Ve čtvrtek 2. září se v prostorách Magistrátu hlavního města Prahy uskutečnil z iniciativy radního PhDr. Milana Pešáka seminář ve spolupráci s Českým národním fórem eHealth a Zdravotnickými novinami – tématem byla přístupnost informací pro osoby se zdravotním postižením.

Podle statistik trpí nějakým typem zdravotního postižení cca každý desátý občan České republiky. Pokud budeme hovořit o osobách se specifickými potřebami v širším slova smyslu, tedy i o seniorech a matkách s malými dětmi, jejichž přístup na trh práce je také hodně omezen, uvědomíme si, že hovoříme zhruba o třetině populace ČR.

„Přístup k informacím je nejen základní lidské, občanské právo, ale troufám si říct, že je to hlavně nezbytnost. Nezbytnost proto, abychom dokázali jako jedinci ve společnosti ‚fungovat‘, abychom se ve svém prostředí dokázali vůbec orientovat,“ řekl na úvod semináře PhDr. Milan Pešák. A dodal: „Nepodléhejme postmoderní iluzi, že veškerá postižení je možné nějakým způsobem kompenzovat až do úplného odstranění. To možné není, a obávám se, že ani nikdy nebude. Ale na druhé straně lze umožnit, aby určité věci šly. Informační technologie skýtají velkou příležitost. I když se to může zdát triviální, myslím, že neuškodí připomenout, že třeba nevidomý člověk mohl poprvé ve svém napsaném textu něco změnit, až když měl k dispozici pomůcku založenou na bázi počítače. Protože z principu Braillova písma prostě mezi znaky nic nevepíše, nemůže nic zdůraznit, podtrhávat apod. Mluvím ze své vlastní zkušenosti, proto jsem použil příklad nevidomého člověka, ale s velkými obtížemi se samozřejmě potýkají i lidé s jinými typy zdravotního postižení. Cílem tohoto semináře proto je hledat způsoby, jak je možné jejich obtíže na cestě k dostatečné informovanosti eliminovat či alespoň zmírnit.“

Národní plán rozvoje eHealth

Ing. Jiří Čížek představil občanské sdružení ICTU (Information and Communication Technologies Unie) a Národní plán rozvoje eHealth, který pracovní skupina ICTU vypracovala ve spolupráci s Českým národním fórem pro eHealth (ČNFeH). ICTU představil jako sdružení nejvýznamnějších společností zabývajících se informačními technologiemi (IT), které se snaží veřejnost připravit na tzv. informační společnost a vybudovat vhodné prostředí pro to, aby IT tvořily důležitou součást ve všech sférách života. V ICTU funguje několik pracovních skupin a jednou z nich je i ta, která se zabývá oblastí zdravotnictví. Jejím cílem je nastolit v České republice vhodné podmínky pro efektivní zavádění eHealth a pro jeho další rozvoj. „Není naším záměrem vytvářet věcnou koncepci eHealth, to už koneckonců udělalo ministerstvo zdravotnictví na konci roku 2008. Naším cílem je především informovat veřejnost a společnost o eHealth – co to je, jaké může přinášet pro jednotlivé skupiny ve společnosti benefity, chceme upevňovat vědomí potřebnosti eHealth a sjednotit veškerou odbornou veřejnost ke společnému postupu při zavádění do zdravotnictví,“ řekl Ing. Čížek.

Specifikoval také, co by jednotlivé části společnosti měly vědět o eHealth. Například občan by měl vědět, že eHealth vůbec existuje, co to je, jaké jsou benefity. Zdravotník by měl vědět, že ho eHealth bude bránit, není to prostředek k jeho sledování. Stát by měl vědět, že eHealth umožní lepší řízení zdravotnictví a že mu to přinese větší efektivitu zdravotní péče a menší vynaložení zdrojů a personálu. „Co z toho vyplývá? Že je potřeba zařídit efektivní marketing. My jsme zvolili několik forem. Jednou z nich, kterou bychom rádi uplatnili, jsou příběhy pro jednotlivé cílové skupiny jednoduše pochopitelné, které by měly být reprezentovány osobami pro danou skupinu důvěryhodnými. Budeme se snažit při propagaci využít médií, sociální sítě apod., jediným problémem budou asi zdroje financování,“ řekl Ing. Čížek.

