"Tak to máme za sebou" – s úlevou a současně s lítostí konstatovali pracovníci ... knihovny v ..., když krátce před půlnocí první říjnové pondělí odcházeli domů po skončeném maratónu veřejného předčítání. Vyjádřili tak pocity z organizačně náročné a svým výsledkem nejisté akce, která proběhla v knihovně poprvé.

Ne, že by se v českých knihovnách nečetlo, ale nějak jsme odvykli tomu, že jeden může číst a jeden, dva, tři... mohou poslouchat. A tak start do společného čtení byl na mnoha místech velmi opatrný. Tak opatrný, že žádný. Četlo se přibližně ve 110 českých a moravských a slezských knihovnách. Je to moc nebo málo? Napoprvé to snad není špatné...

Akce dostala záměrně provokativní košilku – název VŘSČ (Velké Říjnové Společné Čtení), a to proto, že celý Týden knihoven je zaměřen na snahu medializovat a popularizovat práci knihoven. O tom, že název akce má právě pro tento účel být úderný, můžeme, řečeno s klasike, diskutovat, můžeme s tím i nesouhlasit, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat... Díky kolegům ze Státní technické knihovny dostala celá akce také kvalitní plakátek, který si účastníci mohli vytisknout a použít k propagaci.

O tom, jak společné čtení proběhlo, mi na mou výzvu dalo vědět 65 knihoven. Některá třemi řádky, některá dvěma stránkami. Někdo se neozval vůbec, ač by se třeba měl čím chlubit - proto následující údaje nutně nejsou úplné, ale jejich výpovědní hodnota rozhodně není zanedbatelná.

Ze shromážděných údajů vyplývá, že (tradičně) nejaktivnější byly knihovny v Jihočeském kraji (9), na pomyslném druhém místě překvapivě stanuly střední Čechy a knihovny kraje Vysočina (7), Karlovarský kraj (6), Jihomoravský, Plzeňský a Liberecký kraj (5), Olomoucký a Královéhradecký kraj (4), Pardubický a Zlínský kraj (3), Praha, Ústecký a Moravskoslezský kraj (2).
Poznámka: třeba by to pořadí mohlo vypadat jinak, ale: kdo o sobě nedá vědět, nemůže se objevit v jakékoli statistice či hodnocení.

Téměř ve všech zprávách z knihoven, které se ozvaly, bylo obsažené původní váhání a chvění duší: má taková akce dnes ještě vůbec cenu? Přijdou? Nebudeme s nasazením života číst sami sobě? Přišli! V součtu je to číslo opět velmi přibližné, a tak spíš jen přehledem: nejmenší akce měla 30 účastníků, největší se počítala v řádu stovek čtenářů i posluchačů. Nejkratší akce (samozřejmě trošku mimo regule) trvala něco přes hodinu, nejdelší jednorázové nonstop čtení mělo 12 hodin, ale v některých knihovnách přidali další den.
(Někde četli několik měsíců předem, někde o pár hodin později. Nakonec ale i ti. Kteří byli nuceni nedodržet přesně zadání, chtěli být všichni započítáni do "houfu".)

Věkové rozpětí účastníků je typické pro české veřejné knihovny: od mateřských škol po seniory. V profesní skladbě čtenářů i posluchačů jednoznačně vedly děti, žáci, studenti (a knihovníci, mezi nimiž je obzvlášť hodnocena aktivní podpora ředitelů knihoven). V nezanedbatelné míře se ale také objevili zástupci "spřátelených" profesí - samotní autoři literárních děl (začínající i renomovaní) a také učitelé, profesoři, ředitelé škol, ředitelé muzeí i galerií, překladatelé i herci.

