Povinný výtisk je zákonné opatření, které ukládá vydavatelům odevzdat kopie svých publikací knihovnám v zemi, ve které publikují. Princip povinného výtisku je stanoven v mezinárodní konvenci a následně v národní legislativě mnoha zemí. Smyslem tohoto opatření je zajištění přístupu budoucích generací k těmto materiálům jako ke kulturnímu dědictví dané země. Od tohoto ustanovení se v mnoha zemích odráží také tvorba národních bibliografií.

V současnosti je tato legislativa žhavým tématem v knihovnických kruzích. Stále více materiálů je dnes publikováno v digitální formě a i tyto materiály je potřeba shromažďovat a uchovávat, aby byl zajištěn kompletní záznam národní publikační produkce. V době, kdy zákony o povinném výtisku vznikaly, se s takovým druhem materiálů nepočítalo jako s potencionální publikační cestou. Navíc vznik a existence těchto dokumentů s sebou nepřinesla jenom problémy spojené s nedokonalým stavem zákonů týkajících se povinných výtisků, ale je tu přítomna i stejně ožehavá otázka autorských práv, ochrana vydavatelských práv a stejně i problémy technologického a technického rázu z hlediska shromažďování, zpracování, popisu, ukládání a dlouhodobé archivace a zpřístupňování elektronických materiálů.

Některé země se více či méně šťastně pustily do revize této legislativy a buď tyto zákony již vstoupily v platnost nebo se pohybují na úrovni návrhů. Dalším rozdílem mezi jednotlivými zákony je zahrnutí buď pouze fyzických formátů digitálních materiálů nebo navíc pokrytí i online elektronických zdrojů (pro úplné zpřesnění ještě dodejme, že některé země sice zahrnují online elektronické zdroje, ovšem statické povahy...).

Země, které mají uzákoněnou legislativu pokrývající všechny formy digitálních publikací (fyzické formáty: CD, DVD atd. a online elektronické zdroje), nebo ty, ve kterých probíhá legislativní proces, jenž má směřovat k takovým zákonům:

• Kanada
• Dánsko (statické online publikace)
• Nový Zéland
• Norsko (statické online publikace)
• Jižní Afrika
• Velká Británie
• Island

Země, které mají v účinnosti legislativu zahrnující v současnosti fyzické formáty, ovšem už nikoliv online elektronické zdroje:

• Rakousko
• Francie
• Německo
• Švédsko

Pro jednodušší orientaci v textu uveďme některé termíny a jejich význam. Fyzické formáty digitálních materiálů nebo také offline publikace jsou informační zdroje, které obsahují digitální informaci na hmotném nosiči (např. CD-ROM, DVD, diskety aj.). Online elektronické publikace jsou informační zdroje nehmotné povahy, obsahující digitální informaci, rozšiřované prostřednictvím počítačové sítě v dialogovém režimu (např. prostředí celosvětové sítě Internet). Tyto online publikace se mimo jiné rozlišují na statické a dynamické povahy. Statické publikace jsou relativně neměnné především z hlediska obsahu, jsou většinou identické s díly fixovanými na fyzickém nosiči. Dynamické publikace naproti tomu jsou charakteristické svými změnami v čase, a to hlavně obsahovými, kdy dokument může být měněn bez zachování předchozí podoby. Právě tyto dokumenty dynamické povahy jsou z hlediska uchovávání nejožehavějším problémem, ať už jde o problémy legislativní či technické nebo technologické.

Tam, kde chybí legislativa povinného výtisku, zastupuje tuto úlohu systém dobrovolného odevzdávání publikovaných materiálů, který stojí na dohodě dané knihovny a vydavatelů příslušné země. Některé země tyto dva principy kombinují. Pokud existuje neochota ze strany státu legislativu měnit, je aspoň toto určité řešení situace. Kromě toho byl takový modelový systém navržen Konferencí evropských národních knihoven (CENL) a Federací evropských vydavatelů (FEP), aby byly usnadněny lokální dohody o dobrovolném odevzdávání povinného výtisku.

