Mladá postava oblečená v maskáčích, s kytarou a usárnou na zádech nechápavě zírá do zahrady za plotem domu, u něhož inzerují „občerstvení v přírodě". Dovedné napodobeniny „trampského" nádobí, začouzené kotlíky, hliněné kelímky a velké zálesácké nože jsou důležitými rekvizitami místního představení pro turisty. Stejného, jaké uvidíme v oblíbených středověkých vesničkách, kde se předvádějí „prastará" řemesla. Obchod s virtuální realitou, simulací „starých dobrých časů" a simulací skutečného se dostává do módy. Většina cestovních kanceláří nabízí vedle „turistických zájezdů" také výpravy do nedotčených míst zeměkoule, výpravy „za poznáním" či dobrodružné cesty navozující klientům představu, že dobývají, objevují, zkrátka že se ocitají v roli dávných cestovatelů (nikoli turistů). Na klasických turistických místech pak majitelé místních atrakcí vydělávají další peníze nabízením „tradiční kuchyně či atmosféry" v renovovaných prostorách turistických zařízení či jiných reservoárech pro masové návštěvníky.

Ve skutečnosti je však již sám prostor, ze kterého unikáme k simulacím skutečného, virtuální realitou. Oblíbenost mamutích nákupních středisek nepochybně stoupá také díky jejich schopnosti totálně pohltit jedince, nechat zapomenout na jiné (virtuální) světy a simulovat ekonomický blahobyt množstvím zboží a možnostmi utrácení. Nedávné průzkumy potvrdily, že mnozí z pravidelných návštěvníků a chronických nakupovatelů v těchto centrech jsou lidé, jejichž ekonomická situace není příliš růžová a tudíž si nemohou přílišné utrácení dovolit. Paradox, zdá se. Pouze však na první pohled. Toto zjištění totiž jen dokládá, že nákupní centra nejsou zdaleka určena pouze pro získání potřebného zboží. Iluze velkých možností jak utratit peníze zasazena do patřičné atmosféry, kterou vytváří celá řada zábavních atrakcí, různá členství a výhry, dává vzniknout představě společenství a vytváří dojem movitosti a luxusního života.

Vodácké či trampské výpravy, kterých se vždy účastní ta „správná parta", navozují dojem toho pravého pobytu v přírodě. Tuto iluzi však nesmí narušit nevhodný výběr rekvizit či oblečení. Povolené barvy oděvu jsou zelená, hnědá, černá, případně i jiné, avšak zásadně přírodní či dostatečně vyšisované či zašpiněné. „Pravé" kotlíky, telata, usárny, maskáče aj. se přísně posuzují, zda nejsou příliš nové, „trapně čisté" či „napodobeniny". O to více dá takový pravý tremp či vodák najevo své zděšení nad obchodem s jeho světem, který je sám pečlivě střeženou napodobeninou. V zahradě domku pojídají „lufťáci" pravé trampské pochoutky z ešusů a kotlíků k nerozeznání od těch, které si vozíme na vodu či čundr. Čundrák za plotem ale dobře ví, že toto přece není to „pravé". O kolik více je však jeho trampský svět džínů, amazonek a „tichých skal" reálný?

Náš život, se skládá, zdá se, z mnoha virtuálních světů, ve kterých se pohybujeme, které si vybíráme a u kterých posuzujeme, zda si je můžeme dovolit. Náš společenský status nám určuje tento výběr: některé světy jsou velmi drahé a tudíž přístupné jen jisté skupině lidí. Výběr se však neřídí jen finanční kritériem, ale také vhodností a souladem s naší společenskou image. Pro někoho je tudíž v jistém věku nutností jezdit na čundry, aby tak dal svému okolí najevo, kam patří, zatímco jiní chodí s kamerami po Versailles a dokumentují zážitky z „kulturní dovolené". Prostředí velkých koncertů nebo fotbalových utkání je zase virtuálním světem pospolitosti, vášní, národní hrdosti a dojetí.

Zatímco Japonci se obalují technikou a zavírají do virtuálních sportovních hal, kde je simulátory procvičí od golfu až k horolezectví, vytvářejí si Češi své malé únikové reservoáry za plotem svých chalup či pod celtou v lese. Pestrost těchto virtuálních světů a možnosti informační a komunikační techniky jsou novinkou informační společnosti, která s sebou přináší možnosti skutečného obchodování s virtuální realitou. Virtuální světy však rozhodně nejsou vynálezem moderní výpočetní techniky, nýbrž jejich princip je lidstvu znám už dlouhou řadu let. V současnosti však dospíváme ke zvláštnímu paradoxu vyplývajícímu ze snahy uniknout z virtuálního světa a zároveň ze závislosti na virtuálních simulacích: objevujeme simulace virtuálních starých světů, jakou je například čundr-country hospoda na zahradě rodinného domku u výpadovky z Prahy směr Jižní Čechy.