Co bylo velkým překvapením a jednoznačným přínosem celé akce, byla masivní podpora knihovnám, projevená účastí starostů a jejich zástupců, vedoucích odborů kultury, poslanců Parlamentu ČR, senátorů a dokonce jednoho hejtmana. Nelze v této souvislosti nezmínit Městskou knihovnu ve Varnsdorfu, jejíž úvodní hodina vypadala takto:

... V naší knihovně jsme chtěli ukázat na multikulturní složení obyvatelstva, a tak kromě češtiny zazněly verše Jaroslava Seiferta i v dalších devíti jazycích, v posledním případě byly verše tlumočeny do znakové řeči.
Překlad do vietnamštiny a romštiny jsme si objednali, zbytek textů jsme získali na internetu, v knihovně Ústavu pro český jazyk a literaturu, ve Slovanské knihovně NK a z konzervačního fondu NK...
Text byl čten nejprve v češtině, pak v cizím jazyce. Podmínkou byl rodilý mluvčí. Představitelé města šli všichni číst, ač se jim původně nechtělo...
senátor Josef Zoser – Mozart v Praze – Paul Kirsch (bývalý vedoucí knihovny ze Seifhennersdorfu, autor společného přeshraničního projektu "Regionálního katalogu Mandava – Spréva") – esperanto
starosta Ing. Josef Poláček – Ukolébavka – Le Thuy Dung – vietnamština
místostarostka Mgr. Zdeňka Vajsová – Maminčino zátiší – Mgr. Roland Solloch – polština
místostarosta Jiří Sucharda (nakonec se omluvil, měl jednání, četla kolegyně z knihovny) – Už nikdy – Julio Toledo – španělština
tajemník MěÚ Ing. Vladimír Bartoň – U okna kavárny Slávie – Giovanni Conchin (se těsně před začátkem omluvil, měl pacienta) – italština
vedoucí odboru kultury Milan Hrabal – Píseň z mezihry – Hana Bláhová – lužická srbština
Barbora Hořavová (vedoucí projektu "Rozmanitost do knihoven" z Multikulturního centra Praha) – Rozhovor – Jarmila Hannah Čermáková - romština
Karla Erbová – Kavárna Slávie – Irina Denejkina – ruština
studentky z Biskupského gymnázia – Píseň o rodné zemi – Hannelore Pfaff (vedoucí spolupracující německé knihovny ze Seifhennersdorfu) - němčina
ředitel divadla a předseda kulturní komise RM Martin Louka – Tanec dívčích košil – Ing. Alexandra Merhulíková (bývalá vedoucí odboru kultury OÚ Děčín) – chorvatština
učitelka ze Speciálních škol Varnsdorf (spolupracujeme s nimi na projektu "Knihovna pro všechny") Jana Beistová – Maminčina píseň – do znakové řeči tlumočila Kateřina Michaličková..."

A jakou formu čtení mělo? Volnou i vázanou, moderovanou i dramatizovanou... Lze jednoznačně konstatovat, že hlavní iniciativu a aktivitu převzaly dětské knihovny, resp. dětské knihovnice. Nějak se bere za normální, že akce s dětmi a pro děti se "dělají samy", že nejde vlastně o žádné riziko... Všichni, kteří do toho šli s dospělými, by ale mohli nejlépe dosvědčit, že obavy z (možná) naivní víry, že si spolu budeme hezky číst nebyly zanedbatelné. A tak se někde "předvybíralo" a omezovalo ve výběru autorů a titulů... A někde se nezačalo číst vůbec. Milých překvapení se dočkali tam, kde účastníkům přenechali volný výběr toho, co budou číst, skvělé výsledky měla prezentace regionálních autorů.

Všichni, kdo teď čekají přesné statistické výkazy toho KDO četl, JAK DLOUHO četl, CO četl a Z ČEHO, tomu se musím omluvit – letos to nějak nejde spočítat. Někteří z nás si zaznamenávali vše, někteří jen rámcové údaje. Ale ono o ten úplně přesný součet opravdu nejde. Milovníkům faktů mohu prozradit snad alespoň to, že vítězi nevyhlášené autorské soutěže se stali: Jaroslav Seifert, Karel Čapek, Viktor Fischl, František Nepil, regionální autoři, začínající autoři a autoři literatury pro děti a mládež, zejména Markéta Zinnerová a Jaroslav Foglar. Věřte-nevěřte, opravdu to tak nějak vyšlo.