Přehled jednotlivých vybraných zemí

Austrálie
Na území Austrálie dosud stále platí zákon o copyrightu z r. 1968 (Copyright Act, 1968), který stanovuje podmínky odevzdávání povinného výtisku a vůbec definuje, co je předmětem tohoto nařízení. Dle zákona musí být jedna kopie z každého "knihovnického" materiálu (library material) publikovaného v Austrálii odevzdána Národní knihovně Austrálie a příslušné další knihovně. Sekce 201 tohoto zákona definuje "knihovnický" materiál jako knihu, časopis, noviny, brožuru, příručku, partituru, mapu… dále jako literární, dramatické, hudební nebo umělecké dílo. V r. 2000 byla připravena a v následujícím roce vešla v platnost novela zákona o copyrightu, která nepřinesla v opatřeních povinného výtisku žádné změny. Současná legislativní situace nedovoluje do požadavku na povinný výtisk zahrnout elektronické publikace, ačkoliv Austrálie byla jedna z prvních zemí, která si uvědomila důležitost shromažďování elektronických materiálů, a to především online elektronických publikací. Projekt, který se touto problematikou od r. 1996 zabývá se jmenuje PANDORA (Preserving and Accessing Networked DOcumentary Resources of Australia). Mezeru v zákonech řeší Austrálie dobrovolným odevzdáváním materiálů na základě dohod mezi Národní knihovnou Austrálie a příslušnými vydavateli.

Nový Zéland
V novozélandské legislativě je povinný výtisk zahrnut do zákona o Národní knihovně Nového Zélandu (Te Puna Matauranga o Aotearoa Act 2003) z r. 2003. Nahradil zákon z r. 1965. Nová legislativa se vztahuje na veřejné dokumenty (které jsou definované v zákoně) zveřejněné tiskem nebo elektronicky (na fyzickém nosiči nebo online elektronické zdroje). Je tak zajištěno odevzdávání a ukládání dokumentů na fyzických nosičích a kopírování online elektronických dokumentů dostupných na Internetu. Zákon také definuje podmínky za jakých a jakým způsobem mohou zaměstnanci nakládat s odevzdanými materiály. Pokud vydavatel vystavil online elektronický dokument na Internetu bez jakéhokoliv omezení, tedy jde o volně dostupný informační zdroj, může i knihovna takový materiál zpřístupnit přes Internet pro užití veřejnosti.

Jihoafrická republika
Jihoafrický zákon o povinném výtisku (Legal Deposit Act, 1997) vešel v platnost v r. 1998. Jeho široká definice "dokumentu" a interpretace termínu "medium" umožňuje zákonu vztahovat se na elektronické publikace jak na fyzickém nosiči tak v online podobě. Jde o moderní zákon, který své úrovně v oblasti dokumentů, na které se vztahuje, dosáhl právě tím, že jednotlivé typy dokumentů nevyjmenovává, ale poskytuje širokou formulaci. Ačkoliv má JAR takové právní zázemí, přesto se potýká s problémy spojenými s depositními funkcemi nových typů dokumentů. Jedná se o problémy finanční, technické a administrativní. Navíc online elektronické publikace, které jsou zpracovány a uloženy v Národní knihovně Jihoafrické republiky, jsou ty, o které tato instituce požádá.

Kanada
Odevzdávání povinného výtisku v Kanadě je legislativně podchyceno v zákoně o národní knihovně z r. 1985 (National Library Act) a v nařízení o odevzdávání knih národní knihovně z r. 1995 (National Library Book Deposit Regulations, 1995). Původní legislativa zahrnovala primárně knihy, ale během let byla postupně rozšiřována o seriálové publikace, zvukové záznamy, multimediální soubory, video záznamy, CD-ROM a v r. 1995 ještě o další elektronické publikace vydané na fyzickém formátu. Online elektronické dokumenty nejsou v legislativě zahrnuty, jelikož nejdříve je potřeba vyřešit problémy týkající se autorských práv a vůbec objasnit další právní otázky. Hlavním problémem stávající legislativy je, že tyto online elektronické dokumenty lze obtížně kvalifikovat jako "publikované". Na základě výsledků pilotního projektu EPPP (Electronic Publications Pilot Project), který se prováděl v letech 1994-95, pokračuje Národní knihovna Kanady ve sběru elektronických publikací na bázi dobrovolného odevzdávání.

USA
Ve Spojených státech je zakotven v zákonu o copyrightu z r. 1976 (Section 407 of the Copyright Act of 1976) požadavek na povinné odevzdávání dokumentů. Toto nařízení je ekvivalentem k legislativě o povinných výtiscích, které existuje v ostatních zemích. Skrze jisté regulace jsou určité kategorie materiálů vyjmuty z požadavku odevzdávání. V r. 1988 byla zrušena výjimka týkající se materiálů publikovaných pouze ve strojem čitelné podobě a od této doby se povinnost odevzdávat dokumenty vztahuje i na určité zveřejněné elektronické materiály na fyzických nosičích, jako jsou například magnetické pásky, CD-ROMy aj. Nicméně doposud neexistuje mandatorní nařízení k odevzdávání elektronických online děl.

