Knihy vzkříšené
PŘEDEHRA
V srpnu roku 2002 postihly Českou republiku záplavy, označované za největší v posledních pěti stech letech. Hladina Vltavy dosáhla sedm metrů nad svoji obvyklou úroveň.
Kromě dalších ekonomických a kulturních škod i lidských tragédií byla zasažena řada archivů a spisoven, muzea (například Národní technické muzeum, Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy, Muzeum středního Pootaví ve Strakonicích, Náprstkovo muzeum - sbírka asijského umění v Liběchově, Židovské muzeum v Praze - Pinkasova synagoga, Muzeum Českého krasu v Berouně, Muzeum družstevnictví, depozitář Národního muzea v Terezíně), několik galerií a přes 40 vysokoškolských, odborných, muzejních a veřejných knihoven, v nichž bylo zničeno nebo poškozeno na 800 000 svazků.
I. KROKY ZE ZKÁZY
I.1 Detekce ztrát
Ve čtvrtek 15. srpna začala povodeň ustupovat, takže bylo možné zmapovat škody a začít hledat vhodné cesty k záchraně alespoň části zničených dokumentů. Zkušenosti z předchozích obdobných pohrom (záplavy ve Florencii, požár Akademie věd v Petrohradě, povodeň na Moravě v roce 1997) představovaly zdroj draze vykoupených, ale užitečných návodů a poznatků, které by mohly pomoci při řešení situace.
Pro síť archivů a rovněž pro knihovní síť vznikla bezprostředně po kulminaci záplav krizová centra, která zajišťovala poradenskou službu a významně se podílela na organizaci záchranných prací včetně distribuce materiálů a pomůcek. Prvé z nich působilo ve Státním ústředním archivu v Praze; druhé bylo zřízeno v Centrálním depozitáři Národní knihovny České republiky v Hostivaři (dále CDH), a to z důvodů technických (zaplavení suterénních prostor Klementina) i profesních, protože v CDH sídlí odbor ochrany knihovních fondů, do jehož gesce spadá mj. právě problematika nápravy škod po katastrofách a haváriích.
Obě krizová střediska - "archivní" a "knihovní" - spolu průběžně komunikovala, vzájemně si vypomáhala. Poskytovala konzultace rovněž pro soukromé subjekty, malé firmy a občany, kteří si nevěděli rady se zničenými knihovnami (nejednou běželo o mnohaleté sbírky vědecké literatury nebo drahých reprezentativních publikací), doklady, vzpomínkovými fotoalby. Základní informace byly zpřístupněny na webu SÚA Praha a pro veřejnost 19.8. a 21.8.2002 na stránkách internetového časopisu Neviditelný pes (následky povodní tehdy přechodně připravily NK ČR o její webové stránky)..
I.2 Žádná zkušenost není dost drahá
Hlavní dotazy institucionální i osobní směřovaly ke způsobům nouzového vysoušení postižených dokumentů a k ošetření a zabalení svazků před zamražením. Později se aktivity centra v CDH přesunuly na získávání a redistribuci obalových materiálů, pomůcek a mrazících prostor; svébytné problémy při kolapsu metra a rozsáhlých dopravních uzavírkách působil transport.
Základní úkoly byly zřejmé, prostředí nepřehledné. V oblastech, které záplavy postihly, došlo k přerušení dodávky elektřiny, k poškození komunikací, ke ztrátě telefonického a síťového spojení. Pouhé zjišťování stavu věcí a snahy organizovat první kroky k nápravě proto v prvních dnech připomínaly scény z hollywoodských detektivních thrillerů. Dalo se očekávat, že ničivé záplavě neunikly objekty poblíž rozvodněných toků nebo sbírky, které byly umístěny v suterénních podlažích.
Některým institucím se podařilo část sbírek přemístit mimo ohrožený objekt dříve, než jej zasáhla povodňová vlna. V jiných případech preventivní odsun dokumentů zastavily neprůjezdné dopravní trasy nebo přikázaná evakuace osob. Často docházelo k lokálnímu přesunu částí knihovních fondů v souladu s povodňovými hlášeními na zdánlivě bezpečnější místa uvnitř budovy, která pak vodní proud smetl. Ani stavby mimo záplavovou oblast nemusely být ušetřeny: nebylo ojedinělým jevem, že do spodních prostorů pronikla voda z kanalizace.
