O Realitě masmédií Niklase Luhmanna s Katrin Vodrážkovou
Dnes se se mnou v malé kavárně na Malé straně sešel Niklas Luhmann, německý filosof médií - i když ne osobně. Hlavní slovo měla Mgr. Katrin Vodrážková, PhD., která se Luhmannovým dílem v posledních letech intenzivně zabývá a české veřejnosti pomáhá zpřístupňovat myšlenky tohoto teoretika. Její překlad knihy Realita masmédií vyšel v únoru tohoto roku v edici “21” nakladatelství Academia a na 13. října se chystá představení knihy v rámci Jinonických informačních pondělků na Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK.
Člověk se nenarodí s cizojazyčnou knihou v ruce jedné a poznámkovým blokem ve druhé: Jaká byla tvoje cesta k překladatelství?
Tohle dílo bylo ve skutečnosti výsledkem událostí spojených s mými bakalářskými státnicemi. V rámci státnicové zkoušky z jazyka jsem si vybrala němčinu a jelikož jsem potřebovala delší německý text, Prof. Havelka mi doporučil tento, protože v té době ještě nebyl přeložen. Jak už na gymnáziu, tak během studia na FHS jsme hodně četli tituly týkající se společenských věd a já si postupně vypěstovala zájem o německou filozofii a sociologii, Habermase, média…
Překladatelka Katrin Vodrážková je kromě jiného doktorkou informační vědy a pedagožkou na oboru Studia nových médií vyučovaném na ÚISK FF Univerzity Karlovy. Překládání začalo jako nenápadný koníček, dnes pro ni představuje způsob formování myšlení.
Letos jsi dokončila doktorát v oboru Informační věda, takže od počátku cesty k tomuto překladu přece jen uteklo dost času. Co mu předcházelo po odborné stránce; co tě v zájmu o Luhmanna udrželo?
Mezitím jsem pracovala na několika menších překladech nebo na konferencích ve spolupráci s Goethe-Institutem: zde jsme navázali kontakty s univerzitou Bauhaus ve Výmaru a v roce 2007 jsme například pořádali konferenci o Vilému Flusserovi. První překlad vyšlé knihy jsem dokončila už v roce 2006, zvládla jsem ho za jeden semestr. Po nějaké době jsem se rozhodla, že by bylo škoda nechat si text jen tak v šuplíku, nabídla jsem ho nakladatelství Academia a protože se jim titul hodil do ediční řady, souhlasili se zpracováním.
Jak to pokračovalo dále? Měla Academia radost, že jsi knihu už vlastně měla celou přeloženou?
Ano, celý proces se tím usnadnil, nemuseli jsme v budoucnu hledat místo v publikačním plánu. Následoval ale de facto celý překlad znovu: jednak jsem s odstupem času vyspěla a jednak jsem projela kapitolu po kapitole, objevila a pochopila nová pojetí pojmů a tak dále. Celkově mi takový nový začátek prospěl, knize snad také. Podle mě je lepší začít od začátku a vytrvat, než dílo lepit z hotových částí. Pak se v tom ztrácíš nebo to rovnou vzdáš.
Jak relevantní je kniha dnes, když první německé vydání vyšlo už v roce 1995? Je možné, že by odborná komunita měla po bezmála dvaceti letech ještě zájem?
Vím, kam tím míříš. Když chceme v případě konferencí nebo i výuky vyjít s něčím novým, s výsledky našeho bádání, chtějí se po nás aktuální věci, ve zdrojích se objevuje literatura maximálně 10 let stará. Ale dovolím si vyjádřit ideu, že pro něco není novost relevantním měřítkem. Myšlenky z této knihy navíc do českého prostředí zcela neprostoupily, to je koneckonců jedna z pohnutek, proč jsem se do celé věci pustila. A je mi jasné, že kniha nebude třeba hned pochopena… snad se ale témata v ní čtenářům postupně propojí.
Čekalo tě s tímto Luhmannem nějaké překvapení?
Popravdě jsem netušila, že to bude takové sousto. Jeho texty jsou komplikované a plné záludných pojmů. Dokonce i v Německu mu lidé moc nerozumí, protože jeho texty jsou prostě těžké. Dva tituly, které byly do češtiny přeloženy (prof. Miroslavem Petříčkem titul „Láska jako vášeň; paradigm lost“ a Pavlem Váňou „Společenské systémy“), také nejsou nijak lehké. Nicméně můj překlad se liší tematicky: zatímco předchozí knihy jsou sociologické texty, Realita masmédií se už podle názvu vysloveně vztahuje k médiím.