České národní fórum pro eHealth

Předseda Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost MUDr. Pavel Neugebauer informoval o Českém národním fóru pro eHealth. „ČNFeH je občanské sdružení, zaregistrováni jsme byli v květnu 2007, v současnosti máme 70 členů, z toho 12 korporátních. Jsme tedy nevládní, nezávislou, otevřenou platformou pro podporu rozvoje eHealth. Uspořádali jsme celou řadu seminářů k jednotlivým tématům rozvoje, ať už šlo o elektronickou preskripci, standardy používané v elektronické komunikaci, možnost vedení zdravotní dokumentace v elektronické podobě atd. Dokonce jsme uspořádali cyklus přednášek o možnosti komunikace v jednotlivých organizacích. Podařilo se nám dostat celý tento program do systému vzdělávání lékařů. Lékaři si mohou v praxi nacvičit a zjistit, zda vůbec mají reálnou představu, co vlastně eHealth může pro jejich praxi přinést. Máme ale pocit, že o eHealth se více mluví, než dělá. I proto vznikl Národní plán rozvoje eHealth. K prioritám letošního roku patří cyklus seminářů Sestra a práce s informacemi,“ uvedl MUDr. Neugebauer.

Evropská doporučení

„Bohužel musím říci, že evropská legislativa spíše lidi rozděluje, než spojuje. Když jsem se poprvé účastnil diskusí, které probíhaly kolem vyjmenování osob ohrožených vyčleněním ze společnosti, byl jsem překvapen. Kromě lidí se zdravotním postižením a národnostních menšin zůstali lidé staří, žijící na venkově, v centrech velkoměst, lidé mladí, rodiče s dětmi, lidé, kteří nemohou mít děti – takže nakonec se každý z nás nalezl ve dvou/třech kategoriích. A zjistili jsme, že jsme potenciálně ohrožení skoro všichni. Osobně bych si ale přál, abychom mluvili komplexně o rovných příležitostech pro všechny. Každý občan má stejná práva i povinnosti. Jeden můj kolega nedávno řekl, že společnost je vyzrálá tehdy, když na svá práva dosáhne i ten nejslabší člen. V tom je podle mého názoru to nejzákladnější, že chceme pro všechny rovná práva. Protože jinak společnost rozdělíme a povede to k tragikomické soutěži, kdo je více znevýhodněný a kdo má získat více výhod,“ řekl ve svém sdělení na téma Evropská doporučení k přístupnosti zdravotní dokumentace pro osoby se zdravotním postižením europoslanec MUDr. Milan Cabrnoch.

Upozornil také, že neznalost práce s ICT, počítačem a internetem je dnes sociology vyhodnocována jako větší handicap, než byla v 19. století neznalost písma. Pokud tento problém nevyřešíme, stavíme člověka s postižením do role občana druhé kategorie. Zdůraznil, že informace o zdraví jsou jedny z nejdůležitějších – jsou součástí péče o zdraví a zdravotních služeb.

Evropská unie uznává právo na sociální a pracovní začlenění ve společnosti. Patnáct procent občanů členských států EU jsou zdravotně postižení, kteří mají stejná práva jako všichni ostatní občané. Stávající evropská legislativa zakazuje diskriminaci kvůli zdravotnímu postižení pouze v oblastech zaměstnání, povolání a odborného vzdělávání. A to je právě jeden z momentů rozdělování. Že v oblasti zaměstnání, povolání a odborného vzdělávání je zakázána diskriminace, ale v oblasti nesouvisející s prací je zakázána diskriminace pouze rasová nebo etnická.

Karta života 

Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra (ZP MV) ČR představila svůj produkt, který by měl vést ke zkvalitnění zdravotní péče o pojištěnce – tzv. kartu života. „Snažíme se její podstatu vyjádřit symbolem 3+2, tzn., že karta života má poskytovat 3 služby a k jejímu zprovoznění mají vést 2 kroky,“ řekl Ing. Tomáš Jung, MBA, náměstek ředitele zdravotního odboru ZP MV.