I.3 Počítání padlých
Knihovna hudební fakulty Akademie múzických umění a Japonské kulturní středisko v Praze stejně jako Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích byly zaplaveny vodou ze stok, takže kontaminovaný fond byl zlikvidován. Vzhledem k nahraditelnosti soudobých dokumentů, ke svému zaměření (preference absenčních výpůjček živé literatury) i čtenářské komunitě, která je navštěvuje, nezbývalo ani lokálním veřejným knihovnám (tzv. "lidovým") nic jiného, než se knih zničených povodní zbavit.
Tam, kde se jednalo o poškození knihovních fondů paměťových institucí, byly zprávy zvlášť bolestné: zejména v případě Archivu dějin techniky, Leteckého archivu a Archivu architektury Národního technického muzea, dále knihovny Archeologického ústavu AV ČR a jeho archivu s dokumentací archeologických výzkumů, informačních pramenů z Vojenského historického ústavu, sbírky vzácných tisků Městské knihovny v Praze nebo knihovny Muzea družstevnictví, kde byly dokumenty o něco mladší, zato však unikátní.
Nenávratné ztráty se týkaly rovněž některých fotodokumentů a zejména publikací tištěných na křídovém papíře. Technologie ošetření provlhlých nebo promočených knih na tomto médiu, při níž se používá borax, není u nás dosud prověřena. Tisícovky zcela zničených dokumentů bylo zapotřebí nejen odvézt k likvidaci, ale podle knihovnických pravidel také odepsat z fondu: smutná a občas i těžko řešitelná robota.
II. BOJ O ČAS
II.1 Spas, co můžeš
Základní pokyn - téměř slogan záchranných opatření - zněl: "Zamrazit!". Jen tak bylo možné získat čas k postupnému vysoušení a obnově dokumentů. Tato primární fáze záchrany se odehrávala za dramatických okolností a za nesmírně ztížených podmínek. Důležité je, aby dokumenty byly zamrazeny co nejdříve: pak také budou po vysušení v poměrně dobrém stavu. Paradoxně je voda, pokud v ní ovšem nejsou dlouhodobě ponořeny, částečně chrání. Jakmile se dostanou prosáklé vlhkostí na vzduch, degradační proces se výrazně zrychlí.
V horkém počasí hrozily plísně, avšak do zaplavených objektů nebylo zpočátku povoleno vstoupit. Dokumenty byly obaleny v bahně, ale leckde byla po záplavách přerušena dodávka vody a elektřiny. K osvětlení musely postačit třeba čelní svítily. Vzhledem ke kontaminaci odpadovými vodami a k šíření mikroorganismů bylo nezbytné zachovávat bezpečnostní a hygienická opatření.
Knihy byly často poškozeny mechanicky povodňovým přívalem. V policích nabobtnaly vzdušnou vlhkostí, takže bylo nesmírně obtížné je vyjmout z kovových regálů; dřevěné regály pod tlakem zbytnělých svazků praskaly a jejich obsah sklouzl do bahnitých kaluží na podlaze. Nedostávalo se plastikových fólií, přepravek, desinfekčních prostředků, rukavic, ba i dobrovolníků: v konkurenci rozkotaných obydlí, osobních neštěstí a zpustošené zoologické zahrady se zdál osud knih v některých okamžicích méně palčivý.
II.2 V nouzi poznáš přítele
Určitý počet dokumentů byl volně vysušen na vzduchu ve vhodném prostoru poblíž místa katastrofy. Tento postup je adekvátní zejména tehdy, pokud nebylo možné materiály zamrazit a zároveň se jednalo o menší část sbírky nebo o jednotlivé významné svazky (třeba obecní kroniky). Nejeden takto zachráněný svazek nebo listinu však ještě čekala dezinfekce a restaurátorské zásahy.
