V pátek 6. června 2014 se v malém sále Městské knihovny v Praze konal první ročník studentské konference KOKON 2014, komunitní konference Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK. Partnery konference byla Česká informační společnost, ÚISK FF UK, Městská knihovna v Praze, společnost InfoScience, časopis Čtenář a v neposlední řadě časopis Ikaros, který byl mediálním partnerem konference a zajišťoval i její streamování on-line.

Budova Ústřední knihovny Městské knihovny v Praze

Úvodní slovo si připravila Barbora Drobíková, vedoucí Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK v Praze, která hovořila zejména o tom, proč tato neformální konference vznikla. Cílem bylo, aby se studenti mohli sejít a lépe se poznat (a to i napříč ročníky), aby se mohli pobavit o zajímavých tématech, a současně si i sami vyzkoušeli, jak vůbec takové organizování konference probíhá a co všechno je potřeba zařídit.

Dalším cílem konference byla snaha propojit studenty a učitele (i mimo školní prostředí a mimo zkoušek a zápočtů) a navázat spolupráci i na dalších konferencích, jako IKI, IVIG nebo InfoDays. B. Drobíková zmínila i další projekty, které pro studenty připravují, např. projektový seminář Informační a knihovnické služby, letní školu ve spolupráci s KISK FF MU či větší zapojení webinářů, zejména pro studenty kombinovaného studia.

Konferenci přišli navšívit zejména studenti UISK FF UK

Fingerprinting bez cookies

Samotný program konference zahájil Pavel Schamberger s příspěvkem "Cookieless Monster: Fingerprinting zařízení skrze webový prohlížeč". Příspěvek začal krátkou výpravou do historie – cookies (neboli "sušenky") vymyslel již před dvaceti lety (v roce 1994) Lou Montulli z Netscape Communications jako možnost, jak nastavit určitý vztah mezi uživatelem a serverem. Během let ale cookies rozrostly do obrovských rozměrů a dokáží na uživatele prozradit i to, co by pravděpodobně ani nechtěl.

V posledních letech lidé začali díky osvětě vnímat, že cookies existují a dokáží jejich počítač identifikovat a začali je např. pravidelně mazat. Ovšem problém je, že cookies k identifikaci počítače dnes už ani nejsou potřeba. Už jen samotný webový prohlížeč dokáže "prozradit" spoustu informací a ve finále umožní serveru náš počítač poměrně přesně identifikovat – což je metoda, které se říká "fingerprinting".

Prohlížeč totiž nesdílí např. jen informaci o typu prohlížeče a jeho verzi (např. IE 11), ale i celou řadu dalších informací, jako platformu, rozlišení, časovou zónu, pluginy či nainstalované fonty – a podobně jako naše otisky prstů je i souhrn těchto informací o našem počítači do jisté míry unikátní. Ostatně "unikátnost" svého browseru si můžete otestovat i sami na stránce https://panopticlick.eff.org.

Na základě výzkumu se ukázalo, že 94% prohlížečů se zapnutou Javou a Flashem jsou unikátní ve vzorku cca 290.000 prohlížečů. A i po aktualizaci pluginů bylo znovu správně detekováno 99% prohlížečů. Průměrně je tak zachyceno 18 bitů identifikačních informací, což není málo. Dr. Latanya Sweeney v roce 2007 zmínila, že PSČ, datum narození a pohlaví stačí na identifikaci téměř všech obyvatel USA. A zmiňované informace mají dohromady cca 33 bitů. Pasivní fingerprinting browseru (průměrně 18-22 bitů) je tedy poměrně přesný.

Obrana proti fingerprintingu je obtížná. Pokud si například uživatel deaktivuje Javu a Flash, tedy dva pluginy, které toho nejvíce prozradí, může paradoxně svou identifikaci ještě více usnadnit, protože deaktivované pluginy má jen zlomek uživatelů. Jedinou efektivní cestou je mít stejnou konfiguraci browseru i celého počítače jako několik set nebo tisíc dalších uživatelů. Takové "anonymní sety" mohou vznikat přirozeně (např. dříve majitelé iPhonů, které měly stejný systém i rozlišení), nebo mohou být získané (např. Tor Browser Bundle).

