Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Etické hodnoty a knihovnické poslání na přelomu století

Čas nutný k přečtení
8 minut
Již přečteno

Etické hodnoty a knihovnické poslání na přelomu století

0 comments
Většina knihovníků, kdyby měli poctivě odpovědět na otázku, proč si zvolili knihovnické zaměstnání, by asi řekla: "Ani nevím", "Tak nějak to vyšlo", "Nic jiného mi nezbývalo".

Myslím, že i legendární ošetřovatelka Florence Nigthingale, která je v Británii dávána za příklad člověka s posláním, by asi dala podobnou odpověď o svém zaměstnání.

Poslání není následkem výzvy z nebem, je to význam, který lidé nacházejí ve svém zaměstnání. Nalezení významu ulehčí tíhu každodenní práce a přinese pocit blaha, manažerským žargonem "job satisfaction".

Pro většinu knihovníků pocit poslání přichází až dodatečně, někteří se ani nenamáhají ho hledat. Jiní se ve svém hledání zastaví jen u pocitu - stačí jim radost z dobře vykonané práce. Moje úvaha je míněna těm, kteří chtějí radost ze svého zaměstnání nejenom pociťovat, ale chtějí také rozumět v čem spočívá.

Společnost, ve které žijeme, se stále mění a je těžké se přizpůsobovat změnám v knihovnictví. Naše okolí nám říká, že knihovníků není zapotřebí, že bychom se měli předělat na něco jiného - jednou na techniky, jindy na manažery. Rady, kterých se nám dostává, jsou protikladné a neustále se mění. Není divu, že stabilita naší profese je tím ohrožena a že i někteří z nejnadanějších lidí z knihovnictví odcházejí. Vede je k tomu nejenom potřeba vyššího platu, ale také touha po filozofické jistotě, kterou jim knihovnictví třeba už neposkytuje.

Podíváme-li se nazpět do dějin, najdeme tam jedince, kteří drobnou, vytrvalou prací udržovali v chodu paměť civilizace. Ať už to byli vypravěči, kteří se učili od předchozích generací, nebo písaři, kteří opisovali knihy. Jedním ze znaků těchto jedinců bylo, že pracovali pro druhé: nevyprávěli sobě, neopisovali pro sebe.

Zdá se tedy, že v jádru našeho a podobných povolání, je služba druhým - aplikovaný altruismus. V některých situacích je tento používán k šíření vzdělání: příkladem v našem obrození je páter Vrba, který v kapsách roznášel knihy po krajích. Nepřinášelo mu to zisk, ani to nebylo jeho zaměstnáním. Bylo to jeho životní poslání: záleželo mu na šíření vzdělanosti v českém jazyce. V Británii najdeme podobné příklady nezištné činnosti pro druhé mezi těmi, kteří v minulém století zakládali čítárny, aby si chudina mohla polepšit získáním gramotnosti. U nás šlo o záchranu jazyka, v Británii o vyrovnání ekonomiických a třídních rozdílů. Společným znakem v obou zemích byla altruistická myšlenka.

Druhým znakem našeho povolání je oproštěnost, nejenom ve smyslu, že knihovník od služby čtenářům neočekává osobní zisk, ale také, že přijme s otevřenou myslí, k čemu čtenář služby použije.

Před třiceti pěti lety to Douglas Foskett shrnul v referátu "Role knihovníka: bez politiky, bez náboženství, bez mravnosti" těmito slovy: "Knihovníkova osobnost by měla úplně ustoupit do pozadí, kromě té části, která vysvětluje, jak knihovna funguje. Musí se stát alter egem čtenáře a přijmout za svou jeho politiku, náboženství a morálku. Aby to knihovník zvládl, musí mít pochopení pro druhé a takt. Také musí mít zažity i své vlastní názory".

V současné době je etika našeho povolání zakódována v různých dokumentech, například 1995 Code of Ethics vydaný American Library Association.

Americký kodex klade důraz na dokonalost odborných výkonů. "Snaha k dokonalosti v odborné práci" je záležitostí každého knihovníka samotného, spolu s poskytováním podpory odbornému rozvoji kolegů a budoucích zájemců o povolání.

V současné době, kdy hranice našeho oboru přestávají být jasně vymezeny a společnost se stále mění, sem spadá také spolupráce s kolegy v přidružených oborech, například v počítačové vědě.

