Národní knihovna ČR

Informace - vestibul

"Pani, prosimvás, máte nějakej titul?"
"Ne, žádný titul nemám."
"Ale mě nezajímá, jestli jste doktor nebo magor, já chci vědět, jestli máte nějakou knížku!"

"Kde máte oddělení hudebních not?"

"Přijímáte nové zaměstnance? Víte, já sháním místo pro svého invalidního bratra, který si nesmí moc vydělat, aby nepřišel o svůj důchod. A tady u vás mu určitě nic takového nehrozí, že?"
"Určitě nehrozí, smutné je jen to, že naši zaměstnanci k tomuto platu nemají žádný důchod."

Hala služeb

Po delším vysvětlování, že čtenářka nemůže dostat staré noviny v původním stavu, protože jsou rozpadlé a zničené, že jí pošleme do studovny časopisů mikrofilm a tam si ho bude muset prohlédnout ve čtečce, zděšeně poodstoupila a nevěřícně se mne zeptala: "A to mě pak posadíte k mikroskopu?"

Dědoušek se ptá Vlasty:
"Za jak dlouho bude vyřízená ta moje objednávka?"
"Za dvě až tři hodiny."
"A myslíte, že budu ještě naživu?"

"Kde máte Sienkiewicze?"
"V katalogu číslo šest."
.... po chvíli:
"On to tam nemá!"
"A co hledáte?"
"Status quo, přeci!"

Čtenářka se vrací od předmětového katalogu, kam byla nasměrována.
"Tak jsem to našla, co mám teď vyplnit?"
"Tady máte objednávku, hlavně signatury napište správně!"
"Co z toho je signatura?" natáhne před oči knihovnice levou ruku, která je na hřbetě popsaná propiskou od hodinek až k nehtům údaji z katalogizačního lístku.
"A tady mám tu druhou knížku!" řekne hrdě a otočí ruku dlaní nahoru se stejným výsledkem.

Čtenář chodí hodnou chvíli kolem dokola katalogů a potom se rozčileně zeptá:
"Prosimvás, kde ty bedny končej?"

Světlaně Knollové z oddělení zahraničního doplňování chodila úřední pošta z americké pobočky jedné renomované anglické vydavatelské firmy na správnou adresu sem do Klementina, ale na obálce bylo vždy napsáno Praha - Seyschely, takže oklikou a opožděně. Na frankfurtském veletrhu tedy Světlana s několika obálkami (předmět doličný) po delším hledání nalezla stánek oné firmy. Představila se, byla uvítána, uvedena a pohoštěna džusem velice džentlmenským Angličanem. Když mu vysvětlila, že Praha je ve středu Evropy v České republice a nikoliv v Indickém oceánu, byl velice překvapen.
"VY JSTE SE PŘESTĚHOVALI?"
nedošlo mu vůbec, že jeho firma má chybu v adresáři, a poděkoval za aktualizaci. Dostal od Světlany navštívenku s adresou a srdečně se rozloučili.
Další pošta Světlaně již chodí v pořádku, ale dr.Balík, ředitel knihovny, dostává materiály stále oklikou přes Seyschely.

"Potřebuju Platóna!"
"Knihy od něj nebo o něm?"
"O něm. Hodně."
"Tak se běžte podívat do katalogu číslo čtyři, kde pod heslem Platon najdete knihy o něm a vyberte si."
Po chvíli:
"Prosim vás, kam jste mě to poslala? Dyť tam nejsou žádný knížky, ale jenom ňáký kartičky!"

"Jak to, že v tom katalogu je každej lístek jinej? Proč nejsou všecky stejný?"

"Kde mám hledat knihy o zpracování dřeva?"
"V katalogu číslo čtyři pod -dřevo- nebo -dříví-."
"To jako mám jít pod támdleten dřevěnej balkón?"

"Mám to dobře vyplněné?"
"Ještě na každý lístek nadepište své jméno, ať víme, pro koho to je."
"Dyť je to jedno. Ten šivaismus si tady stejně pučuju jenom já."

Čtenář nese vyplněný lístek k pultu.
"Tu objednávku si musíte hodit do bedýnky a hodinu a půl počkat na expedici."
"Já si nechci nic objednat, já si chci pučit knížku!"

O s o b o t n í službě odpoledne přijde čtenářka s hrstí plnou ojednávek:
"Jak máte otevříno, prosimvás?"
"Od devíti do sedmi večer."
"Každý den,jo?"
"Ne, jen od pondělí do soboty."
"Ježiš, Vy tady jste i v sobotu?"

Studovna Odboru knihovnictví:
"Existuje taková zelená brožura, ápětková, o řízení neziskových organizací. Určitě ji máte, protože jsem ji tady už měla v ruce," říká kolegyně z jiného oddělení ve studovně.
Knihovnice hledá v příručním skladišti dlouho a marně. Když vyleze z regálů, uleví si:
"Tak ta brožura je modrá a už ji máte půjčenou přes půl roku doma!"