Konferenci moderovali Filip Šír a Linda Pipková

Od rychlého čtení k e-learningu

Jako další vystoupil Michal Zwinger, kterého čtenáři Ikara pravděpodobně znají především jako tvůrce populární aplikace na výuku rychlého čtení Rozectise.cz. Aplikace dokáže díky efektivní kombinaci teorie a praxe zvýšit u svých uživatelů rychlost čtení až trojnásobně. Ostatně na stránkách Ikara jsme této aplikaci věnovali i samostatný článek.

Ve svém příspěvku "E-learning jako funkční výukový nástroj a tvorba výukových aplikací" se ale Michal Zwinger věnoval e-learningu a vzdělávacím aplikacím obecně. Jejich využití je totiž stále poměrně nízké. Ve školství se používá nejčastěji systém Moodle a řeší se v podstatě jen obsah (na úkor použitelnosti či přívětivosti), firmy zase mívají drahá a často nepříliš flexibilní řešení na míru, které ale vychází ze zastaralých firemních LMS systémů, přičemž je patrná obava z novinek a neochota cokoliv měnit.

E-learning není jen o obsahu – ba naopak. Aby e-learning mohl začít plnit svou funkci, nemůže obsahovat jen naskenovaná skripta a pár testů. Velmi důležitá je funkčnost, použitelnost a intuitivnost. To je ostatně přístup, který již dva roky prosazují právě u aplikace Rozečti.se. Za tu dobu už aplikací prošlo více než 13.000 uživatelů s průměrným zlepšením o 165%. Ke dni konání konference byly spuštěny celkem čtyři jazykové verze, přičemž aktuálně jich je k dispozici sedm (anglická varianta je k dispozici na stránkách Legentas).

Autoři letos také spustili nový projekt, Včelka (neboli Levebee), který se zaměřuje na opravu špatných návyků při čtení, včetně dyslexie.

Rychlé čtení a boj proti informačnímu zahlcení

O rychlém čtení pohovořil i Richard Papík, který na začátku svého příspěvku připomněl i historický význam letošního 6. června, neboť právě v den konání konference uplynulo 70 let od vylodění spojeneckých vojsk v Normandii. Docent Papík si tento "Den D" připomněl i jako vzpomínku na Ing. Augustina Mertu, který nejen že stál při zrodu moderní informační vědy, ale za druhé světové války se jako člen československé zahraniční armády účastnil invaze do Francie a získal řadu vyznamenání. Ing. Merta zemřel 22. června 2006 (viz krátká zpráva).

V hlavní části svého příspěvku Richard Papík hovořil zejména o vztahu rychlého čtení k informační vědě a knihovnictví. Vzhledem k informační explozi posledních několika dekád už není možné přečíst všechno; ale současně se neustále zvyšují nároky na člověka, zvláště na jeho psychiku. Z toho pak plynou různé problémy, jako je přehlcení informacemi a nedostatek času. V tomto kontextu je tedy velmi důležitá informační hygiena (nebo častěji "duševní hygiena").

Na druhou stranu, skutečně podstatných informací je pořád poměrně málo. To, čím jsme ve většině případů obklopení je tzv. datový smog. A ačkoliv není v lidských silách přečíst všechno, tak alespoň to, co přečíst chceme nebo musíme, můžeme číst lépe, rychleji a efektivněji – a proto jsou metody rychlého čtení tak populární. Výzkumy také uvádějí, že typický vědecko-technický text je průměrně ze 75% redundantní. Ani podstatně rychlejší čtení tedy nemusí znamenat snížení porozumění; jde jen o to, osvojit si správné techniky a návyky, jako je rozšíření zrakového rozpětí či omezení nepozornosti či artikulace při čtení.

