Veřejná politika je velmi mladá průřezová disciplína. Operuje s pojmy, jimž je společné adjektivum veřejný: veřejný zájem, veřejný sektor, veřejné finance, veřejné statky, veřejné právo. V oblasti veřejného zájmu se její zkoumání kříží s politologií, v oblasti veřejného sektoru, veřejných financí a veřejných statků s ekonomií a v oblasti veřejného práva se správní vědou. Konkrétní politiky jsou vázány na jednotlivé oblasti, kterých se týkají. Z hlediska informační gramotnosti jsou relevantní především informační a vzdělávací politika. Výrazem každé politiky je zpravidla dokument platný na nejvyšší úrovni - v rámci státu tedy státní politika, národní program apod. Takovým dokumentem je v české vzdělávací politice Národní program rozvoje vzdělávání (2001) a v informační politice Státní informační politika (1999).

Veřejná politika jako vědní obor i praktická činnost je v ČR předmětem studia na katedře veřejné a sociální politiky Institutu sociologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Je to jediné pracoviště u nás (společně s CESES - Centrem pro sociální a ekonomické strategie) [1], které se veřejnou politikou systematicky zabývá. Průkopníkem veřejné politiky v České republice je prof. Martin Potůček, který na toto téma přednáší a publikuje.

Oba zmíněné dokumenty (Národní program rozvoje vzdělávání, Státní informační politika) se snaží nějakým způsobem reflektovat a vypořádat s rozvojem informační společnosti jako společnosti založené na rozvoji informačních a komunikačních technologií. Informační gramotnost je jednou z priorit Státní informační politiky. S pojmem informační gramotnost však tato politika zachází velmi volně a v podstatě jej nedefinuje. Zmiňuje pouze typický požadavek počítačové gramotnosti a potřebu nových efektivnějších metod vzdělávání. Základní cíl v rámci této priority je ovládnutí práce s informačními a komunikačními technologiemi studenty i učiteli. Národní program formuluje doporučení pro všechny úrovně vzdělávání. Tato doporučení nijak zvlášť nezdůrazňují potřebu ovládnutí práce s informačními a komunikačními technologiemi. Národní program rozvoje vzdělávání nezmiňuje pojem informační gramotnost a sleduje pouze rozvoj gramotnosti funkční, která zčásti (!) naplňuje podstatu informační gramotnosti. Podstatné přitom je, že uvedené politiky spolu nespolupracují. Neodkazují se na sebe navzájem a nevycházejí z jednotné terminologie. Výsledkem je pak neefektivní zacílení a překrývaní obou politik. Je možné, že právě použitelné vymezení a definování pojmu informační gramotnost, ze kterého by bylo možno při přípravě politik vycházet, může napomoci změnit situaci k lepšímu.

Informační gramotnost je pojem, který stále není v oblasti veřejné politiky přesně vymezen, přestože různých definic v různých oborech existuje celá řada. Důležité totiž je, aby definice, na které se nakonec odborná veřejnost shodne, byla pro veřejně-politickou praxi použitelná.

(Příští článek v tomto sloupku bude věnován informační gramotnosti z hlediska veřejné politiky ve 2. části nazvané "Jak definovat informační gramotnost?".)