Jediným smyslem existence knihoven a dalších informačních institucí je uživatel, tedy ten, kdo potřebuje získat nějakou informaci nebo dokument. Bez uživatelů činnost těchto organizací ztrácí smysl. Jak se však vyrovnat s tím, že stále většímu množství uživatelů postačují elektronické zdroje volně (ať už legálně či nelegálně) dostupné prostřednictvím internetu? Jak se vypořádat se skutečností, že nároky uživatelů běžně přesahují systémové možnosti českých knihoven a informačních pracovišť a v řadě případů i schopnosti jejich personálu? Co dělat, aby uživatelé (znovu)objevili kouzlo a význam knihovních a informačních služeb?

Tyto a spousta dalších souvisejících problémů patří vůbec k těm nejzákladnějším otázkám, které si dnes musí knihovník a informační pracovník pokládat. Proto snad ani není taková náhoda, že se toto téma jako červená nit táhne řadou článků aktuálního Ikara.

Z hlediska teoretického a systémového se na problematiku získávání uživatelů a péče o ně dívá Simon Francis. Typické je, že doporučuje místo termínu "uživatel" užívat slovo "zákazník". O důvodech tohoto návrhu, ale i řadě dalších nesmírně cenných a podstatných podnětů si můžete přečíst ve zprávě o kurzech S. Francise, které v září 2006 proběhly ve Státní technické knihovně.

Uživatelům vstříc se rozhodly vyjít některé knihovny a informační střediska. Masarykova veřejná knihovna ve Vsetíně začala fungovat v nových prostorách, které splňují současné nároky na moderní informační a vzdělávací centrum. Další nové prostory byly pro uživatele zpřístupněny rovněž na Moravě, v Ostravě-Vítkovicích, kde začala pod hlavičkou Knihovny města Ostravy fungovat veřejná knihovna orientovaná především na romské obyvatelstvo a romskou problematiku.

Se svou nabídkou služeb zákazníkům naopak neuspěl bibliobus Městské knihovny v Praze (MKP), což ovšem není divu, protože MKP ho záměrně přistavila do knihovnické jámy lvové - totiž chrámu konzumu v pražském Zličíně. Ukázalo se, že obyvatelstvo spěchající pořídit basy piv na večerní merendu či apartní poličku do svého bytečku jaksi nemá o knihovní a informační služby valný zájem. I když právě na tu poličku by právě nějaké ty knihy postavit mohlo.

Ve Výzkumném ústavu bezpečnosti práce si uvědomili, že dnešní uživatel nemá zájem o papír, a tomu postupně přizpůsobují nabídku svých četných informačních zdrojů a služeb. Následováníhodný příklad zejména pro ty, kteří naříkají, že nejsou finance, ale neuvědomují si, že to zásadní, co chybí, nejsou finance, ale idea.

Netřeba zavírat oči před zjevnými úspěchy (které jsou systematicky dokumentovány i pravidelně udělovanou cenou Knihovna roku), ale přece jen řada českých informačních institucí má ke standardní úrovni služeb, která je přiblížena např. v poněkud subjektivním, ale tím podnětnějším příspěvku o situaci v jedné kanadské univerzitní knihovně, stále ještě daleko.

Geniální tah provedla po vzoru svého německého protějšku Národní knihovna ČR, když se svým katalogem napojila na českou verzi Wikipedie, známou elektronickou kolaborativní encyklopedii. To je skutečně efektivní vyhmátnutí a oslovení segmentu zákazníků, který zatím byl z hlediska knihoven a informačních institucí polem panenským.

Řeknete si: uživatelé, zákazníci, moderní služby, informační technologie, nové trendy - kdo to všechno má sledovat, připravovat a provádět? Inu - kvalitní, kvalifikovaní, kompetentní, motivovaní a schopní pracovníci. Jak moc by měli být kompetentní a schopní, aby dokázali reagovat na většinu současných výzev, to vám řekne Evropský průvodce kompetencemi v oboru knihovnických a informačních služeb. Přestože to z recenze úplně nevyznívá, jde o jeden z nejpodstatnějších a nejaktuálnějších příspěvků k otázce, jaký by měl být a co by měl umět skutečný informační profesionál.

Svého uživatele, resp. čtenáře však každopádně našli hlasující v anketě o nejlepší fotografii z knihovnického happeningu, který se uskutečnil v Praze 22. září 2006 a o jehož průběhu jsme vás již v říjnovém Ikarovi podrobně informovali. Anketa byla uspořádána ve spolupráci s pražskou organizací Svazu knihovníků a informačních pracovníků ČR.

Hlasující měli v anketě možnost vybrat si z celkem deseti fotografií. Nejvyšší počet hlasů (51 % z celkového počtu hlasů) získala fotografie č. 5 Zasněný čtenář v kamenném světě. Jejím autorem je Mojmír Chudoba z Knihovny Karla Dvořáčka ve Vyškově. Vítěz ankety získává publikaci Neffův průvodce digitální fotokomorou (1. vyd. Praha : Institut digitální fotografie, 2005. ISBN 80-903210-5-4). K vítězství v anketě gratulujeme a doufáme, že většina knihovníků a informačních pracovníků si ideálního uživatele představuje v daleko živější a dynamičtější podobě.