Ozývali se a přispění nabízeli odborníci z České republiky a Slovenska, Švýcarska, Polska, Francie, Spojených států, Velké Británie, Dánska, ale i z Německa, které bylo samo v oblasti Saska poničeno záplavami. Z Francouzské národní knihovny a Polské národní knihovny dorazily ve prospěch všech postižených knihoven potřeby pro restaurátorské pracoviště, pomůcky k očistě a vysoušení dokumentů a tolik žádané odvlhčovače.
Bez darů potřebného obalového a sanitárního materiálu od nesmírně obětavých jednotlivců, od společenských a občanských organizací (Člověk v nouzi) a firem (Preciosa, Papírny Perštejn, Tesco, Maersk Sealand, Léčiva Praha, Family Frost a další) by veškeré úsilí záchranářů mělo stěží poloviční úspěch. Poškozené vzácné dokumentární filmy z některých muzeí se snažili zachránit specialisté z Barrandovských filmových laboratoří.
Řada veřejných i školních knihoven přišla nejen o vybavení, ale ztratila veškerý knižní fond. Téměř okamžitě byla iniciována sbírka knižních darů, na jejíž organizaci se podílely SKIP, NK ČR a další kulturní subjekty včetně postižených institucí. Darované knihy z tuzemských i zahraničních kulturních institucí pomohly doplnit zdecimované nebo zcela zlikvidované sbírky odborných knihoven (Knihovna Fakulty sociálních věd UK, Knihovna Filozofického ústavu AV ČR aj.).
II.3 Hibernace - jak dál?
Díky úsilí a iniciativě knihovníků zasažených institucí, s pohotovou podporou četných moravských knihoven (fantastický doklad knihovnické soudržnosti!), s pomocí řady dobrovolníků, s přispěním Hasičského záchranného sboru a některých vojenských útvarů se podařilo zachránit a zamrazit zhruba 140 000 svazků: méně než pětinu ze zaplavených sbírek. Počet svazků zachráněných z jednotlivých institucí se pohybuje kolem 20-25 000 v nejlepším případě a představuje zřejmě mezní objem knihovních fondů, které je technicky možné při katastrofě zachránit.
Uložení postižených dokumentů v mrazírenských prostorách bylo limitováno hygienickými předpisy. Přesto se většinu vyproštěných dokumentů podařilo uskladnit částečně u menších firem, hlavní objem pak byl převezen do pobočky Mochovských mrazíren v Kladně (cca 2000 m3 včetně archivních materiálů). Kromě nutnosti vrátit dokumenty jejich správcům a v neposlední řadě čtenářům bylo třeba co nejvíce redukovat vysoké a zvyšující se náklady na mrazení.
Nastala fáze pátrání po nejvhodnější, nejefektivnější, nejdostupnější metodě a technologii vysoušení. Na analýze a vyhodnocení všech známých postupů se podíleli Národní knihovna ČR (v rámci grantového projektu Ministerstva kultury ČR), Státní ústřední archiv a Ing. Jiří Neuvirt, specialista na problematiku papírového nosiče. Výsledky studie objasnily výhody a zápory daných metod při užití pro jednotlivé typy dokumentů. Každá z institucí však pochopitelně mohla individuálně zvolit způsoby vysoušení, které jí vyhovovaly jak podle složení postižených knihovních fondů, tak finančními podmínkami.
Ovšem právě finanční prostředky byly klíčem i nejcitlivějším bodem pro další záchranné kroky.
II.4 Vládní program nápravy povodňových škod
Nadace A.W. Mellon z USA poskytla obnos 3 miliony Kč na podporu výzkumu a vývoje souvisejícího s řešením nápravy škod způsobených povodněmi na knihách, archiváliích a dalších papírových dokumentech (částku bylo možné čerpat prostřednictvím Národní knihovny). Zásadní pomoc přineslo rozhodnutí vlády financovat program nápravy povodňových škod; v případě knihoven tak bylo možno čerpat z podprogramu "Obnova majetku státních kulturních zařízení poškozeného povodní 2002" (program 264 118, podprogram 0031).
Bitevní plán byl jasný: dokumenty budou postupně vysoušeny vhodným šetrným způsobem, více poškozené nebo vzácnější materiály budou uloženy do ochranných obalů z lepenky archivních kvalit. Svazky, které jsou cenné z kulturně historického hlediska, čeká restaurování. Významné či badatelsky frekventované tituly, které byly nenávratně zničeny, budou do fondu postižených institucí doplněny pomocí reformátování - mikrofilmování a/nebo digitalizace - exemplářů dochovaných v jiné knihovně. Digitální či mikrofilmové kopie také nahradí svazky, které byly poškozeny natolik, že není možné je zpřístupnit čtenářům.
