Letošní ročník konference již tradiční uzavíralo téma na této konferenci zcela nové: veřejné informační služby a e-government.

Pokud si pořadatelé konference kladli za cíl poskytnout přehled o současné české realitě v této oblasti, pak jsem toho názoru, že záměr se zdařil. Zasloužily se o to zejména příspěvky čtyř z celkem sedmi vystupujících, kteří ve svých prezentacích nabídli dva různé úhly pohledu na dané téma.

Jako první vystoupila Jitka Krčilová z Ministerstva informatiky ČR s příspěvkem na téma Role knihoven jako kontaktního místa e-governmentu. Již samotný název zaujme a nabídne otázku: opravdu je e-government jednou z oblastí, které by měla být věnována činnost veřejných knihoven? Podle paní Krčilové ano. Jako argument pro svůj názor uvedla fakt, že knihovny jsou prosté byrokratů, narozdíl od úřadů. A doplnila domněnku, že uživatelé knihoven jsou od knihovníků zvyklí na příjemnější a vstřícnější jednání než od úředníků, takže i při získávání informací z veřejné správy by se občané cítili lépe právě v knihovnách. A v neposlední řadě je podle paní Krčilové dobrým důvodem k tomu, aby knihovny hrály jistou roli v e-governmentu fakt, že doposud jsou to právě především knihovny, kde mají občané možnost volného přístupu k internetu a navíc jsou knihovníci odborníci, schopní uživatelům poskytnout pomoc při práci s informacemi, a tedy případně i s informacemi ze státní správy.

Celkové vyznění příspěvku zaměstnankyně nově vzniklého ministerstva bylo tedy takové, jako by ona sama coby představitelka státní správy neměla o přístupu kolegů z jiných ministerstev a úřadů k občanům příliš valné mínění. A tak přestože v závěru svého příspěvku ujistila, že naprosto nemá v úmyslu zavalit veřejné knihovny agendou státní správy, její zdůrazňování vstřícnosti a odbornosti knihovníků v porovnání se státními úředníky jako by naopak naznačovalo, že místo aby změna nastala na straně úřadů, měly by jejich roli začít doplňovat nebo téměř suplovat veřejné knihovny.

Na jeden z problémů, na který ve svém vystoupení upozornila paní Krčilová, a sice na velmi nízkou penetraci internetu v ČR, narazil i druhý vystupující, jímž byl pan Stanislav Hampl z agentury TNS Sofres Factum, který přednesl příspěvek na téma K otázce úrovně využívání možností e-governmentu v české populaci.

Z řady nikoliv suchých statistických údajů o stavu využívání internetu v ČR, které v tomto příspěvku zazněly, bych upozornila na poněkud znepokojivý fakt, že pouhých 20 % českých domácností má vlastní přístup k internetu a celých 67 % jeho uživatelů nemá přílišnou důvěru k bezpečnosti "sítě". Za takových okolností není divu, že e-government zatím v ČR příliš nevzkvétá, přestože při porovnání se stavem v ostatních postkomunistických zemích si nestojíme špatně: ČR zaujímá druhé místo za Estonskem.

Z prvních dvou příspěvků vyplynula základní otázka, vyjadřující – podle mého názoru – podstatu problému rozvoje e-governmentu v českých podmínkách. A sice: nakolik se může tento způsob komunikace mezi občany a státní správou rozvíjet v zemi, kde potřebné vybavení má jen pětina domácností, většina občanů nedůvěřuje bezpečnosti elektronické komunikace a samotní státní úředníci, namísto snahy o zlepšení vlastního přístupu k občanům hledají možnosti, jak by jejich roli mohly do značné míry zastávat instituce jiného zaměření, a sice veřejné knihovny? A to vše navíc v podmínkách, kdy se připravuje citelné zdražení přístupu k internetu, který je již v současnosti pro řadu občanů příliš nákladný, což je jedním z důvodů jeho nedostatečného používání domácnostmi?

I na toto plánované zdražení zazněla v průběhu diskuse otázka z pléna. Bohužel, pracovnice ministerstva informatiky, které by především mělo usilovat o zlepšení podmínek v oblasti informační gramotnosti občanů a využívání informačních technologií, nedokázala dát jinou odpověď, než že zvýšení cen za telekomunikační služby je na ministerstvu velmi mrzí...

První část této sekce konference uzavřel Jaroslav Svoboda z Ministerstva vnitra ČR, druhý reprezentant úřednického pohledu na dané téma. V příspěvku s názvem Veřejné informační služby & Phare 2001 poskytl přehled o nejrůznějších dokumentech, standardech a legislativních opatřeních českých i evropských, které upravují oblast informací veřejné správy. I on vyjádřil názor, že veřejné knihovny by v tomto systému měly hrát značnou roli, dokonce by se prý pracovníci knihoven měli stát přímo výkonnými úředníky.

