainformační. Ta se může zprvu zdát nadbytečná (stačí přece kopie dokumentu, ostatní můžeme najít v odborných monografiích, případně vymyslet sami), ale vzpomeňme na zmiňované problémy s knižní vazbou a vidíme, že takové informace smysl mají. Jako součást anotace, jako poznámky pod čarou, jako komentář k jednotlivým stránkám. Pokud existuje více verzí textu, není problém na odlišnosti upozornit, faksimilie může být doplněna kritickou edicí. Prvním kompletním dokumentem, který vyšel na CD-ROM, byl Sedlecký antifonář (MS XIII A 6). Na odborném popisu se podíleli prof. Zdeňka Hledíková z katedry pomocných věd historických a archivního studia FF UK, dr. Hana Hlaváčková z Ústavu pro dějiny umění a David Eben, odborník na starou hudbu. V současné době je na Internetu k dispozici dílo Tomáše Štítného ze Štítného Knihy Šestery.

Ukazuje se, že uvažovat o digitalizaci pouze jako o převedení originálu do jiné formy a zajištění ochrany dokumentu, asi nepostačí. Stejně tak je třeba si uvědomit, že dokument není fyzicky zachráněn. Bez nich jsou naše digitální informace neúplné, je nutno je zachovat co nejdéle. Přeci nechceme za nějakou dobu dospět do fáze, kdy nebudou v trezorech rukopisy, zůstane z nich jen prach. Třeba se začnou "opotřebovávat" i informace procházející počítači. Otevřete si rukopis a na monitoru budou chybět písmenka, obrázky budou nečitelné... a co dál?