Karta života je souhrnem údajů o zdravotním stavu pojištěnce, které jsou uloženy v databázi pojišťovny. Tři elektronické služby nabízejí výpis ze zdravotního účtu (podrobný přehled výdajů za poskytnutou zdravotní péči za poslední 3 roky), správnou a bezpečnou léčbu (vyplnění určitých údajů samotným pojištěncem a využití těchto údajů dalšími lékaři) a rychlý přístup k informacím pro záchrannou službu. Pojištěnec si sám rozhoduje o tom, komu umožní vstup do své karty života. Na formuláři nebo na internetu uvede, zda má být povolen přístup praktickému lékaři nebo záchranné službě. Karta života nemá samozřejmě ambice nahradit zdravotnickou dokumentaci.

Elektronická zdravotní knížka

S elektronickou zdravotní knížkou (EZK) – on-line průvodcem zdravím seznámil XXXX z Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR. Jde o projekt IZIP, internetový přístup ke zdravotním informacím pacienta jak pro zdravotnické pracovníky, tak pro pacienty samotné. S tím souvisí zefektivnění jejich výměny – jak na bázi pacient/lékař, tak i mezi zdravotnickými pracovníky navzájem.

Systém IZIP stojí na čtyřech hlavních pilířích. Prvním je emergentní dataset, tedy souhrn základních informací o pacientovi (krevní skupina, očkování, alergie, kontakty na osobu blízkou atd.). Druhým pilířem jsou samotné zdravotní informace, které jsou dostupné odkudkoliv a kdykoliv. Třetím pilířem je „osobní účet pojištěnce“, tzn. přehled poskytnuté zdravotní péče, a čtvrtým „manažer svého zdraví“. Ten vychází z faktu, že pouze aktivní pacient může být pro lékaře dobrým partnerem. „Manažerem svého zdraví“ se IZIP snaží podnítit klienty k plánování prohlídek, k zaznamenávání do očkovacích kalendářů, ke sledování krevního cukru, tlaku, BMI atd. V projektu EKZ je zatím zapojeno 14,5 tisíce lékařů a přes 2 milióny klientů.

Ochrana osobních dat

V souvislosti s elektronickým uchováváním dat vystoupil Mgr. Josef Prokeš z Úřadu pro ochranu osobních údajů. Referoval o ochraně osobních dat u osob se zdravotním pojištěním. „Byl jsem trochu na rozpacích nad zadaným tématem,“ přiznal Mgr. Prokeš.  „Ochrana osobních údajů totiž nerozlišuje mezi lidmi a já myslím, že je to dobře. Garantuje určitý přirozený standard, a ten by měl být aplikován bez ohledu na naše různé možnosti a odlišnosti. Je to dáno tím, že ochrana osobních údajů vychází z přirozeného právního základu pohledu na člověka. Ochrana dat je velmi praktická záležitost a je to věc, kterou bychom měli vnímat jako prostředek, který neformalizuje naše postupy, nebyrokratizuje naše činnosti. Pokud jsou nastaveny lidsky, neměli bychom o ochraně osobních údajů ani vědět,“ řekl.

Aktuální možnosti pro osoby se zrakovým a sluchovým postižením

O problémech lidí s těžkým zrakovým handicapem při práci s výpočetní technikou, ale hlavně o aktuálních možnostech jejich řešení pohovořil Mgr. Radek Pavlíček z TyfloCentra Brno. Zavzpomínal, že ještě před asi deseti lety byl mezi zrakově postiženými velký hlad po informacích. V současné době jsou kompenzační pomůcky na vysoké úrovni, i nevidomý člověk dnes může posílat e-maily, chatovat, stahovat si informace. K tomu, aby vše fungovalo, je ale potřeba stále sledovat několik aspektů a vytvářet příznivé podmínky. Problémem je totiž dostupnost kvalitních pomůcek. I když v současné době mají zrakově postižení poměrně dobré podmínky, jak příspěvky na pomůcky získat, vždy to bude otázka finanční. A pokud klient pomůcku dostane, je třeba, aby ho s ní někdo naučil pracovat, protože práce zrakově postiženého s počítačem se liší od práce běžného uživatele. „Když nevidomý člověk pomůcku získá a naučí se s ní pracovat, je pak ještě na celé společnosti, aby dbala na přístupnost informací pro všechny. Často se totiž stává, že i když už se člověk na internetu dostane tam, kam potřebuje, a stáhne si hledaný dokument, zjistí, že je pro něj nepřístupný,“ řekl Mgr. Pavlíček.