Za přední hodnotu u knihovníka je pokládána poctivost ve vztahu ke čtenářům (nazvaných v americkém kodexu klienty). Blaho klienta je ze všeho nejdůležitější. Předpokládá, že knihovník nikdy nebude uplatňovat své osobní zájmy na úkor čtenářů, kolegů nebo zaměstnavatele.

Toto pravidlo se netýká pouze hmotných předmětů. Knihovníci pracují s informacemi a musejí znát přesnou hranici mezi vlastními názory a svými odbornými povinnostmi. Osobní názory se nesmějí střetávat s cíly instituce a nesmějí klást překážky využití informačních zdrojů.

Podle pravidel knihovnické etiky má knihovník odpovědnost na několik stran zároveň.

Část knihovnického poslání se týká ochrany kulturního dědictví. Knihovník nese odpovědnost za shromažďování a organizaci pramenů a jejich uskladnění pro budoucnost. Vzrůstající množství informačních zdrojů a změny v jejich formátu, způsobené zrychlujícím se technickým rozvojem, ztěžují tento úkol.

Ve vykonávání těchto povinností má knihovník zároveň odpovědnost vůči autorům: musí uznávat práva intelektuálního majetku, která jsou dnes, v době nových médií, velice složitá.

Další odpovědnost má knihovník vůči čtenáři, jehož dotazy a používání zdrojů jsou důvěrné.

Je v zájmu společnosti, aby knihovníkova práce byla podřízena kontrolám:

Knihovník musí znát zákony a předpisy, které se týkají provozu knihoven, a musí je dodržovat.

Podmínky zaměstnání musejí zajistit práva všech zaměstnanců a péči o ně. Zaměstnanci mají jednat se svými kolegy spravedlivě, zdvořile a laskavě.

Konflikt mezi pravidly, třeba když místní předpisy nesouhlasí s některým bodem knihovnické etiky, může vést k problémům. Knihovník je povinný vyrovnávat zdánlivé konflikty mezi různými pravidly a směrnicemi.

Problémy mohou vzniknout změnami ve společnosti, například rychlým technickým rozvojem, nesrovnalostmi v zákonech nebo předpisech, anebo politickým nátlakem.

Knihovníkovu odbornou vyzrálost lze měřit podle toho, jak se s těmito problémy dokáže vypořádat.

Ještě další kategorie problémů je vyvolávána nedostatkem zdrojů. Knihovník si musí určovat priority, což není etický problém, nýbrž spíše problém administrativní.

Podle kodexu American Library Association mají mít všichni čtenáři stejný přístup k informačním zdrojům. Všichni mají dostávat přesnou, nezaujatou a zdvořilou odpověď. Bohužel v praxi to není vždy možné. Knihovníci dnes mají velice široký okruh čtenářů (nebo klientů), ke kterým mají složité vztahy. Následkem je to, že není s každým čtenářem zacházeno stejně.

Nová technologie snadno uživatele zavalí informacemi. Knihovníci mohou ochránit čtenáře před tímto problémem tím, že jim ukáží, jak rozumně ohodnotit množství nalezených informací.

Kodex American Library Association předpokládá, že knihovník bude "zastávat princip intelektuální svobody" a "bránit pokusům o cenzuru v knihovně".

Knihovníci vždy zastávali podobný názor. Ranganathan před třiceti pěti lety řekl: "Cenzura patří státu a ne knihovně. Knihovník nemá žádnému čtenáři upírat necenzurované knihy, i když má právo mu domluvit v případě knih, které by jemu nebo společnosti mohly uškodit".

Ranganathan se domníval, že knihovníkova rada je s to ochránit čtenáře před škodlivými knihami. Jiní knihovníci takové knihy schovávali pod pult nebo do zvláštních sbírek. Dnes se hodnocení knih týká spíše kvality a vhodnosti k určitému účelu, než etických zásad.

Díky Internetu v knihovnách problém narůstá. Informace na Internetu neprocházejí žádnou redakční kontrolou. V důsledku toho je asi mezi nimi mnohem více toho druhu informací, který Ranganathan před třiceti pěti lety označil za "škodlivý čtenáři nebo společnosti".

Knihovna pomáhá rozvíjet společenské hodnoty.

