Když byl na konci roku 2009 zahájen projekt NAKLIV (Národní klastr informačního vzdělávání) se svou snahou pomoci informačnímu vzdělávání, především v prostředí vysokých škol, nebylo každému úplně jasné, jestli je tento projekt potřebný, když už tu máme IVIG (tj. Odbornou komisi pro informační vzdělávání a informační gramotnost na vysokých školách). Stejně jako většina projektů i tento si prošel obdobím, kdy se o něm hodně mluvilo, ale nikdo vlastně moc nevěděl, o co by v něm mělo jít. Pak ale přišla úvodní konference a informace, že hlavní činnost projektu bude spočívat v cyklu seminářů, jejichž absolvování přinese osvědčení o získání kvalifikace „lektor informačního vzdělávání“, která se může pyšnit i logem MŠMT. Po absolvování cyklu bude navazovat druhý cyklus, vedoucí ke kvalifikaci „Knowledge mentora“.

Protože mne téma informačního vzdělávání zajímá a každé osvědčení se hodí, rozhodla jsem se k cyklu seminářů přihlásit a zkusit si na vlastní kůži, co mi to může dát. Přestože ne každý seminář mne nadchl a některá témata pro mé potřeby nepovažovala za přínosná, mohu říct, že všechny semináře mi něco daly. Takže pokud někdo stejně jako před rokem já přemýšlí o svém dalším rozvoji v oblasti informačního vzdělávání, rozhodně doporučuji nenechat si ujít druhý běh těchto cyklů.

Pro všechny, kteří váhají, může sloužit k rozhodnutí krátké shrnutí seminářů zařazených do cyklů lektora informačního vzdělávání a Knowledge mentora. NAKLIV organizuje množství dalších aktivit, a to i semináře, jejichž témata zhodnotili pořadatelé jako zajímavá či aktuální a přínosná, o těch ale tato zpráva není. Ta se věnuje jen těm, která byla označena jako klíčová pro práci v informačním vzdělávání. Pro úplnost je ještě nutné podotknout, že absolvování seminářů k získání kvalifikace nestačí, k tomu je ještě nutné plnit zadané úkoly.

Semináře pro lektory informačního vzdělávání

Právní a etické základy lektora informačního vzdělávání
(21.09.2010, Skleněná louka, Brno; Mgr. Jana Klimentová, PhDr. Michal Lorenz)

Obr.1: Účastníci, organizátoři a přednášející na prvním semináři při tvorbě etických kodexů

Úvodní seminář cyklu byl zaměřen hned na dvě úzce související témata. Nejdříve se Michal Lorenz zabýval informační etikou s důrazem na aspekt duševního vlastnictví. To také odpovídalo tomu, že na něj v odpolední části navázala Jana Klimentová, která se již věnovala českému autorskému zákonu.

V teoretickém úvodu Michal Lorenz vycházel zejména z knihy The Handbook of Information and Computer Ethics a v ní uvedeného pojetí informační etiky Lucianem Floridim. Byl představen neobvyklý pohled na zprostředkovatele informačních produktů, kterými jsou i knihovníci. Následně se přednášející zaměřil na otázky plagiátorství a antiplagiátorské politiky, které mohou vyvolávat složitá etická dilemata. Poslední část teorie se zaměřila na etické kodexy, které mohou sloužit jako pomůcka při eticky problematických situacích, inspirace pro ideální hodnoty, výchovná pomůcka, vodítko pro vyžadování zodpovědnosti či při prosazování správného jednání definovaného organizací. Abychom si vyzkoušeli převod názorů do praxe, ve skupinkách jsme vytvářeli etický kodex pro různé kategorie internetových služeb a následně jsme je představili ostatním, kteří je komentovali.

Jana Klimentová svou část uchopila ryze prakticky. V rámci přednášky představila části českého autorského zákona, které mají úzký vztah ke knihovnické praxi, především ve vysokoškolském prostředí. Následně se již věnovala otázkám, které k autorskému zákonu a jeho výkladu měli účastníci semináře. Účastníci byli dopředu seznámeni s tím, že tato část v rámci semináře proběhne, takže mohli poslat otázky dopředu, ale měli také možnost ptát se na i přímo na místě.