Společným jmenovatelem téměř všech zpráv i zpráviček byly "bonusy", které společné čtení přineslo. Někde byly přesně pojmenované, někde byly mezi řádky, někde si je nechali jen pro sebe... Přesvědčte se sami:

* Večerní program vrcholil ukázkami z tvorby současných regionálních autorů, přednesených členy Kruhů autorů Liberecka. Tato část měla také největší návštěvnost (a to i přesto, že v televizi běžel populární český seriál!). (Liberec)

* Čtení se zúčastnilo 85 dětí a 6 učitelů. Nahlas četlo 69 (některé dvakrát). Anketa: 41 ze zúčastněných čte často a rádo, 31 čte občas, 13 nečte (Liberec – pobočka)

* Měli jsme dvě skupiny "předskokanů", aby se dostalo na všechny děti - četlo se od 8.15 hod... (Planá nad Lužnicí)

* Pozitivum: každý žák si doma vybral knihu a přinesl ji, tedy i ti, kteří k ní jinak cestu nemají... Doufám, ze se i tímto naše knihovna o něco více zviditelnila v tom kladném smyslu. (Cvikov)

* Po cely den se četlo z východočeských pověstí a pohádek regionálních autorů. (Dvůr Králové)

* Texty pro první hodinu společného čtení vybrali hostům studenti Masarykova gymnázia ve Vsetíně a na čtení se též aktivně podíleli. (Vsetín)

* Vše jistil Drak Moudrák, který získal obrovský ocas ve formě provázkiády se vzkazy. Byla to úžasná akce a jen tak dále... Četli staří i mladí, děti nejvíce. (Turnov)

* Četli děti a učitelé ze základní školy a Polské základní školy i z obou mateřských škol. Ani jsme nevěřily, že čtení bude mít takový úspěch. Děti nám za odměnu nakreslily krásné obrázky, které jsme vyvěsili v prostorách knihovny. (Mosty u Jablunkova)

* Četli jsme, ale i o knížkách hovořili, dvakrát za den křtili: knížečku vyznání přírodě od dětí ZUŠ Semily s ilustracemi Hany Mockové "Modlitby přírody" jsme zapili dětským šampaňským, autoři četli své práce. Večer na závěr byl druhý křest dvou povídek Ladislava Mušky "Jako chmýří pampelišek" - vzpomínky na dětství u Semil a druhou jeho novelu "Zlato"... Četl starosta a děti, na slavnostní zahájení přišel s místostarostou - ten četl z regionální literatury, které jsme celý den jsme věnovali... Mohli jsme slyšet ukázky z chystaného scénáře režisérky V. Šimkové-Plívové k filmu Vlčice... Navíc jsme uspořádali besedu s L. Muškou pro obyvatele sousední vesnice, kde se odehrává děj křtěné povídky. (Semily)

* Trochu jsme měli problémy s časem, protože jsem měla utvořený harmonogram po 10 minutách (pro naše VIP) a neustále jsme byli ve skluzu. Odpoledne přišla i paní, která tlumočila do znakové řeči; děti s dyslexií si se svými rodiči četly navzájem, pak i děti, které četly svoji vlastní tvorbu. Závěrem četli členové ochotnického spolku. Bylo to super a protože se na všechny zájemce nedostalo, pokračovali jsme ještě v pátek od 8.00 do 12.00. Ale to už si školy připravily jenom pro sebe... Ještě musím dodat, ze se už nyní těšíme na další ročník:-) (Pelhřimov)