Na jeho sdělení navázal Jaroslav Winter podrobným sdělením, jaké komunikační a informační bariéry řeší lidé se sluchovým postižením. Jaroslav Winter provozuje portál Helpnet.cz, který zastřešuje problematiku zdravotního postižení a je koordinátorem projektů pro Českou unii neslyšících. Upozornil, že lidé se sluchovým postižením netvoří jednolitou skupinu. Existuje více typů sluchových vad a každý člověk je postižen jiným způsobem. Dokonce ne každý se sám cítí postižený.

„Pokud neslyšící osoby používají znakový jazyk, můžeme jim nabídnout tlumočení do znakového jazyka českého nebo do znakované češtiny. Již řadu let existuje centrum zprostředkování tlumočení pro neslyšící, kde je možné si tlumočníka v předstihu objednat. Další možností je záležitost poměrně nová – přepis mluvené řeči. Při České unii neslyšících vzniklo už centrum zprostředkování simultánního přepisu (viz www.prepis.cz). Služba se zajišťuje pomocí rychlopísařů buď přímo na místě konání akce (tak jako právě na tomto semináři – poznámka redakce), nebo je možné pořizovat přepis na dálku – on-line,“ uvedl Jaroslav Winter.

Neseď a jdi si hledat práci

Lenka Kohoutová, poslankyně sněmovny, spoluzakladatelka Nadačního fondu pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením a předsedkyně jeho správní rady, informovala o projektu „Neseď a jdi si hledat práci“. Zdůraznila, že přístup k informacím má být samozřejmostí pro všechny. Důležité je vytvářet takové prostředí, které může být lidmi s postižením plně využíváno. „V rámci zmíněného projektu vytváříme virtuální prostředí o zaměstnávání zdravotně postižených. Na portálu www.prace.cz se mohou zájemci informovat o nejrůznějších nabídkách a poptávkách práce z celé ČR, které inzeruje nejen tento portál, ale i další v ČR. Z menších portálů se zde ‚vyzobává‘ jednotlivá nabídka nebo poptávka práce pro osoby se zdravotním postižením,“ informovala Lenka Kohoutová.

Tento portál bude rozdělen na dva velké celky. První je určen osobám se zdravotním postižením – mohou zde čerpat informace o tom, jaká mají práva, kde se mohou informovat o práci, jak se mohou nechat zaměstnávat, co znamená přizpůsobit práci pro  osoby se zdravotním postižením. Ale také zde najdou návody, jak vytvořit strukturovaný životopis, kde hledat tzv. podporované zaměstnávání apod.

„Tato fáze je v současné době asi z 50 procent spuštěna, ale protože nemáme prostředky na financování celého projektu, spouštíme jej po kouskách,“ řekla poslankyně a dodala, že druhý díl projektu bude přinášet informovanost zaměstnavatelům. „Tady vidím široké pole působnosti pro nás všechny z neziskového sektoru – informovat jednotlivé personalisty z běžných firem, kteří chtějí zaměstnávat lidi s handicapem, ale nevědí, jak na to. V tomto směru u nás existuje velké vakuum, velká nevědomost, a my jim za to nemůžeme lát, můžeme jen informovat – aby pochopili, že na zaměstnávání postižených nelze nahlížet jako na problematické zaměstnávání méněcenných, kteří nic neumějí nebo budou stále nemocní. Protože tak to skutečně není.“

Je tedy třeba vzdělávat personalisty, ukazovat jim, jak se mají chovat, jak mohou přizpůsobovat jednotlivé pracovní pozice pro jednotlivé typy zdravotního postižení. Z části už funguje projekt, v jehož rámci informují spoty, jak se chovat lidem nevidomým, k lidem na vozíku apod. Informují také o Ochranné známce zdravotně postižených (více viz ZN č. 16/2010 a 20/2010).