1. Definice a typologie elektronických zdrojů

Elektronický zdroj definují AACR2 jako soubor se zakódovanými informacemi pro zpracování v počítači.  

Z hlediska charakteru informací se dělí se na data a programy, popřípadě kombinaci obojího. 

Z hlediska přístupnosti rozlišujeme elektronické zdroje s dálkovým nebo přímým přístupem. Při dálkovém přístupu se užívají elektronické zdroje prostřednictvím zařízení pro vstup/výstup, elektronicky připojeného k počítači. Typickým příkladem jsou dokumenty přístupné online na síti internet. Při přímém přístupu se elektronické zdroje užívají prostřednictvím fyzických nosičů, které se vkládají do zařízení počítače.

Z hlediska typologie dokumentů můžeme rozlišovat elektronický zdroj "čistý" (např. počítačový program), nebo elektronický zdroj, který obsahem odpovídá jiným typům dokumentů, jako jsou knihy, zvukové záznamy, videozáznamy či seriály (např. elektronická kniha, elektronická mapa, soubor MP3, soubor AVI či elektronický časopis). Má-li elektronický zdroj zároveň charakter jednoho z tradičních dokumentů, je nutné tuto skutečnost zohlednit při katalogizaci. Je třeba postupovat podle pravidel, která platí jednak pro samotné elektronické zdroje, jednak pro ten který typ dokumentu, jež elektronický zdroj představuje.

2. Elektronické zdroje ve VŠ knihovnách pro zrakově postižené

Z charakteru vysokoškolských knihoven pro zrakově postižené vyplývá, jaký typ elektronických zdrojů v největší míře shromažďují. Jejich úkolem je do jisté míry duplikovat tu část fondu knihovny či knihoven dané vysoké školy, která je zrakově postiženým studentům nedostupná. Tyto dokumenty tvoří především učebnice, vysokoškolská skripta a monografie z různých oborů, tedy zejména tištěné knihy. Z toho vyplývá, že se po jejich převodu do elektronického formátu jedná o soubory dat. Z důvodu snadné dostupnosti je pak upřednostňován dálkový přístup. Základním typem elektronického zdroje v knihovnách pro zrakově postižené jsou tedy dálkově přístupné elektronické knihy. A právě způsobem katalogizace tohoto typu dokumentů se budeme zabývat. 

Ještě předtím je třeba upozornit na jednu důležitou skutečnost. Z výše uvedeného vyplývá, že elektronické zdroje pro zrakově postižené vznikají na základě již existujícího dokumentu, který je ve stávající podobě zrakově postiženému studentu nedostupný. 

3. Metody katalogizace elektronických zdrojů

Ke zohlednění tohoto faktu při katalogizaci (což je nezbytné, neboť vazba na předlohu je pro uživatele velmi důležitá) může dojít dvěma způsoby. První způsob je metoda jednoho záznamu, při kterém se popisuje tištěná verze a elektronická verze společně. V tomto případě je elektronický zdroj chápán jako zvláštní forma přílohy tištěného dokumentu. Druhým postupem je metoda oddělených záznamů, která umožňuje dva postupy. Elektronický zdroj je buď chápán jako reprodukce tištěného dokumentu, nebo je pojímán jako nově vydaná publikace. 

Každé pojetí má své klady i zápory. 

3.1 Metoda jednoho záznamu

Při prvním z uvedených způsobů katalogizace je vytvořen záznam tištěné verze publikace a do záznamu je vložen odkaz na elektronickou verzi a některé další informace o ní. Možnost užít tohoto postupu předpokládá dvě skutečnosti: a) knihovna má tištěnou verzi ve svém fondu, b) elektronická verze je v takové podobě, že po vytištění by mohla původní verzi nahradit [1]. V tomto případě je tištěná verze považována za primární, elektronická za sekundární.

