Kategorizace knihoven v zákoně není zásadní problém
Považujete knihovní zákon ve stávajícím znění z hlediska evidence knihoven (resp. dělení knihoven na základní a speciální) za vyhovující?
Knihovní zákon vůbec nepovažuji za něco dokonalého. Kdo si
je schopen ještě vzpomenout na tahanice kolem jeho vzniku,
velmi dobře ví, že se nejedná o nic jiného než o určité vítězství
možného. Evidenci knihoven SKIP - a myslím i celá knihovnická
komunita - vždy odmítaly, ale v tomto případě se nepodařilo
změnit předlohu připravenou ministerstvem kultury. Při
prosazování změn v návrhu knihovnického zákona jsme se v určitém
okamžiku rozhodli na změnu v oblasti evidence knihoven
rezignovat a prosazovat řešení jiných otázek, které jsme v
kontextu s celkem považovali za důležitější. Ačkoliv vnímám
evidenci jako zbytečnou byrokracii, do určité míry doufám,
že může přispět k určitému vyjasnění vztahů a přiznání
k tomu "kdo je kdo".
Pokud se týká dělení knihoven na základní, specializované
atd., je potřeba si uvědomit, že původní návrh knihovního
zákona vůbec nepočítal s tím, že v zákonu budou zmíněny
nějaké instituce (knihovny) či jejich členění, protože zákon
se původně zabýval pouze poskytováním veřejných knihovnických
a informačních služeb. Teprve v Legislativní radě vlády (a
z podnětu ÚKR a SKIP) dostalo ministerstvo kultury pokyn, aby
do zákona vložilo paragraf, který by řešil, kdo knihovny zřizuje
či provozuje a muselo také zpracovat určitou typologii
knihoven. Za tento doplněk můžeme vděčit tomu, že v zákoně
vůbec existují knihovny jako instituce. V této souvislosti také
vznikl nevábný pojem "základní knihovna", který v našich
luzích a hájích nebyl používán (s výjimkou bývalé Základní
knihovny AV ČR). Ministerstvo kultury se pojmem "základní
knihovna" chtělo vyhnout tomu, aby bylo nutno vypočítávat všechny
existující typy a druhy knihoven a vzájemně odlišovat jejich
funkce. Ministerští právníci v tomto byli neoblomní a musím
říci, že lidé mimo knihovnickou komunitu vůbec nebyli
schopni pochopit, co nás v této věci tak pohoršuje. Rozumím
tomu tak, že všechny registrované knihovny poskytují občanům
veřejné knihovnické a informační služby, tj. plní to, co má
dělat každá základní knihovna. Pokud knihovna plní další
funkce, zejména ve vztahu k ostatním knihovnám (metodické,
koordinační, vzdělávací, výzkumné, regionální, provozuje
systémy celostátního dosahu apod.), potom patří do kategorií
národní, krajské či specializované knihovny. Není to ideální
řešení, ale určitou logiku to má :-)).
Zdánlivě jednoduchý návrh Asociace VŠ na doplnění jedné kategorie knihoven, by ve skutečnosti znamenal hluboký zásah do zákona jako celku. Skutečnost, že se vysokoškolské knihovny jaksi „nevidí“ v zákonu, není pouze jejich problémem, ale týká se v podstatě všech, protože v ČR zřejmě neexistuje knihovna, která by se nazývala „základní“. A aby věc nebyla jednoduchá, tak například některé krajské knihovny, které mají to štěstí, že je zákon přímo jmenuje, toto zřetelné označení nepoužívají a říkají si (ve smyslu socialistické tradice) „vědecké“, což je celosvětové dost unikátní.
Knihovní zákon také hovoří o "systému knihoven". Zajímavé
je, že po čtyřicetiletém budování jednotné soustavy vlastní
nevíme, co to je. Debata na toto téma nás teprve čeká a v této
souvislosti bude určitě diskutována úloha specializovaných
knihoven. Jestliže v této oblasti nejsme schopni definovat, co
vlastně chceme, nepouštěl bych se do novely zákona. Prozatím
bych se ale držel textu důvodové zprávy, která říká:
"Specializovaná knihovna buduje specializovaný,
zpravidla oborově zaměřený knihovní fond (např. Státní
technická knihovna je zaměřena na oblast techniky a s
technikou souvisejících aplikovaných přírodních a společenských
věd, Státní pedagogická knihovna Komenského v Praze je
specializována na výchovu, vzdělávání, školství, společenské
vědy, komeniologii, literaturu pro děti a mládež, Národní lékařská
knihovna v Praze je zaměřena na lékařství a zdravotnictví,
Ústřední zemědělská knihovna se specializuje na zemědělství
a lesnictví, Knihovna Akademie věd ČR, Knihovna Národního
muzea v Praze je zaměřena na bohemikální a historické fondy,
fondy zámeckých knihoven v ČR, specializované vysokoškolské
knihovny). Specializovaná knihovna může být ústřední
knihovnou sítě základních knihoven se specializovaným
knihovním fondem."