Jednotlivé základní metody vysoušení však neobsahovaly detailní návod na vhodnou technologii a realizační postupy. Hledalo se vhodné vybavení a přístroje, pracovní prostory (u zamrazených svazků se jednalo v zásadě o kontaminovaný materiál), případně firmy, které by odmrazení a vysušení provedly dodavatelsky. Především bylo třeba posbírat co nejvíce poznatků, zkušeností i podnětů, které by poskytly vodítko ke splnění naléhavých úkolů.
III. JAK SE BUDÍ KNIŽNÍ SNĚHURKY
III.1 Ingredience a recepty
V období od září 2002 do června 2003 se uskutečnilo několik významných seminářů a konferencí, jichž se účastnili zástupci postižených kulturních institucí spolu se specialisty na danou problematiku. Velká zásluha na uspořádání těchto akcí připadla Státnímu ústřednímu archivu v Praze: připomínku zaslouží zejména Mezinárodní pracovní setkání věnované restaurování zasažených archiválií a knižních fondů. Státní technická knihovna a NK ČR organizovaly jubilejní 10. mezinárodní seminář CASLIN, aktuálně zasvěcený tematice Zvládání krizí a jejich následků, který se setkal s velmi příznivou odezvou.
Obsah těchto setkání se měnil od pátrání po nejoptimálnějších řešeních až po hodnocení dosahovaných výsledků. Celý postup pozáplavové obnovy sledovala vládní mezirezortní komise vedená místopředsedou vlády Petrem Marešem a odborná komise na úrovni Ministerstva kultury ČR. Aktivity, které vyvíjela NK ČR, sdružilo kooperující knihovny do Pracovní skupiny pro nápravu povodňových škod, která se pravidelně schází, aby plánovala, koordinovala a kontrolovala postup nápravných prací. (Zápisy z jednání této skupiny budou zveřejněny na webových stránkách odboru ochrany knihovních fondů NK ČR.)
Vedle analýzy metod vysoušení probíhalo i poněkud dobrodružné pátrání po technickém zázemí k vlastní realizaci s přihlédnutím k velkému objemu dokumentů a jejich skladbě: zhruba 6 000 starých tisků mezi zachráněnými knihovními fondy vyžadovalo velmi šetrný přístup, prakticky individuální postup spojený s restaurováním byl určen pro mimořádně cenné archivy Národního technického muzea; většina ostatních svazků pocházela z 19. a 20. století a bylo tedy možno využít technologii hromadného vysoušení.
III.2 Sušíme a vysoušíme
V této fázi se uvažovalo o sušárně dřeva (metoda již byla v minulosti v zahraničí použita) nebo sušárně chmele, o lyofilizaci (vakuovém vymrazování) v některém ze stávajících technických provozů (v leteckém zkušebním ústavu nebo v Ústavu termomechaniky AV ČR).
Výchozími principy bylo ušetřit vysoušený papírový dokument vyšších teplot (nad 60°C) a v procesu sušení dokument zatížit, aby se předešlo deformacím vazby a/nebo knižního bloku. Bylo také nezbytné vyřešit otázku sterilizace vysušených materiálů: i v tomto bodě postiženým knihovnám velice pomohl SÚA v Praze-Chodovci, který bez úhrady ošetřoval vysušené knihy v ethylen-oxidové komoře; doprava byla hrazena z "povodňového" programu.
Některé instituce v této době daly přednost mikrovlnnému sušení, ani to však není prosto rizika (latentní degenerativní změny v papírovém nosiči se mohou objevit v časovém odstupu).
