Úvod

11. listopadu 2005 proběhla v divadle Archa veřejně přístupná panelová diskuze pod názvem „S Madonou v posteli a zadarmo – aneb o novém pojetí autorských práv u nás“. Cílem setkání bylo seznámit veřejnost s licencemi Creative Commons (dále jen CC) a možnostmi, které přinášejí v oblasti veřejného nakládání s autorskými díly. Mezi panelisty zasedli zástupci vydavatelského sektoru, veřejnoprávních médií (Česká televize), Ochranného svazu autorského (OSA) a hudebník Jan P. Muchow. Významným hostem byla Paula Le Dieu, ředitelka evropské pobočky organizace Creative Commons [3].

Diskuze byla založena na prezentaci jednotlivých, ze zahraničí mediálně známých případů nakládání s autorskými díly licencovanými pod Creative Commons a jejich nahlížení z pozice české autorskoprávní legislativy. Uváděné případy, které mluvily o volném veřejném přístupu k literárním, hudebním či audiovizuálním dílům s možností jejich upravování ze strany uživatelů a vytváření tak děl „nových“, které jsou dále taktéž volně šířeny, vytvářely značně kontroverzní postoje mezi panelisty a přítomným publikem. Konaná beseda nastínila nové možnosti, které v komunikaci a šíření autorských děl licence Creative Commons přináší. Nevedla však k dalšímu bližšímu zkoumání licencí a možností jejich případného zavedení do českého prostředí.

Co to tedy Creative Commons vlastně jsou?

Licence Creative Commons jsou produktem americké neziskové organizace Creative Commons. Jejím zakladatelem je Lawrence Lessig, vedoucí profesor Standfordské školy práv v Kalifornii a zastánce myšlenky volného přístupu k informacím, které nastínil v často citovaném (a volně dostupném) díle s názvem Free Culture.

Licence Creative Commons představují pro autora možnost zpřístupňovat své dílo na základě jím definovaných podmínek. Creative Commons nepředstavují popření copyrightu, ale pouze jeho rozšíření, a to zejména v souvislosti s neustále se rozšiřujícím množstvím informací komunikovaných v síťovém prostředí internetu.

Vztah copyrightu a Creative Commons lze nejlépe komentovat na zakladě níže uvedeného vyobrazení [1].

Obr. č. 1: spektrum režimů pro zpřístupnění autorských děl
(převzato z: http://creativecommons.org/about/)

Obrázek lze chápat jako schematický výčet režimů, za kterých dochází ke zpřístupňování výsledků duševní činnosti člověka. Na levé straně je umístěn copyright, který v české praxi autorům přiznává veškerá jejich práva tak, jak jsou uvedena v autorském zákoně. Na pravé straně je tzv. public domain, který naopak na sebe žádná autorská práva neváže. V české praxi jde zejména o tzv. volná díla a díla, která jsou z autorskoprávní ochrany vyňata (§ 3 Autorského zákona). Zatímco copyright představuje filozofii „totální kontroly“ nad používáním autorských děl, která vede k omezení jejich užití, koncept public domain naopak představuje „anarchii“, kde má kdokoliv právo s dílem nakládat podle svého uvážení, což sebou naopak nese mimojiné rizika poškození či zneužití díla. Creative Commons (dále jen CC) představují jakýsi průsečík obou konceptů: zajišťují veřejnou přístupnost díla, ale pouze na základě dodržení podmínek, který si autor sám určí.

Jaké jsou typy licencí CC?

CC představují modulární pojetí licence. Autor si může obsah licence „vymodelovat“ na základě kombinace podmínek, které určují, jak má uživatel nakládat s licencovaným dílem. CC pracují s následujícími podmínkami, které jsou označeny univerzálními grafickými symboly [5]:

Tab. č. 1 : základní podmínky licencí CC

Grafické symboly	Vysvětlení
	Citování autora – uživatel má právo s dílem nakládat a vytvářet odvozená díla za podmínky, že autora původního díla bude náležitě citovat.
	Uživatel má právo s dílem nakládat a vytvářet odvozená díla za podmínky, že dílo nebude využito ke komerčním účelům.
	Uživatel je oprávněn nakládat pouze s původním a originálním dílem. Nesmí vytvářet další díla, která jsou od toho původního odvozena.
	Uživatel má právo nakládat a vytvářet odvozená díla za podmínky, že odvozenina bude distribuována za naprosto stejných podmínek jako dílo, ze kterého vznikla.

