Metropolitní univerzita Praha, o.p.s., ve spolupráci s Úřadem průmyslového vlastnictví a Asociací prostředníků a rozhodců ve věcech duševního vlastnictví uspořádala 22. února 2008 konferenci k licencím v oblasti práv k duševnímu vlastnictví. Předkládáme čtenářům časopisu Ikaros stručný výtah ze souboru vědeckovýzkumných prací od renomovaných autorů, které se věnují teoretickým a praktickým problémům v oblasti licenčních smluv. Soubor, který byl pod názvem Licence v oblasti práv k duševnímu vlastnictví vydán Metropolitní univerzitou Praha, o.p.s., je dále doplněn zněním zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví, a výňatky z autorského zákona č. 398/2006 Sb. (§ 40 až § 45, které se zabývají se ochranou autorských práv).

V úvodu seznamuje editor celého souboru prof. ing. Ladislav Jakl, CSc., prorektor pro vědeckou činnost a vedoucí katedry průmyslového vlastnictví Metropolitní univerzity Praha, s činností této vysoké školy od jejího vzniku v r. 2001 do dnešních dnů, kdy je zde akreditováno sedm bakalářských studijních oborů a čtyři magisterské obory. V roce 2007 se škole podařilo dosáhnout akreditace doktorského studijního oboru Mezinárodní vztahy a evropská studia. Návazně byl změněn i název školy na Metropolitní univerzitu Praha. Současně byl v témže roce zřízen i Ústav právní ochrany průmyslového vlastnictví MUP. Úkolem tohoto vysokoškolského ústavu je ve vazbě na Katedru průmyslového vlastnictví vykonávat vědeckou, výzkumnou a další tvůrčí činnost v oblasti právní ochrany průmyslového vlastnictví a podílet se i na zdokonalování příslušného bakalářského a magisterského studijního oboru zaměřeného na tuto problematiku. Jednou z jeho prvních akcí je i tato konference k tematice licencí. K této příležitosti byl vydán i výše uvedený soubor vědeckovýzkumných prací.

V prvním příspěvku nazvaném Licenční smlouvy v oblasti autorských práv se doc. JUDr. Martin Boháček, CSc., věnuje licenčním smlouvám ve vztahu k autorským dílům. Připomíná, že úprava licenčních smluv v oblasti autorských práv se v současné době nevyskytuje ani v občanském zákoníku, není upravena ani v obchodním zákoníku, tudíž se jedná o smlouvu nepojmenovanou. V autorském zákoně a obchodním zákoníku se pro oblast průmyslového vlastnictví řeší jen některé zásadní otázky spojené se smluvním poskytováním licencí. Dále se autor zmiňuje o pojetí a úpravě licenčních smluv v americkém právu, kde se můžeme setkat s širším pojetím tohoto smluvního typu než u nás.

Autor zde dále rozebírá některé základní pojmy, jimiž jsou licence, licenční smlouva, zákonná licence, typy licenčních smluv (výhradní, nevýhradní, sólová, sdružená, křížová aj.) Za zvláštní případ považuje licenci k know-how a licenční smlouvy vznikající mezi podnikateli, dále licenční smlouvy k autorským dílům aj. Následují kapitoly věnované nuceným licencím, úředním licencím, poslání knihoven, které podávají třetím osobám na základě jejich požadavků informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Zvláštním druhem licencí jsou tzv. licence nakladatelské, které připadají v úvahu tam, kde nabyvatel bude postupovat jako nakladatel některého z děl (slovesného, hudebně-dramatického, fotografického aj.). Ve svém článku autor zmiňuje i sublicence a licence podle rozsahu poskytnutých práv. Dále jsou rozebrány jednotlivé licenční smlouvy, např. kolektivní a hromadné. Podrobně se autor zmiňuje i o obsahu licenčních smluv. V nich by neměly chybět preambule, cíl a účel smlouvy, definice jednotlivých pojmů, způsob a čas plnění závazku poskytovatele, práva nabyvatele a jeho povinnosti, licenční poplatky a platební podmínky, případně podlicence, ukončení smlouvy, odpovědnost, trvání smlouvy a otázky jejího prodlužování.

