Od 5. července 2006 si návštěvníci Národního muzea mohou prohlédnout výstavu „Poslyšte vlastenci píseň novou“, která je připravena z bohatého fondu kramářských písní uložených v muzejní knihovně. Tento fond čítá přibližně 50 000 tisků, jedná se tedy o jednu z největších sbírek kramářských písní v celoevropském měřítku. Slovem „kramářské“ jsou označovány drobné tisky, nazývané také jarmareční, trhové nebo poutní. V repertoáru je měli zejména potulní kramáři, jarmareční zpěváci a flašinetáři, jako byl např. známý pražský písničkář František Hais (1818-1899).

Výstava představuje 19. století z netradičního úhlu pohledu – očima autorů a zpěváků kramářských písní, kteří ve své tvorbě reagovali na dobové události a různé aspekty každodenního života. Chtěli své obecenstvo poučit, pobavit a zaujmout, aby si lidé jejich tištěné písničky kupovali.

V kramářských písních, představených na výstavě, se odrážejí dobové události, zejména války a revoluce, sociální spory, neštěstí a přírodní katastrofy, vraždy, loupeže a banditismus, náboženské pouti a světské slavnosti. Námětem vystavených písniček jsou však také další aspekty tehdejšího života: módní novinky a výstřelky, láska, manželské a rodinné vztahy a alkoholismus.

Kramářské písně vznikaly už na sklonku 16. a v 17. století a navazovaly na starší tradici jednolistových novinových letáků, jejichž účelem bylo mezi širší publikum šířit novinky o událostech doma i ve světě. Tyto letáky mívaly veršovanou část, z níž se posléze vyvinul specifický žánr kramářské písně. Ze stejných letáků se vyvinuly také dnešní noviny, mezi „zpravodajskou“ kramářskou písní a novinami tedy panuje příbuzenský vztah.

Kramářské písně se postupně staly médiem, které oslovovalo městské a v 19. století stále více i venkovské obyvatelstvo. Posledním rozmachem kramářských písní se stala doba bezprostředně po prusko-rakouské válce (1866). Poté nastalo období postupného zániku kramářských písní, které se nakonec přetavily v nový satirický a parodický žánr - kuplet. Tradice kramářských písniček tak nepřímo zasahuje až do 20. a počátku 21. století. Jako příklad lze uvést dodnes známou písničku o udatném kanonýru Jabůrkovi, která vznikla jako parodie na kramářské písně a která je zároveň reakcí na rakouskou propagandu, líčící hrdinství prostých vojáků, kteří i v posledních okamžicích svého života na bojišti nemysleli na nic jiného než na císaře pána a své důstojníky. Také tato písnička má na výstavě své místo.

Kanonýr Jabůrek