Velmi zajímavou přednáškou z tradičního cyklu Jinonických informačních pondělků, realizovaného Ústavem informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze ve spolupráci s Českou informační společností, byla přednáška doc. MUDr. Milana Špály, CSc., z Ústavu vědeckých informací 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Přednáška na téma metamorfózy vědeckých časopisů v době internetu (prezentace k přednášce je dostupná na adrese http://uisk.ff.cuni.cz/detail.do?articleId=2009) se konala v Jinonicích dne 13.11. 2006 a navazovala na dvě předcházející: ze dne 16. 10. 2006 o impakt faktoru (bližší informace k problematice impakt faktoru jsou dostupné na adrese http://www.ikaros.cz/node/3293) a z 30.10. 2006 o odborných knihovnách očima jejích uživatelů, jež byly předneseny také studentům Ústavu informačních studií a knihovnictví a odborné veřejnosti v rámci Jinonických informačních pondělků.

V úvodu doc. Špála vysvětlil, že metamorfózou vědeckých časopisů jednoznačně myslí jejich úplnou elektronizaci, od jejich vývoje v době, kdy jsme na internetu našli např. jeden článek z celého časopisu, až po dnešní dobu, kdy většina odborných časopisů je pouze v elektronické podobě včetně různých tabulek, grafů a jiných doprovodných materiálů. Poté jsme se zabývali tím, jak se časopis připravuje.

Bibliologie a žurnalologie

Každý knihovník asi ví, co znamená slovo bibliologie - Česká terminologická databáze z oblasti knihovnictví a informační vědy (TDKIV) tento pojem vysvětluje jako obor zkoumající knižní kulturu jako celek, zejména s ohledem na její sociokulturní význam. Zahrnuje historii a estetiku, např. ikonografii, dějiny knihy, dějiny knihtisku apod.

A co tedy znamená žurnalologie? Doc. M. Špála nám prozradil, že slovo žurnalologie (journalology) zahrnuje několik věcí: jak se časopis připravuje, rediguje, sestavuje, publikuje, nabízí, prodává, hodnotí a samozřejmě i čte. Za pozornost určitě stojí, že tento pojem zatím nenajdeme v knihovnické databázi TDKIV.

Od roku 1970 se žurnalologie pěstuje jako vědní obor. Teorií žurnalologie se zabýval britský editor Stephen P. Lock. Jeho myšlenky zaujaly amerického vědce Eugena Garfielda. Týkaly se hlavně redakční rady (např. brutální zásah do redakční rady může ohrozit odběr celého časopisu, každý novinář zodpovídá za své redakční povolání, předvídal, že zmizí anonymita v redakční práci a tím přílišná otevřenost jak autorů, tak recenzních řízení).

Bibliotéka a hermerotéka

Přednáška pokračovala vysvětlením termínů bibliotéka a hermerotéka. Bibliotékou myslíme knihovnu knih, hermerotékou knihovnu deníků, respektive časopisů.

Časopis je tedy pohotové komunikační médium, které obsahuje pokračující, na sebe navazující recentní zprávy, zprávy pro den, týden, měsíc, atd. mající trvalejší informační hodnotu než noviny, v nichž zprávy tuto hodnotu rychle ztrácejí. Časopis někdy bývá označován za „mladšího partnera knihy“.

První nezávislý vědecký časopis byl Journal de Sçavants vydaný 5. 1. 1665 v Paříži. Ve stejném roce začal v Londýně vycházet časopis Philosophical Transactions of the Royal Society.

Sofistikovanost a interaktivita elektronických vědeckých časopisů

Díky možnostem elektronického publikování se časopisy ocitají v úplně nové rovině, kde mohou využívat veškerých výhod virtuálního prostředí. Těmi nejviditelnějšími výhodami jsou interaktivita obsahu (hypertextové odkazy, grafické přílohy, resp. simulace) a sofistikovanost (propracovanost). Jako příklad uveďme e-mailový alert (upozornění, posílání časopisu na e-mail), vícejazyčnost obsahu, schopnosti vyhledávání dle několika hledisek, pravidelná aktualizace bez ohledu na papírové vydání a jako poslední bychom mohli uvést inzerci a sebepropagaci (nabídky zaměstnání, historie média) a možnosti přístupů, zda je placený nebo zdarma, tak i možnost jejich prezentování (různost některých formátů – PDF, HTML). Důležitá je také zpětná vazba.

Závěr

Časopis – jak tištěný, tak elektronický - má své výhody a nevýhody. Elektronický časopis je velmi flexibilní, oproti tištěnému může navíc obsahovat zvukový záznam, videoklip a jiný doplňkový materiál. Někdy je velkou nevýhodou nemožnost ověřovat autenticitu zveřejňovaných informací, a proto se také e-články nemohou používat ve vysokoškolských prací jako relevantní zdroje informací.

Na úplný závěr některá zamyšlení doc. Špály

• Tak jako film nevyřadil divadlo, tak jako televize nevyřadila film, tak ani e-časopisy nevyřadí ty tištěné.
• Tak jako občas fotograf použije fotoaparáty na film, tak jako autor použije někdy péro k napsání rukopisu svého článku, natož pak osobního dopisu příteli, tak stejně dlouho budou ještě koexistovat tištěné a elektronické verze časopisů.
• Tak jako starší ročníky časopisů budete hledat v depozitářích, často značně vzdálených, elektronické dokumenty budete hledat v repozitářích, aniž byste však pátrali, kde se fyzicky nacházejí.
• Po čase si zvyknete a budete citaci tištěného časopisu považovat za identickou s citací z internetu, až na to, že nebudete mít jistotu, že ji na uvedeném serveru ještě naleznete.
• Nepochybně si svou dizertaci vytisknete v jednom exempláři a svážete, i když ji známým a možná i oponentům budete posílat elektronicky – už proto, že se nebudete muset tolik omezovat v rozsahu obrazové dokumentace, zvláště barevné.
• Budete-li si chtít nějaký e-článek pečlivě prostudovat nebo recenzovat, takový digitální text si asi vytisknete, protože ruční vpisky do „tištěného originálu“ jsou těžko nahraditelné ve virtuální podobě.
• Zcela určitě vás přepadne nostalgie, až najdete separát s ručně vepsaným věnováním, třeba jen starým ne více než 20 let; a nebudete věřit, co před padesáti lety obnášelo psaní rukopisu na mechanickém psacím stroji a proč bylo třeba být za dobře se sekretářkou ústavu.
• Ale to už vy budete sami vzpomínat, jaké to bylo, když jste začali používat Windows 2050 a počítače se mohly napájet bezdrátově.