Vážená paní (slečno). Ve všem s vámi souhlasím mimo zařazení časopisu Betynka ke všem ostatním, které jste jmenovala. Za dobu po kterou odebírám časopis Betynka jsem v tomto periodiku nenalezla ani jednu křížovku a ani jeden srdceryvný příběh ze života tipu "problémy s tchýní eventuelně manželem". Nechápu, proč jste tento časopis zařadila do stejného odpadkového koše jako ostatní citované. Pokud jste tento časopis skutečně četla, doufám, že rady lékařů, kteří zde publikují nepovažujete za stejné, jako rady na levné pleťové masky. Pokud příště budete chtít podrobovat své kritice větší počet časopisů, bylo by vhodné rozebrat obsah všech titulů zmiňovaných časopisů ne jen dvou. Vaši práci nepovažuji za seriózní kritiku, ale za práci z nudy při vaší zákeřné angíně. S pozdravem a těším se na odpověď Ivona Fúziková

Vážená Ivono Fúziková,
velice Vám děkuji za Váš ohlas na článek Informační schizofrenie v časopisech pro ženy uveřejněný v čísle 5/97 a omlouvám se, že se moje odpověď poněkud opozdila. Sháněla jsem totiž časopis Betynka, abych si jej mohla podrobně "prostudovat". Vaši kritiku přijímám. V omezené míře jsem se totiž ve zmiňovaném článku mohla zaměřit pouze na některé z nejžhavějších problémů ženského čtiva. Zmínka o časopise Betynka, která Vás vedla k napsání kritického ohlasu, se totiž ani tolik netýkala OBSAHU zmíněného časopisu, jako spíše jeho NÁZVU, který tak nepěkně zapadá do celé "rodiny" ženského čtiva. V případě Betynky a některých dalších časopisů pro ženy mě totiž podráždil přihlouple infantilní název periodika jinak určeného dospělým osobám. Proč je časopis určený matkám a dětem obsahující (jak Vy sama uvádíte) seriózní články lékařů a jiných odborníků pojmenován jako každý druhý pudl v téhle zemi? Chyběla snad redakci fantazie při výběru názvu časopisu nebo byla vedena snahou "zmírnit" onu proklamovanou serióznost?

Teď něco ke stylu článků v Betynce, který koresponduje s výše zmíněným. Zarazilo mě, jak i vysoce odborné články, ale především různé rady, návody a poznámky, jsou protkány množstvím zdrobnělin (často zbytečných) a různých jiných "šišlavých" slovíček. Chápu, že je to jazyk, kterým matky promlouvají KE svým dětem, není však důvod aby takto bylo mluveno O dětech. Nutno dodat, že se toto netýká všech článků, naštěstí.

Rodičovství je jedním z nejdůležitějších poslání člověka na této zemi a tvoří tak významnou součást života mnohých z nás. Proč je baleno do méně seriózních "obalů" proto naprosto nechápu. Je to stejně nepochopitelné, jako kdyby se časopis pro muže místo Playboy jmenoval třeba Kája, místo Letectví a kosmonautiky by můj otec četl Rudlu a Auto Moto by se skrývalo pod názvem "Pepa jede". Ačkoli se inkriminovaná narážka na Betynky týkala jejího názvu a mého dojmu ze "stylu", neodpustím si poznámku k obsahu.

Betynka překvapuje odborností některých článků a hlavně vážností témat, kterým věnuje prostor (azylové domy, mládež a drogy, kvalita gynekologicko-porodnické péče, zdraví žen a dětí apod.), jakého se nedostává ve většině ostatních ženských periodik. Trochu mě však zarazily některé reklamy, z nichž většina je (pochopitelně) zaměřena na kojence, děti a potřeby pro matky (včetně kosmetiky!). Zdá se totiž, že upoutávky na novinky, rady lékařů a různé další zprávy mohou být do určité míry ovlivněny právě silným komerčním lobby, z jehož peněz časopis existuje. (Nejsem sice matkou dítěte, přesto se odvažuji tvrdit, že kromě dětské koupele Johnson & Johnson jistě existují i jiní výrobci produktu stejné kvality. Přesto různé rady silně upřednostňovaly právě tyto "silné" značky.) Tuto moji výtku ještě více umocňuje skutečnost, že často lze jen velmi těžko rozlišit, kde končí objektivní rada a kde začíná placená reklama (mj. také proto, že reklamní plochy nejsou v časopise jednoznačně graficky odděleny nebo označeny jako reklamní).

V obou výše zmíněných případech se Betynka neliší od dalších ženských periodik a speciálně v případě možnosti ovlivnění OBSAHU periodika reklamou se jedná o obecnější problém médií (např. noviny mohou být ovlivňovány "redakční politikou", mnohé z časopisů zabývajících se počítači jsou zjevně ovlivněny silnými firmami, které redakci dodávají různé produkty "na stůl" apod.). V této souvislosti mě mrzí, že jsem v Betynce nenašla přehledy nebo průvodce po VŠECH produktech určitého zaměření dostupných na našem trhu. Může tak hrozit, že se Betynka stane četbou určenou pouze ženám z vyšší příjmové skupiny odpovídající zájmům velkých inzerentů.

Na závěr dlužno konstatovat, že ačkoli je Betynka v mnohém zajímavějším, serióznějším čtením pro ženy (v tomto ohledu souhlasím s autorkou kritického ohlasu), je třeba se občas na přeslazené čtení podívat poněkud kriticky. Aby však moje poznámky byly skutečně objektivní, ráda bych zdůraznila, že ač je Betynka čtením pro matky s dětmi mezi které nepatřím, shledávám ji daleko relevantnější tomu, co bych si představovala pod "čtením pro ženy" (pokud je tato kategorie skutečně nutná). Kromě otázky, proč časopis nevěnuje více pozornosti také otcovské roli, která je již tradičně odsouvána do pozadí rodičovských záležitostí, si dovolím ještě jednu feministickou poznámku: nepřehání to redakce trochu s tou podporou stereotypů o ženách, když už malé holčičky zve do soutěže o Miss Betynka?