Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

IQ 150 a velký orchestr

Čas nutný k přečtení
6 minut
Již přečteno

IQ 150 a velký orchestr

0 comments
Krátce po uveřejnění článku Naskenovaná těla v kyberprostoru (Ikaros č. 3/1998) se začal můj mailbox plnit reakcemi nejen "stálých" čtenářů kyberokénka, ale především lidí nějak spjatých se soutěží Miss Internet. Jako první dorazil dopis od samotného organizátora soutěže, pana Jana Fikáčka, který mne na jednu stranu ujišťoval, že "se mu článek dost líbí" a že "naše názory zase nejsou tak vzdálené", zároveň však nevysvětluje, v čem by vlastně se mnou mohl souhlasit a nebo jaký má vlastní názor na věc. Soudě však podle informací, které jsem obdžela od některých soutěžících, se zdá, že "Fikáčkův svět" je skutečnou říší jednoho muže, jednoho názoru a jednoho pohledu na to, jak by se měly ženy zviditelnit v kyberprostoru.

Nedokážu posoudit, jak velký je tábor těch (dívek), kterým pravidla a podoba soutěže vyhovují. V ohlasech se objevily pouze dvě vysloveně negativní reakce na můj článek
(A. Honsová, L. Hrazdirová), bohužel však k nějaké hlubší diskusi nebylo možné dospět. Vzhledem k tomu, že negativní reakce měly tendenci být obsahově chudší, pochází citace a informace, které v tomto článku používám, především z obsáhlejších (méně negativních) dopisů. Přesto si však nemyslím, že skupina lidí, kteří mají pocit, že prezentací hezkých těl se ženy prosadí v kyberprostoru (i jinde), je zanedbatelná co do počtu. Právo na svůj názor jistě mají a snad by se příště mohli naučit důstojněnji vypořádávat s názory opačnými. Je také zajímavé, že tyto reakce přišly bezprostředně po uveřejnění článku, zatímco reakce méně negativní a více obsáhlé přicházely s určitým zpožděním. Pisatelky jim asi věnovaly více času. Všem, kteří mi napsali, jsem odpověděla a zejména u pozitivnějších reakcí pak následovala diskuze.

"...jestliže někdo takhle otevřeně zkritizuje jakoukoliv akci, která na první pohled vypadá slušně a inteligentně (sice na ten druhý už ne: je to opravdu využívání žen a jejich tlačení do role pasivních objektů - jenže to už málokdo chce vidět nebo si to připustit a když si to někdo připustí, musí od základů přehodnotit svoje názory na úplně všechno, na co jsme zvyklí a musí jít opravdu hluboko a to je hrozně těžké a znamená to jít proti většině, a ještě navíc silně mlhavým a nejasným terénem), bohužel musí počítat s tím, ze obdrží ukřivděnou nebo uraženou reakci. A většina lidí to musí odsoudit - nebo by museli odsoudit sebe." (Magdaléna Kolínová)

Potěšilo mě zjištění, že nejsem sama, komu se zdá, že soutěž Miss Internet není způsobem, jak zviditelnit webdesignérky na Internetu, ale je spíše zviditelněním (některých) sponzorů, zábavou pro organizátory a (zejména mužské) internetovské publikum.

"Váš článek se mi velice líbí. Plně s Vámi souhlasím. Pokud mají stránky sloužit pouze pro ukázku tělesné schránky majitelky, je to ubohost. Jsem moc ráda, že takovýto článek vyšel a pevně doufám, že povede alespoň k částečné nápravě stránek kandidujících na titul Miss Internet, prezentujících se na webu." (Michaela Kalová)

"…Miss Internet by měla být o webdesignu a o znalostech Internetu. Bohužel člověk, který zabavil název "Miss Internet" z toho udělal soutěž o nejvíc přitažlivou (sexy a já nevím co ještě) slečnu, které náhodou někdo udělal stránky. Škoda. Nicméně mám dojem, že pan Fikáček soutěž podle našich představ měnit nehodlá (přišel by o popularitu soutěže) a většina uživatelů, kterým se servírují vyfešákované slečny, je též spokojena. Smůla, zanikl dobrý nápad." (Zuzana S. Fenclová)

"Já sama jsem se chtěla soutěže Miss Internet zúčastnit, ale když jsem zjistila, že podmínkou účasti je zveřejnění svých fotografií, pochopila jsem, že o kvalitu, nápaditost a obsah WWW stránek tvořených dívkami, tu nejde." (Erika Čeřovská)

Zdá se, že zájem dívek a žen prezentovat se na WWW stránkách byl u mnohých špatně pochopen a namísto soutěže ve web designérských dovednostech nastoupily profesionální firmy, které svým chráněnkám vytvořily sterilní (tím myslím "nemastné-neslané") jednoúčelové stránky. To však neplatí o všech soutěžících, z nichž některé, jak poznamenala Zuzana S. Fenclová, se skutečně snaží Miss Internet chápat jako "soutěž o nejlepší prezentaci dívky na Internetu". Zuzana S. Fenclová později ze soutěže vystoupila a svůj názor na Miss Internet zveřejnila na svých internetovských stránkách. Určitě stojí za přečtení!