Na základě kombinace zmíněných podmínek bylo vytvořeno šest typů licencí. Sestaveny byly za účelem vytvořit pro autory připravená schémata, která lze na díla ihned aplikovat. Schémata byla vytvořena především s důrazem na vytvoření souboru licencí, odstíněných dle stupně kontroly veřejného využití díla. Licence jsou seřazeny v pořadí od liberálních až k velmi striktním [5].

Tab. č. 2: typy licencí CC

Označení licence	Použití licence	Vysvětlivky
by		uvedení autora
by-sa		uvedení autora, zachování licence
by-nd		uvedení autora, žádné odvozeniny
by-nc		uvedení autora, nekomerční využití
by-nc-sa		uvedení autora, nekomerční využití, zachování licence
by-nc-nd		uvedení autora, nekomerční využití, žádné odvozeniny

Přestože se jednotlivé typy licence CC liší z pohledu skladby práv a povinností při nakládání s dílem, několik vlastností mají všechny licence CC společné. Stručně je lze charakterizovat následovně [4]:

• všechny licence CC dávají uživatelům právo licencovaná díla kopírovat, tisknout a sdílet;
• citování autora je základní podmínkou pro manipulaci s dílem;
• přidělení licence k dílu je neodvolatelné (autor má sice právo licenci zrušit či změnit, nicméně nemůže zakázat uživatelům nakládat s kopií díla, která byla získána v době trvání licence);
• pokud uživatel licenční podmínky poruší, licence automaticky zaniká.

Kdo licence CC využívá?

Licence CC najdou optimální využití u každého autora, který usiluje o maximální rozšiřitelnost svého díla mezi uživateli. Efektivní distribuční kanál z tohoto pohledu představuje internet. Přestože autorovi za užití jeho díla pod CC nenáleží žádná odměna, dají se licence CC kombinovat i s modelem komerčního zpřístupňování díla. Autor například uvolní dílo nebo jeho část v elektronické podobě na internet pod CC, a po určité době, během níž dílo získá popularitu, vydá jej prostřednictvím nakladatele na fyzickém nosiči. V zahraničí je tato metoda aplikována např. v hudebním průmyslu nebo pro literární díla.

Své zastánce najdou CC i u autorů, kteří finační plnění za zveřejnění díla neočekávají, ale kteří naopak svou tvůrčí činnost podmiňují sdílením a návazným šířením informací obsažených v díle. Do této skupiny běžně patří dokumenty ze sféry výchovy a vzdělávání (učebnice, skripta a jiné výukové materiály), státní a veřejné správy (legislativní dokumenty, sociologické studie), průmyslu a obchodu (statistické materiály, výzkumné zprávy) apod. Pro účely kontrolovaného, ale zároveň efektivního šíření této šedé literatury představují licence CC optimální nástroj.

Aplikace a provoz licencí CC v internetovém prostředí

V současné době se licence CC nejvíce aplikují na elektronické zdroje přístupné pomocí internetové sítě. Nejčastěji licencovaným typem zdroje je webová stránka, kterou lze chápat jako agregátor informací zakódovaných v textové, vizuální, zvukové nebo audiovizuální stopě. Pokud je tedy webová stránka vystavena pod licenci CC, znamená to, že uživatel může nakládat s veškerým obsahem příslušné stránky podle licenčních podmínek.

