Osobní údaje na internetu jsou stále velmi ožehavým tématem. Anonymita internetu na jedné straně usnadňuje páchání různých druhů kybernetických zločinů, které se velmi obtížně vyšetřují, ale u jiných uživatelů tato anonymita naopak způsobuje určitou bezstarostnost, a takoví lidé jsou schopní o sobě napsat a zveřejnit takřka cokoliv.

Typickým příkladem jsou sociální sítě, kde si uživatelé vyplňují své profily, píší o sobě různé, často i velmi osobní věci, nahrávají své fotografie atd. Úřad pro ochranu osobních údajů se v této souvislosti rozhodl zorganizovat veřejnou diskuzi s názvem „Ochudí Facebook a podobné technické vymoženosti soukromí našich dětí? Co dělat? “. Diskuze proběhla ve středu 4. března 2009 v prostorách Francouzského institutu při příležitosti dvoudenní návštěvy senátora Alexe Türka, předsedy francouzské Komise pro ochranu osobních údajů (CNIL).

Facebook v centru dění

Facebook se v poslední době těší poměrně značné oblibě, a to dokonce i u nás v České republice. Není divu – celkový počet registrovaných uživatelů již překročil magickou hranici 200 milionů, a jedná se tedy o jednu z největších sociálních sítí na světě. Současně s tím také samozřejmě stoupá i zájem médií, novinky či fámy vznikají skoro každý den.

Typickým příkladem byla nedávná zavádějící „mediální masáž“ spojená s riziky této sítě. 28. ledna 2009 (kdy Evropa, USA a Kanada slaví tzv. Den ochrany osobních údajů) přednesl viceprezident Evropské komise pro spravedlnost, svobodu a bezpečnost Jacques Barrot krátké prohlášení, ve kterém hovořil o rozmachu sociálních sítí a nutnosti osvěty a vzdělávání, aby si mladí lidé uvědomili i možná rizika pro své soukromí.

Jacques Barrot (zdroj: EK)

Média se ale rozhodla celý proslov podstatně okořenit a na internetu se začaly objevovat dramatické zprávy typu Evropská komise varovala před Facebookem (Novinky), Facebook ohrožuje soukromí (Lidovky) či Evropská komise varuje před Facebookem a spol. (Blesk). Většina článků se neobtěžovala zmínit kontext Dne ochrany osobních údajů a čtenáře pouze postrašila nebezpečným Facebookem, který vám zničí soukromí, sežere vaše děti a možná vám i zlomí ruku. Ostatně Miloš Čermák na podobné téma napsal vynikající článek.

Osobní údaje v ohrožení

Ale abych se vrátil ke zmiňované březnové konferenci. Té se účastnilo hned několik důležitých hostů: od tiskové mluvčí ÚOOÚ Hany Štěpánkové (která celou akci moderovala) přes předsedu ÚOOÚ Igora Němce až po Alexe Türka z francouzského CNIL, o kterém jsem hovořil v úvodu. Mezi dalšími přítomnými byli také Josef Prokeš (ředitel odboru legislativního a práva EU, ÚOOÚ), Philippe Gosselin z Národního shromáždění (dolní komora francouzského parlamentu) a právník Vít Zvánovec.

Účastníci veřejné diskuze ve Francouzském institutu

Alex Türk začal upozorněním, že se informace ze sociálních sítí mohou uživateli „nevyplatit“ například při žádosti o zaměstnání. Zaměstnavatelé totiž své potenciální zaměstnance často „googlují“ a informace ze sociálních sítí obsahují mnohdy velmi zajímavé informace. A. Türk si neodpustil ani poměrně dramatické prohlášení, že sociální sítě mají navzdory svým rizikům i určitý přínos (například cvičí intelektuální a sociální schopnosti), takže je zatím nechtějí v EU zakázat (sic!).