Objevují se tedy nejméně dva pohledy na to, jak by taková soutěž měla nebo mohla vypadat. Tábor těch, kteří zastávají kritické názory na způsob organizace soutěže, však nebyl vyslyšen a někteří z kritiků, jak jsem se dozvěděla z dopisů, které mi přišly, byli dost nedemokratickými způsoby odmítnuti. Téměř všechny dívky, které zastávaly podobně kritické postoje ke zmíněné soutěži, ve svých dopisech naznačovaly nebo přímo uváděly způsoby, jakými se organizátor snažil jejich hlasy umlčet.

Například již citovaná Erika Čeřovská adresovala panu Fikáčkovi pěkný dopis, který rovněž doporučuji vaší pozornosti. Je zajímavé, že velice podobný dopis musel pan organizátor obdržet i ode mne před asi dvěma lety, kdy mě kdosi z mých přátel z legrace přihlásil do této soutěže. Domnívala jsem se, že se jedná o soutěž ve web designu. Když mě však pan Fikáček vyzval, abych na své stránky umístila nějaké to foto a odvahou při tom nešetřila, odpověděla jsem mu v přibližně podobném duchu.

Kritika se však netýkala pouze samotného pojetí soutěže, ale i jejích pravidel, organizace a průběhu finále. Jedna z pisatelek například zmínila skutečnost, že pravidla soutěže byla v jejím průběhu pozměňována, což rozhodně není ani fér ani profesionální. Silnou kritiku pak sklidilo loňské finále soutěže. Jedna z pisatelek se vyjádřila, že "veřejné finále soutěže Miss Internet bylo největším trapasem, jaký zažila" a na jiném místě svého dopisu poznamenává, že se k nim organizátor "choval jako ke kusu nábytku a naopak nadbíhal sponzorům". Michaela Kalová vyjádřila stejný pocit slovy: "nejen, že si nás jako soutěžících nevšímal, ale navíc nás dirigoval jako orchestr". Asi nejvýstižněji popsala průběh finále soutěže jedna z jeho přímých účastnic, Zuzana S. Fenclová, která se v něm umístila na druhém místě. Její reportáž není nijak útočná a zdá se, že se její autorka snažila objektivně popsat práci organizátora a ostatních spolupracovníků. Podobné nedostatky kritizoval také časopis ComputerWorld.

"V korespondenci byl (pan Fikáček) velice slušný a zdvořilý. O to větší zklamání bylo ve finále, při osobním setkání. Nejen že si nás jako soutěžících nevšímal, ale navíc nás dirigoval jako orchestr. ´To udělejte takto, tohle takhle.´ Nehledě na to, že šatna skoro neexistovala a naše kabáty se válely v nějaké pochybné místnosti na zemi. Pro 12 soutěžících bylo přichystáno asi 8 židlí, takže si dokážete představit tu náladu, když musíte 2 hodiny stát, také občerstvení - respektive pití bylo ubohé. Na většinu z nás, která se po pití okamžitě nevrhla, nezbylo nic a 2 hodiny společenské konverzace bez loku byly dosti hrozné. Další problém jsem viděla v tom, že Fikáček viděl pouze sebe a sponzory, případně porotu, se kterou se bavil podstatně více, než se soutěžícími. Také mi vadilo, ze soutěž byla dost dlouhá, takže asi od čtvrté prezentace už porotci nedávali pozor, bavili se mezi sebou nebo spali. … Organizátor nás prostě zklamal na 1. čáře." (Michaela Kalová)

Kritiku průběhu finále i chování organizátora soutěže vyjádřil také jeden ze sponzorů soutěže Miss Internet, jehož jméno a dopis na jeho žádost však z pochopitelných důvodů nemohu citovat.

Neočekávaně vysoká publicita kritiky soutěže Miss Internet, která vyšla v minulém kyberfeministickém okénku, přinesla v počátečních reakcích několik výstřelů na slepo (rada, abych přestala psát nebo vyjádření lítosti nad mou osobou). Pak se však otevřela docela zajímavá diskuze s několika soutěžícími a lidmi kolem Miss Internet. Získala jsem tak nejen zajímavé informace o "zákulisí" soutěže, ale především kyber-přítelkyně, které mi pomohly navrátit pocit, že nejsem se svými názory úplně sama. Snad byla moje kritka nakonec správně pochopena jako vyjádření alternativního názoru na věc, nikoli snaha někoho "pobuřovat" (L. H.) a nakonec i prakticky přispěla k tomu, že jsem mohla s jednou z účastnic soutěže diskutovat podobu a obsah její WWW prezentace. Velice děkuji všem, kteří mi napsali svoje názory a pomohli mi tak připravit tento článek, který, doufám, poskytl prostor i pro názory jiných, nejen moje.

Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
JEDLIČKOVÁ, Petra. IQ 150 a velký orchestr. Ikaros [online]. 1998, ročník 2, číslo 4 [cit. 2024-11-21]. urn:nbn:cz:ik-10196. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/10196

automaticky generované reklamy