V poslední době se spíše než o informační, resp. funkční gramotnosti hovoří o tzv. klíčových kompetencích nebo dovednostech, jako integrovaných schopnostech a dovednostech, které lze uplatňovat v rozmanitých profesích i v osobním životě. Nejsou vázány na jednotlivé obsahy učiva a uplatňují se především v rámci obecného základu vzdělání. Vždy jsou široce vymezeny tak, aby zahrnovaly co nejširší spektrum dovedností nezbytných v informační, resp. znalostní společnosti. Podívejme se na některá vymezení klíčových kompetencí:

Podle publikace Lidské zdroje v České republice je rozvoj klíčových kompetencí v informační společnosti prioritní. Mezi tyto kompetence patří:

• komunikativní dovednosti, včetně znalosti cizích jazyků; personální a interpersonální dovednosti;
• schopnost řešit problémy a problémové situace;
• schopnost využívat při řešení problémů matematických postupů;
• schopnost využívat informační technologie, pracovat s informacemi.[1]

Podle publikace České vzdělání a Evropa, tzv. Zelené knihy české vzdělávací politiky, nové kvalifikace zahrnují:

• schopnost se neustále učit, otevřenost k novým poznatkům; tvořivost, pružnost a samostatnost;
• schopnost řešit problémy, činit závěry a dovednost syntetizovat;
• sociální dovednosti (zejména schopnost kooperovat a týmově spolupracovat);
• komunikační kompetence, včetně jazykové způsobilosti a například schopnost předkládat zprávy;
• schopnost všestranně zpracovávat informace;
• širší obecnou vědeckou a technickou vzdělanost;
• široké pochopení dalších problémů (životní prostředí, sociální problémy, jiné kultury apod.).[2]

Národní ústav pro výzkum gramotnosti v USA vymezuje klíčové kompetence následovně:[3]

• Komunikační dovednosti: číst s porozuměním, písemně vyjadřovat myšlenky, mluvit tak, aby druzí rozuměli, aktivně naslouchat, kriticky pozorovat.
• Rozhodovací dovednosti: užívat matematických znalostí k řešení problémů a komunikaci, činit rozhodnutí, plánovat činnost.
• Interpersonální dovednosti: spolupracovat v týmu, obhajovat své názory a zájmy, ovlivňovat a chápat jiné, řešit konflikty a umět vyjednávat, vést druhé.
• Dovednosti celoživotního učení: mít odpovědnost za své učení, uvědomovat si a hodnotit sám sebe, učit se vlastním zkoumáním, užívat informačních a komunikačních technologií.

Ve vztahu k trhu práce se objevuje také následující vymezení těch kvalifikací, které zaměstnavatelé zejména očekávají od absolventů:

• Inovační kvalifikace: schopnost pracovat ve stresu; schopnost řešení problémů; schopnost pracovat nezávisle; analytické kompetence; schopnost se učit; ekonomické uvažování.
• Socio-kulturní kvalifikace: schopnost ústní komunikace; schopnost pracovat v týmu; adaptabilita; schopnost písemné komunikace; schopnost tolerance a uznání odlišných názorů. Vůdcovská kvalifikace: plánování, koordinace, organizování; přebírání odpovědnosti a rozhodování; plánování času; iniciativa; asertivita, rozhodnost, vytrvalost; schopnost vyjednávat; schopnost vést.
• Vědecká a výzkumná kvalifikace: interdisciplinární myšlení a znalosti; široké všeobecné vědomosti; teoretické vědomosti v konkrétní vědní disciplíně.
• Instrumentální kvalifikace: schopnost práce na počítači; plynulá komunikace v cizím jazyce.[4]

Klíčové kompetence tak dalece přesahují definovanou funkční, resp. informační gramotnost, o které byla řeč v první a druhé části tohoto seriálu, ale na rozdíl od ní se těžko vymezují a měří. Ale to, co zahrnuje funkční, resp. informační gramotnost se v různých obměnách ve všech zmíněných vymezeních klíčových kompetencí objevuje. Je proto možné, abychom funkční, resp. informační gramotnost považovali za součást (jakousi měřitelnou podmnožinu) klíčových kompetencí. Způsob, jakým je s těmito pojmy v oficiálních pramenech zacházeno, to připouští. Klíčové kompetence můžeme (v jistém smyslu) považovat za pojem funkční, resp. informační gramotnosti nadřazený. Otázka pak je, zda je možné rozvíjet klíčové kompetence ve výuce na všech stupních škol. Z toho, jak jsou vymezeny je zřejmé, že zahrnout je do výuky všechny je téměř nemožné. Jednak jsou vždy vymezeny velmi obecně a jednak je jejich rozvoj podmíněn také výchovou v rodině a životními zkušenostmi. Domnívám se, že klíčové kompetence nelze vyučovat, lze je pouze rozvíjet a to nejen v rámci základního, ale zejména celoživotního vzdělávání.