Koncem roku 1999 ohlásila Evropská komise svůj záměr vyhlásit iniciativu eEurope s podtitulem Informační společnost pro všechny. Oficiálně byla eEurope "spuštěna" na summitu Evropské rady v březnu 2000 v Lisabonu a podrobný plán byl schválen na zasedání ve Feiře v červnu téhož roku. O rok později - na summitu v Göteborgu v červnu 2001 - vznikla iniciativa eEurope+ určená pro země usilující o členství v EU, mezi něž se řadí i Česká republika. (Více se lze dočíst na stránkách Úřadu pro veřejné informační systémy věnovaných této iniciativě.)

Do svého vínku dostala eEurope úkol zajistit, aby Evropská unie dokázala vytěžit maximum z pozitivních změn, které přináší rozvíjející se informační společnost. Konkrétně to znamená umožnit všem občanům, a to doma i ve škole, v podniku i na úřadě online připojení; s podporou podnikatelské sféry rozšířit "digitální gramotnost" Evropanů, která přispěje ke vzniku nových nápadů; a konečně zajistit, aby celý proces byl otevřený skutečně všem, posiloval důvěru spotřebitelů a sociální soudržnost. Suchá řeč oficiálního programu pak pokračuje výčtem deseti priorit, které se nyní na stránkách eEurope prezentují jako deset "éček": e-research, e-security, e-education, e-working, e-accessibility, e-commerce, e-health, e-content, e-transport a e-government. (Omlouvám se všem, kdož se odmítají smířit s angličtinou jakožto "elektronickým" esperantem, nicméně anglické výrazy se vyskytují i na německé mutaci originální stránky.)

Co se tedy skrývá pod výše vyjmenovanými "éčky"? (Pozor, píšeme důsledně s malým "e", a to i na začátku věty.)

• e-research slibuje rychlejší internet vědcům a studentům
• e-security sleduje bezpečnost online transakcí a kartových operací
• e-education se primárně soustřeďuje na napojení všech škol na internet a vývoj online výukových programů
• e-working se snaží motivovat ke zvyšování "počítačové gramotnosti" formou celoživotního vzdělávání, a to například udělováním evropského certifikátu "počítačové gramotnosti" a podporou veřejně přístupných míst s možností využití internetu
• e-accessibility zahrnuje překonávání nejrůznějších administrativních i technických překážek při zveřejňování a zpřístupňování informací na webu (ať už se jedná o dosud nezveřejňované oficiální dokumenty, nebo nástroje a pomůcky usnadňující využití internetu lidem se zvláštními potřebami)
• e-commerce usiluje o zlepšení podmínek pro rozvoj elektronického obchodu zejména mezi malými a středními podniky, a to především nezbytnými úpravami související legislativy (například o veřejných zakázkách nebo DPH na elektronicky poskytované služby) a speciální iniciativou GoDigital, která má přispívat k výměně znalostí a zkušeností z oblasti elektronického obchodu
• e-health se snaží stanovit kvalitativní kritéria pro už existující webové stránky se zdravotnickou tematikou, vyjasnit právní aspekty poskytování zdravotnických informací a podporovat rozvoj osvědčených zkušeností v této oblasti
• e-content upozorňuje, že to, co přitahuje pozornost veřejnosti k internetu, je především obsah stránek, a proto byly v rámci eEurope navrženy dvě akce, které vycházejí z evropského kulturního dědictví a rozvinutého vydavatelského a audiovizuálního průmyslu - koordinovaný postup v programech digitalizace evropského kulturního dědictví a program eContent, který má podporovat tvorbu a šíření evropských děl v elektronické formě
• e-transport je reakcí na potřebu mobility v rámci Evropy, která naráží na přetížení současné dopravy, nutná bezpečnostní opatření a nedostatky poskytovaných služeb - v rámci eEurope byla navržena iniciativa "Jednotné evropské nebe", která by měla přispět k vytvoření optimálních podmínek pro rozvoj letecké dopravy a rozhodnout o dalším osudu programu satelitní navigace Galileo.
• Na konec výčtu jsem si nechala e-government, tedy elektronickou státní správu, a to ze zcela praktického důvodu. Na konci listopadu 2001 se totiž v Bruselu konala konference o e-government s názvem "Od politiky k praxi", jejíž závěry rozhodně stojí za pozornost.

