Předesílám, že se jedná o neoficiální zprávu, jejímž účelem je dokumentovat, že exkurze katedry PVH AS jsou nejen odborně zajímavé, ale i veselé. Neoficiální akce, kdy se studenti rozprchli, se týkají skupiny, kterou budeme pro jednoduchost nazývat skupinou A.Pondělí 10. 5. 1999 Most
Návštěva okresního archivu, místní archivář projevuje nebývalý zájem o padání letadel - za dveřmi archivu je uložena vrtule. Největší zájem projevujeme o kroniku Libkovic z období dvacátých až sedmdesátých let. Přesun do blízkého muzea, shlédnutí expozice obrazových dokumentů stavu Mostu před zničením historického centra. Kostel Nanebevzetí Panny Marie, díky své unikátní klenbě zachráněn od srovnání se zemí přesunutím. V roce 1974 se kostel coul po coulu posunul o 841 metrů, z dosahu ložiska hnědého uhlí. Součástí prohlídky byl dokumentární film o celé akci z roku 1988, dost poplatný tehdejší době, kriticky se díval na vrchnost, která odmítala v kostele sedět s prostým lidem (skutečně takoví byli tehdy lidé). Ovšem v oné době, kdy se přesunovaly kostely, byla již situace zcela odlišná. Popolední přejezd z Mostecka do Saska, tedy na území bývalé NDR. Což je dobré zdůraznit, neb viditelné rozdíly mezi dvěmi bývalými republikami se pomalu smazávají. Respektive bývalé západní Německo dělá vše proto, aby byly smazány. A to hlavně rychlou likvidací pozůstatků škod druhé světové války. Důsledkem toho je, že 90 % památek je pod lešením. V Lipsku a Drážďanech je to pochopitelně nejviditelnější, tamnější obyvatelé na válku určitě ještě hodně dlouho nezapomenou. Je to tu jako v ZOO, vše je za mřížemi. Freiberg Ze zajímavého horního města (dle příručky připomeňme městské právo A a B) navštěvujeme jen mariánský kostel s výjimečným románským portálem, zajímavou tulipánovou kazatelnou a vyjímečně hrůzným manýristickým stropem chóru a posledním nocležištěm saských kurfiřtů. Prohlídka je doplněna krátkým varhanním koncertem. Průvodcem je nám zapálený saský vlastenec s řečnickými schopnostmi římských řečníků a doprovodem skupina důchodců neznámého původu. Cestou bloudíme, projíždíme lepšími polními cestami a kyneme žírnému dobytku. Vzhledem k právě probíhající mši letmá návštěva románského kostela ve Wechselburgu. A ještě letmější až virtuální návštěva, zprostředkovaná jen stručným výkladem v autobuse, obcí Rochlitz a Colditz. V osm hodin příjezd do Lipska, ubytování v Jugendherberku, v děvět hodin již skupina A hledá na Augustově náměstí pomník Karla Marxe, kterým se nakonec, po důkladném prozkoumání všech pomníků v bezprostředním okolí, ukáže být pamětní destička zakrývající několikapatrový dům. Testujeme zdejší hospody a v 0:30 odjíždíme noční tramvají do herberku. Zajímavá diskuse o Kosovu. Neshody. Jednoty nedosaženo. Noc je jasná, už letí zas. Úterý 11. 5. 1999 Lipsko
Ráno začínáme univerzitní knihovnou (Albertina). Absolvujeme letmý přehled historie a významu knihovny, z něhož je nejzajímavější období druhé světové války, kdy byl fond uložen v bednách pod pomníkem bitvy u Lipska. Ani poté si knihovna fondu moc neužila, neb část sbírky skončila v Polsku a část v Rusku. Dnes je z cca čtyřmilionového fondu 400 tisíc svazků ve volném výběru. Jak zdůraznila naše průvodkyně, je to tak lepší pro studenty. Knihovna má významnou sbírku rukopisů (i papyrových svitků) a starých tisků, včetně celé řady bohemik. A celou řadu veselých příhod o využívání svitků, dokazujících, že i knihovníci si přijdou na své. Zvláště, když jim erudovaný badatel zaslal podle staroegyptského receptu vyrobenou mast/zákusek. Profesor Hlaváček radikálně prosazuje novou kodikologickou terminologii - rukopejsek místo fragment. U příležitosti stíhání skupiny, řítící se neuvěřitelnou rychlostí na prohlídku studoven, neočekávaně navštěvujeme v podzemí budovy technické zázemí instituce.

Manu-canis minor factus est ad imaginem professoris Capitonis.

Stadtarchiv Leipzig sídlí v budově rozměry i architekturou připomínající budovu Stasi. Kromě depozitářů, velké až předimenzované badatelny a privilegia povolujícího veletrhy, jsme shlédli expozici archivních dokumentů k lipským pumpám a výstavu Lipsko v předvečer druhé světové války. Zde pozoruhodný nápis na nepaleografickém materiálu - na dveřích - časové záznamy o alarmech.