Richard Papík se ve svém příspěvku věnoval rychlému čtení

Automatické reporty, články i knihy

Robert Wünsch si následně připravil příspěvek s názvem "Automatický novinář", ve kterém se věnoval tématu automaticky generovaného obsahu. Jedním z prvních pokusů o "automatického novináře" byl projekt Christophera Stracheyho v 50. letech minulého století, LoveLetters, který generoval milostné dopisy. Z modernějších příkladů stojí za zmínku například projekt News at Seven, ve kterém robotický hlas předčítal automaticky generované zprávy na základě nejčtenějších článků z Yahoo.

Jedním z nejnovějších nástrojů je Quill od společnosti Narrative Science, který je určený pro vytváření reportů z Google Analytics. Což nás ostatně přivádí k tomu, proč takové nástroje vlastně potřebujeme. Důvod je jednoduchý: software za nás udělá práci, kterou bychom museli dělat sami, nebo za to někoho platit – např. personalizované reporty pro konkrétní lidi, reportáže pro určité segmenty diváků atd.

Základem je samozřejmě určitá logika, aby stroj pochopil, co data znamenají, aby poznal míru relevance, aby dokázal vybrat správná slova atd. Automatické generování obsahu má největší uplatnění (a nejvyšší úspěšnost) ve sportu a v byznysu. Nejvyšší "level" automatického psaní jsou pak knihy. I v této oblasti už nicméně existuje řada příkladů: například Philip M. Parker, autor řady automaticky vygenerovaných encyklopedií a průvodců, nebo Alexander Prokopovich, který si troufl dokonce i na beletrii a v roce 2008 vydal "automaticky vygenerovaný" román True Love.

Nerealizované stavby knihoven

Absolventka UISKu Jana Grillová na konferenci představila svou magisterskou práci na téma "Nerealizované stavby knihoven a jejich vliv na provoz a služby". Tomuto tématu se autorka částečně věnovala už ve své bakalářské práci, kde pojednávala o nově postavených univerzitních a fakultních knihovnách v letech 2000 až 2010 – a během výzkumu narazila i na knihovny, které nakonec realizované nebyly.

Mezi nejznámější příklady nerealizovaných staveb patří samozřejmě nová budova Národní knihovny od architekta Kaplického a tzv. "Černá kostka", plánovaná novostavba Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě. Ale tyto knihovny nebyly jediné – o těch ostatních se pouze jen většinou neví. Takové nerealizované knihovny můžeme najít např. v Jeseníku, v České Lípě, v Přerově či na Vysočině. Plný text diplomové práce Jany Grillové je k dispozici v Repozitáři závěrečných prací Univerzity Karlovy.

Zleva: návrh nové budovy Národní knihovny v Praze, návrh tzv. "Černé kostky" v Ostravě a návrh novostavby městské knihovny v Přerově (zdroj: Česká televize, cernakostka.cz a diplomová práce Jany Grillové)

Pohádka o spolcích a historie ČIS

Na konferenci vystoupila také Radka Římanová, předsedkyně České informační společnosti. Zatímco její prezentace obsahovala jen jediný obrázek (screenshot webových stránek České informační společnosti), Dr. Římanová začala vyprávět pohádku o spolkování, na které ilustrovala výhody spolků a prospěšných společností. Od pohádky pak plynule přešla k reálné historii ČIS.

Česká informační společnost vznikla v roce 1990 za účelem hledání a třídění informací. Zakladatelkou byla Eva Sošková, kterou již na gymnáziu zaujaly vzácné tisky v Klementinu – a aby se k nim lépe dostala, rozhodla se studovat na Státní knihovnické škole. A právě tam potkala Sávu Medonose, zakladatele a ředitele Technického dokumentačního centra a významnou osobnost dokumentaristiky, odborného školství a informační vědy.

