V důsledku prudkého rozvoje nových technických prostředků a technologií, a s tím souvisejících společenských změn, se stal zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon), zastaralým a nevyhovujícím. Dále je nutno konstatovat, že v souvislosti s rozvojem moderních technologií došlo k situaci, kdy je, zejména pokud jde o jeho prosaditelnost, autorské právo podrobeno zásadní zkoušce. Ozývaly se i názory, že autorské právo je dnes již, v souvislosti s masovým porušováním autorských práv, překonané. Situace je ovšem taková, že rostoucí finanční nároky na tvorbu autorských děl a tedy i nutnost hmotné podpory jejich autorů hovoří jednoznačně pro autorské právo. Bez autorskoprávní ochrany by ve stejné intenzitě i kvalitě nebylo autorské tvorby. Lze tedy očekávat, že čím vyspělejší bude společnost, tím větší váhu bude přikládat imateriálním statkům a rozvíjet jejich právní ochranu. Tvůrčí činnost autorů také přispívá ke zvyšování kulturní úrovně společnosti. Otázkou tedy není zda chránit práva k nehmotným statkům, ale jak jim zajistit co nejúčinnější ochranu v souvislosti se změnami, které probíhají ve společnosti.

Dalším významným aspektem naší současnosti je snaha České republiky stát se členem Evropské unie (dále jen EU). I v rámci EU je přikládán ochraně práv k nehmotným statkům velký význam. Nesoulad v právních úpravách členských států v této oblasti je považován za jednu z překážek volného obchodu. Z toho vyplývá nutnost harmonizovat náš právní řád s právem EU. Tento závazek přímo vyplývá z článku 67 odst. 1 Evropské dohody zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé ze dne 4. října 1993 (dále jen Smlouva o přidružení). Jde zejména o sladění předpisů v těchto oblastech: celní právo, daně a podnikové účetnictví, právo duševního vlastnictví, ochrana spotřebitele, pravidla soutěže atd. Jde o jednu z podmínek našeho přijetí do EU.

Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (dále jen nový autorský zákon) reaguje na výše uvedené společenské změny a snaží se regulovat společenské vztahy vznikající v souvislosti s vytvářením autorských děl a jejich uplatňováním ve společnosti tak, aby zájem autora, ale i těch, kteří se na vytvoření díla podíleli a společnosti byl co nejvíce v rovnováze. Tento zákon upravuje nejen právo autorské a práva související s právem autorským, ale také oblast ochrany práv a kolektivní správu autorských práv a práv souvisejících s právem autorským, která byla dosud upravena samostatně. Také obsahuje právní ochranu sui generis databází, dosud naším právem výslovně neupravených.

Nový autorský zákon a knihovny

Většina materiálů, které jsou dostupné v knihovnách jsou autorskými díly a vztahuje se na ně autorskoprávní ochrana. Tato díla je možné užít pouze se souhlasem autora, nebo pokud zákon výjimečně umožňuje užít dílo i bez souhlasu autora. Právě prostřednictvím těchto výjimek je možné dosahovat rovnováhy mezi oprávněnými zájmy autora, i těch, kteří se na vytvoření autorského díla podíleli a zájmy veřejnosti na co nejširším přístupu k autorským dílům.

S jakými autorskými díly knihovny pracují?

M. Boháček ve svém článku Autorské právo a knihovny uvádí tyto "originály i rozmnoženiny produktů:

• neperiodické publikace
• časopisy, sborníky, mapy (díla souborná)
• hudebniny
• zvukové záznamy (gramofonové desky, magnetofonové pásky, kazety, CD)
• počítačové programy na disketách
• díla multimediální včetně počítačových her na disketách
• databáze ve formě „klasické" (papír, mikrofilm, mikrofiš) včetně jejich struktury (systém třídění informací, bibliografické přehledy)
• díla obsažená na CD - ROM (databáze, počítačové programy, multimédia), popř. sestava CD - ROM (souborné dílo)
• dokumenty, databáze, programy aj. dostupné prostřednictvím sítí, zejména Internetu" [1]

Kdy a jakým způsobem umožňuje nový autorský zákon knihovnám užití autorských děl bez souhlasu autora a zaplacení autorské odměny a též jejich zpřístupnění veřejnosti?

Podle § 38 odst. 1 nového autorského zákona nezasahují knihovny, archivy a jiná nevýdělečná zařízení do práva autorského půjčují-li originály či rozmnoženiny vydaných děl. Tato výjimka ze zásahů do práva autorského se týká nejen děl vyjádřených ve formě papírové, ale i autorských děl vyjádřených ve formě elektronické. Toto ustanovení, umožňující plnění snad nejzákladnější funkce knihoven není nové, do autorského zákona ale bylo zařazeno až v rámci jeho novelizace v roce 1996, čímž konečně došlo k zlegalizování mnoho let fungující praxe.

Na počítačové programy, na rozmnoženiny zvukového nebo zvukově obrazového záznamu se tato výjimka nevztahuje. Opět ovšem s výjimkou, kdy o zásah do práva autorského nejde, pokud knihovny, archivy a jiná nevýdělečná školská vzdělávací a kulturní zařízení půjčují počítačové programy, rozmnoženiny zvukového nebo zvukově obrazového záznamu výlučně pro potřeby zdravotně postižených v souvislosti s jejich postižením.

Do autorského práva též podle § 37 odst. 1, nového autorského zákona nezasahuje knihovna, archiv a jiné nevýdělečné školské, vzdělávací a kulturní zařízení, zhotoví-li rozmnoženinu díla pro své archivní a konzervační účely. Toto ustanovení nového autorského zákona vychází z právní úpravy v EU. Zhotovením rozmnoženiny díla se rozumí též její zhotovení ve formě elektronické.

Knihovna může též zhotovit na objednávku pro osobní potřebu objednatele tiskovou rozmnoženinu díla na papír nebo podobný podklad fotografickou technikou nebo jiným postupem s podobnými účinky za předpokladu, že nejde o vydanou partituru díla hudebního, pokud zaplatí včas a řádně odměnu podle § 25 nového autorského zákona. Výše těchto odměn je upravena sazebníkem, který tvoří přílohu nového autorského zákona.

Je třeba zdůraznit, že užití díla bez souhlasu autora je zásahem do výlučných práv autora a je třeba, aby v souladu s autorským zákonem docházelo k omezení autorského práva jen ve zvláštních případech stanovených tímto zákonem, tato omezení nenarušovala běžný výkon autorských práv a byla neospravedlnitelně na újmu oprávněným zájmům autora.