Při vrácení knihy si knihovnice všimla, že téměř na každé straně jsou začerněny fixem někde jen čtyři řádky, jinde i přes polovinu stránky. Od oka odhadla, že čtyřicet procent textu je již nečitelného. Když nabírala obrátky v lamentaci nad zničenou knihou, čtenář ji zabrzdil lakonickým sdělením:
"Tu knihu jsem vám zhodnotil a vše nepotřebné vyškrtal!!!"

"Máte nelidský telefonní seznam?"
"?????"
"No firmy, né byty, paninko!"

Roztomilá slečna (Vietnamka?, Číňanka?, Japonka?), která neuměla ani slovo evropsky, nakonec po nezměrném úsilí vzdala pantomimu, vytáhla pudřenku a klepajíc do zrcátka se konečně domluvila.
Chtěla jít do zrcadlové kaple.

Uřícený čtenář:
"Prosím Vás, kde bych našel knihovnu Geoinstitutu?" Knihovnice hledá v seznamu knihoven a spolupracujících institucí, ale Geoinstitut tam není a mezi těmi Geodéziemi, Geofondy, Geografiemi a Geoindustriemi si nějak čtenář nemůže vybrat. Tak se ho knihovnice vyptává, co to vlastně potřebuje a nakonec se jí podaří z něj vydolovat něco, co zní jako "GOET..".
"Jo Vy myslíte Goetheinstitut?"
"JOOO, ten!"
"Tak se příště vyjadřujte snad raději písemně, než ústně, ano? Ten -géteinstitut- je na nábřeží za Národním divadlem."

Přišla úplně cizí paní, opřela se ležérně o pult a pravila znuděně:
"Nehledal mě tady někdo?"

"Paní, víte že máte v příručce v regálu s okultní literaturou i Obchodní zákoník s komentářem?"
"Třeba ho tam vrátil čtenář, který se domníval, že tam opravdu patří!"

Čtenář trpělivě vystál frontu u informací a když konečně přišel na řadu, tichým až provinilým hlasem mi oznámil:
"Teď jsem hodil objednávku do bedny, ale bez vašeho vědomí ...., nevadí to?"

"Studovna je otevřená od devětnulanula do třičtvrtinadeset."
"Cože? Jen třičtvrtě hodiny? No co to je za služby?"

"V katalogu není Bétoven, je tam jenom beton!"
"Ale to se píše s dvěma -e- Beethoven."
"Jo, Vy to píšete takhle s dvěma e?", kroutíc hlavou udiveně odešla.

Odpoledne v sobotu:
Knihovnice tupě opisuje z občanky údaje, když tu se čtenář rázně ohradí:
"Tak pozor, holubičko! Mé jméno je Kolovrat a ne Slunovrat a bydlím Na Míčánce a ne Na Klíčence!"

"Já bych chtěl do studovny, mám tam s někým sraz a ti ošklivci mě za ní bez průkazky nechtěj pustit ... "
"Tak občanku a pět korun."
"Jéžíši! To je první rande, za který platim!"

Při prodlužování průkazek:
"Prosímvás, jste Hořejší Edita nebo Helena?"
"Tomáš!!"

"Ten vzkaz -topení- znamená, že tu knihu někdo utopil?", ptá se čtenář poté, co místo knížky dostal vzkaz, proč se kniha neexpeduje v době rekonstrukce ústředního topení.

Počítače

Deset dní po instalaci počítačů jde čtenář podél výpůjčního pultu, dívá se nevěřícně na počítače, rozhodí ruce, praští jiného čtenáře a místo omluvy mu sdělí:
"Tak tydlety televize tady ještě minulej tejden nebyly!"

Rozčilený čtenář, kterému to s počítačem moc nešlo:
"Stejně jste si sem nasadili ty počítače jenom proto, aby blbli lidem hlavu a voni pak nepoznali, jakej tu máte bordel!"

Z knihovny AV ČR

Sehnat skladníka bylo svého času problém, a tak se přijímali lidé s malými nebo nulovými znalostmi o provozu knihovny.
Do knihovny byla přijata starší paní z domácnosti.
Dlouho nechápala, co je to formátové řazení a v případě, že požadovaná kniha nebyla na místě, přinášela několik knih z těsné blízkosti požadované signatury s odůvodněním:
"Ať si pán vybere, když není ta jeho."

Vědecký pracovník měl již déle než rok půjčenou knihu, kterou jsme potřebovali pro jiného zájemce. Vystřídali jsme všechny druhy upomínek, telefonovali, vzkazovali do ústavu, kde pracoval. Posléze přišel dopis:
"Zjistím vám knihovnu, kde tuto knihu mají a vy si ji nechte poslat přes MVS. Knihu nevrátím, protože jsem si na ni zvykl!"

Z lidových knihoven

"Chci něco lehkýho do postele."
Knihovnice nabízí Věčnou Ambru a další podobné knihy.
"Prosimvás, to nemáte nic tenčího, já to chci přeci do postele!"

"Povídky z kapsy do kapsy"

"Oslík samotářík" - Olbracht: O zlých samotářích

Odposlechla a sesumírovala