Že vám to připadá moc obyčejné? Snad, ale v dnešní hektické době nás tyto obyčejné, avšak příjemné okamžiky nějak příliš často míjejí. Vítkovickým knihovnicím, Aleně Vzatkové a Barboře Pyšové, se je podařilo na chvíli pozdržet a prožít společně v jednom říjnovém odpoledni se čtenáři knihovny v Ostravě-Vítkovicích. V pohodové atmosféře u šálku čaje a čerstvých bábovek, napečených ženskou většinou zúčastněných, čekal na přítomné nejprve kvíz o slavných mileneckých dvojicích z různých světových i českých děl. Poté knihovnice daly čtenářům nahlédnout do „knihovnické kuchyně“ a povídalo se o tom, co se odehrává, než se čerstvě „upečená“ kniha dostane do rukou čtenáře. Téma pro knihovníky na první pohled obyčejné a nezajímavé vzbudilo u besedujících ohlas a vyvolalo spoustu doplňujících otázek.

Tou nejdůležitější částí celého setkání nazvaného „Hovory o knihách“ však bylo povídání o knížkách, které knihovnice pro besedující pečlivě vybraly z různých žánrů, a ať už Jirotkova Saturnina či Gardnerovy detektivky, propagovaly s takovým nadšením a vervou, že se nakonec rozpoutala velmi živá diskuse a čtenáři si dávali své tipy na díla i autory.

Setkání čtenářů aneb "Hovory o knihách"

Celá akce, která se konala v pondělí 4. 10. v rámci Týdne knihoven, proběhla v nadšeném duchu a čtenáři si vyžádali další setkání, kde by se zase mohli vzájemně inspirovat. Jen už příště nechtějí být „zkoušeni“, takže namísto kvízu bude na přání čtenářů probíhat čtení.

Knihovna města Ostravy připravila k Týdnu knihoven 2010 opravdu velké množství nejrůznějších akcí zaměřených v jednotlivých dnech na různé uživatelské skupiny. Akce ve vítkovické pobočce Knihovny města Ostravy, věnovaná seniorům a povídání o knížkách, byla dost možná obyčejná a ničím zvláštní, přesto ve všech zúčastněných zanechala velmi pěkný pocit. A stejný zanechal i čtvrteční podvečer 7. 10., který se nesl v hudebním duchu a o jehož pořádání se zasloužila vedoucí vítkovické knihovny Eva Chudejová. Koncert s názvem „Svět slovanské hudby“ byl věnován zase jiné uživatelské skupině, tentokrát handicapovaným, kteří přijali pozvání a přijeli až z Rehabilitačního ústavu Hrabyně, aby se zaposlouchali do krásných tónů. Na koncertě pod taktovkou Niny Krjučkové, původem z Petrohradu, zazněly skladby P. I. Čajkovského, Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Petra Křičky a dalších slovanských autorů. Největším oceněním pro účinkující bylo poděkování nemluvící hudebně vzdělané paní na vozíčku, která na tabulku s abecedou vyťukala „děkuji“.

Koncert "Svět slovanské hudby" věnovaný handicapovaným uživatelům

Ještě bych si dovolila malé odbočení od Týdne knihoven, nikoliv však od čtení, a přenesla se od dospělých k těm mnohem mladším – dětským čtenářům. Vítkovická knihovna nejenže nezapomíná na tuto věkovou kategorii, ale je naprosto ojedinělá v tom, co dělá pro děti z romské menšiny. Již třetím rokem běží cyklus čtení s původním názvem Anička, Toník nechtějí číst, který započal čtením jedné z knihovnic Lenky Hulenové přímo v prostředí bydliště romské komunity, kde měla a má zároveň jednu z poboček společnost Bílý nosorožec, o.p.s.. Po roce začaly docházet děti v doprovodu komunitního pracovníka do knihovny, kde se k nim přidaly i děti bydlící v okolí knihovny, převážně ze sociálně vyloučených rodin. Po různých obměnách se nyní cyklus čtení jmenuje „Anička, Toník čtou nám všem“ a knihovnice Jarmila Košťálová a Lenka Hulenová jej prokládají prvky dramatizace a kladou při něm důraz na hravost, pestrost, rytmičnost i vizuálnost celé akce. K tomu, aby děti seznámily s knížkami, se čtením, používají opravdu různorodé formy komunikace a odměnou je jim zdravé soutěžení dětí v tom, kdo bude číst.

Cyklus čtení s názvem "Anička, Toník čtou nám všem"

Já jen závěrem dodávám: Pořádejme v knihovnách výtvarné dílny, výlety, soutěže, vernisáže, ale nezapomínejme na naše nadšené čtenáře a jen tak, občas, si s nimi povídejme, s těmi velkými i s těmi malými, kteří se to teprve učí. Zmínka o koncertu pro handicapované se snad může jevit jako nezapadající do tohoto tématu. Ale pojďme si jen tak povídat, jen tak poslouchat hudbu, jen tak se prostě zastavit a věnovat se něčemu zdánlivě obyčejnému a někomu, kdo nás potřebuje.