* Překvapil nás mile zájem studentů a veřejnosti. Objevili jsme mezi veřejností talenty na přednes a ti si to rádi kdykoli zopakují... Knihovníci vymýšlejí spoustu akcí, ale čtení jako takové, z toho jako by měli strach, že lidi nepřijdou, že je to nebaví, na vlastní oči jsme se přesvědčili, že to není pravda, ba přímo naopak... (Žďár nad Sázavou)

* Od 16 hodin byl blok pro maminky nebo babičky s nejmenšími, prckové pěkně doplňovali, jedna rodina četla práci svého tatínka, který pro chlapce píše. Nám se to moc líbilo a zúčastněným snad také. (Milevsko)

* Dva kluci si přinesli knihy o sportu - Jágrův životopis a knihu o fotbalistovi Rosickém. Zajímavé bylo, že právě tito hoši četli nejlíp. V závěru čtení jsme se navzájem pochválili, jak nám to šlo a jak je prima si číst a do toho zaznělo, ze televize je ale lepší!!! Tak jsme si také chvilku povídali o tom proč. A protože debata neměla konce a děti musely do školy, slíbila pani učitelka, ze to s dětmi ještě dořeší ve škole.
... Během čtení dětí se pozastavovali ostatní návštěvníci knihovny, poslouchali, ale nikdo se při vyzvání neodvážil sám číst. V odpoledních hodinách se sám přihlásil pouze jeden mladý muž, přinesl si také svou knížku a četl. Poslouchaly ho jen knihovnice a náhodní návštěvníci. Pán od nás dostal odměnu (knihu!), byl spokojen a divil se, že o takovou pěknou akci ostatní nemají zájem... (Český Krumlov)

* Nezačalo ráno v 9.00, ale bylo provedeno formou besedy v pondělí 06. 10. od 17.00 hodin. Studenti katedry bohemistiky naší UJEP Ústí nad Labem zde v podvečerních hodinách předčítali své prvotiny, které uveřejňují ve svém časopise PANDORA a ve sborníku PANDOŘINA SKŘÍŇKA. Celý pořad byl zahájen Seifertovou básní z jeho sbírky Maminka. Potom zhruba hodinu a půl studenti předčítali svoje prvotiny. Před sedmou hodinou byl pořad ukončen opět jednou z básní z Maminky. Přítomno bylo 25 studentů. Zvažte, zda i takto se mohlo VŘSČ pojmout... (Ústí nad Labem)

* Poděkování patří mému manželovi, který si vzal dovolenou, aby mi s akcí pomohl (jsem v knihovně sama). (Bělá nad Radbuzou)

* Potom se až do ukončení akce četlo z knih paní O. Sommerové O čem sní ženy I. a II. Dospělých se vystřídalo pouhých 11, zato se četlo opravdu s požitkem a myslím, že i přítomný jeden jediný muž poslouchal různé osudy různých žen se stejným prožitkem jako my ženy. Před čtením nové ukázky jsme podle pravidel rozebrali autora i dílo. Předčítající se střídali po přečtení kapitoly nebo povídky. Byla jsem mile překvapena atmosférou klidu a jakéhosi rozjímání, při ukázkách od pana Nepila zase všichni vnímali jeho humor. Děti byly také spokojené, některé třídy na základě čtení vytvořily výtvarné práce, které jsou nyní na výstavce v naší knihovně... (Lomnice nad Lužnicí)

* Všem celebritám se akce moc líbila, pan starosta se pochlubil i vlastními verši a přemýšlel, že by bylo dobré každé jednání zastupitelstva zahájit krátkou básničkou - v přednesu by se zastupitelé střídali... Řada lidí si posteskla, že nevěděli - navrhujeme, aby akce zůstala i v dalších ročnících a příště zajistíme ještě lepší propagaci. (Cheb)

* ... Dále jsme četli pověsti z okolí Blanska a Moravského krasu. I pro knihovníky bylo zajímavé srovnávat jednotlivé verze pověstí z mnoha vzácných vydání. Celá akce byla komorněji laděná, přišlo celkem jen asi 30 dětí i dospělých různého věku, rodinný tým pouze jeden. O to více si vážíme těch, kteří s námi vydrželi i více jak 4 hodiny. (Blansko)