Právě po setkání se Sávou Medonosem se Eva Sošková začala věnovat technické dokumentaci, pracovala i ve Výzkumném ústavu jaderné fyziky v Řeži a v roce 1971 se stala ředitelkou Státní technické knihovny. Na této pozici vydržela až do roku 1986, věnovala se především knihovnictví a bibliografii a během jejího působení došlo například k výstavbě depozitního skladu STK ve Lhotce u Břežan.

V roce 1990 pak Eva Sošková zakládá ČIS. Jaro 1990 bylo období plné optimismu, zejména pak pro knihovníky, kteří konečně získali mnohem větší volnost a možnosti. Bohužel, krátce na to došlo ke zrušení podniků, a tedy i podnikových knihoven, což znamenalo velký úbytek členů ČIS. Když paní Sošková v roce 2006 rezignovala a předala post předsedy ČIS Rudolfu Vlasákovi, došlo k navázání bližší spolupráce s UISK, zejména při příležitosti pořádání konference Bobcatsss a později např. Jinonických informačních pondělků.

Jak paní Římanová ve svém příspěvku několikrát připomněla, s paní Soškovou na Ikarovi před několika lety vyšel rozhovor, a je k dispozici i celá řada dalších článků, které sama napsala. Stejně tak jsme si na stránkách Ikara připomněli život a dílo Sávy Medonose. Vzhledem k významu konference Bobcatsss 2006 stojí také za zmínku, že konference Bobcatsss se v lednu 2015 vrací do ČR, konkrétně do Brna.

Od razítka ke komunikaci

S poslední prezentací dopolední sekce vystoupila Lenka Hanzlíková z Městské knihovny v Praze, která si připravila motivační příspěvek nazvaný "Od razítka ke komunikaci", ve kterém popisovala svou cestu do Městské knihovny a své již několikaleté působení zde.

První kontakt paní Hanzlíkové s knihami a s knihovnou asi nejlépe ilustrovala fotografie starého bibliobusu s nápisem "Městská knihovna" stojícím na Jižním městě. A protože měla přednášející ke knihám vždy blízko, přivedlo ji to nakonec ke studiu na VOŠISu (dříve SKŠ, Střední knihovnická škola) a poté na UISKu. Přičemž ještě během studií začala pracovat na pobočce Městské knihovny na Opatově.

Právě na Opatově probíhalo kolem roku 2000 školení uživatelů na práci s počítači, což Lence Hanzlíkové otevřelo dveře do nového působiště. Další čas tedy strávila na pobočce na Veselí (tzv. "kumbálek"), kde dříve sídlilo vedení obvodu a kde začala pracovat jako metodička pro kulturně-výchovnou činnost – a měla na starosti kurzy, akce a obecně práci s dětmi. V roce 2007 pak přešla do ústřední knihovny jako celosítní metodik a po auditu v roce 2008 se stala vedoucí oddělení komunikace MKP.

Na závěr paní Hanzlíková představila strukturu svého oddělení, od výtvarného úseku, přes webredaktora až po propagace akcí, sociální média atd. Zazněla také některá zajímavá čísla, například že MKP pořádá každý rok cca 3.000 akcí, na které přijde v průměru cca 130 tisíc návštěvníků. Práce v knihovně tedy rozhodně neznamená jen půjčování knížek; můžeme se realizovat, můžeme být kreativní (samozřejmě ne vždy; např. u katalogizace to nikdo příliš neocení). Času je sice málo a peněz méně než v komerční sféře, ale je to práce, která ji baví a naplňuje.

Po příspěvku následovala polední pauza, která nebyla věnovaná jen občerstvení a odpočinku, ale účastníci mohli sledovat vystoupení Ester Kolářové, která si připravila koncert vlastní tvorby na akordeon.