První část sekce se tedy stala jakousi výzvou pro knihovníky ze strany pracovníků státní správy. Pomyslnou "hozenou rukavici" zvedly dvě představitelky veřejných knihoven ve druhé části sekce. Konkrétně se jednalo o vystoupení paní Dany Petrýdesové z Krajské vědecké knihovny v Liberci, která pohovořila na téma Možnosti uplatnění veřejných knihoven v informačním systému státní správy a samosprávy. Na její příspěvek navázala paní Jana Kalousková z Městské knihovny v Ústí nad Orlicí tématem Spolupráce mezi MěK Ústí nad Orlicí a starosty malých obcí okresu Ústí nad Orlicí v oblasti veřejných informačních služeb.

Jejich vystoupení jsem očekávala s velkým zájmem. Zajímalo mě, jak pracovníci veřejných knihoven vnímají situaci, kterou lze považovat za zřejmý nedostatek ve fungování státních úřadů. Považují fakt, že jsou pracovníky některých ministerstev vyzývání k větší účasti v oblasti e-governmentu za přílišnou zátěž anebo naopak vnímají tuto možnost jako šanci k dalšímu rozvoji svých aktivit? Osobně se domnívám, že veřejná knihovna s veřejně přístupnými PC připojenými k internetu není tím pravým místem, kam bych si šla, dejme tomu, vyplnit a odeslat daňové přiznání nebo vyřídit jinou úřední proceduru, stejně jako své bankovní konto neovládám telefonicky z veřejného telefonního automatu, ale z domova. Názory ministerských úředníků na roli veřejných knihoven mi proto připadaly poněkud alibistické.

Z příspěvků dvou výše zmíněných pracovnic veřejných knihoven však vyplynulo, že v možnosti zapojit se do fungování systému veřejné správy a samosprávy spatřují pro knihovny velký a vítaný prostor. Zejména příspěvek paní Kalouskové pobavil publikum líčením, jak velkou roli může knihovník hrát, pokud starostové obcí, tedy vlastně státní úředníci, sami nejsou dostatečně schopni využívat informačních technologií... Před prací knihovníků, kteří se dokážou úspěšně "poprat" i s tak absurdními situacemi, jako ty, které popisovala paní Kalousková, která musela v řadě případů pro starosty obcí vyhledat potřebné dokumenty, vyplnit, odeslat... a udělat tím vlastně za ně kus "starostovské" práce, lze jen smeknout. Stále však – alespoň pro mě – přetrvává otázka: skutečně je úkolem veřejných knihoven zapojovat se až tak dalece do fungování státní správy? Je taková jejich role na místě? Jakkoliv jim současné poměry umožňují se díky této roli "zviditelnit" a zvýšit svou prestiž, není tady něco špatně? Neměla by prestiž knihoven být uznávána, aniž by tyto svou aktivitou "zaskakovaly" za méně schopné pracovníky státní správy?

Poslední dva příspěvky sekce mi na tuto otázku už neodpověděly. Vystoupení Milana Talicha mělo název Zkušenosti z tvorby jednotného website všech úřadů resortu zeměměřictví a katastru. Bylo praktickou ukázkou snahy o koordinaci informačních zdrojů z jedné oblasti a pro tvůrce webových stránek poskytovalo řadu velmi konkrétních doporučení, týkajících se především technických otázek vývoje webu.

Poslední příspěvek, který celou sekci uzavíral, přednesla Denisa Faltová z Národního vzdělávacího fondu, a sice na téma Současný stav e-governmentu u nás aneb Česká republika ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi. Řádění konferenčního šotka způsobilo, že došlo k překrytí obsahu dvou příspěvků sekce, takže tomuto tématu se věnovalo již jedno z předchozích vystoupení. Z příspěvku Denisy Faltové tak zbyl prostor pouze na zmínku o akčním plánu eEurope +, a tak se její vystoupení bohužel stalo pouhým čteným výčtem bodů a podbodů akčního plánu.

Nejzajímavějším momentem celé sekce tak byla jistá "konfrontace", lze li to tak nazvat, pohledu státních úředníků a knihovníků na otázku fungování e-governmentu v ČR a na roli veřejných informačních služeb v této oblasti. Domnívám se, že vzhledem k současnému stavu věci se jedná o téma velmi "šťavnaté" a jistě nebylo při své premiéře na Inforu zcela vyčerpáno. Považovala bych za velmi zajímavé, kdyby i na příštím ročníku zazněly příspěvky, které by mohly dokumentovat vývoj českého e-governmentu v dalším období. Možností dalšího vývoje je – s ohledem na současnou situaci – jistě dost.