3.2 Metoda oddělených záznamů

3.2.1 Elektronická reprodukce

Při popisu dokumentu jako elektronické reprodukce se vytváří zvláštní záznam na elektronický zdroj, přičemž údaje o vydavateli a rozsahu se týkají tištěné verze. V tomto případě nemusí knihovna tištěnou verzi vlastnit, nicméně platí, že by obě verze měly být strukturou i obsahem shodné.

3.2.2 Samostatný elektronický zdroj

Třetí způsob katalogizace spočívá ve vytváření záznamu samotného elektronického zdroje. Údaje, které se do záznamu uvádějí, se týkají primárně elektronického zdroje a jsou z něj jako z pramene popisu také čerpány. Údaje o tištěné verzi jsou však často pro uživatele velmi důležité. Proto se v záznamu objeví v poznámce. Odkaz, který záznam obsahuje, je odkaz na dokument, na jehož základě záznam vznikl.

4. Zhodnocení jednotlivých metod ve vztahu k dokumentům pro zrakově postižené

Výhodou metody jednoho záznamu je jednoznačnost spojení mezi tištěnou a elektronickou verzí. Uživatel hledá určitý dokument a dodatečně může zvolit, jestli dá přednost jeho tištěné nebo elektronické podobě, vybírá tedy mezi dvěma verzemi identického dokumentu. Předpokladem však je (jak jsme uvedli), aby obě formy byly v knihovně k dispozici a aby se vzájemně podstatně nelišily. Pokud jsou splněny tyto podmínky, je z ekonomického hlediska užitečnější užít této metody.

Medoda oddělených záznamů umožňuje důsledné rozlišení dvou verzí v případě, že je takové rozlišení žádoucí. K tomu dochází, když předloha k elektronické verzi není přítomna ve fondu knihovny nebo když se elektronická verze od předlohy liší natolik, že nejsou vzájemně zaměnitelné. Teoreticky mohou vzniknout dva záznamy – jeden na tištěnou předlohu, druhý na elektronický zdroj.

Pokud knihovna vlastní pouze elektronickou verzi, která se obsahově neliší od původní tištěné verze, může být ke katalogizaci užito metody popisu elektronické reprodukce.

Pokud není splněna ani jedna z uvedených podmínek (vlastnění a identita obou verzí), je třeba užít metody popisu samostatného elektronického zdroje.

Způsob, jakým dochází k akvizici dokumentů v knihovnách pro zrakově postižené (získávají se převážně pouze elektronické verze), jakož i úpravy [2], které jsou prováděny za účelem maximální přístupnosti dokumentu pro zrakově postižené, hovoří ve prospěch právě této metody, což potvrzuje i nově vydaná příručka pro katalogizaci elektronických zdrojů:

Metodu oddělených záznamů při popisu elektronických knih je vhodné použít, pokud je elektronická kniha novým vydáním tištěné publikace s významnými změnami jejího původního obsahu. Oproti tištěné verzi může obsahovat navíc např. filmové klipy nebo nové komentáře, text publikace může být upraven nebo redukován, může být přizpůsoben např. pro zrakově postižené uživatele apod. [3]

5. Závěr

V nemalém počtu knihoven pro zrakově postižené se setkáváme se způsobem katalogizace elektronických zdrojů, jako by šlo o elektronické reprodukce. Podle nejnovějších pravidel pro katalogizaci elektronických zdrojů však takto lze chápat pouze elektronické verze tištěných dokumentů, které se od se od originálu podstatně neliší. Díky tomu, že elektronické zdroje pro zrakově postižené bývají vzhledem k jejich uživatelům speciálně adaptovány, je tohoto způsobu možné užít jen ve velmi ojedinělých případech. Toho si katalogizátoři knihoven pro zrakově postižené začínají být vědomi a řada těchto knihoven přešla na katalogizaci svých digitálních dokumentů jako nově vydaných publikací, což lépe odpovídá knihovnickým pravidlům.

Článek vznikl za podpory projektu GA ČR 406/09/0374.