Nejen z bruselského štábu NATO se ozývají na adresu České republiky výtky, že sice byla na madridském summitu v červenci přizvána k rozhovorům o vstupu do aliance, ale naše oficiální místa působí blahosklonným dojmem, jako by bylo vše tímto krokem již rozhodnuto a že není třeba, aby se tato otázka stala předmětem otevřené a intenzivní vládní kampaně. Deficit zásadních informací o výhodách a nevýhodách našeho členství v NATO má podíl na lhostejnosti nemalé části populace a jejímu snazšímu podléhání nepotvrzeným zprávám.

Proto mě zaujal článek v Mladé frontě Dnes z 30. září o tom, že se nadace Centrum pro demokracii a svobodné podnikání rozhodla oslovit ve věci rozšíření NATO občanstvo prostřednictvím Internetu. S podporou poslance Jiřího Payna (ODS), který jako součást svého CV uvádí motto, proč ČR patří do NATO, otevřela ve Štěpánské č. 18 v Praze Středisko pro dokumentaci a informace o alianci. Příslušnou adresu jsem, žel, nenašel, ani při předmětovém, ani fulltextovém vyhledávání. Teprve telefonický dotaz přinesl ovoce. Můžete se tak dozvědět odpovědi na základní otázky.

Chvályhodný a bezprecedentní to nadace podnikla čin, uvážíme-li, že instituce povolanější k ovlivňování veřejnosti (v nejlepším slova smyslu) v této souvislosti selhávají - Úřad vlády ČR, parlament a ministerstvo zahraničí tuto problematiku na svých webovských serverech přehlížejí, a tak odkazy, které na ně vedou z Bruselu, mají spíše formální, diplomatický význam. O ministerstvu obrany, které po loňském fiasku, kdy byly jeho stránky (http://www.army.cz) napadeny hackery, zavelelo z prostředí WWW k ústupu, ani nemluvě.

O poznání lépe si vedou Poláci, i když jejich dvoujazyčné webovské prezentace v armádním a civilním kabátě obsahují pouze povšechné údaje.