Igor Němec pokračoval v tematice sociálních sítí a poukázal především na skutečnost, že informace uvedené na různých uživatelských profilech mohou být trvalé (a často se dají dohledat i po jejich smazání), což si uživatelé ne vždy uvědomují. Současně je také potřeba vyřešit určitý legislativně-právní rámec, který by podpořil mezinárodní spolupráci a řešil různé sporné případy (například co se týče odpovědnosti za zveřejnění informací o třetí osobě).

Řešením této nepříznivé situace by neměly být příkazy a zákazy, ale především osvěta a vzdělávání. V této souvislosti I. Němec zmínil soutěž „Moje soukromí! Nekoukat, nešťourat!“, kterou organizuje ÚOOÚ a která se snaží mladé lidi trochu donutit přemýšlet o otázce jejich soukromí, osobních údajů apod. V současné době probíhá již třetí ročník této soutěže, přičemž termín pro zasílání soutěžních příspěvků (jako jsou obrázky, povídky, fotografie) vypršel 30. dubna. Vítězové budou ocenění začátkem června na Mezinárodním festivalu filmů pro děti a mládež ve Zlíně.

Také Philippe Gosselin souhlasil s tím, že mezi uživateli víceméně neexistuje povědomí o možném nebezpečí. Zdůraznil, že technika by měla sloužit člověku, nikoliv naopak. Situace je ale často pro uživatele poměrně nevýhodná, protože často ani nevíme, že se naše údaje používají – a to dokonce i když nějakou síť opustíme. Jak také doplnil Alex Türk, vztah mezi uživatelem a sítí není vyvážený; jedná se o obchodní vztah, ve kterém de facto platíme svým soukromím.

Hana Štěpánková v závěru ještě upozornila, že silným protihráčem v osvětě jsou masová (a především komerční) média. Místo aby informovala a pomáhala, tak často dělají pravý opak. Typickým příkladem jsou reality show jako Big Brother či VyVolení, které jsou už ze svého principu založené na naprostém odhalení vlastního soukromí, a tedy i jeho devalvaci. Nabízí se tedy otázka, jestli má naše soukromí ještě vůbec nějakou cenu.

Vítězná koláž prvního ročníku soutěže "Moje soukromí! Nekoukat, nešťourat!" (autor: Robin Fučík)

Pár poznámek na závěr

Ačkoliv můžeme s celou řadou věcí souhlasit, je veliká škoda, že se většinu času hovořilo až příliš obecně. Prázdné obraty typu „určité strategie“, „určité činnosti“, „určitá stanoviska“ se objevovaly téměř v každém příspěvku, ale nic konkrétního většinou bohužel nezaznělo. Podobným neduhem samozřejmě trpí i jiné tiskové či odborné konference, ale tentokrát mi to přišlo obzvlášť výrazné.

Zklamáním byla také řekněme „odbornost“ některých účastníků, kteří evidentně nebyli zrovna experty na sociální sítě a další aktuální internetové trendy, služby a fenomény. Zmínky o „zákazech“ sociálních sítí ponechme raději stranou, ale podobných perel bylo více. Přítomné novináře zaskočil také Vít Zvánovec, který s vážnou tváří vyprávěl takřka epický příběh o tom, jak se jednoho dne rozhodl na Facebook podívat a odvážně ho vyzkoušet na vlastní kůži. Překvapivě nakonec zjistil, že se jedná o „komplexní systém“, který skýtá „spoustu možností a nastavení“. Informační hodnotu takového sdělení nechť posoudí jiní.

Na jednu stranu to samozřejmě působí poněkud komicky, ale zároveň je tak trochu škoda, když o něčem jednají nebo dokonce rozhodují lidé, kteří danou problematiku příliš neznají. Domnívám se, že na podobných akcích a v různých komisích by měli sedět zejména ti lidé, kteří se v sociálních sítích a virtuálních realitách pohybují, znají jejich zákonitosti, mají zkušenosti s jejich uživateli atd. Teprve pak bude možné o těchto tématech hovořit věcně a na úrovni a začít problémy opravdu řešit.