On-line technologie využívané v oblasti informačního vzdělávání
(5.10. 2010, Knihovna univerzitního kampusu MU; Mgr. Olga Biernátová, Mgr. Petr Křivánek)

Obr.2: Přednášející Olga Biernátová

I pro druhý seminář se organizátoři rozhodli využít dvou přednášejících, zde konkrétně knihovníků, kteří již mají zkušenosti s informačním vzděláváním. V dopolední části Olga Biernátová představila množství různých online nástrojů, které ve své práci používá. Na ni navázal Petr Křivánek, který celou svou sekci věnoval jedinému nástroji.

Olga Biernátová pojala svou část jako leteckou přednášku. Jinak snad ani nelze označit představování jednoho nástroje za druhým, jen s občasným proložením konkrétních ukázek použití. Zmíněny byly: Box.net (embedování), Slideshare (prezentace), Voicethread (multimediální slide show), Prezi (prezentace), Google (vyhledávání), Google dokumenty, Zoho (kolaborativní aplikace), Scribd (publikování textových dokumentů), Issuu a Myebook (publikování e-publikací, především časopisů), Embedit.in (embedované dokumenty), Panraven a Storybird (storytelling), Stripgenerator (komixy a stripy), Animoto a Flixtime (animované video s fotkami), GoAnimate a Zimmertwins (animované video), Screentoaster (snímání plochy), Windows Movie Maker (video; online alternativa není), Picnik, Pixrl, BeFunky a Rollip (fotky), Lovelycharts, Cacoo a Highcharts (grafy a diagramy), Screenpresso (screenshoty) a několik dalších. Zmíněny byly i způsoby získání obrázků s licencí Creative Commons a informace, jak je lze využít, aby bylo dodrženo autorské právo.

Obr.3: Petr Křivánek přednáší

Petr Křivánek se zaměřil na Pixlr, který je online nástrojem pro úpravu fotografií a obrázků. Nabízí množství standardních, ale nejčastěji potřebných funkci, které byly přednášejícím vysvětleny. Následně jsme si zkoušeli práci s nástrojem v praxi a Petr Křivánek se stal poradcem při potížích, když si někdo nevěděl rady se zadanými úkoly.

Nová média v informačním vzdělávání
(19.10. 2010, Knihovna Univerzity Tomáše Bati, Zlín; Mgr. Jakub Štogr)

Obr.4: Jakub Štogr upozorňuje na charakteristiky Webu 2.0

První mimobrněnský seminář vedl Jakub Štogr, jehož přednáška byla jakýmsi obecným úvodem do nových médií, a který se účastníky snažil vyprovokovat k nápadům, jak by bylo možné nová média využít v lekcích informačního vzdělávání.

Po síťovacím večeru, který organizátoři zajistili, začal Jakub Štogr pozvolna přibližovat význam tzv. nových médií. Vycházel přitom především z publikací O'Reillyho. Pokud někomu před seminářem nebylo jasné, co si pod pojmem nová média představit, po tomto úvodu každý věděl, že není řeč o ničem, co by bylo opravdu nové, ale jedná se o zavedený pojem pro média spojená s charakteristikami, jako jsou numerická reprezentace, modularita, automatizace, variabilita a interaktivita, komputerizace.

Přednášející následně upozornil na velmi krátký poločas rozpadu znalostí v současnosti, kvůli kterému je nutné vzdělávání v podstatě v reálném čase inovovat. Pozornost byla přenesena také k důkladnému objasnění, co je zdroj a co je nástroj. Jakub Štogr vysvětlil, že za zdroj lze vždy označit jen člověka, případně u informačního systému či face-to-face komunikace, záleží na úhlu pohledu. Častěji se lze ale setkat s případem, kdy lze hovořit jen o roli nástroje, např. u hardwaru či aplikace.

Při výuce se zapojením nových médií lze často využít kreativitu, která dokáže člověka zabavit, tedy nenudit, a něco naučit, a to za cenu přiměřeného úsilí. Ukázkovým příkladem jsou hry, o jejichž zapojování do výuky se stále více mluví. Hry mohou podporovat fantazii, identitu, komplexnost, variabilitu, znalosti a dovednosti. Hráči si přitom nepamatují tolik hru (např. názvy kmenů), ale to, co si v ní museli promyslet při tvorbě strategie k výhře. S novými technologiemi se objevují i nové a přitažlivé typy her, např. ARL (Alternative reality game) či LARP (Life action role playing). Na to navázala i praktická část semináře, která spočívala především v základech vytvoření a ovládání postavy v prostředí Second Life.