Současně však již bylo v CDH zřízeno pracoviště sušení ve vakuových baličkách. Zasloužil se o to dar Britské rady, která věnovala NK ČR potřebné přístroje. Oddělení péče o novodobé fondy NK ČR uvolnilo část vhodných pracovních prostor, dodávalo a připravovalo obalový materiál potřebný v procesu postupného vysoušení a zajistilo pracoviště z hlediska hygieny i zabezpečení proti kontaminaci. Šetrnou, ale časově a pracovně náročnou metodou vakuového balení zde restaurátoři z Městské knihovny v Praze (jejich pracoviště bylo zničeno při záplavách) vysušili 1 500 vzácných tisků ze sbírky MKP.
III.3 Sušárny dřeva trochu jinak
V listopadu 2002 začala NK ČR pokusně vysoušet knihy metodou sušení vlhkým teplem, které probíhá při intenzívní cirkulaci vzduchu. Teplota a vlhkost vzduchu jsou nastavitelné podle průběhu vysoušení dokumentů, který je nepřetržitě monitorován pomocí senzorických systémů napojených na digitální výstup.
K testování, optimalizaci a vyladění sušicího procesu byly použity svazky z rezervních fondů, které byly ze sbírek NK ČR jediné zasaženy povodní. Byla pronajata a upravena sušárna dřeva firmy Dřevo a dýhy v Kralupech nad Vltavou (díky podpoře vedení této firmy). Několik tisíc keramických desek, které měly zabránit deformacím vysoušených dokumentů, darovala firma RAKO v Rakovníku, firma REMITENTA Praha poskytla zdarma filtrační materiál.
Řízení procesu vysoušení a odborného dohledu se ujal Ing. Neuvirt, který již dříve s NK ČR spolupracoval na výzkumných úkolech v oblasti ochrany knihovních fondů. Převoz dokumentů a jejich ukládání v sušárně zajišťovala firma Stahl. Již koncem roku 2002 byly vysušeny první svazky z dalších kulturních institucí (Městské knihovny v Praze, knihovny Velké lóže, Muzea družstevnictví, Středočeského muzea v Roztokách, Zoologické zahrady v Praze a dalších). V listopadu roku 2003 bylo vysoušení ukončeno: kralupským provozem prošlo na 60 000 svazků.
III.4 Hotovo!
Knihovny se postavily k nápravám škod s iniciativou a invencí: koncem roku 2002 začalo fungovat pracoviště Knihovny Akademie věd ČR v Jenštejně, které rovněž využívalo metodu sušení vlhkým teplem a vlastní sterilizační ethylen-oxidovou komoru. Od ledna 2003 sloužilo pro další postižené knihovny, především pro ústavy AV ČR. K sušicí jednotce v červnu roku 2003 přibylo digitalizační pracoviště pro další záchranné kroky (náhradní či zástupné kopie destruovaných titulů).
Národní technické muzeum vybudovalo vlastní restaurátorské pracoviště, kde se daří úspěšně vysoušet a vracet k životu vzácné dokumenty. Archeologický ústav AV ČR, jehož ztráty byly zvláště bolestné, přijal pomoc Dánského království, kde se metodou arktického vymrazování pod dohledem dánských konzervátorů vysušilo na 35 tun zamražených dokumentů (úctyhodnou váhu však z valné části tvořila vltavská voda).
Dá se říci, že počátkem roku 2004 bylo z tisíců dokumentů, které se podařilo ze zničených knihovních fondů zamrazit, vysušeno a navráceno k užívání prakticky vše, co bylo možno zachránit. Zbývá pouze menší množství historických svazků a archivní materiály NTM: obojí totiž vyžaduje individuální přístup.
IV. REKAPITULACE DRUHÉHO VÝROČÍ
IV.1 Nestačí jen usušit
Mnohé svazky čeká ještě léčebná kúra na restaurátorském pracovišti. Nejen pro tyto dokumenty, ale i pro potenciální pohromy i nehody (kéž by k nim nedocházelo!) příštích let vzniká z programu nápravy povodňových škod v NK ČR Centrum pro restaurování a konzervaci knižních fondů postižených povodní. Kromě toho bude poničeným dokumentům a sbírkovým předmětům sloužit Metodické centrum konzervace při Technickém muzeu v Brně.