Proč je podle Vás zbytečné, aby byl novelizován v tom duchu, který požadují zástupci Asociace vysokoškolských knihoven?
Novelizovat zákony je přirozená věc, ale nemyslím si, že
problém nepříliš zřetelně vyjádřené typologie knihoven
je něco zásadního, co omezuji působení zákona. Knihovní zákon
se dříve nebo později novelizovat bude, a pokud se nám podaří
nalézt všestranně přijatelné řešení pro tuto oblast, můžeme
se pokusit o jeho prosazení. Pouze kvůli této věci bych však
novelizaci nevyvolával. Pokud jde o požadavek Asociace vysokoškolských
knihoven, myslím si, že to je trochu pláč na špatném hrobě.
Knihovní zákon totiž vymezuje poskytování VEŘEJNÝCH
knihovnických a informačních služeb rovným způsobem VŠEM
BEZ ROZDÍLU. Tento zákon ale vůbec neřeší to, jaké služby
mají poskytovat vysokoškolské knihovny studentům či pedagogům.
Totéž platí pro knihovny v oblasti Akademie věd ČR, lékařských
knihoven apod. Poskytování služeb pro vnitřní komunitu, pro
kterou tyto knihovny byly především zřízeny, je ryze v
kompetenci provozovatelů těchto knihoven a bezprostředně
nesouvisí s knihovním zákonem. Odhaduji, že ve vysokoškolských
knihovnách, knihovnách v oblasti výzkumu apod. nepřesahují uživatelé
z řad široké veřejnosti 10 procent. Je potřeba si uvědomit,
že knihovní zákon vymezuje služby právě jen pro tuto
omezenou skupinu uživatelů. Knihovní zákon v tomto smyslu
vlastně usiluje o to, aby jednou vložené veřejné prostředky
do knihoven mohly být využívány ve prospěch všech občanů.
Nedovedu si představit, že by např. rektoři vysokých škol připustili,
aby jim knihovní zákon oktrojoval, jaké knihovnické a informační
služby mají být poskytovány studentům. Jsem přesvědčen,
že toto může stanovit pouze zákon o vysokých školách. Na
nedávno proběhlé poradě vysokých škol bylo některými účastníky
řečeno, že novela vysokoškolského zákona je obtížná a
vlastně neprosaditelná. Vzápětí účastníci odhlasovali
nutnost novelizovat knihovní zákon. Tento postup se mi zdá mírně
komický.
Pokud je postavení vysokoškolských knihoven nepřijatelné a
pokud lze tuto situaci vyřešit v rámci nějakého zákona,
potom jsem přesvědčen, že Asociace vysokoškolských knihoven
by se měla soustředit především na vysokoškolský zákon.
Je jasné, že nejspíše nikdo nepřipustí novelu vysokoškolského
zákona pouze kvůli vysokoškolským knihovnám, protože to asi
obecně není pociťováno jako problém zásadního významu.
Pokud ale bude připravována novela z jiného důvodu, bylo by
za určitých okolností možné, aby došlo ke změně i ve
vztahu k vysokoškolským knihovnám.
Jedná se určitě o obtížný cíl, ale je potřeba na něm
dlouhodobě pracovat, připravit všeobecně přijatelné řešení,
ale také usilovat o vytvoření příznivé atmosféry pro jeho
přijetí. Pokud mohu hovořit za SKIP, tak si myslím, že jsme
připraveni na této věci spolupracovat. Může se tím například
zabývat Klub vysokoškolských knihovníků, který si v rámci
SKIP nedávno založili pracovníci vysokoškolských knihoven.
SKIP dlouhodobě a cílevědomě spolupracuje s poslanci a senátory
a to jsou ti, kteří v poslední instanci rozhodují o zákonech.
Dnešní podoba knihovního zákona je toho důkazem. Zde bych chtěl zdůraznit výhodu nezávislosti SKIP, kterou je možno v tomto případě využít, protože pro Asociaci VŠ může být někdy problematické vystupovat s názorem, který se nelíbí těm, kteří ji založili, tj. vysokým školám, respektive rektorům.