V dalším příspěvku nazvaném Licence k neregistrovaným průmyslovým právům se prof. JUDr. Petr Hajn, DrSc., zamýšlí nad úpravou licenčních smluv v obchodním zákoníku a rozebírá pojem průmyslové vlastnictví, protože každé z těchto dvou slov samo o sobě a obě tato slova ve vzájemném spojení vymezují a současně omezují dosah ust. § 508 obchodního zákoníku. Zajímavé je pojednání o licencích k právům z obchodního tajemství, kde vedle registrovaných práv mohou existovat i taková průmyslová práva, která se nezapisují do rejstříku, a přece mohou mít absolutní charakter a měl by se na ně vztahovat režim licenční smlouvy podle § 508 odst. 1 obchodního zákoníku. Autor uvádí dále své zkušenosti s licencemi k právu užívat nezapsaná označení, které vyplývá z § 7 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách ve znění pozdějších předpisů. Podmínky poskytnutí licence k nezapsanému označení musí být podle autora ujednány velmi detailně, aby mohla být splněna podmínka určitosti převzatých závazků vyžadovaná v režimu obchodního zákoníku.

Zajímavá a zcela netradiční je problematika licencí k předmětům práva na ochranu osobnosti, kterou se ve svém příspěvku zabývá Mgr. Jakub Menčl. Doposud jsme se v oblasti licencí setkávali s předměty duševního vlastnictví, které tvoří obsah licenčních smluv. Autor tohoto článku se přiklání k tomu, že předmětem duševního vlastnictví se mohou stát i součásti a projevy lidské osobnosti, které mohou být mnohdy i předmětem obchodování. Autor rozebírá právo na zdraví a právo na nedotknutelnost lidského těla, s nimiž nelze volně disponovat, i když tato ochrana není vždy absolutní. Dispozici s další skupinou aspektů lidské osobnosti zákon nezakazuje ani neomezuje, ale způsoby dispozice jsou omezeny kvůli povaze těchto aspektů lidské osobnosti. Jako příklad lze uvést soukromí, rodinný život nebo čest a důstojnost. Z povahy těchto osobnostních statků vyplývá, že není možné umožnit jejich přímé užívání jinému subjektu.

V hospodářských vztazích jsou bezpochyby nejběžněji užívanými osobnostními statky např. obrazové snímky, zvukové a obrazové záznamy, jména, podobizny. V médiích se v poslední době často setkáváme s využíváním detailů ze soukromého života veřejně známých osob, které se řadí mezi osobnostní statky abstraktní.V praxi nejběžněji používanou zákonnou licencí k aspektům lidské osobnosti je ustanovení odst. 2 a 3 § 12 občanského zákoníku. Nejčastěji využívanou zákonnou licencí je licence zpravodajská. § 12 občanského zákoníku umožňuje pořízení a použití podobizen, obrazových snímků a obrazových záznamů i bez souhlasu fyzické osoby pro tiskové, filmové a rozhlasové zpravodajství.

Autor se dále zabývá stanovením hranice soukromí u osob veřejného zájmu, zásahy do občanské cti a lidské důstojnosti apod. Souhlas s užitím snímků nebo záznamů týkajících se fyzické osoby je ve většině případů udělován formou tzv. smluvní licence. Podmínkou ovšem je, aby souhlas byl vážný a svobodný, určitý a srozumitelný.

Zcela jiný pohled na problematiku licencí je obsažen v dalším příspěvku tohoto souboru nazvaném Licenční analogie při stanovení výše náhrady škody z porušení práv z duševního vlastnictví autora prof. ing. Ladislava Jakla, CSc. Jeho zamyšlení vychází ze zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví. Vysvětluje princip licenční analogie, který spočívá na úvaze, kolik by musel porušovatel práva k duševnímu vlastnictví za obvyklých podmínek zaplatit jejímu majiteli za získání licence k produkci daných předmětů, jejichž prostřednictvím se porušuje autorské právo. U většiny uzavíraných licenčních smluv je úplata za licenci tvořena jednak vstupním poplatkem, který se zpravidla stanoví jednorázovou finanční platbou při podpisu smlouvy, a dále běžnými licenčními poplatky, které se stanoví procentem z čisté prodejní ceny či tržby získané za rušební předměty. Autor dále uvádí vzorec pro stanovení výše náhrady škody či bezdůvodného obohacení, tabulky licenčních poplatků podle různých pramenů z čisté prodejní ceny v USA, Německu a u nás. V závěru se autor zamýšlí nad různými specifickými aspekty u fotografických děl.