* Před závěrečnou 21. hodinou noční se ukázalo, že čtení může být směle zařazeno mezi drogy: posluchači ne a ne se zvednout – a čtoucích bylo také pořád dost. Okouzleni ještě verši Václava Hraběte a Josefa Kainara v pábitelském podání profesorky Evy Rybové opouštěli somnambulně-literární atmosférou zaplněný sál. ... Akce byla náročná, organizátoři umdlévali nejen z výše uvedených důvodů literárních – ale dopadla nad očekávání dobře, takže příští rok... P. S. Čtení mělo velký ohlas ve sdělovacích prostředcích: dvě reportáže z něj vytěžil Český rozhlas Hradec Králové, natáčela u nás TV Hradec Králové, několik článků bylo v Hradeckých novinách, v Radnici i v krajové příloze MF Dnes... Protože se nápad s non-stop čtením velmi zalíbil, a protože všichni zájemci by se do sálu nevešli, četli souběžně s námi studenti primy až oktávy od 9 do 15 hodin na hradeckém Biskupském gymnáziu Bohuslava Balbína. (Hradec Králové)

* Ještě nyní v nás doznívá pěkná atmosféra, kterou jsme během Týdne knihoven zažily s dětmi, rodiči, herci Slováckého divadla i se starostou, který k nám do knihovny přišel poprvé a v průběhu týdne dokonce dvakrát! Vyšel nám pořad pro děti, vydařilo se i páteční čtení dospělých, všimla si nás média, bylo to úžasné! ... Už se těšíme na něco podobného, co nás spojí... Přečetlo se několik pohádek a jedna z nich (Bob a Bobek) ožila v kouzelnickém čísle jednoho z přítomných učitelů. Reportér Českého rozhlasu v Brně natočil z pořadu reportáž, a tak i rozhlasoví posluchači mohli slyšet naše čtení. A četli u nás opravdu všichni: velcí i malí čtenáři, zdravé děti postiženým, díky knize Přístav volá v Braillově písmu nevidící vidícím, došla řada i na tlumočení znakovou řečí jedné z kapitol knihy Jaroslava Foglara. Děti byly nadšené i z hraček a pomůcek nevidících dětí, které nám zapůjčila místní speciální škola, v odpoledních hodinách se do knihovny vracely a přiváděly své rodiče, aby jim vše ukázaly... (Uherské Hradiště)

* Ještě chci sdělit, že paní místostarostka, která má na starosti kulturu, nám vyrábí prezentační CD z celého Týdne knihoven, protože se zúčastnila všech akcí a hodně fotila i natáčela krátké videosekvence. Byla z té akce tak nadšená, že Týdnu knihoven bude v místním tisku věnovaná celá strana, což se nikdy předtím nestalo. (Varnsdorf)

* Četlo se, co si kdo přinesl nebo vybral v knihovně. Trochu jsem toho využila a snažila se, aby děti hledaly autora a ilustrátora. Někdy to byla pořádná dřina... (Březnice)

* Celkem zaznělo ze 120 úst - 123 citátů českých autorů (tři účastníci četli dvakrát), bylo citováno 83 autorů... Úspěšný start dětských účastníků ze základních škol (včetně kvalitního výběru knih), úžasná dvouhodinovka pražské odborné knihovnické veřejnosti (zahajoval dr. Richter na vysoké úrovni, z níž už potom nikdo neslevil); koktejl příspěvků knihovníků a čtenářů Městské knihovny v Praze (včetně významných hostů v čele s paní Janou Seifertovou, dcerou Jaroslava Seiferta, včetně premiérových čtení českých autorů); "přirozená dramaturgie" - vysoká úroveň výběru čtených úryvků – bez jakéhokoli cenzurního zásahu (ani jeden Viewegh, natož Pawlowská...), postupně téměř 400 naslouchajících či čtoucích, někteří se opakovaně vraceli... (Praha)