Průvodce pedagogickou praxí
(9.11. 2010, Moravská zemská knihovna; Mgr. Jiří Zounek, Ph.D.)

Obr.5: Jiří Zounek při přednášení v MZK

Dalšího brněnského semináře, prvního ze série věnované pedagogickým tématům, se ujal Jiří Zounek. Přestože se specializuje na úroveň základního školství, jeho přednáška byla zajímavá, přínosná a přizpůsobená zájmu účastníků.

Po nezbytném terminologickém uvedení, kdy byly přiblíženy základní pedagogické pojmy, přednášející přešel k zapojení účastníků. Přibližoval témata z pedagogiky a často účastníkům objasňoval, proč některé postupy, které třeba i intuitivně používají, jsou úspěšné a jiné ne, ale stále byla od všech vyžadovaná pozornost a reakce. Druhá část se orientovala na výzkumy v pedagogice, které jsou využitelné i z hlediska informačního vzdělávání. Jejich témata se pohybovala okolo využívání ICT ve vzdělávání a počítačové a internetové gramotnosti. Třetí část semináře se zaměřila na roli učitele, resp. vzdělávajícího, jeho ideální charakteristiky i moc. Přitom přednášející upozorňoval na vzrůstající požadavky na technické znalosti učitelů.

Zajímavé bylo další zaměření, tentokrát na komunikaci a související okolnosti, které ovlivňují pedagogický proces, např. rozsazení vzdělávaných v místnosti. Právě v této části docházelo nejčastěji k tomu, že účastníci získali odborné podložení svých úspěšně vedených vzdělávacích aktivit, které doteď prováděli intuitivně. Závěr patřil krátce popsanému, ale provokujícímu tématu, zda v současnosti stačí učebnice či kniha. Bylo představeno, co vlastně je učebnice a jaké funkce musí splňovat a následně již přednášející poukázal na nové a výhodné možnosti, které přinášejí vznikající technologie.

Plánování, příprava, realizace a evaluace výuky a Lektorství
(23.11. a 24.11. 2010, Rektorát Vysokého učení technického; Mgr. Jiří Zounek, Ph.D. a Mgr. Petr Novotný, Ph.D.)

Obr.6: Petr Novotný při přednášce o lektorských dovednostech

Po krátkém oddechovém čase Jiří Zounek pokračoval v pedagogickém tématu, tentokrát již značně prakticky. Na něj hned následující den navazoval seminář vedený Petrem Novotným, tentokrát se zaměřením na lektorství.

Jiří Zounek svou druhou spolupráci s NAKLIVem vytvořil pro účastníky ještě zajímavější než předchozí. Seminář byl praktický a vyzkoušeli jsme si celý postup plánování a přípravy vzdělávací lekce a na základě zkušeností z praxe, které již téměř všichni účastníci měli, jsme se věnovali i realizaci a evaluaci výuky. Během semináře byla důkladněji věnována pozornost tématům jako problematika výukových cílů, didaktické prostředky, vyučovací metody a formy s jejich přednostmi a slabinami, faktory ovlivňující výuku, didaktické principy, podmínky učení, hodnocení ve výuce, portfolia či hodnocení vlastní práce vzdělávajícího. Samozřejmě opět nechyběl důraz na e-learning a nové metody výuky, ovšem jen v podobě zdůraznění jejich specifičnosti.

Navazující část semináře nebo spíše druhý seminář, který proběhl hned následující den, je asi jediný z obou cyklů, který nemohu hodnotit jako přínosný. Tento názor sdíleli snad všichni, od účastníků přes pořadatele po přednášejícího, takže jistě bude v druhém cyklu pojatý jinak. Problémem bylo především to, že přednášející nedokázal najít společnou řeč s účastníky a jeho pokusy vyvolat diskuzi a zapojit přítomné vedly spíš k zaujetí negativního postoje a vzájemnému odmítání. Druhým negativně ovlivňujícím aspektem bylo značné opakování toho, co bylo řečeno předchozí den, což svědčí o chybějící komunikaci mezi oběma přednášejícími. Tento neúspěch semináře je s podivem, především s ohledem na téma semináře, kterým bylo lektorství, a klíčové oblasti, ke kterým patřilo zvládání vzájemné komunikace, problematických postojů a situací při výuce, ale zarážející to bylo i proto, že přednášející patří k největším odborníkům na toto téma v České republice. Přes to všechno byli účastníci seznámeni s teorií ohledně vzdělávání dospělých, praktickými metodami a postupy, které lze úspěšně využívat, poté jsme se stejně jako předchozí den věnovali návrhu vzdělávací akce a na závěr byla pozornost věnována osobnosti lektora.

