Bylo nebylo.
V pohádkovém kraji, v městečku, které bylo spíš vesnicí a na město si jen hrálo, stála a pracovala nevelká knihovna. Ta knihovna byla náramně činorodá, pořád něco vymýšlela, budila tamější obyvatelstvo z letargie a lhostejnosti a ponoukala jej k tvořivosti. Měla se vskutku pěkně k světu, seznamovala se na potkání a hledala přátele na všech světových stranách. A protože také ráda dělala dobré skutky, usmyslela si, že jedenkrát do roka, v době, kdy je městečko nejútulnější, pozve na týden k sobě ještě další, stejně seznamováníchtivé knihovny, aby se skamarádily a byly si v těžkých časech oporou. Co si knihovna umanula, to také udělala. A tak každý první prázdninový týden se do městečka sjelo kolem třiceti knihoven, aby pookřály a načerpaly sílu na celoroční boj s hloupostí a zabedněností. Vše se dařilo a všichni se radovali.

Ale jak to tak bývá, nic netrvá věčně. Zemi, kde městečko s naší milou knihovnou stálo, potkalo velké neštěstí. Nad její velkou částí, nad kraji bohatými a chudými, se zatahla černá mračna, začalo pršet, crčet a lít jako z konve. A řeky se vylily z břehů. I rybníky. A hráze se trhaly. A všude byla spousta bláta, komárů a nešťastných a vyčerpaných lidí. A také úplně promočených knihoven. V oblastech, kterým se ta hrůza vyhnula, se začali lidé sbíhat a sbírat pomoc pro své zoufalé krajany. Naší knihovně se běhalo špatně, tak to raději vymyslela tak, aby ostatní běhali k ní. Již víme, že co si knihovna usmyslela, stalo se. Obyvatelé městečka tedy přinášeli pomoc finanční i naturální přímo k ní a knihovna ji posílala dál, těm nejpotřebnějším, a v duchu povzbuzovala své spřátelené zaplavené kamarádky.

Když první záplavová vlna opadla, lidé si zvykli na obrázky mokrých nešťastníků a začali se hezky vracet do svých ulit. To by ale nebyla naše knihovna, aby ji to nevyprovokovalo k další akci. "To tak nenechám," řekla si s rozhorlením, "hezky ty své ospalce zase vzbudím a k další humanitární pomoci povzbudím. A ještě je zároveň pobavím, kulturně povznesu a vzdělám."

Jednoho krásného srpnového dne, byla sobota, do města přijela malá, ale moudrá paní, a ještě dva mladí muzikanti, jeden s flétnou a druhý s kytarou. I sešli se tito tři s obyvateli městečka na zahradě knihovny, a povídali si a poslouchali krásnou hudbu, a také si prohlíželi obrázky, protože ta drobná paní s šedivým mikádem také ráda a dobře malovala a své obrázky přivezla s sebou. A všichni vzpomínali na vlhké krajany a zvlášť na jednu známou knihovnu, které ta stoletá voda také dala pěkně zabrat.

Uprostřed zahrady stála velká skleněná koule. Když ji obyvatelé viděli, vytahli peněženky a sypali dovnitř své nastřádané penízky. A večer, když už byla tma, všichni šli spát a nad náměstím se objevil měsíc, naše milá knihovna spokojeně penízky spočítala, zabalila a poslala své kamarádce, té vzpomínané knihovně. Co si obdarovaná knihovna za dárek pořídila, nevíme, ale jisté je, že knihovna organizátorka se tetelila uspokojením a začala pro spící obyvatelstvo vymýšlet další akci.

P. S. Všechny zmiňované pohádkové skutečnosti nejsou výmyslem, ale zakládají se na pravdě. Pro úplnost konkrétní osoby a obsazení:

Městečko: Sobotka, okres Jičín, 1956 obyvatel
Knihovna organizátorka: Městská knihovna Fráni Šrámka
Knihovna zatopená: Okresní knihovna B. B. Buchlovana Uherské Hradiště
Malá moudrá paní: Jaroslava Moserová, místopředsedkyně Senátu ČR
Dva mladí muzikanti: Duo Jers, tj. Jaroslav Novák a Jaroslav Pelikán (skvělá autorská hudba, syntéza duchovního rocku s vážnou hudbou, zájemce ráda blíže seznámím - pozn. autorky)
Setkávání knihoven: Knihovnické týdny konané v rámci festivalu Šrámkova Sobotka
Výtěžek srpnového setkání: 4245 Kč