Dánsko
Dánský zákon o povinném výtisku z r. 1997 vstoupil v platnost 1. ledna 1998 a nahrazuje dřívější zákon z r. 1927. Podle upravené legislativy jsou všechny publikované materiály předmětem povinného výtisku, bez ohledu na techniku produkce nebo typ nosiče. Aby byly zahrnuty dokumenty vznikající i na základě nových technologií, důraz legislativy se posunul od tištěných dokumentů k publikovaným písemným materiálům v širším smyslu, včetně fyzických formátů digitálních a statických internetových publikací. Protože některé technické problémy a autorskoprávní témata zůstala nevyřešena, dynamické online elektronické dokumenty nebyly ještě do dánského práva zahrnuty. Ty jsou získávány na základě povinnosti vydavatelů oznámit zveřejnění online elektronické publikace Královské knihovně Dánska. Toto ustanovení se týká i online elektronických dokumentů s placeným přístupem. Takto získané materiály jsou zpracovány a zpřístupněny na určených počítačích v budově knihovny a nesmějí být uživateli kopírovány.

Finsko
Současná finská legislativa zabývající se povinným výtiskem byla přijata již v r. 1980 a pokrývá tištěné a audiovizuální materiály. Od r. 1997 se na revizi zákona pracuje. Navrhovaná revize zahrnuje změny obzvlášť pro předmět povinného výtisku. V novém zákoně by měli být předmětem odevzdávání jak digitální informace uložené na fyzických nosičích, tak online elektronické informace. Skupina, která se zabývá návrhem změn rozdělila online elektronické informace do dvou kategorií: materiály s omezeným přístupem, u nichž by se požadovalo , aby byly odevzdány jako povinný výtisk; a dále materiály volně dostupné, které by byly automaticky sklízeny harvesterem. Zpráva komise připravující zákon o povinném výtisku byla zveřejněna v r. 2000, právní reforma ovšem pokračuje dál a nová legislativa by měla spatřit světlo světa v roce 2004.

Francie
Současný zákon (Loi du 20 juin 1992 relative au dépôt légal) týkající se povinného výtisku vstoupil v platnost ve Francii v r. 1994. Tato legislativa požaduje odevzdávání povinného výtisku tištěných, grafických, fotografických, zvukových, audiovizuálních a multimediálních dokumentů. Středem pozornosti není určitý typ produkce, ale jakmile jsou dokumenty zpřístupněny veřejnosti na fyzickém nosiči, podléhají povinnosti odevzdání. Povinný výtisk CD-ROM byl rovněž prosazen ve stejném roce. Přístup k těmto materiálům omezuje uživatele na jeden počítačový terminál v knihovně se zákazem stahování. Doposud depositní opatření nepokrývají online elektronické publikace a neexistuje ani systém dobrovolného odevzdávání povinného výtisku těchto materiálů. V novém tisíciletí každopádně vznikly snahy rozšířit stávající legislativu o online elektronické publikace.

Island
V r. 2003 vešel v platnost i v této zemi zákon o povinném výtisku. Zákon definuje díla a dokumenty, které jsou vydávány na území Islandu a podléhají tudíž právu o povinném výtisku. Definice stanovující předmět povinného výtisku zahrnuje veškeré formy zaznamenaných informací od dokumentů fyzického charakteru po informační zdroje digitální povahy. Vydavatel online elektronického zdroje je povinen určené instituci (Národní a univerzitní knihovna Islandu) povolit přístup k dokumentu, i když se jedná o přístup opatřený heslem. Přístup k těmto dokumentům bude limitován pouze pro výzkumné účely. Nicméně celou situaci tohoto procesu ještě zformuje dlouhodobější praxe.

Německo
V Německu jsou vydavatelé povinni odevzdat exemplář povinného výtisku své publikace Německé knihovně (Die Deutsche Bibliothek), včetně fyzických formátů digitálních materiálů. Online elektronické publikace nejsou zatím ještě předmětem nařízení povinného výtisku. Od r. 1998 ovšem probíhal výzkum v oblasti archivace online disertačních prací, který se tematicky této oblasti přibližuje a revize legislativy se pohybuje na úrovni příprav a jednání. V současnosti je situace řešena dohodou o dobrovolném odevzdávání online publikací mezi Německou knihovnou a Spolkem německých knihkupců. Tato oficiální dohoda nahrazuje individuální smlouvy s jednotlivými vydavateli.