Napřed se však vraťme k vymezení pojmu e-government - rozumí se jím přibližování státní správy občanům i podnikatelům (v angličtině to hezky popisuje slovní hříčka být "online", ne "in line" - tedy ve frontě). K tomu má sloužit online přístup ke službám státní správy, národních vlád i Evropské komise, urychlení správních procedur při zakládání firem a širší využívání elektronických podpisů a tzv. "otevřených", tedy nezakódovaných programů. Výše zmíněná konference měla vedle zhodnocení dosavadního postupu při plnění akčního plánu eEurope představit úspěšná, v praxi provozovaná řešení. Samotné jednání probíhalo ve čtyřech sekcích: Základní podmínky pro e-government, Smlouva s občany a podnikateli, Organizační zajištění e-governmentu, e-government a podíl na veřejném životě. Řadu příspěvků je možné stáhnout na stránkách věnovaných programu konference. Součástí konference byla i výstava úspěšných aplikací online přístupu ke státní správě a vládě na všech úrovních. Do soutěže se přihlásilo téměř 300 projektů z 25 zemí (vedle Evropy se tu prezentovaly rovněž Brazílie, Izrael a USA). Vybráno a 4. prosince 2001 slavnostně oceněno bylo 60 projektů z 21 zemí.

Ačkoliv z průzkumu veřejných elektronických služeb, který byl proveden v rámci Akčního plánu eEurope, vyplynulo, že se veřejné elektronické služby dělí do čtyř základních kategorií (online platby daní a poplatků, registrace osob i majetku, vyplňování daňových přiznání a dalších nutných formulářů a online udělování dokladů a průkazů), do soutěže přihlášené projekty nabízejí mnohem více.

Do užšího výběru se dostalo několik portálů rozsahu městského - např. Salcburk, regionálního - severní Dánsko, i celostátního - Francie nebo Estonsko. Několikrát se objevily i služby pro specifické uživatelské skupiny, jako jsou zemědělci, rybáři a učitelé (např. zatím jen testovaný návrh francouzského portálu pro konzultace mezi učiteli škol všech stupňů. Často se objevují i nejrůznější nástroje pro vyhledávání pracovního uplatnění a rovněž služby zpřístupňující internet a obecně počítačovou gramotnost znevýhodněným skupinám obyvatelstva. Ve Švédsku nabízejí lidem se zrakovými vadami nebo dyslexií zdarma zvukové rozhraní Lyssna, ve finském Tampere jezdí "internet na kolech" (tedy ve speciálním autobusu) a v britském Sheffieldu mohou lidé bez vlastního přístupu k internetu využívat systém dotykových obrazovek Public DataWeb.

Nejvíce úspěšných projektů se však skutečně orientuje na zjednodušení rutinních operací ve styku s úřady, jako je podávání daňových přiznání, celní deklarace a placení daní a poplatků, případně nabízejí registrovaným uživatelům z řad podnikatelů nadstandardní služby. Všem občanům pak mnohé tyto služby dávají prostor pro vyjádření vlastního názoru ať už formou stížnosti nebo návrhu.

Škoda, že jediný reprezentant České republiky v soutěži zapadl (vzhledem k tomu, že se jednalo o stránky konference Internet ve státní správě, není se ani čemu divit). Jak by obstála v konkurenci výše zmíněných třeba naše Centrální adresa, nechám na posouzení čtenářů. Osobně si myslím, že i na našem webu se rozhodně v oblasti státní správy leccos děje. Bohužel však většinou zůstává pouze při informování.

Ani v EU není vše ještě optimální - Erkki Liikanen, komisař zodpovědný za informační společnost, ve svém nedávném projevu na fóru o e-government v Antverpách shrnul závěry z bruselské konference mimo jiné takto:
"Týmy zodpovědné za e-government musí mít vizi, musí správně definovat své "zákazníky", začít skromně, ale být připraveny na rozšiřování služeb. … Úspěch každé služby spočívá ve spokojeném zákazníkovi. Nezbytná je spolupráce orgánů státní správy na všech úrovních."

Že ke změně zažitého jednání a chování nestačí jen plány a proklamace a že proměny jsou tím obtížnější, čím větší organismus je jim podroben, platí v EU stejně jako u nás. Iniciativa eEurope+ je dokladem, že do Evropy můžeme vstoupit pouze tehdy, budeme-li připraveni i "elektronicky". Přesto, že příliš mnoho "éček" může budit dojem, že jde jen o hraní se slovy, sloupek, který právě dočítáte, vás chtěl přesvědčit, že Evropa za každým z nich vidí konkrétní prospěch svých občanů. Jak daleko zůstane praxe od teorie, záleží tak trochu na každém z nás.