Třináctého ledna 2016 odpoledne jsem z počítače ve své kanceláři zaslechl signál doručené pošty a vzápětí jsem si přečetl smutnou zprávu:

„Vážené kolegyně a kolegové,
Knihovna AV ČR s lítostí oznamuje, že nás už napořád opustila paní doktorka Jarmila Burgetová. V posledních měsících churavěla a pomalu se ponořila do svého vlastního světa. Zůstává za ní spousta odvedené práce. Její dlouholetá činnost a zásluhy pro Knihovnu AV ČR i pro široký knihovnický svět jsou jistě všeobecně známy - konkrétní údaje k poslednímu rozloučení budou zveřejněny touto cestou.
Za KNAV,
Ivana Laiblová Kadlecová“

Ve stejný okamžik jsem si vzpomněl na jeden den z hektického prosince roku 1989, kdy mě paní PhDr. Jarmila Burgetová zavolala a pozvala na tehdejší Katedru knihovnictví a vědeckých informací Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kde se měla sejít skupina k obnovení či založení Svazu knihovníků a informačních pracovníků ČR (SKIP). Tohoto pozvání jsem si velmi vážil, protože dr. Burgetová pro mne představovala významnou odbornou autoritu, ale na setkání se mi vůbec nechtělo. Netoužil jsem být někde organizován a nebyl jsem si jist, k čemu by to bylo užitečné. Uplynulá desetiletí jsem se vyhýbal různým organizacím a o něčem jako knihovnický spolek, jsem neměl téměř tušení. Dr. Burgetová mě nakonec přesvědčila, a tak jsem na schůzku 18. prosince 1989 přišel a nakonec přijal členství v přípravném výboru na obnovení SKIP. Od té doby jsme spolu s několika tisíci nadšenci začali obnovovat SKIP. V dubnu 1990 byla dr. Burgetová na ustavujícím sjezdu SKIP zvolena za předsedkyni a já jsem se stal jejím výkonným tajemníkem.

Vzpomněl jsem si ještě na jiný den, z počátku roku 1998, kdy mi zavolala a tak trochu oficiálně požádala o setkání. Když jsme se sešli, sdělila mi své rozhodnutí skončit jako předsedkyně SKIPu a současně prohlásila, že já jsem ten jediný, kdo může SKIP v budoucnu vést. Vážil jsem si tohoto nápadu, ale vůbec jsem netoužil stát se předsedou, protože jsem věděl, jaké je to velké množství každodenní a nikdy nekončící práce a odpovědnosti.  Také jsem si nebyl vůbec jist, jestli bych byl schopen vést SKIP způsobem, jak to uměla právě dr. Burgetová. Milena, jak jsme jí někteří důvěrně oslovovali, ale měla zvláštní dar skoro kohokoliv přesvědčit ke spolupráci. Po delší diskuzi jsem nakonec na předsedu SKIP kandidoval a byl zvolen. Od té doby jsme spolu dalších téměř 15 let pracovali pro SKIP – já jako předseda, dr. Burgetová jako místopředseda a později jako čestná předsedkyně. Byla to výborná spolupráce.

Dr. Jarmila Burgetová k 15. výročí SKIPu (16. května 2005)

Každý člověk během svého života potká osobnosti, které ho výrazně ovlivní. Kdyby se mě někdo zeptal, kdo změnil můj knihovnický život, musel bych jednoznačně odpovědět, že to byla právě PhDr. Jarmila Burgetová. Bez jejích podnětů, podpory, spolupráce a bez jejího neutuchajícího nadšení bych nikdy nedosáhl toho, co se mi v knihovnickém světě podařilo. A tak nyní už zbývá vyslovit jen jediné slovo – za všechny její spolupracovníky, za všechny její přátele, za všechny, kteří se s dr. Burgetovou měli příležitost setkat: Mileno, děkujeme!