* Zvolili jsme kratší variantu non-stop čtení (trvalo pouhé tři a půl hodiny) a spíše než na lámání rekordů v délce předčítání jsme se soustředili na kvalitní přípravu. Oslovili jsme lidi, u kterých se dala předpokládat schopnost předčítaný text nějak ozvláštnit či obohatit (rozhlasové moderátory, básníky, divadelníky, studenty gymnázia...) a dbali jsme také na to, aby byly v předčítání zastoupeny všechny generace a aby se vždy mužský hlas střídal s ženským – kvůli udržení pozornosti. Námi připravený program zaujal děti natolik, že se samy ochotně zapojily také - většinou s recitací básniček a říkanek... (Teplice)

* Přesto měla akce velký ohlas (přičítám to vtipné zkratce názvu akce). O spolupráci jsme požádali zajímavé osobnosti regionu... Někteří předčitatelé svůj příspěvek uvedli sami, některým jsme medailonek o autorovi díla připravili v knihovně a řekla ho knihovnice na úvod čtení. Autora a ukázku jsme nechali na samotném předčitateli. A kdo předčítal? Pan Josef Pelc, farář římskokatolické farnosti v Lipníku n. B., Ing. Alena Vaštová, dlouholetá čtenářka, Mgr. Pavel Matyáš, učitel a dlouholetý dobrovolný knihovník, Mgr. Jaromír Krejčíř, ředitel školy a češtinář, Jarmila Musilová, kronikářka a Běla Šarayová, studentka gymnázia. A na další se už bohužel nedostalo. Na čtení si přišli poslechnout nejen naši čtenáři, náhodní návštěvníci nalákáni propagací, ale dokonce celé školní třídy. V příštím roce budeme akci opakovat, ale určitě bude trvat déle. (Lipník nad Bečvou)

* Knihovna nebyla do VŘSČ přihlášena, protože jsme si nevěděli rady s organizací, ale udělali jsme si s dětmi "Malé říjnové společné čtení", kterého se zúčastnilo 73 dětí + 4 dospělí. Časově jsem to nestopovala, ale bylo to přes 1 hodinu... (Horšovský Týn)

* Nepřetržitě četlo 88 přátel 6 hodin - od 9.00 do 15.00 hodin. Velké Říjnové Společné Čtení bylo SENZA! (Prachatice)

* ... A rozhodli jsme se, že budeme ve společném čtení pokračovat nejenom v říjnu a dopoledních hodinách a nejenom z tvorby českých autorů také proto, že hlavně dospělým už zřejmě dlouho nikdo nahlas nečetl... (Kroměříž)

* Měli jsme domluvenou spolupráci se školami, takže se po 40 minutách střídali a četli všichni, kteří se dobrovolně přihlásili... Zapojila se družina, dva kroužky dramatické výchovy, kroužek Malých nečtenářů... Myslíme si, že se akce opravdu vydařila a měli jsme z toho dobry pocit... (Kaplice)

* Musím s radostí konstatovat, že ohlas i průběh celého čtení byl nad očekávání zajímavý a příznivý... Celý program uváděl dramatický kroužek z gymnázia - byl to i od nás dobrý režijní nápad, mládež byla skvělá. Pracovnice knihovny zpestřila "čtení" poezií J. Nohavici, kterou doprovodila hrou na kytaru... Příští rok uvažujeme o prodloužení akce na celý den. Byla to akce pohodová, milá a mládeži i nám se líbila. (Karlovy Vary)

* Velmi nás překvapili chlapci z 9. třídy, kteří se k předčítání zvolili také dílo J. Seiferta. A to hlavně tím, s jakým citem dovedli jeho verše podat ostatním a opravdu zaujmout. Četli jsme 4 hodiny a myslím, že se akce zdařila a přinesla těm, kteří četli, i těm, kteří poslouchali, radost... (Plesná)