Sbírka knih v knihovně by teoreticky měla být vyvážená tak, aby kryla všechna hlediska každé otázky. V praxi to ovšem není snadné. Knihy nenesou žádnou nálepku o hledisku. A jestliže je hledisko každé knihy známo, pak je otázka, kolik hledisek má být v knihovně zastoupeno? Nebo zda se mají vybraná hlediska vázat na názory čtenářů, kterým knihovna slouží?

V odborné literatuře se pravidelně objevuje debata o tom, jak se například zachovat, když čtenář chce informace o výrobě bomb. Co si v takovém případě knihovník počne se svou neutralitou?

Někdy bylo dokonce navrženo, ale zatím bez úspěchu, aby knihovnická profese zapomněla na neutralitu a postavila se za určitý názor.

Vyjádření o knihovnické etice, jako třeba Kodex, který vydala American Library Association v roce 1995, jsou knihovníkům oporou, když v odborném životě narazí na etické konflikty.

Společnost se stále mění a žádný kodex nemůže předvídat všechny situace, které mohou nastat.

V současné době shrnul hlavní problémy R. O. Mason v knize Ethics of information management (London : Sage, 1995) do následujících otázek:

Kdo vlastní intelektuální majetek a kdo ho smí používat?
Jak důvěrné jsou osobní informace a kdo smí k nim mít přístup?
Jak zaručit přesnost a kvalitu informací?
Kdo má přístup k informacím a za jakých podmínek?
Kdo má právo kontrolovat tok a obsah informací?

Tyto otázky naznačují, že dnešní situace knihovníků je mnohem složitější než byla v době, z které pocházejí citáty Fosketta a Ranganathana.

Dnešní otázky se často týkají managementu. Na informace se pohlíží neosobně a knihovník je považován za pouhou nástavbu počítače. Proto je dobře čas od času zopakovat, že vlastně naše poslání bylo původně úzce spojeno s humanitními obory a že na sebe bereme odpovědnost za lidi. Nic nám nebrání v tom se, abychom, jak to řekl Foskett, stali alter egem našich čtenářů a pomohli jim, aby neutonuli v nové technologii.


Knihovníkovu odbornou vyzrálost lze měřit podle toho, jak se vypořádává se situacemi, kde jsou etická pravidla v konfliktu:

Chcete-li reagovat na některé téma, napište nám. Pokud se sejde více reakcí, uveřejníme je v příštím čísle.

Student požádá knihovníka o xeroxovou kopii učebnice, která je rozebraná
[odpovědnost za autorská práva versus přístup k informacím]

Knihovník si všimne , že čtenář si stáhl z Internetu informace o výrobě výbušnin
[úcta k soukromí čtenáře versus ochrana společenských hodnot versus svoboda informací]

Mezi dokumenty, které byly knihovně odkázány, je rukopis básní s poznámnkou: "Tyto básně napsal můj pradědeček v minulém století. Prosím, vyhoďte to."
[Ochrana autorského práva versus konzervace literárních památek]

Knihovna dostane grant, který jí umožní ofotografovat 30 ročníků místních novin na mikrofilm, pod podmínkou, že se originály dají do stoupy, aby nezabíraly místo na poličkách
[dokonalost odborných výkonů versus služba čtenářům]

Autor/dramatik daruje knihovníkovi volný lístek na představení své nejnovější hry z vděčnosti za pomoc, které se mu v knihovně dostalo
[osobní zisk versus služba čtenářům]

Čtenář při používání nového katalogu vykřikne a uhodí do počítače
[ochrana majetku versus péče o čtenáře]

Matka středoškolského studenta si stěžuje, že její syn přinesl domů knihu o drogách a vyžaduje, aby kniha byla z knihovny vyřazena
[princip intelektuální svobody versus odpovědnost vůči mladistvým čtenářům]

Knihovna má sbírku knih na páskách pro slepé čtenáře. Čtenářka, která slepá není, si stěžuje, že knihovna diskriminuje vidoucí
[ekonomické využití nové technologie versus služba čtenářům]

Technik vymazal z počítačového katalogu místo vydání, protože je přesvědčen, že to čtenáři nepotřebují
[dokonalost odborných výkonů versus vztah ke kolegům jiných oborů]

Klíčová slova: 
Hodnocení: 
Průměr: 5 (1 hlasování)
ŠIMSOVÁ, Sylva. Etické hodnoty a knihovnické poslání na přelomu století. Ikaros [online]. 1999, ročník 3, číslo 4 [cit. 2024-11-15]. urn:nbn:cz:ik-10328. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/10328

automaticky generované reklamy