Vážení čtenáři,

zdárně jsme prošli několika posledními úkony spojenými se zprovozněním (staro)nové o.p.s. a stihli jsme i menší předčasné redakční prázdniny, abychom mohli během léta už konečně v klidu dohnat všechny resty – ať už co se týče článků, tak co se týče událostí z domova i ze světa.

Jestli se nemýlím, předchozí editorial skončil někdy v polovině března, což bylo shodou okolností těsně před asi nejvýznamnější události letošního roku z oblasti internetu a sociálních sítí, kterou byla kauza Cambridge Analytica, pojmenovaná po britské poradenské společnosti Cambridge Analytica, zaměřené na marketingové a volební kampaně s využitím data miningu.

V polovině března se nicméně ukázalo – zejména díky svědectví whistleblowera Christophera Wylieho, že společnost neoprávněně získala osobní data více než 50 milionů uživatelů, a s využitím jejich tzv. „psychografických profilů“ definujících jejich osobnost, zájmy, politickou orientaci – a jak na ně například zabírá „strašení“ falešnými zprávami – údajně pomohli mj. týmu Donalda Trumpa k volebnímu vítězství. Britská televizní stanice Channel 4 News, současně odhalila, že společnosti Cambridge Analytica nedělalo problémy ani vyhrožování nepohodlným politikům, například s využitím fingovaných (a tajně natočených) úplatků či prostitutek.

Výsledkem byl několikaměsíční skandál, který exponoval nejen společnost Cambridge Analytica a jejich neetické a často až nelegální chování, ale výrazně poškodil i sociální síť Facebook, která tomuto masivnímu sběru dat (nakonec až 87 milionů uživatelů) jednak nedokázala zabránit; a jednak Cambridge Analytica - po odhalení podezřelých aktivit v systému - věřili, že data zničili. Facebook výrazně oslabil na burze, řada uživatelů (ale i firem) si na protest smazala profil a zakladatel Facebooku, Mark Zuckerberg, musel jít v dubnu svědčit i před americký Kongres.

Také další zahraniční události byly poměrně dramatické - viz mj. případ otravy bývalého dvojitého agenta Sergeje Skripala ve Velké Británii nervovým jedem novičokem, který výrazně zhoršil vztahy Británie a Ruska, které za útokem podle nich stálo. Došlo také k demisi slovenského premiéra Roberta Fica, a naopak k očekávanému vítězství Vladimíra Putina v ruských prezidentských volbách. A za zmínku nepochybně stojí i dubnový raketový útok na Sýrii v reakci na chemický útok, za kterým údajně stály vládní síly syrského prezidenta Bašára Asada.

Krom toho se v USA konala největší demonstrace od války ve Vietnamu pod názvem March For Our Lives, kterou zorganizovali studenti střední školy v Parklandu, která se v únoru stala místem tragické masové střelby, při které zemřelo 17 lidí, převážně studentů. Protestů se zúčastnilo několik set tisíc lidí a jejich cílem byl mj. zákaz útočných / poloautomatických zbraní (jako např. zbraně typu AR 15, které byly použity hned v několika masových střelbách z poslední doby), zpřísnění kontroly prodeje zbraní, přísnější prověrky před samotným prodejem atd. Celý svět také sledoval smutný příběh nevyléčitelně nemocného Alfieho Evanse, kterého nemocnice po vleklé soudní bitvě s rodiči odpojila od přístrojů, a ten po čtyřech dnech zemřel.

A aby toho náhodou nebylo málo, ve světě došlo i k celé řadě tragických událostí. Březnový požár obchodního domu v ruském Kemerovu si vyžádal 64 obětí, dubnový pád vojenského letadla v Alžírsku dokonce 257 a květnový pád dopravního letadla v Havaně dalších 110. Vědět o sobě dali také teroristé, kteří provedli mj. bombový útok v Kábulu, který si vyžádal 57 obětí. A došlo i na dva tragické útoky s využitím automobilu – útok v německém Münsteru si vyžádal tři mrtvé, útok dodávkou v kanadském Torontu dokonce deset.

Co se týče situace u nás, jednou z nejsmutnějších událostí byl tragický výbuch v areálu chemičky v Kralupech, který si vyžádal 6 obětí; naopak pozitivní zprávou bylo, že Evropská komise v dubnu navrhla zákaz tzv. dvojí kvality potravin, což bylo téma, které se u nás v posledních měsících velmi intenzivně řešilo. Proběhlo také udělení hudebních cen Anděl a divadelních cen Thálie, v několika městech se konaly demonstrace proti Andreji Babišovi, hovořilo se o nové verzi české hymny, Česko zasypal pylový smog a do Česka se také bohužel po letech vrátily spalničky. Byly také rozdány jubilejní 20. Bludné balvany, kterými klub českých skeptiků Sisyfos „ocenil“ odpůrce očkování, homeopaty, propagátory čínské medicíny, vyznavače „placaté Země“ či svérázný koncept vaginální kartografie.

Smutnou zmínku na závěr si zaslouží i skutečnost, že nás v posledních měsících opustilo hned několik osobností nejen z oblasti kultury - například publicista a scénárista Zděněk Mahler, překladatel knižní série Zeměplocha Jan Kantůrek, režisér a scénárista Juraj Herz, básník a spisovatel Pavel Šrut, oscarový režisér Miloš Forman, či herec a bavič Josef Mladý.

Nicméně otočme alespoň v závěru list a podívejme se na obsah nového čísla – těšit se tentokrát můžete například na konferenci DIGI, výroční seminář SK ČR věnovaný souborným katalogům, a podíváme se i na dva knižní veletrhy:  knižní veletrh v Lipsku, a Livre Paris v Paříži. Podíváme se ale i na téma digitalizace přinášíme vám i další díl série Informační systémy a služby v Čechách.

Příjemné letní čtení,

Jan Rylich & redakce