Samotný princip vytváření licencí CC je pro tyto dokumenty záměrně velice jednoduchý, aby autoři s rozdílnými zkušenostmi práce v online prostředí byli schopni sami licenci na svůj web aplikovat. Na webových stránkách organizace Creative Commons je k dispozici generátor, který příslušnou licenci vytvoří. Stačí mu k tomu pouze odpověď na dvě otázky: zda-li autor povoluje komerční využívání obsahu na svých stránkách a zda-li umožní potenciálním uživatelům kopii obsahu jeho stránek určitým způsobem měnit. Pokud autor na tyto otázky pomocí umístěného formuláře odpoví, generátor vytvoří krátký kód HTML, který odpovídá zvolené licenci. Tento kód poté autor nakopíruje do zdrojového kódu webu (stačí na úvodní stránku), který chce licencovat. Po této operaci se na webu objeví logo (viz obr. č. 2), které značí, že obsah webu je licencován pod CC.

This work is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License

Obr č. 2: Logo licence Creative Commons

Existence pouhého vyobrazení CC symbolu by sama o sobě byla neúčelná, neboť by uživateli, který o licencích CC nikdy neslyšel, příliš mnoho neřekla o jeho právech a povinnostech při přebírání obsahu z webu. Z tohoto důvodu obsahuje logo a deklarace pod ním uvedená odkaz na zkrácené znění licence, které ve stručné a přehledné podobě výčet práv a povinností obsahuje. Tento výčet samozřejmě vychází z typu zvolené licence.

Obr. č. 3 : Zkrácené znění licence CC

Pokud si i po přečtení zkráceného znění licence není uživatel jistý, co jednotlivé termíny znamenají, má možnost možnost přístupu k plnému znění licence, na které zkrácené znění hyperlinkem odkazuje. Plný text licence je závazný právní dokument, který v paragrafovém znění shrnuje veškeré definice a náležitosti provozování licencí Creative Commons. Pro běžného uživatele je podstatné především vymezení pojmů jako je „užití díla pro nekomerční účely“ nebo „odvozenina díla“, se kterými se pracuje jak při vytváření licence, tak i při dodržování jejich podmínek.

Creative Commons v sféře mezinárodního modelu

Licence Creative Commons se za svou krátkou existenci (veřejně byly uvedeny poprvé na konci roku 2002 v Americe) rychle rozšířily za americké hranice. Brzy je začali používat autoři různých proveniencí s cílem zajistit volnou přístupnost svých děl. Tato tendence však sebou přinesla komplikace kompatibility licence s lokálním autorskoprávním prostředím. Původní licence CC totiž vycházela z amerického copyrightu, který na ochranu autorských práv nahlíží z jiné perspektivy než např. autorskoprávní legislativa zemí kontinentální Evropy.

Organizace Creative Commons proto vytvořila program CCi (Creative Commons International), jehož cílem je umožnit libovolné zemi implementovat licenci CC tak, aby byla v souladu s místní autorskoprávní legislativou. To sebou přináší potřebu drobných změn z původního plného znění licence ve prospěch místní autorskoprávní legislativy. Zároveň dochází k překladu licence do národního jazyka země, a to jak plného znění, tak i textu zkráceného (viz. obr. č. 3).

Implementace licence probíhá na základě spolupráce organizace Creative Commons a národních organizací dané země, které se k tomuto úkolu dobrovolně přihlásily. Podmínkou finálního převzetí licence a jejího následného legitimního využívání je samozřejmě příznivý stav autorskoprávní legislativy, který liceční schémata typu Creative Commons uznává.

K začátku února 2008 jsou CC úspěšně implementovány a provozovány ve 43 státech světa, ze kterých se více než polovina nachází v Evropě. Česká republika bohužel do této skupiny zatím nepatří.

Jaký je vztah české legislativy k licencím CC?

K zodpovězení uvedené otázky je třeba nahlédnou na licenční smlouvy optikou jejich úpravy v zákoně č. 121/ 2000 Sb., o právu autorském (dále jen AZ). AZ rozlišuje licence na tzv. výhradní a nevýhradní. Výhradní licencí autor poskytuje své dílo konkrétnímu nabyvateli, přičemž sám je limitován dílo příslušným způsobem využít. Nevýhradní licence směřuje vůči většímu počtu osob, přičemž její podoba nemusí být zhotovena v písemné podobě (jako je tomu v případě výhradní licence). Dle tohoto pojetí spadá tedy licence typu CC mezi nevýhradní licence.

