Ve dnech 5.-7. května 1999 jsem měl možnost zúčastnit se VIII. konferenci archivářů ČR pořádané Českou archivní společností ve spolupráci se SOkA Prachatice. Konference se zúčastnilo na 250 zástupců z archivů, historických ústavů, vysokých škol, muzeí a kulturních institucí z celé ČR, které doplnili kolegové ze Slovenska a Maďarska. Hlavním tématem konference se stalo využívání výpočetní techniky v síti archivů, tvorba speciálních programů a aplikací, ale především použití internetu při prezentaci jednotlivých archivů.

V tradičně konzervativním duchu se nesl úvodní referát zástupců Archivní správy MV ČR (AS) s názvem "Co by bylo kdyby..." kol. Macka a Vanera. AS nezpochybnila význam internetu jako média nezbytného k poskytování informací badatelům i laické veřejnosti, ale věnovala se spíše problematice archivace dat a počítačům obecně. S odkazem na svůj přípis z roku 1995 potvrdila nadále negativní stanovisko k přebírání archiválií pouze v elektronické podobě, tedy k archivaci originálů písemností v jiné než "papírové" podobě. Pro ukládání elektronických archiválií AS navrhuje zřízení speciální instituce spravované MV ČR (pracovně "elektronického archivu") s povinností převést data z původních médií či programů před uplynutím jejich morální životnosti do podoby odpovídající aktuálním trendům. Jednoduše řečeno zajistit, abychom při vývoji výpočetní techniky dokázali za několik let tato data vůbec přečíst.

Referát vyvolal bouřlivou diskusi. Zřízení "elektronického archivu" je s ohledem na finance v nedohlednu, ale elektronicky vedených písemností denně přibývá. Vytištění řady z nich však není účelné nebo ekonomické. Kol. Kunt ze Státního ústředního archivu v Praze (SÚA) zde uváděl např. rozsáhlé databáze Českého statistického úřadu, který spadá do jejich archivní péče. Při uvedeném postupu, tedy při nepřevzetí písemností v elektronické podobě po uplynutí jejich skartační lhůty, hrozí reálné nebezpečí trvalé ztráty těchto dat, protože původce již nebude data pro svoji činnost potřebovat a nebude mít potřebu je nadále ukládat. SÚA Praha proto začne (v rozporu se stanoviskem AS MV ČR) přebírat do své úschovy i archiválie vedené jenom v elektronické podobě. Prověří možnosti jejich včasného přepisování na nová média tak, aby nedošlo k degradaci původních nosičů nebo k vyřazení původní techniky. Nebude se snad již opakovat příklad děrných štítků či magnetických pásů ze 70. až 80. let, které jsou sice uloženy v archivech, ale dnes, po vyřazení starých sálových počítačů, je mnoha případech není na čem "přečíst".

Několik dalších referátů se zabývalo využíváním výpočetní techniky a postupy při tvorbě konkrétních prezentací jednotlivých institucí. Nejvhodnější pro posouzení bude určitě návštěva jednotlivých stránek (SÚA Praha, SOkA Karviná, AM Ostravy, Historický ústav Akademie věd, region Český Krumlov atd.).

Pozornost pak rozhodně zaslouží referát kol. Číhaře a Navrátila nazvaný "Internetové prezentace archivů, současný stav a budoucnost", který podrobně zhodnotil stav archivní internetové prezentace v ČR a ve světě. Upozornil na klady a chyby u konkrétních archivních prezentací.

Jednání archivářů doplnily dále informace o návrhu nového zákona o ochraně osobních údajů ve vztahu k archivní službě. PhDr. Šalamon z Maďarska informoval o Archívu otvorenej spoločnosti sledujícího dějiny východní Evropy v období studené války. Archiv spravuje např. materiály z činnosti Rádia Svobodná Evropa a Rádia Svoboda. Prezentace softwarových firem umožnila vyzkoušet programové aplikace pro archivy, muzea a knihovny.

VIII. konference archivářů ČR v Prachaticích poskytla přehled o využívání výpočetní techniky ve státních archivech, programovém vybavení a prezentacích prostřednictvím internetu. Zároveň odhalila až propastné rozdíly v pohledu na důležitost internetu. Zatímco v Polsku je prezentaci věnována maximální pozornost (stránky polských archivů patří k nejrozsáhlejším mezi archivy ve státech střední a východní Evropy), mnohé české archivy internet snad ani "nezaregistrovaly." Skupina archivů představovaná např. SÚA Praha, Archiv hlavního města Prahy, AM Ústí nad Labem, SOkA Pardubice, Semily, Liberec, Příbram atd. naznačuje, že "český archivní internet" čeká slibný rozvoj. Internet v archivnictví musíme považovat za nepostradatelný zdroj informací pro veřejnost i odborníky, zkvalitňující přípravu před cestou do archivu. Návštěvnost dobře zpracovaných archivních stránek je přinejmenším zajímavá. Česká archivní společnost připravuje v rámci popularizace a dalšího přiblížení internetu veřejnosti vydání sborníku příspěvků přednesených na konferenci v Prachaticích.