Dnes se již autorka českého překladu Reality masmédií zamýšlí nad dalším textem německého mediálního velikána. Má se jím stát více než pětisetstránková kniha "Die Kunst der Gesellschaft".
Překladem de facto usazuješ českou terminologii v tomto oboru; jak vnímáš specifika práce na tomto díle?
Luhmann byl původem právník, jeho sociologické uvažování bylo ovlivněno statistikou a daty, pojmy nejsou vždy úplně jasné. Je škoda, že to není žijící autor, se kterým by bylo možné překlad konzultovat… nikdo na něj nenavázal, mnoho podobných knih neexistuje, i když některé myšlenky korespondují s myšlením Immanuela Kanta nebo se dají vhodně propojit s dalšími autory jako jsou Nietzsche nebo Sloterdijk, které překládám od letošního podzimu. O to víc jsme se s korektorem museli snažit, abychom v knize měli pochopitelné výrazy.
Někdy dokonce necháváš části vět v angličtině. To jsou možná ty těžko přeložitelné pasáže...
Tak je to i v německém originále. Lepší bylo vycházet právě z něj – anglický překlad knihy je místy docela matoucí. Nad českými výrazy jsem se musela dlouze zamýšlet, uvědomovala jsem si, jaká je důležitost samotného pojmu. Musela jsem ho pochopit, rozebrat, co značí, a pak se rozhodnout, jak to celé přetlumočit do českého jazyka… to vše s myšlenkou na celé téma nebo kapitolu. Je pravda, že se jedná o novou terminologii, navíc těžko představitelnou. Někoho to může zastrašit, ale my chceme i do informační vědy dostat nějakou provokaci! I v dnešní době nás provokují technologie a do jisté míry jsme zase na začátku celého toho údivu: "Co to vlastně jsou ta média?"
Zajímá mě celý ten proces vydání překladu, jaké máš třeba zkušenosti se spoluprací s lidmi, kteří se na knize podíleli? Měla jsi nějaké konzultanty?
Z hlediska němčiny to bylo dost obtížné. Celý proces přípravy na vydání trval tak dva roky. Po mé revizi začalo kolečko s korekturami. Hádali jsme se o pojmech, např. o pomlčce ve slově “sebereference”. Jsem ráda, že korektor ponechal některé výrazy, na kterých mi skutečně záleželo a za kterými jsem si stála. Nicméně korektor se na text dívá spíše gramaticky, nikoliv tematicky. Takže téma jsem konzultovala spíše na akademické půdě, zohlednili jsme třeba i fakt, jak se problematika probírá na konferencích.
Je dobré si výklad otestovat v menších článcích nebo ve výuce. V ní jsme se setkala se dvěma reakcemi: 1) se zaujetím u studentů, kteří přemýšlejí o tom, jak vnímáme. Takoví studenti pak využívají látku ve svých pracích. Anebo 2) s reakcemi, které vytýkají formálnost a plochost. Pak mohl být můj výklad evaluován jako suchý.
Ale tak je to ve všem – ideálním čtenářem je překladatel sám!
Je zábavnější, když teorii zasadíme do celků, např. do teorie fotografie nebo filmu a termíny napasujeme na ně. Teorií filmu jsem se zabývala ve své disertaci a tato kniha pro mě byla velmi vhodným doplňkem ve smyslu stylu psaní. Určitě se budu i v další tvorbě držet pojmů a jejich analýzy a rozkladu, ve snaze umístit je do pohybu. To se týká i další knihy, která se odehrává spíše na poli umění a kulturních technik – média jsou v ní právě kulturní techniky, což je pojem, který zmiňoval Flusser. Ale to byl klasik, zatímco zde se hodlám představit novou dimenzi, přesah do dalších disciplín.
Myslíš, že by byl Niklas Luhmann s tvým překladem spokojen?
My v zásadě nevíme, jak své dílo napsal. Jen přes tu jazykovou bariéru dedukujeme – kniha vlastně odráží mé pochopení problematiky. Je to můj balíček, který předávám čtenářům a můžeme jen spekulovat, co se stane, když se kniha dočká překladu do jazyka dalšího.
A co chystáš kromě překladu další knihy od stejného autora? Jak budeš dále udržovat svůj zájem v této tematice?
Luhmannovu teorii bychom teď chtěli rozvíjet v rámci naší malé skupiny Frame Institute, tedy v podobě operativní teorie. Niklas se hodně zaměřuje na fáze, třeba ve smyslu, jak je to možné vidět ve filmu Počátek. Tam jsme zaznamenali vrstvy myšlení, propojování fyzična a psychična, různé směry propojování skrze rozhraní. Ale otázkou zůstává co to vlastně rozhraní je? Existuje až příliš mnoho nezodpovězených otázek!