AZ ve své úpravě licenčních smluv (díl 6.: úprava smluvních typů, § 46 - 55) dlouhou dobu opomíjel možnost licencování online zdrojů v síťovém prostředí internetu a specifika z toho plynoucí. Mezi tyto „odlišnosti“ patří zejména:

• neadresnost spojená s udělováním licence (autor licence poskytuje své dílo k užití libovolnému počtu libovolných uživatelů internetu);
• způsob udělení souhlasu k užívání díla dle licenčních podmínek ze strany koncového uživatele (zatímco v případě tištěných smluv je vyjádřením souhlasu podpis obou zúčastněných stran, v elektronickém prostředí je třeba využívat jiného způsobu).

V souvislosti se zatím poslední novelizací AZ zákona č. 216/2006 Sb. byly do § 46 (základní ustanovení licenčních smluv) nově vloženy odstavce 5 a 6, jejichž znění je uvedeno níže [2]:

„(5) O podání návrhu na uzavření smlouvy jde i tehdy, směřuje-li projev vůle i vůči neurčitému okruhu osob.

(6) S přihlédnutím k obsahu návrhu nebo k praxi, kterou strany mezi sebou zavedly, nebo zvyklostem může osoba, které je návrh určen, vyjádřit souhlas s návrhem na uzavření smlouvy provedením určitého úkonu bez vyrozumění navrhovatele tím, že se podle ní zachová, zejména že poskytne nebo příjme plnění. V tomto případě je přijetí návrhu účinné v okamžiku, kdy byl tento úkon učiněn.“

Pátý odstavec reaguje na zmíněnou problematiku neadresnosti licenčních smluv v prostředí internetu.

Šestý odstavec odráží podstatu udělování souhlasu s licenční smlouvou v elektronickém prostředí. Namísto aktu identifikace koncového uživatele (např. formou elektronického podpisu) umožňuje AZ vyjádřit souhlas s licenčními podmínkami jejich plněním, tzn. nakládáním s licencovaným dílem takovým způsobem, jaký licence specifikuje. Akt užití licencovaného díla pod CC v souladu se stanovenými podmínkami licence je tedy iniciátorem smluvního vztahu mezi autorem a uživatelem.

Legitimní využívání Creative Commons v rámci České republiky je tedy realitou od května roku 2006, kdy zmíněná novelizace autorského zákona nabyla platnosti. V rámci domény .cz se objevuje stále více webových stránek licencovaných pomocí Creative Commons, které jsou označeny příslušným logem CC. Jedná se však spíše o náhodné aktivity hrstky autorů či nakladatelů. Komplexnějšímu přístupu v oblasti aplikace licencí CC v současné době brání zejména dva faktory:

• širší obecné podvědomí o možnosti využívání licencí CC a podmínek, které jsou s tím spojené;
• závazný legitimní překlad licence do českého jazyka.

Uskuteční se překlad licence CC do českého jazyka?

Pokud chtějí autoři států, které zatím neimplementovaly licence CC do národní podoby, své dílo pod CC vydat, jsou většinou odkázáni na použití verze licence s označením „unported“. Jedná se o základní verzi licence CC tak, jak ji sestavila organizace Creative Commons. Ta v převážné míře slouží jako podklad pro národní verze jednotlivých států přistupujícím ke zmíněnému programu CCi. Verze unported je vystavěna na základě amerického copyrightu a je provozována v angličtině. Byla a je používaná taktéž vydavateli české provenience. Za všechny uvádím např. webové stránky Čertoděj nebo Institut dokumentárního filmu. Pro uživatele české domény však verze unported představuje jazykovou bariéru. Nelze předpokládat, že všichni potenciální uživatelé (tzn. každá osoba s přístupem k internetu) budou rozumět podmínkám licence, ať již v krátkém či úplném znění, které jsou psány v angličtině.