Prezentační a komunikační dovednosti
(7.12. 2010, Univerzita Palackého, Ústřední knihovna, Olomouc; PhDr. Iva Burešová, Ph.D.)

Obr.7: Iva Burešová komentuje vystoupení dvou z účastnic

Seminář vedený Ivou Burešovou jsem ze zdravotních důvodů vynechala (pro získání osvědčení je akceptována jedna absence na semináři), proto o něm budu informovat pouze krátce na základě videa, které dokumentuje téměř celou akci, studijních materiálů a komentářů účastníků. Právě ti hodnotili seminář jako jeden z nejpovedenějších z cyklu a díky tomu i atraktivnímu tématu mám v plánu se semináře zúčastnit v příštím běhu, přestože jsem již osvědčení získala.

Iva Burešová poutavým způsobem představila téma prakticky, věnovala se celému postupu od přípravy prezentace, přes vhodnou strukturu, aby byla prezentace zajímavá, logická, přehledná a přesvědčivá, a chyby, které se často objevují, až po interpretaci. V přednášce i pomocí příkladů poukázala na různé vlivy, které mohou prezentaci ovlivnit, jako např. oční kontakt či slovosled. Seznámila účastníky i s různými řečnickými triky, které mohou ovlivnit dojem z prezentace. Přínosné byly i poznatky k vedení diskuze.

Teorie ale nebyla jedinou složkou semináře. Účastníci si měli dopředu připravit prezentaci, kterou na semináři přednesli a každý dostal od ostatních i Ivy Burešové zpětnou vazbu a upozornění na chyby. Toto byl jeden z výstupů každého, takže ze semináře odešli všichni bohatší nejen o teoretické a obecné vědomosti, ale i o znalosti o svém projevu a tipy na jeho zlepšení.

Semináře pro Knowledge mentory

Metodologie, příprava a hodnocení výzkumů
(22.2. 2011, Moravská zemská knihovna; Mgr. Klára Šeďová, Ph.D.)

Obr.8: Účastníci semináře při návrhu dotazníků

Téma prvního semináře v navazujícím cyklu bylo praktické a pěkně podané, přestože celek nenaplnil všechna moje očekávání. Ačkoliv je Klára Šeďová skvělým odborníkem na téma výzkumů, ani ona nemohla do jednoho semináře vměstnat vše, co se jich týká. Aby byl obsah semináře přínosný pro praxi účastníků, rozhodla se proto přednášející po obecném úvodu omezit na dotazníkové šetření.

Seminář věnovaný výzkumům patřil k nejnáročnějším, ale i nejpřínosnějším, které NAKLIV pořádal. Velmi často se lze setkat s tím, že prosazení knihovníků v akademickém prostředí je možné především díky jejich roli pomocníka při vědecké a výzkumné práci. Ostatně výzkumy jsou přínosné v každé oblasti, protože mohou pomoci analyzovat reálný stav a podle toho přizpůsobit chování.

Přednášející v první polovině semináře přibližovala různé typy výzkumů a obecné charakteristiky, jako rozdíl mezi kvalitativním a kvantitativním výzkumem, tvorba výzkumných otázek a hypotéz, výběr vzorku respondentů atd. Jak již bylo řečeno, takto nebylo možné projít celé téma, proto druhá polovina semináře byla omezena na dotazníkové šetření, protože se jedná o nejčastější výzkumnou metodu, kterou knihovníci využívají. Tímto omezením si účastníci za vedení Kláry Šeďové mohli vyzkoušet část realizace výzkumu prakticky, především se zaměřením na tvorbu dotazníku a zpracování získaných dat.

Projekty v informačním vzdělávání
(10. března 2011, Knihovna Univerzity Tomáše Bati, Zlín; PhDr. Petr Škyřík)

Obr.9: Petr Škyřík vysvětluje princip WBS

Další zlínský seminář, i tentokrát spojený s  večerními neformálními aktivitami, se zaměřil na další téma, jehož význam v současnosti roste – zejména vzhledem k stále vyššímu počtu projektů, které knihovny chtějí i musí řešit k získání finančních prostředků pro kvalitnější činnost.

