Když jsme se letos rozhodli zúčastnit se projektu Muzejní noc, ještě jsme netušili, do čeho jsme se to uvrtali. Plánovat jsme začali již na podzim loňského roku a měsíc předem přípravy propukly v horečku muzejní noci. Uvědomili jsme si, že se budeme muset odlišit od ostatních dosti hojných akcí, že se budeme muset proměnit. A v co? V Cech skřítků knihmistříků!

Určitě i vy máte v domě dveře, do kterých se vám nevchází s lehkým srdcem. Už z dálky z nich táhne chlad a i když rozsvítíte, je za nimi vždy temno. Ty dveře vedou do sklepa. Na první pohled tam nic strašidelného nebývá – možná brambory, cibule, konzervy, starý nepotřebný nábytek, zrezivělé nářadí, které bůhvíproč nevyhodíte. Spousta lidí mívá ve sklepě knihy. Ve vlhkém vzduchu stránky pomalu žloutnou, vlhnou, nakonec plesnivějí, tiskařská  barva se lepí k sobě, takže stránky nejdou od sebe odtrhnout a na závěr je možná ještě požerou potkani a myši. Pokud doma nemáte knihmistříky.

Jsou menší než lidé a občas větší než lidé. Jsou to skřítci a jako takoví si libují v pestrých barvách a špičatých čepičkách –  avšak neradi se nechávají vidět. Mnozí z nich se před dávnými časy zařekli, že budou opatrovat knihy a zarputile bojovat proti knižním škůdcům, jako je třeba vyrvistrana, ohniroh, skřet knihožrout, knihomol, tiskařský šotek apod. Pak se sešla pětice zasloužilých skřítků: Abdeáš Přívětín, Encykliáš Ostrovid, Sympatiáš Mámvásrád, Edelfrída Zahořalá a „starouš“ Rozverín, dlouze se radili s bábou a nakonec se usnesli, že založí Cech skřítků knihmistříků, v němž budou sdružovat všechny, kdož touží láskyplně pečovat o staré knihy.

Jak však léta plynou, škůdců přibývá a skřítků ubývá, načež se ti druzí jmenovaní rozhodli vystoupit ze svých stinných koutů a naverbovat nové členy. Musejí být malí, aby dosáhli do všech škvír, do nichž si škůdce mohl zatáhnout nebohou knihu. Musejí být nadšení, aby vytrvali u náročné práce, za kterou jim sotvakdo dá nějakou velikou odměnu. Musejí být chytří, chrabří a milovat knihy. Musí to být děti.

Knihmistříci si prohlížejí nové uchazeče o členství v Cechu

A tak bylo stanoveno, že 15. května 2010 Cech otevře své pomyslné brány, prověří si mladé uchazeče ve třech zkouškách (tedy ve zkoušce bystrosti, chrabrosti a lásky ke knihám) a s novou vervou se pustí do opatrování svých milovaných foliantů.

Snažili se slavnostně vyzdobit jednu z našich místností, ale i tak se nedokázali zbavit pavouků, pavučin, netopýrů a myší. Zatímco na jedné stěně se pyšnily portréty zakladatelů Cechu, na druhé si každý nový adept mohl vypěstovat svou vlastní knihu na kouzelném stromě. A jakmile prošel všemi zkouškami, dostal od vrchní knihmistřičky opravdický Řád, na kterém bylo velkými písmeny napsáno KNIHMISTŘÍK, a pochopitelně se k tomu přidala i nějaká ta dobrota na obnovení síly po takové námaze. Nakonec bylo napočítáno tři sta a čtyřicet zájemců o vstupu do Cechu a to ještě zdaleka nebylo konečné číslo, protože dál počítat už nebozí skřítci zkrátka nezvládli. Všichni věříme, že vše se teď obrátí k lepšímu a společnými silami omezíme počet a řádění knižních škůdců.

KNIHÁM ZDAR!

Zapsal knihovník z ostravské pobočky Cechu knihmistříků, pracoviště Oddělení pro děti a mládež Knihovny města Ostravy, Jan Hykel