Jsou hesla kartotéky knihovny AV ČR skutečně autoritami?
Ve druhém letošním čísle časopisu Ikaros vyšel článek Mgr. Dagmar Hartmanové s názvem Tezaurus knihovny AV ČR Autority.
Autorka v něm informuje čtenáře o kartotéce bývalého Encyklopedického ústavu ČSAV. Použila přitom terminologii, která může v neinformovaném čtenáři vzbudit dojem, že Knihovna AV ČR je skutečně špičkovým pracovištěm v tvorbě autorit a vlastní něco, co žádná jiná knihovna zatím nezvládla. Rád bych touto poznámkou uvedl věc na správnou míru.
Přijmu-li s přimhouřenýma očima autorčino pojmenování kartotéky jako tezauru (zmíněná kartotéka zcela jistě není řízeným slovníkem), totéž již v žádném případě nemohu učinit při označení jednotlivých hesel kartotéky autoritami. Alespoň v žádném případě ne ve smyslu knihovnickém. Soubory autorit slouží jako prostředek k unifikaci selekčních prvků bibliografických záznamů a jako takové mají svou vnitřní strukturu (UNIMARC/Autority) a určité množství konkrétních informací, odpovídající katalogizačním pravidlům AACR2R. Souborem autorit se rozumí soubor autoritních hesel (forem jmen autorů, geografických jmen, jmen korporací a akcí, unifikovaných názvů děl, která nejsou popisována pod určitými autory i unifikované názvy pro díla individuálních autorů a v neposlední řadě věcných témat) a s tím svázaný soubor odkazových hesel a poznámek. Zmíněná kritéria kartotéka encyklopedických hesel knihovny AV ČR, jak je patrné, zcela jistě nesplňuje.
Věci by se měly nazývat pravým jménem, lidé by se neměli mystifikovat neadekvátně užívanou terminologií (ať už vědomě, či nevědomě).
Nejvíc zarážející na celé věci je to, že autorka si je zřejmě velmi dobře vědoma toho, že kartotéka někdejšího Encyklopedického ústavu nic jiného než kartotékou encyklopedických hesel není, a jako taková je cenná a i hojně, a právem, využívaná. Přesto neodolala pokušení a "módně" použila terminologii z poněkud jiné oblasti knihovnické praxe. Nechci samozřejmě podezírat autorku z úmyslu, přesto jsem považoval za nutné na omyl upozornit, zejména proto, že si elektronický časopis Ikaros za dobu své existence získal tak početné čtenáře a není možné je takto mystifikovat.
Citovaný článek:
HARTMANOVÁ, Dagmar. TEZAURUS knihovny AV ČR AUTORITY. Ikaros [online]. 1999, č. 2 [cit. 1999-02-01].