Celou řadu příkladů ze soudní síně obsahuje příspěvek JUDr. Jiřího Macka nazvaný Význam licencí v soudní rozhodovací praxi. Cílem tohoto příspěvku je v příkladech konkrétních soudních rozhodnutí poskytnout informaci o pravidelně se opakujících typech sporů, jež souvisí s uzavřenými licenčními smlouvami k předmětům průmyslového vlastnictví. Následuje osm soudních sporů z posledních let, které řešily Vrchní soud v Praze, Nejvyšší soud ČR a Vrchní soud v Olomouci.

V dalším příspěvku nazvaném Ohodnocování průmyslových práv pro stanovení licenčních poplatků se patentový a známkový zástupce Jiří Effmert zabývá ohodnocováním průmyslových práv pro stanovení výše licenčních poplatků, které vychází ze stejných principů jako ohodnocování těchto práv pro účely převodu z vlastníka na nového majitele. Řada principů hodnocení je společná pro všechny druhy průmyslových práv, dokonce i pro obchodní tajemství a know-how. Autor zde využívá své bohaté zkušenosti z praxe patentového zástupce. Při stanovení výše licenčních poplatků vychází ze zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů. Postupně zde uvádí některé způsoby oceňování (ocenění cenou obvyklou, ocenění výnosovým způsobem aj.) Jak ale uvádí, většina postupů pro oceňování majetkových práv vyplývajících z průmyslových práv a práv na označení vyjmenovaných v zákoně č. 151/1997 Sb. je v praxi takřka nepoužitelná. Ve většině případů směřují cesty k ocenění sjednanou cenou, která musí vyhovovat kritériu cena obvyklá. Tímto pojmem operuje zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů. V příspěvku je dále řešena problematika stanovení znalce, rozsah potřebných vstupních podkladů, vypracování odborného posudku, jeho přílohy apod. V závěru svého pojednání autor uvádí příklad konkrétního postupu ohodnocení fiktivní ochranné známky, což bude pro odborníky jistě velmi přínosné. Jsou zde uvedeny i dvě tabulky – propočet ohodnocení fiktivní ochranné známky a příklad ohodnocení tří významných ochranných známek (Coca Cola, Microsoft, Nokia).

Závěrečný příspěvek Ing. Karla Čady, prom.práv., nazvaný Licenční smlouvy v současné praxi je zpracován sice heslovitě, ale přináší několik zajímavých poznatků z problematiky transferu technologií a licenčních smluv, transferu technologií a univerzitního prostředí, řeší mezinárodní význam transferu technologií, pravidla pro dělení licenčních příjmů v USA. Na názorných příkladech uvádí licenční smlouvy jako základ zdrojů průmyslového vlastnictví a postavení patentových aktivit českých přihlašovatelů, patentové přihlášky a užitné vzory českých přihlašovatelů od roku 2004 do roku 2007. Několik tabulek podává údaje o počtu licenčních smluv v jednotlivých letech a důvody pro jejich uzavírání a nové právní úpravy nucených licencí.

Soubor Licence v oblasti práv k duševnímu vlastnictví obohacuje dosud vydanou literaturu v této oblasti a přináší řadu nových poznatků a pohledů několika renomovaných odborníků na tuto problematiku.Tyto výstupy tvůrčí činnosti se stanou i vítanými studijními podklady.

Ing. Karel Čada, prom. práv.

JUDr. Jiří Macek, předseda senátu Vrchního soudu v Praze, Jiří Effmert, patentový a známkový zástupce, a prof. ing. Ladislav Jakl, CSc., prorektor pro vědeckou činnost Metropolitní univerzity Praha, o.p.s.

Prof. ing. Ladislav Jakl, CSc.

Prof. PhDr. Michal Klíma, M.A. CSc., rektor Metropolitní univerzity Praha, o.p.s.