Ve srovnání s jinými sekcemi neměla tato sekce příliš vysokou návštěvnost, přestože se konala v optimálním čase po zahajovacím bloku. Do tříhodinového programu bylo organizačním výborem zařazeno 7 příspěvků. Podle názvu sekce by se dala očekávat pestrost příspěvků – otázky nejen digitalizovaných, ale též původních digitálních zdrojů jako součásti digitálních knihoven, vzájemné propojení všech zdrojů v digitálních knihovnách a společné zpřístupňování přes Internet, a to nejen z hlediska technologického, ale též aktuálně legislativního. Vzhledem k tomu, že otázkám historických dokumentů v digitálním prostředí, tedy digitalizovaným dokumentům, byl věnován ještě samostatný workshop, očekával by návštěvník této sekce, že se dozví nové informace o komplexní problematice digitálních knihoven, a to zejména z hlediska jejich praktického použití.

Program zahrnující opět většinu příspěvků zaměřených na úzké téma digitalizace fondů Národní knihovny (nic moc nového), specifické teoretické záležitosti (které měly dostatek prostoru na workshopu) a instruktáž k vyhledávání rukopisů ve specializovaných databázích příliš nezaujal. Vedle již tradičních přednášek byla sice zařazena polovina příspěvků zahraničních, kromě posledního příspěvku ovšem ani tyto nic nového ve srovnání s běžně známými projekty a s výsledky v Česku nepřinesly. A tak za zvláštní zmínku z celé sekce stojí pouze přednáška Zinaidy Manzhukh z Univerzitní knihovny ve Vilniusu (Litva) na téma Komerční využití kulturního dědictví v paměťových institucích. Mladá autorka se zabývala problémy financování projektů na zachování kulturního dědictví a podporou ze strany komerčních institucí, resp. možnostmi komerčního využití výsledků těchto projektů zejména v sektoru vzdělávání (educommerce, edutainment – spojení obchodu a vzdělávání) a v sektoru cestovního ruchu (digitální služby - návštěva kulturních míst v uživatelsky příjemném prostředí). Zdůraznila nutnost partnerství paměťových institucí a soukromého sektoru v provozování komerčních aktivit.