Rovněž v rámci "povodňového programu" byla vyprojektována víceúčelová vakuová komora, na jejímž vývoji se finančně podílela také Mellonova nadace. Bude sloužit v prostorách CDH NK ČR všem potřebným. Je určena zejména pro vzácné a historické dokumenty na papírovém nosiči, které bude vysoušet podle charakteru daného dokumentu metodou buď vakuového sušení, vakuového vymrazování nebo sušení v řízené atmosféře. Vysušené knihy pak budou ve vakuové komoře desinfikovány (butanolem). Výhledově lze komoru použít i k výzkumným účelům.
Program nápravy povodňových škod však pamatoval i na výrobu ochranných obalů z archivní lepenky, na mikrofilmování a digitalizaci. Vzhledem k množství poškozených a ztracených materiálů to však je běh na delší trať, třebaže část deziderát se již podařilo nahradit z velkorysých darů. Proto byla přednostně k reformátování vybírána vzácnější nebo více žádaná periodika.
Firmy, určené na základě provedených výběrových řízení, zajišťují dodavatelsky a na vysoké kvalitativní úrovni reformátování náhradních dokumentů pro postižené paměťové instituce. Technicky náročnější materiály jsou snímány na hybridní kameře na specializovaném pracovišti v CDH. Díky programu nápravy povodňových škod bylo možno zdokonalit také softwarové aspekty zpřístupnění reformátovaných dokumentů: tak byl např. vyvinut systém pro tvorbu a zpřístupnění digitalizovaných dokumentů Kramerius.
Podařilo se zatím zmikrofilmovat více než dvě desítky titulů, tucet periodik je buď již digitalizovaných nebo jejich skenování probíhá v rámci letošního programu.
IV.2 Knihovny dnes
Čas a lidské úsilí odstraňuje i hluboké jizvy. Kulturní instituce, divadla, muzea, knihovny se navrátily ke svému společenskému poslání, znovu je zaplňují návštěvníci, diváci, čtenáři. Provoz v nových nebo upravených prostorách zahájila např. knihovna Matematicko-fyzikální fakulty UK, knihovna Právnické fakulty UK či Japonské kulturní středisko.
Můžete zajít do prostor Muzea družstevnictví a prohlédnout si výstavu o dějinách družstevních svazů, kde ve vitrínách ožívají dokumenty, před dvěma lety doslova vytažené z bahnitého hrobu, zachraňované paní knihovnicí a vysoušené v kralupské provozovně: není na nich téměř znát, čím prošly.
Doporučuji navštívit třeba knihovnu Filozofického ústavu AV ČR, která sídlí sice na stejném místě jako před povodní, ale s velmi nápaditým zajištěním proti případnému útoku spodní vody - a se spoustou zajímavých titulů z knižních darů a CD-ROMy se zdigitalizovanými tituly (Česká mysl, Ruch filozofický aj.).
Jihočeská vědecká knihovna, kterou povodně poznamenaly zcela fatálně, se už po roce pyšnila nejen svým krásným interiérem, ale rovněž úpravnými depozitáři; také její knižní fond doplnily klenoty darované například zahraničními institucemi. To jen pro připomínku, plný výčet obnovených knihoven a vůbec paměťových institucí je mnohem delší. Samozřejmě - bez lidské práce (a přiznejme si, do jisté míry bez podpory příslušných administrativních orgánů) by popovodňová renesance nebyla možná.
Člověk opravdu dokáže mnoho. Jak řekl kterýsi dobrovolník při povodních, když v závratném tempu pomáhal stěhovat přepravky na uložení promočených knih: "Už vím: pesimista řekne, je potřeba tohle udělat. Optimista praví: udělejme to! A knihovník se dá hned do práce."
Tím opravdu nechci knihovnickému lidu lichotit: jednak bez dobrovolníků a příznivců by to vážně tak rychle a celkem úspěšně nešlo, a navíc:
CO ZÍTRA?
Máme připraveny evakuační plány, kdyby přece jen došlo k živelní tragédii? Umíme si poradit s bezpečnostními opatřeními? Jak jsme na tom dnes s prevencí? Voda ani oheň se totiž neptají...
A zcela jistě dříve či později někam bez klepání vtrhnou a nikdo předem neví, zda tato nezvaná návštěva nepostihne právě jeho.
ILUSTRAČNÍ FOTOGRAFIE
Autorkou fotografií je Irena Fibichová.