Nizozemí
Nizozemí je jedna z mála zemí na světě, která nemá legislativně podloženo odevzdávání povinného výtisku. Místo toho je odevzdávání povinného výtisku dobrovolné a založeno na bilaterálních smlouvách s vydavateli. V r. 1993 byl zahájen projekt DNEP na vybudování systému pro odevzdávání povinného výtisku digitálních publikací této země. Jednání s Asociací holandských vydavatelů (NUV) o vytvoření systému dobrovolného povinného výtisku elektronických publikací bylo zahájeno v r. 1994 a v r. 1996 následovalo ukládání offline materiálů (např. CD-ROM, magnetické disky, optické disky aj.). V r. 1999 byla sepsána mezi Národní knihovnou a NUV všeobecná dohoda o dobrovolném povinném výtisku elektronických publikací, a to pro offline i online elektronické materiály. Dynamické databáze, které jsou zatím zabezpečeny smlouvami, nebudou postoupeny odevzdávání, dokud nebudou plně a podrobně probrány technické a jiné problémy spojené s jejich shromažďováním, ukládáním a zpřístupňováním. Pokud nebudou smlouvy s vydavateli dovolovat jinak, přístup k uloženým elektronickým publikacím bude možný pouze z budovy Národní knihovny.

Norsko
Norský zákon o povinném výtisku z r. 1989 (Pliktavleveringsloven) vešel v platnost v r. 1990. Nařízení se vztahuje na tištěné materiály, zvukové záznamy, filmy, videa a určité digitální publikace. Fyzické formáty elektronických dokumentů a statické internetové dokumenty jsou nařízením zahrnuty, ale dynamické elektronické zdroje nejsou v legislativě specificky obsaženy. Formulace legislativy byla ovšem vytvořena tak obecně, aby se dala v budoucnu použít na nově vzniklá díla v jakékoliv formě.

Rakousko
V Rakousku byla uzákoněna nová legislativa v září 2000 (Novelle zum Mediengesetz), která rozšiřuje ustanovení pro odevzdávání povinného výtisku o fyzické formáty digitálních materiálů (CD-ROM, DVD...). Nicméně nové právo se netýká odevzdávání online digitálních materiálů. V reakci na tento legislativní nedostatek byl ustanoven projekt AOLA (Austrian Online Archive). Jeho cílem je uskutečnit výzkum v oblasti shromažďování a archivování online elektronických publikací.

Švédsko
Zákon o povinném výtisku (Legal Deposit Act of 1993 and 1995 amendment) z r. 1993 (a novela z r. 1995) se vztahuje na elektronické dokumenty dostupné na fyzických formátech. Online elektronické dokumenty, jako ty které jsou dostupné na Internetu, nejsou do zákona zahrnuty. Nicméně Královská knihovna Švédska zahájila v r. 1996 projekt Kulturarw³. Tento projekt zkoumá možnosti dlouhodobého uchovávání elektronických dokumentů. Speciálním nařízením švédské vlády z r. 2002 je Královská knihovna autorizována ke shromažďování švédských webových sídel na Internetu a je dovolen veřejný přístup k těmto dokumentům, ovšem pouze v budově knihovny.

Velká Británie
Minulý rok, velice nedávno, prošel veškerými legislativními procedurami nový zákon o povinném výtisku (Legal Deposit Libraries Act 2003), který vešel v platnost 1. ledna 2004. Je tak nahrazen velice starý a dnešní době již v žádném případě neodpovídající zákon o copyrightu z r. 1911 (!). Tento zákon ukládal vydavatelům odevzdávat kopii každé své publikace Britské knihovně (The British Library) a dalším pěti hlavním knihovnickým institucím země (The Bodleian Library, Oxford; The University Library, Cambridge; The National Library of Scotland; The Library of Trinity College, Dublin; The National Library of Wales). Hlavní změnou nová legislativy je rozšíření původního zákona v předmětu povinného výtisku o digitální dokumenty na fyzických nosičích a online elektronické zdroje. Veškeré digitální dokumenty jsou veřejnosti zpřístupněny omezeně pouze v budovách knihoven.