Odborný program jsme zakončili v Geisteswissenschaftliches Zentrum, sekce dějiny východní Evropy, seznámením s probíhajícími projekty a vydávanou literaturou. Do besedy, podnícené ředitelem centra W. Eberhardem, zasáhli tentokrát všichni členové katedry PVH.

Poté nastal program neoficiální, skupina A vyrazila navštívit monumentální pomník bitvy u Lipska (Bitva národů, 1813) na okraji města. Vzhledem k nepřehledné situaci v lipské městské hromadné dopravě doporučujeme pro příští návštěvníky jeti z Goerdelerringu tramvají číslo 15 směrem na Meussdorf. 91 metrů vysoký pomník svědčí o tom, že se nejednalo o lokální šarvátku. Večer skupina A ukončila v Moritzbastei, vyhlášené studentské hospodě u černého ryzlinku a jiných, podřadných nápojů.

Středa 12. 5. 1999

Drážďany
Hauptstaatsarchiv Dresden, téměř čtyřhodinová prohlídka byla náročná i pro zkušené archiváře. Prezentace archivního systému pro evidenci archiválií Augias Archiv. Archiváři připravili příkladnou výstavku bohemik z archivního fondu. Mj. listina Vladislava II. a olbřímí, tzv. drážďanský zlomek register Karla IV.

Drážďanský program pokračuje individuální prohlídkou města, skupina A navštívila kostel Nejsvětější trojice, který měl za války štěstí, bomba spadla jen doprostřed, tedy stačí opravit střechu a je opět funkční, oprava právě probíhá. Hůře dopadl kostel Panny Marie, který je nyní stavěn znovu z trosek; otevření se plánuje na rok 2006 k osmistému výročí založení města. Aktuální stav možno neustále sledovat online. Dnes se kostel sestává z krychle pod lešením a regálů kamenů. Prohlídka exteriérů Zwingeru a výstup na věž kostela svatého Kříže. Výhled je neveselý, celé město je nově postaveno, zbědovaně působí zástavba ze sedmdesátých let. Do nového tisíciletí v novém kabátě!

Míšeň
Gotický kostel Jana Evangelisty a svatého Donáta - okružní prohlídka s míšeňským šnekem v ruce po šnekovém schodišti (hlemýžď, postní jídlo mnichů), sklípkové klenby, tři moravské erby, sluneční hodiny a zajímavé středověké sochy z lipového dřeva. V interiéru kostela je instalována výstava epigona Andyho Warhola, působící nepatřičně. Procházka hradem, připomínajícím Hradčany.

V Labi za autobusem nalezen míč, vyvržený řekou, uschováváme pro případ trudnomyslnosti. S pohledem na proplouvající remorkéry, mířící též do staré vlasti, opouštíme Drážďany.

21:00 příjezd do Děčína, ubytování v hotelu U kaple
23:30 průzkumná mise, složená ze tří nezávislých specialistů ze skupiny A, odchází nalézt náměstí a urychlit tak zítřejší orientaci. Po hodinové procházce jej skutečně nalézá. Jako bludičky nás děčínské kostely zavedly na místa, odkud jsme opravdu neznali cestu zpátky
02:00 po krátkém kreativním bloudění a za stálé přítomnosti obou policií skupina A doráží za drobného deště do hotelu

Čtvrtek 13. 5. 1999

Motto: Archiválie mají hodnotu zlata

Státní oblastní archiv Litoměřice, pobočka Děčín. Paní ředitelka nás politovala, že nás profesor Hlaváček vláčí po archivech a pro zpestření nám přečetla několik veselých citátů o archivnictví, např. z Ottova slovníku naučného: "Archivní správa bývá svěřena mužům ... ". Dále upozorňuje na věcnou chybu v Bibli archivářů, ve Vademecu PVH. Tedy opravte si: (Vademecum PVH, 2. vydání, str. 125), Thun-Hohensteinové nepatří mezi rody, jejichž jméno vzniklo sloučením dvou rodových jmen, tak si ho škrtněte. Paní ředitelka kritizuje úpadek českého jazyka, což demonstruje srovnáním se vznosným slohem šlechtických dopisů minulého století. Skupina A uvažuje, zda se zlepší jazyková kultura českého národa, pokud se začnou psát diplomové práce v dopisech. Nebude docházet k sebevraždám jejich čtenářů?
V archivu plánují digitalizaci listin, zatím mají pouze jednu, ale určitě plánují pokračování.

Česká Lípa
Státní okresní archiv, umístěn též v nové budově, připomínající nádraží (koleje vedou hned vedle). Neuvěřitelné - v interiéru budovy visí její velmi realistický obraz. Posléze jistě skončí ve sbírkovém fondu.