Zkoumání možností vytvoření platného překladu licence oficiálně začalo v září 2007, kdy byla na půdě Národní knihovny ČR z iniciativy projektu WebArchiv zorganizována první schůzka se zástupci ministerstva kultury, právními experty na právo spojené s informačními technologiemi a zainteresovanými zástupci z akademické a knihovnické oblasti. Program setkání byl naplněn především otázkami týkajících se charakteristiky CC a výhodami a riziky spojenými s jejich užívání. Jako jednoznačné plus byla uvedena možnost pro autory vybrat si jednu ze šesti předem nadefinovaných licencí, na základě kterých určí míru volné přístupnosti svého díla. Zároveň byl příznivě zvažován vliv na vytváření volného přístupu k síťovým zdrojům. Jako riziko byla zmiňována především nízká informovanost potenciálních autorů o tom, na základě kterých kritérií licenční typ vybírat, a uživatelů, jak k jednotlivým právům a povinnostem přistupovat. Celkově však byla myšlenka závazného překladu licence kvitována, s tím, že je třeba uskutečnit právní rozbor českého autorskoprávního prostředí.

Postupně byly iniciovány první kontakty s mezinárodní koordinátorkou programu CCi. V rámci tohoto kroku byla zjištěna důležitá skutečnost, že se obdobnou snahou za Českou republiku zabývá občanské sdružení Iuridicum Remedium. Organizace usiluje o respektování práv jedince v digitálním věku, které sebou mimo jiné přináší i právo autorů rozhodovat za jakých podmínek své dílo zpřístupní.

Následně svolaná druhá schůzka, které se kromě zástupce sdružení Iuridicum Remedium zúčastnili i odborníci z Právnické fakulty Univerzity Karlovy, přinesla již konkrétní výsledky. Stručně je lze shrnout pomocí následujících bodů:

• Provozování Creative Commons je v souladu s českou legislativou.
• Stávající princip aplikace a provozu licence je dostatečně srozumitelný a poskytuje základní informace nutné pro adekvátní zvolení typu licence na straně autora a dodržování licenčních podmínek na straně uživatele.
• Úsilí o závazný překlad licence do českého jazyka se jeví jako optimální ve vztahu k rozšíření užívání licence mezi autory české provenience.
• Vytvořením českého překladu úplného znění licence se dosáhne lepší provázanosti provozování licencí Creative Commons s českou autorsko-právní legislativou.

Na základě těchto doporučení byla sestavena pracovní skupina s cílem zabezpečit legitimní překlad licence na základě spolupráce s organizací Creative Commons v rámci programu CCi. Výsledkem spolupráce tedy nebude „pouhý“ překlad plného a zkráceného znění ve smyslu existence online dostupného dokumentu, ale také možnost aplikace a provozování licencí v českém jazyce tak, jak jsem je popsal výše. Navíc se při překladu zohlední česká autorsko-právní legislativa, aby s ní výsledná licence byla v maximálním souladu.

Vůdčí role v pracovní skupině se ujalo sdružení Iuridicum Remedium, které se zavázalo ve spolupráci právně závazný překlad zajistit. Zahájení prací na projektu je plánováno na měsíc duben 2008, kdy se s plnou platností rozhodne o jeho financování.

Nezbývá než popřát této organizaci mnoho zdaru při plnění tohoto náročného úkolu a zároveň vyzvat zástupce zainteresované veřejnosti ke spolupráci. Součástí implementačního procesu je totiž připomínkové řízení k navrhovanému překladu plného znění licence ze strany jejich potenciálních uživatelů, kterými můžete být třeba vy. Standardní postup dává organizaci, která licenci do země zavádí, lhůtu jednoho měsíce, během kterého může veřejná diskuze přinést vzácné postřehy a komentáře, které poté mohou ovlivnit druhé, finální znění přeložené licence. Pro účely této komunikace bude zřejmě zřízeno diskusní fórum. Tato skutečnost bude předem minimálně prostřednictvím časopisu Ikaros avizována.