Koncert vlastní tvorby na akordeon v podání Ester Kolářové

Biblioterapie v ČR i zahraničí

Odpolední část konference odstartoval příspěvek Lucie Šlamberová na téma biblioterapie v prostředí veřejných knihoven, což bylo zároveň i téma autorčiny diplomové práce. Co je to tedy biblioterapie? Je to interdisciplinární obor, který by se dal definovat jako "terapie knihou", tj. podpora léčení, výchovy i vzdělávání s pomocí čtení. A i když se jedná primárně o obor psychologů, určitě se nabízí i spolupráce s knihovnami.

Lucie Šlamberová zmínila i praxi zahraničních knihoven, zejména u univerzitních knihoven UK a USA, kde se sestavují seznamy doporučené terapeutické literatury, existují "knihy na lékařský předpis" a probíhá dokonce i biblioterapeutická výpůjční služba. Nějaké snahy a projekty ale probíhají i v ČR, například ve formě propagace čtení ze strany SKIPu, za zmínku stojí i (bohužel již neaktuální) projekt BiblioHelp. Biblioterapeutický koutek má např. i lednická knihovna a za zmínku stojí i spolupráce knihovny v Kroměříži s psychoterapeutickou léčebnou. Obecně ale u nás zatím převládá propagace biblioterapie nad jejím praktikováním.

Dobrovolnictví v Jižní Americe

Kateřina Nekolová se v dalším příspěvku podělila o své vlastní zkušenosti z cesty po Jižní Americe, kterou absolvovala v roce 2011. Na této cestě se věnovala dobrovolnické činnosti se zaměřením na dva projekty: výuka dětí v Bogotě (v Kolumbii) a organizace knihovny v malé vesnici Chazuta (v Peru).

V rámci první aktivity spolupracovala s veřejnou knihovnou Park El Tunal, která byla otevřena v roce 2001 a má cca 4.000 návštěv denně. Knihovna byla až nečekaně dobře vybavená a probíhala tam řada kulturních akcí (knižní trh, hip-hopové odpoledne atd.). Dobrovolníci byli ale jako vyslanci knihovny vysláni do chudé čtvrti Ciudad Bolívar, která se vyznačovala sociálními problémy a vysokou kriminalitou, kde stála malá škola pro děti, které neměly prostředky chodit do státní školy. Výuka byla poměrně složitá, protože do jedné třídy chodily děti ve věku od tří do šestnácti let.

Druhé dobrovolnictví probíhalo v Peru, v malé vesnici vzdálené cca 40 km od města Tarapota, a jeho cílem byla organizace místní knihovny. Knihovna sídlila  na místním úřadě a zabírala jednu místnost. Knihovna ale vypadala spíše jako skladiště než jako knihovna; knihy byly totiž zabalené v černých pytlech a knihovnice vždy zájemcům jen nějakou vytáhla. Dobrovolnící tedy během svého působení postavili alespoň několik regálů, vytvořily dětský koutek a knihovnu snad ponechali v lepším stavu, než byla na začátku.

Příspěvek Kateřiny Nekolové věnované dobrovolnictví v Jižní Americe

Knihovny pro děti

Petra Černohlávková následně představila koncept "Knihovna dětem", jeho cílem bylo ukázat, že i menší městské knihovny se mohou stát komunitními knihovnami, zvýšit pravidelnou návštěvnost a dostat se do povědomí obyvatel. Jako příklad zvolila menší městskou knihovnu v plzeňském kraji.

Město, ve kterém knihovna stojí (Plzeň-Jih), má celkem 7.200 obyvatel. Knihovna sama je poměrně malá (cca 80 metrů čtverečních) a celkový rozpočet knihovny na každoroční akce byl 6.000 Kč na dětské oddělení (12.000 Kč na celou knihovnu). Navzdory finančním problémům ale knihovna dokázala připravit zajímavé akce pro děti, jako např. hodiny čtení, kroužek "čteme anglicky", programy "děti dětem" a "děti seniorům", "čtení na neobvyklých místech" nebo "vánoční setkání nad knihou".

