Elektronické zdroje nabývají v mezinárodním knihovnickém kontextu stále více na významu. V Národní knihovně České republiky se dosud pracovalo na přípravě metodiky popisu zejména lokálních zdrojů a s tím souvisejících překladů standardů a jejich interpretací. Nyní by se měla soustředit na tuto problematiku větší pozornost, a to nejen na jejich bibliografické zpracování (lokální i vzdálené zdroje), ale i na další problémy s tím související (akvizice, autorské právo, kooperace knihoven a nakladatelů aj.). Tato problematika by se měla v nastávajícím roce stát mojí odbornou parketou. Proto jsem velice uvítala možnost zúčastnit se semináře o elektronickém publikování, který pořádala Česká informační společnost. Pod odkazem na seminář najdete program a hned v úvodu je řečeno: "Vystoupí zde naši přední odborníci, kteří se teoreticky i prakticky věnují elektronickým médiím..." Na konferenci vystoupili skutečně přední odborníci, kteří se problematice elektronických médií věnují profesionálně, resp. komerčně (podrobně článek P. Jedličkové). Redaktoři Ikara mohou být jistě hrdí na to, že byli pořadateli pozváni hned se dvěma příspěvky. Určitě jejich vystoupení bylo stejně profesionální jako vystoupení dalších přednášejících. Nicméně, jak vyplynulo z diskuse k příspěvku Filipa Vojtáška "IKAROS na WWW: Zkušenosti s vydáváním elektronického odborného časopisu", někteří z publika očekávají od redaktorů časopisu (tj. většinou studentů, kteří tuto činnost vykonávají jako hobby) nadprofesionální výkony.

Zejména mne zaujal dotaz pracovnice Knihovny Akademie věd ČR, která se v této instituci zabývá zpracováním rešerší. Dotaz směřoval na „indexaci" článků v elektronickém časopise, která by umožňovala při rešerších vyhledávat relevantní články přímo z webovských stránek. Není to samozřejmě věc technicky nereálná a byla by velmi užitečná. Zatím ovšem není praktikována ani u publikací renomovaných firem. Je jaksi kvalifikačně, časově i technicky trochu náročnější. V některých tištěných verzích odborných časopisů bývají samozřejmě uváděny některé klasifikační údaje (klíčová slova, znaky MDT). Ani v tištěných verzích časopisů ovšem neslouží tyto údaje pro "přímé" vyhledávání z časopisu, ale pouze usnadňují tvůrcům databází indexaci (bibliografických) záznamů. Usnadněním této práce mohou být ovšem pouze v případě, kdy termíny pro věcné pořádání informací, uvedené v publikaci, odpovídají právě tezauru/indexačnímu systému, používanému tvůrcem databáze, což lze očekávat v případě MDT, sporadicky však v případě klíčových slov/předmětových hesel/deskriptorů. Ten, kdo se v rámci své práce či studia zabývá věcným popisem, ví velmi dobře, jaká je situace ve „standardizaci" v této oblasti (alespoň v Česku).

Ani v případě tištěných dokumentů se tedy uživatel nedostává k relevantním dokumentům přímo na základě indexace v publikaci, nýbrž prostřednictvím záznamů v databázích, obsahujících tuto indexaci; u dokonalejších integrovaných knihovnických systémů si může uživatel přímo objednat primární dokument; u ještě dokonalejších systémů jsou (zejména v případě článkové bibliografie) záznamy obsažené v databázi přímo propojené s plnými texty. V případě elektronických publikací lze pomocí metadat hledat přímo dokumenty v síti. Bohužel, u všech uvedených „vymožeností" hrají nikoli poslední roli finanční prostředky. Doufáme, že v Národní knihovně ČR se tyto služby jiným knihovnám a/nebo všem uživatelům stanou reálnými v dohledné době.