Anabáze stěhování knihovny - stručně řečeno: cena za stěhování 850 000 Kč, Mercedes Furger, brigádníci z řad nezaměstnaných, shánění sedmi set kusů banánových krabic, ve kterých dodnes spočívá archivní knihovna. Důležitou činností archivu je skartace dokumentů, v té jsou místní vysokoškolsky vzdělaní archiváři mistři, neb díky vnitřní skartaci stále vykazují úbytky. A proto vyhlašujeme akci "FF UK na pomoc skartaci". A proto odnášíme tyto vydané publikace: Avifauna na Českolipsku, Naši plazi, Negativní vliv Českolipska na tvorbu literátů (titul si nepamatuji přesně), Státní správa na Českolipsku, Stalin v pekle a Zpravodaj vagónky. Dozvěděli jsme se o nové módě na Internetu - publikování průvodců po archivu. Internet prostředí pro snoby?

Při cestě do hotelu navštěvujeme zámek v Zákupech. Paní průvodkyně zvěděv, že přijela skupina pomocných historických vědců z Univerzity Karlovy, byla natolik znervózněna, že prvních deset minut nebyla schopna souvislého výkladu. Uvedla, že na tuto návštěvu jen tak nezapomeneme. Asi měla pravdu, utkvěla mi v paměti víc, než příběh o Orlíkovi. V zámku je unikátní výtah, druhý nejstarší v Evropě, postavený pro Ferdinanda V. Dobrotivého a jeho choť a dva živí medvědi hnědí, většina archivářů tyto dráždila.

Neplánovaně zastavujeme v Jablonném a přes pokročilou hodinu, díky ochotě jednoho z dominikánů, navštěvujeme pod jeho vedením kostel svatého Vavřince a svaté Zdislavy, majestátní centrální stavbu Lucase Hildebrandta, kde jsou uloženy ostatky sv. Zdislavy z Lemberka. Na určité pochybnosti kolegy Hrdiny, týkající se středověkého kultu svaté Zdislavy, průvodce prohlásil: "V tomto směru to máme lehčí než historici".

20:00 příjezd do hotelu Černá louže v obci Černá louže u Rynoltic na okraji Lužických Hor. Po velmi nepřívětivém přivítání v restauraci jsme nabyli dojmu, že majitel hostince vede toto zařízení dle modelu Hostince na mýtince. Po večeři, sestávající z lužického řízku, který mi připadal málo lužický, se část studentů vypravila na hrad Lemberk, skupina A došla jen do Rynoltic a obdivovala exteriéry kostela sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého a roubenou architekturu. V obci je zřejmě komunita KSČM, soudě dle vzorně vedené nástěnky, oslavující osvobození Rudou armádou a zdůrazňující světový mír. K témuž obec přispívá též sběrem starého papíru. Kolem 24:00 nečekané setkání se studenty archivnictví z Prahy.

Pátek 14. 5. 1999

Prvním cílem je Ojvín (Kurort Oybin), zprvu hrad pánů z Lipé, zničený jakožto sídlo loupeživých rytířů, poté známý to císařský palác Karla IV. ( založen 1364), postavený na náklad žitavských měst. Současně sem císař povolal řád celestinů, kteří si zde vybudovali klášter. Za reformace byl klášter zrušen a dnes z něho zůstal jen monumentální fragment. Celý areál je dost turistifikovaný. Pod hradem zajímavý hornický kostel s lavicemi jako v kinosále a s iluminovaným výkladem Otčenáše. V obci končí úzkokolejná dráha ze Žitavy, častý to jev v těchto končinách.

Za deště dorážíme do Žitavy, díky tomu se naše prohlídka mění v bleskový průlet, zdržujeme se jen u kostela sv. Petra a Pavla, u radnice, renesanční solnice - později jízdárny, kašen a pokračujeme v cestě. Přesto se skupina A stihla posilnit.

Posledním bodem exkurze je Zhořelec, a to formou individuální procházky. Skupina A tryskem vyráží ke kostelu Svatého hrobu, jedná se o jednu z nejstarších napodobenin Božího hrobu v Evropě. Po jeho spatření a ujištění se, že Kristus tam skutečně není, se ve víře utvrzeni řítíme ke kostelu svatého Petra a Pavla. Za zmínku stojí zdejší Sluneční varhany, na jejichž rekonstrukci věnoval německý národ dva miliony marek. Následuje kostel Panny Marie, Tlustá a Mikulášská věž a bastion. A u autobusu zasloužené ostré pokárání skupiny A za dodržení akademické čtvrthodinky.

Cestou do Prahy získáváme ještě základní povědomí o Budyšíně. Trudnomyslnost z návratu do Prahy, která neopadla ani po zprávě, že příští rok se uskuteční exkurze další, a to sedmidenní, jsme úspěšně zahnali míčovými hrami. Podbízí se otázka, zda se bude doba exkurzí i nadále prodlužovat, maximální možná doba exkurze by mohla být pět let, s tím, že přijímací a státní závěrečné zkoušky by se konaly v ústředním archivu právě navštěvovaného regionu. Po sečtení všech pro a proti jsme stanovili dobu jednoho semestru na exkurzi jako zcela optimální.