"Ten počítač mi červeně nadává!", přišla si postěžovat čtenářka, když ji po několikáté upozornil, že by měla svůj dotaz upřesnit nebo formulovat jinak.

Propagace "Ptejteseknihovny" funguje:
"Tak co, jak dopad hokej?" zeptal se mě čtenář v šest večer poté, co vystál frontu. "Ježkovy voči, jak to mám vědět, ani nevím, že se nějaký hraje."
"Tak se mrknete na internet, a řeknete mi to, néé?"

Z děkovného dopisu jednoho čtenáře:
"Mnohokrát děkuji a omlouvám se, že jsem zhýčkán počítačem nehledal na správných místech a tak vás přizaneprázdnil."

Čtenář potřeboval něco na psaní. Byl večer a hrnek s pisátky obsahoval již jen dva vyšeptalé černé fixy.
"Měla byste něco lepšího než tyhle polena?"
"Lituji, ale dnešní příděl propisovaček si čtenáři již rozkradli."
"A nemohla byste mi dát ten zítřejší?"

V sobotu o polednách:
Starší pán se spoustou řetězů na kostkované košili a s velkým křížem uprostřed si nejprve olízl a potom uhladil plnovous, načež se decentně zeptal:
"Mohla byste mi říci, kde bych našel jezuitskou bibli ze šestnáctého století?"
"V latině, případně v jiných cizích jazycích, v katalogu číslo dvě."
"Ale já potřebuji přeloženou do češtiny, tu, co přeložil Cyril a Metoděj!"
Musela jsem za roh a tam mi podobně postižená kolegyně sdělila, že ten člověk sem chodí skoro každou sobotu, že je z bohnické léčebny a pravděpodobně jich je víc, co sem v sobotu chodí "na vycházky".

"Prosím vás, kde tady máte počítače číslo osm a devět na vyhledávání českých a cizích časopisů?"
"Ale to nejsou počítače, to jsou ty dva velké katalogy se šuplíkama tady vedle."
"Cožéé? A jak se v tom proboha hledá?"

"Tuto je ten ímejl?", křičel čtenář na chodbě před vrátnicí, když hledal internetovou studovnu.

O prázdninách sem chodí spousta cizinců - hlavně na záchod. Někteří si poté vzpomenou, že by se chtěli podívat i po knihovně a škemrají na informacích. Paní Rumlová musí mnohokrát zachovat "poker face", obzvláště, když po ní starší vypasený manželský pár z Německa chtěl prohlídku KREMATORIA.

Čtenář neměl prodlouženou průkazku, přesto byl v Hostivaři nadstandardně obsloužen (chtěl článek z brněnské mutace celostátního deníku a nakonec se ukázalo, že to je mutace ostravská) a poté byl vybídnut, aby si příště v Klementinu průkazku prodloužil. Nějak nevěděl, kam že ho paní knihovnice posílá, až si nakonec vzpomněl na Halu služeb:
"Jo to myslíte tu místnost, ve které jsou ty dámy jako na piedestalu?"

"Chci průkazku!" prohlásí rezolutně pán středního věku.
"Máme roční úplně na všechno za sto korun anebo měsíční za dvacku, ale je pouze pro studovny."
"Ne, já chci na půl roku!"
Knihovnice mu znovu a podrobně vysvětlí výhody a nevýhody obou průkazek (půlroční nemáme) a poté se spokojená sama se sebou opře do opěradla, jakou že průkazku si pán vybere. Čtenář ji ale zmrazí další otázkou:
"A můžete mi říct, jakej je v tom rozdíl?"

"Prosím vás, jsou tady někde informace?" ptá se důrazně pán středního věku.
"Můžete se zeptat mne, když nebudu vědět, zajdete si k informacím", nadechne se pracovnice a čeká těžkou otázku.
"Mohl bych si tady u vás nechat na jeden a půl hodiny v lednici maso?"

Vzkaz expedienta čtenářovi na rubu jeho objednávky z Hostivaře:
"Zvažte prosím, zda je to nutné, ty svazky jsou větší než vozík!"