Ve zprávě z konference Knihovny v pavučině spolupráce (Ikaros, číslo 8/2004) je i zmínka o mém příspěvku "Vybudujme muzeum českého knihovnictví", v diskusi pod článkem však kolega Schwarz tuto myšlenku kritizuje. Rád bych tedy svou představu blíže objasnil čtenářům Ikara.

Když jsem byl před několika lety na mezinárodní konferenci v Budapešti, navštívili jsme také Maďarskou národní knihovnu. Součástí prohlídky byla i expozice historických knihovnických pomůcek, nástrojů, přístrojů a zařízení. Vzpomněl jsem si na to nedávno, když jsem na internetu narazil na stránku knihovnického muzea ve švédském městě Boras. (Odkazy na jiná muzea se mi najít nepodařilo.)

Uvědomil jsem si také, že mnoho předmětů, které se ještě před několika lety v knihovnách používalo, bylo nahrazeno moderní technikou a mizí v nenávratnu. Jako příklad mě napadají rozmnožovací přístroje ormig a cyklostyl, papírové výpůjční stvrzenky, sáčky na sáčkový výpůjční systém, diskety 5 1/4 palce nebo už i lístkové katalogy.

Národní technické muzeum v Praze nebo Technické muzeum v Brně má sbírky zaměřené na mnohé oblasti techniky, existují muzea vodárenství, plynárenství, potravinářský průmysl je dokumentován v Národním zemědělském muzeu, předměty z domácností posledních desetiletí uchovává např. Krajské muzeum v Pardubicích apod. Není mi však známo, že by se někde specializovali na dokumentaci našeho oboru.

Co by taková sbírka mohla obsahovat?
Předměty a dokumenty používané v knihovnách - jak přímo specificky knihovnické, tak ukázky kancelářské, počítačové a komunikační techniky, například:

• psací stroje mechanické, elektrické, elektronické s pamětí;
• počítače různých druhů, monitory, tiskárny;
• kopírovací přístroje různých principů a výrobních značek;
• rozmnožovací přístroje (ormig, cyklostyl, rominor), přístroje na rozmnožování katalogizačních záznamů, snášecí, vázací, lepicí zařízení;
• telefonní přístroje, záznamníky, diktafony;
• čtecí přístroje na mikrofilmy, mikrofiše;
• audiovizuální techniku (gramofony, magnetofony, CD přehrávače);
• čtenářské stoly, pulty, schůdky, lístkovnice (též horizontální) a další knihovnický nábytek, regály;
• knihovnické tiskopisy;
• staré lístky ze zrušených katalogů;
• vývěsky, vývěsní tabule, pokyny pro čtenáře, štíty "Vzorná lidová knihovna", "Brigáda socialistické práce";
• atd.

Využil jsem tedy konference Knihovny v pavučině spolupráce a jejího programového bloku zaměřeného na spolupráci a navrhl jsem: Vybudujme muzeum (respektive sbírku dokumentace) českého knihovnictví!

Zároveň jsem nastínil možný postup:
1. Vytvořit pracovní skupinu zájemců, buď při Svazu knihovníků a informačních pracovníků, nebo při odboru knihovnictví Národní knihovny ČR.
2. Sestavit předběžný seznam předmětů, které by bylo potřeba získat.
3. Vyzvat knihovny, aby prohledaly své sklepy, půdy apod. a nabídly, co mohou (a aby si rozmyslely, než něco jako nepotřebné vyhodí). (Příkladně z naší knihovny můžeme věnovat německý rozmnožovací přístroj na katalogizační lístky Prix 1000, kopírovací přístroj Minolta, notebook Hallikan.) Samozřejmě bude proveden výběr.
4. Dojednat s vhodnými knihovnami zapůjčení skladových prostor (např. v novostavbě určité knihovny mají rezervu ve skladech na 20 let, tak by tam část předmětů mohli zatím uskladnit).
5. Začít s evidencí sbírkových předmětů (spolupráce muzejních knihoven?).
6. Začít pracovat na libretu budoucí expozice.

Zvažoval jsem též, kde by mohla být budoucí expozice umístěna. Dovedu si představit, že po dokončení Národní technické knihovny a adaptaci Klementina by se mohlo najít vhodné místo v Národní knihovně (další možnost, méně výhodná pro návštěvníky, by mohla být v Centrálním depozitáři v Hostivaři).

Myšlenka vybudování knihovnického muzea vyvolala na konferenci živý ohlas, svou podporu deklaroval mj. tehdejší ředitel Národní knihovny PhDr. Vojtěch Balík. I další kolegové mne potom oslovovali a tuto ideu podpořili.
Potom ale nastala doba dovolených, ředitel Národní knihovny byl odvolán, v knihovnách se řešily jiné problémy, takže momentálně se, pokud vím, v této věci nic neděje.

K připomínce kolegy Schwarze: myslím si, že knihovnictví je samostatný (svébytný) obor lidské činnosti, má tedy snad "právo" mít i své muzeum. Tematický záběr si představuji v rozsahu knihovnictví + bibliografie + vědecké informace (resp. VTEI, dokumentace). Existují muzea se širokým záběrem (technická, zemědělská) a muzea specializovaná (např. existuje Malé máslovické muzeum másla - má se mu snad vyčítat, že se nejedná o komplexní muzeum tukového průmyslu?. I z praktického hlediska si myslím, že je lepší nedávat si příliš vysoký, a tudíž málo reálný cíl. Nedomnívám se, že by muzeum muselo mít vlastní knihovnu, když existuje Knihovna knihovnické literatury (odbor knihovnictví Národní knihovny ČR, oddělení studijní a informační), která je "ústředním informačním, dokumentačním a referenčním střediskem České republiky v oboru knihovnictví a vědecké informace".

Co dál? Pokud vás moje idea zaujala, zamyslete se na svém pracovišti, které předměty byste mohli (teď nebo v budoucnu) do muzea knihovnictví věnovat, příp. co vás napadne, že by v něm nemělo chybět. Předpokládám, že by se pak sestavil sumář nabídek a seznam deziderát, které by se hledaly po sklepech a půdách. Pokud byste se přímo chtěli podílet na práci přípravné skupiny, dejte mi vědět.