Petr Škyřík zahájil svůj seminář klasicky teoretickým zasazením tématu, které ale rychle přešlo do oblastí, které jsme si snadno dokázali představit v praktické činnosti, k čemuž nás také přednášející vyzýval. Postupně jsme se věnovali různým fázím vzniku projektu, zejména psaní projektové žádosti, ale pozornost byla věnována i realizaci projektu a jeho řízení. Byli jsme upozorněni na různé kritické okamžiky i nástroje a možnosti, kterými lze omezit vznik či důsledky problémů v projektu. Prakticky jsme si vyzkoušeli různé procesy a nástroje projektového managementu.

Značně přínosná byla také závěrečná část, kdy jsme ve skupinách představovali již realizovaný či naplánovaný projekt v informačním vzdělávání s poukázáním na jeho různé aspekty, kterými jsme se v předchozích částech semináře zabývali. Tato aktivita se mírně zvrhla v jakýsi klub anonymních knihovníků, ve kterém jsme se především informovali o problémech projektů. Současně to ale bylo pozitivní v tom směru, že všichni navrhovali možná řešení těchto reálných a praktických problémů a projevovali zájem o předání zkušeností či spolupráci na těchto projektech. Osobně mi pomohl zájem ostatních knihovníků o mnou představený projekt a věřím, že tento pocit jsem si neodnášela sama.

Publicita, reklama a marketing v informačním vzdělávání
(22.3.2011, Hotel Amphone, Brno; Mgr. Jan Matula a samotní účastníci semináře)

Obr.10: Jan Matula předává své negativní zkušenosti

Poslední seminář potřebný k získání osvědčení Knowledge mentora byl vedený odlišně od ostatních. Po úvodní přednášce, která byla spíše předehrou k další části a praktickým předáním zkušeností Honzy Matuly, se přednášejícími stali sami účastníci semináře.

Podle původního plánu se o úvodní část měla s Honzou Matulou podělit Olga Biernátová, která se ale ze zdravotních důvodů omluvila. Původním cílem bylo vyvážení pozitivního pohledu Olgy Biernátové a negativního Honzy Matuly, ale poutavé vystoupení Honzy Matuly v podobě představení studentských projektů, které vznikly na Ústavu bohemistiky a knihovnictví SU, bylo nakonec také velmi zajímavé. Je pravdou, že důraz byl kladen především na ty, které nedopadly dobře; byly ale vysvětleny důvody neúspěchu a možnosti, kterými by jim bylo možné zabránit nebo alespoň omezit příčiny vzniku.

Na tento výstup navázala vystoupení všech účastníků semináře, která měla podobu prezentace na téma propagace vlastních aktivit informačního vzdělávání. Ty byly dopředu připraveny a měly se věnovat publicitě a propagaci směrem k cílové skupině, vedení instituce i odborné veřejnosti, dále měli účastníci poukázat na aktivity jiných institucí, které se jim líbí, a tím je doporučit pozornosti ostatních. Seminář postupně přešel v neformální předávání zkušeností a názorů.

Závěrečný dojem

Oba cykly osobně hodnotím jako velmi přínosné a doporučila bych jejich absolvování každému, kdo se zajímá o informační vzdělávání, nebo toto dokonce spadá do jejich pracovních aktivit. Mimo získání množství znalostí i praktických zkušeností mi absolvování cyklů přineslo mnoho kontaktů s lidmi, kteří se věnují informačnímu vzdělávání ve svých knihovnách. A pokud by někoho zajímalo, proč se článek nejmenuje „Jak jsem se stala Knowledge mentorem“, je to proto, že tento certifikát jsem ještě nezískala, protože, jak již bylo uvedeno, absolvování seminářů je jen částí požadavků.

Za sebe mohu říct, že pociťuji významný přínos zapojení do aktivit NAKLIVu pro svou práci. A jsem přesvědčená, že pozitivní zhodnocení obou cyklů by vyjádřila většina jejich absolventů, což naznačuje i spokojenost v jejich tvářích na fotce z posledního semináře.

Obr.11: Účastníci posledního z obou cyklů prvního běhu seminářů NAKLIV