VYMĚTAL, Jan; DIAČIKOVÁ, Anna; VÁCHOVÁ, Miriam. Informační a znalostní management v praxi. Praha : LexisNexis CZ – Orac, 2005, 399 s. ISBN 80-86920-01-1.

V polovině roku 2005 vyšla publikace, která zatím převážně zahraniční téma, resp. téma, které se u nás zatím probírá na základě spíše zahraniční literatury a kdy českých knižních titulů je relativně málo, dává do souhrnného kontextu a navíc, a to je velmi důležité, dívá se na něj výrazně z úhlu informační vědy a informační profese a z tuzemského (českého a slovenského, autoři reprezentují obě země) pohledu.

Publikace je dílem záslužným, napsaným kolektivem autorů, kteří mají vztah k praxi a v oné praxi pak k oboru, který se nachází v opravdu silné podnikatelské konkurenci – v chemii. Všichni autoři tedy vědí, jaká je role informací a znalostí v podnikové sféře, která se projevuje v pozitivních oceněních jejich práce, stejně tak i v negativním smyslu, kdy vedení podniků přistupují k informačnímu zabezpečení bez zájmu a výrazné podpory.

Na celém díle oceňuji souhrnnost a systematičnost výkladu tematiky informačního a znalostního řízení a domnívám se, že to je jeho největší výhodou. Dílo bych tedy jako recenzent doporučil nejen studentům, ale i informačním profesionálům. Určitě i méně zasvěcený znalec informačního prostředí může ocenit jasnost a komplexnost tématu.

Ne všechno lze však hodnotit v superlativech. Přinejmenším neutrálně se dívám na určitá chybějící nebo jen mírně naznačená témata. Postrádám více záležitosti technologické, které nejsou v souvislosti s problematikou znalostního řízení v knize zmiňovány a které jsou na tématu nesmírně zajímavé. Jedná se konkrétně např. o záležitosti tzv. znalostních sítí, sdílení znalostí prostřednictvím korporačních intranetů a extranetů, stejně tak chybí některé výklady k „dolování dat“ (data mining), případně vizualizace informací a další přidané hodnoty. Tento trochu kritický pohled ale v důsledku nesnižuje význam publikace, která se čtenáři nabízí.

Čtenář se z publikace dovídá, jak probíhá dokumentová komunikace, jaké jsou informační fondy, jak je pěstována kultura organizace; kniha se také zabývá konkurenčním zpravodajstvím a několik kapitol je věnováno vzdělávacím tématům (např. e-learning). Zařazení všech témat monografie má logiku a je funkční, přesto téma znalostního řízení na některých místech zbytečně rozmělňují.

Autoři publikace rozhodně odvedli profesionální práci, byť některé již zmíněné technologické dimenze znalostního řízení přešli velmi rychlou zmínkou, anebo se rozhodli je nezařadit, neboť popravdě řečeno „znalostní řízení“ v praxi není v ČR stále tam, kde je ve vyspělých ekonomikách.

Celé dílo má velmi výraznou bibliografii k tématu a je postaveno vyváženě na zahraničních i českých a slovenských autorech a rozhodně stojí za přečtení a v některých směrech i za prostudování.