Knihovny pro teenagery

Jako další vystoupila Monika Ovesná, která se od dětí přesunula k dospívajícím uživatelům, zejména pak ke specifické kategorii dospívajících dívek. Aby knihovna mohla svou činnost provozovat co nejlépe, měla by brát vážně změnu mediálního chování mládeže, a přizpůsobit této cílové skupině své prostory a služby – například jim zařídit vlastní úsek či oddělení a případně pro tuto cílovku vybrat i vhodný personál (nejlépe vrstevníky, nebo osoby věkově bližší). Knihovna (nebo zmiňované oddělení) by také mělo mít vlastní firemní styl (corporate identity), který by byl dospívajícím blízký.

Přednášející ve své prezentaci zmínila i řadu příkladů, zejména z knihovnen v Německu - například interiér využívající koncept freestyle (graffiti, sedací pytle) či koncept Q-thek (učení, informace, komunikace, prezentace, relaxace). Zmínku si zaslouží i komerční řešení Anticafé, které nabízí možnost čtení, hraní her i přístupu na internet, a které existuje i u nás. Platí se zde cca 1-2 Kč za minutu, přičemž v ceně je i drobné občerstvení.

Jak už zaznělo na začátku příspěvku, důležitý je i personál. Knihovník by měl znát psychické zvláštnosti dospívajících, měl by umět doporučit vhodnou službu či knihu, a měl by mít rovnocenný vztah s uživatelem. Příkladem je juniorský provoz v některých zahraničních knihovnách (koncept "mladí mladým"). Co se týče České republiky, zajímavý je například nedávno otevřený komiksový klub u Mouchy CC v Masarykově veřejné knihovna ve Vsetíně, několik teen klubu v Ostravě (Gaučárna, Bookovka atd.), nově připravované informační centrum pro mládež v knihovně ve Třinci atd. Vlastní prostor pro teenagery připravuje i městská knihovna v Praze.

V první řadě zleva: Hana Landová, Radka Římanová a Barbora Drobíková

Služby knihoven pro seniory

Poslední příspěvek si připravila Karolina Kahancová a Iveta Svobodová, které se zaměřily na služby veřejných knihoven pro seniory a představily projekt virtuální knihovny pro seniory. Cílem projektu bylo ukázat starším uživatelům, co všechno internet nabízí a v čem jim může pomoci.

Ne webových stránkách jsou k dispozici návody a tutorialy, např. "jak si koupit knihu" (hledání na internetu, nákup v knihkupectví), "jak si přečíst knihu" (vyhledávání v souborném katalogu, čtení přes Google Books či e-knihovnu MKP & projekt Guttenberg), jak psát e-maily nebo komunikovat přes Skype, jak přes internet poslouchat rádio, jak hledat novinky a zpravodajství nebo třeba recepty.

Mezi další sekce patří např. "procvičte si svůj mozek hrami" (zaměřená zejména na hry na procvičování paměti), přehled slev pro seniory na kulturní akce (Praha, Brno, Ostrava), sledování televizního vysílání po internetu (Česká televize, Prima Play, Šlágr), seznam webových stránky pro seniory atd. Kromě těchto tematických sekcí je k dispozici například i slovníček pojmů a zkratek.

Ukázka z kapitoly "Dopisujte si zdarma" na stránce virtuální knihovny pro seniory

Závěrem

Závěrečné slovo si připravila Hana Landová, která poděkovala organizačnímu týmu i partnerům. Vyjádřila také přání, aby komunitní konference KOKON nezůstala jen u svého prvního ročníku, ale aby se z konference stala dlouhodobá tradice pro studenty i učitele.

Na závěr ještě připomínáme, že konference nebyla jen streamovaná, ale jsou na našem YouTube kanálu je k dispozici i záznam celé konference. K dispozici jsou samostatné záznamy z dopolední i odpolední sekce, odkazy na konkrétní příspěvky jsou vždy v popisku pod videem.

Závěrečné poděkování organizátorům i náštěvníkům