* Četlo 12 představitelů města i kraje... Měli ohromnou radost, protože měli opravdu pozorné posluchače, studenty středních škol i veřejnost... Obě strany to hodnotily jako ohromný zážitek. (Klatovy)

* Publikum – děti 1. stupně ZŠ. Je třeba mít v záloze ukázky a čtenáře z řad knihovnic, pokud jsou děti pasivní. Negativa: 30 dětí je moc, protože kuňkaly, je třeba mikrofon (při menším publiku ne). Jedna posluchačská dětská skupina maximálně na hodinu (nedovolit učitelům "upíchnout" děti v knihovně na víc než jednu vyučovací hodinu). Pozitiva: pozvat cíleně publikum se osvědčilo i připravit je na to, aby četlo. Osvědčilo se i autorské čtení a kratičká beseda s autorem. Děti získají zájem a druhý den si půjčují z ukázek jako divé.
Publikum – pozvaní studenti SŠ a 2. stupeň ZŠ. Negativa: nemíchat SŠ a ZŠ publikum, maximálně 20 posluchačů, větší množství ruší. Pozitiva: cíleně pozvané publikum "za odměnu" ve spolupráci se středními školami, uvítali i učitelé, velký zájem o současnou literaturu, zájem číst z vlastních prací (naši mladí autoři z Klubu mladých autorů působícího při knihovně) zájem o autorské čtení regionálního básníka.
Publikum - senioři. I přes pozvánky malá účast, ale vnímavé a komunikující publikum, nechtějí sami číst.
Veřejnost nalákaná na vystoupení oblíbených ochotníků. Mizivá účast přes vynikající výkony čtoucích herců.
Celkové závěry: Publikum je třeba cíleně pozvat, neponechat účast náhodě. Připravit si ukázky i čtenáře-přednášející, využít autorských čtení zajímavých osobností, spolupráce se školami se velmi osvědčila, devět hodin je moc, omezit do 16.00 hodin, potom je malý zájem (možná i dopravní problémy okresního města a dojíždějících). Příště do toho jdeme zase. (Příbram)

* Atmosféra čtení byla fantastická. Přispěla k ní nejen účast pohádkové babičky, která krásně předčítala, zvláště těm menším dětem, ale také přítomnost pana Pavla Čecha. Tento skromný malíř, profesí hasič, s klukovskou duší a nezměrnou fantazií děti zaujal tak, že se jim ani nechtělo odejít. Příjemné překvapení nám připravili šesťáci, u kterých jsme se obávali, že je čtení nebude bavit. Bavili se, myslím, výborně a dokonce se sami zapojili do předčítání, což je u dětí v tomto věku neobvyklé... (Brno)

Závěrem?! VŘSČ přineslo bez ohledu na název, bez ohledu na to, jestli bylo nebo nebylo součástí Týdne knihoven - milé překvapení, chuť do dalšího, lepšího kola, nové nápady, jednoznačné zviditelnění v místě, radost z podstaty naší práce. Na stovce míst, v našich knihovnách se odehrálo něco vpravdě kouzelného: na kratší či na delší chvilku se lidé ochotně setkávali: s knihami, s myšlenkami, se zábavou, s autory a spolu navzájem. Slyšela jsem, jak někteří litovali, že nečetli, slyšela jsem, kolik lidí se ptalo, kdy se bude číst zase. Vím o řadě lidí, kteří si už doma chystají další ukázku. Zažila jsem překvapení nad brilantním přednesem věrných čtenářů knihovny i překvapivou dramatizací textu náhodně příchozími. Viděla jsem posluchače, jak žadoní o přesnou citaci předčítaného díla, aby si to dočetli doma... Nejsem jistě sama, koho to těší. Nejsem jistě sama, kdo se těší na nové čtení.