V období od září 2013 do února 2014 jsem byla na pracovní stáži v Bruselu. Za tuto příležitost jsem velmi vděčná a ráda bych se o své zkušenosti a zážitky podělila s co největším počtem lidí, protože mi přijdou jedinečné a věřím, že je třeba možností výjezdu do zahraničí využívat. Stáž pro mě byla důležitá jak po odborné a pracovní stránce, tak po stránce kulturní, a v neposlední řadě také z osobních důvodů.

Do zahraničí jsem chtěla po své zkušenosti ze studijního pobytu v rámci programu Erasmus vyjet jednak, abych si vytvořila most mezi ukončením školy a nástupem do práce; a jednak abych si urovnala myšlenky. Obojí se mi podařilo, a s bonusem navíc - ale o tom později.

Výběrový proces

Začnu na začátku. Z výše uvedených důvodů jsem hledala pracovní stáž v knihovnách v zahraničí. Mojí jedinou podmínkou bylo, že se bude jednat o placenou stáž – abych se svým platem vyšla alespoň na ubytování a na jídlo během stáže. Zjistila jsem však, že se zdaleka nejedná o běžnou záležitost.

O možnosti placených stáží v knihovnách evropských institucí jsem se dozvěděla od dr. Jitky Hradilové. Bez její rady by mě nenapadlo, že když člověk vyplní upřímně ne úplně prostý přihlašovací formulář, na jeho konci najde mezi mnoha jinými odděleními i knihovnu či informační nebo dokumentační centrum. Když jsem se později bavila s kolegy z knihoven různých evropských institucí, většina byla mile překvapena, když zjistila, že mám knihovnické vzdělání - o stážích v knihovnách mnoho lidí neví, takže často vyberou zájemce, který nemá knihovnické vzdělání. To jen zvyšuje šanci výběru pro každého studovaného knihovníka.

Celý výběrový proces je časově náročný. Přihlášku na stáž jsem do Evropského hospodářského a sociálního výboru (European Economic and Social Committee - EESC) podávala ke konci března 2013 s tím, že stáž začínala v polovině září téhož roku. O postupu do 2. kola jsem se dozvěděla začátkem května a nabídku jsem dostala v červnu. V rámci 2. kola jsem pouze musela doložit, že všechny informace o vzdělání a praxi jsou pravdivé. Později jsem však zjistila, že uchazeči do některých jiných oddělení EESC také prošli telefonickým pohovorem.

Ještě před příjezdem do Bruselu jsem musela řešit otázky typu: Ve které bance si založím v Belgii účet? Jak to bude se zdravotním pojištěním, když už nebudu student? A hlavně: najít si ubytování. To zpětně beru jako jednu z podstatných zkušeností své bruselské stáže. V e-mailu s instrukcemi, co je třeba zařídit před příjezdem na stáž, jsem dostala i odkazy na nejlepší možnosti, kde najít ubytování, ale zbytek byl na mě - a strávila jsem tím polovinu léta. Do Bruselu totiž pravidelně jezdí spousta stážistů jen na několik měsíců, takže ubytování na kratší dobu je tam velmi vyhledávané. Nakonec se mi nicméně podařilo najít krásný byt v centru Bruselu, půl hodiny pěšky od EU čtvrti. Za pronájem jsem dala maximum, které jsem si stanovila (520€, tedy téměř polovinu platu).

Knihovna EESC

Informační centrum EESC, kde jsem v průběhu stáže pracovala, je malá specializovaná knihovna o pěti zaměstnancích, z nichž pouze dva jsou vystudovaní knihovníci. S těmi jsem sdílela kancelář a zejména od nich jsem dostávala práci. Většina fondů knihovny je zpřístupněna ve volném výběru prostoru studovny, kde se rovněž nachází výpůjční pult.

Knihovna EESC se nachází ve stejných prostorách jako knihovna dalšího poradního orgánu EU, Výboru regionů (Committee of the Regions - CoR). Obě knihovny úzce spolupracují, zejména v akvizici novin a periodik a pak také ve službě na výpůjčním pultu, kde se knihovníci z jednotlivých knihoven střídají. Knihovna používá systém Aleph, většina jejích procesů je automatizovaná. Postupně mě moji kolegové seznámili s nejrůznějšími činnostmi v knihovně, od akvizice, přes katalogizaci a organizaci knihovního fondu, po výpůjční protokol a referenční a bibliografické služby.

Do knihovny EESC se kupují dokumenty převážně v angličtině a francouzštině, ale větší množství jich je také ve španělštině, italštině a němčině. Další evropské jazyky jsou zastoupené méně často, ale není to, jako kdyby neexistovaly. Například noviny se odebírají i v češtině, řečtině či finštině a periodika jsou na tom podobně.

V rámci procesu akvizice jsem nejprve dostala za úkol vybrat k nákupu monografie na určité téma, psané česky a slovensky. Následně jsem svým kolegům pomáhala s objednávkou a s tvorbou minimálních záznamů pro Aleph a verifikovala jsem nově příchozí objednané monografie. Současně jsem měla na starosti registraci příchozích periodik včetně dalšího nakládání s nimi - některá periodika se posílala přímo do jednotlivých oddělení EESC, z jiných se vybraným zaměstnancům jen posílaly kopie obsahu ve stylu služeb Alerts, ostatní byly přístupné ve studovně knihovny.

Vzhledem k tomu, že sdílená katalogizace v knihovně EESC prakticky neexistuje, je katalogizace podstatným procesem této knihovny. Věcný popis dokumentů jsem se tu naučila dělat velmi pečlivě. Používá se k tomu tezaurus EUROVOC a omezeně skupiny Konspektu - fond knihovny je řazen předmětově podle vybraných hesel skupiny Konspektu.

EUROVOC mi díky svým 24 jazykovým mutacím umožňoval pracovat s kterýmkoliv z jazyků, v němž jsem v danou chvíli nejlépe nacházela slova. Přestože mým prioritním jazykem v práci byla angličtina, věcný popis dokumentů se dělal ve francouzštině, komunikace kolem mě často také probíhala ve francouzštině a já jsem do toho ještě motala češtinu, zejména když jsem katalogizovala české knihy.

Mezi mé pracovní povinnosti patřilo také střídat se s kolegy na výpůjčním pultu ve studovně. Kromě výpůjčních služeb jsem tu odpovídala na nejrůznější dotazy uživatelům knihovny, zařizovala meziknihovní výpůjční službu, vyhledávala informace v odborných databázích nebo vytvářela bibliografické soupisy. Vzhledem ke své dobré úrovni angličtiny jsem také svým kolegům pomáhala s přípravou nejrůznějších prospektů a prezentací.

Během stáže ve studovně měsíc probíhaly úpravy prostor, což vedlo k nutnosti přesunout celou naši sbírku. Při této příležitosti došlo i k vyřazení řady starších dokumentů a plánování lepší přístupnosti fondu pro uživatele. Byla jsem zapojena i do těchto činností.

Přestože jsem předtím dva roky pracovala v malé vysokoškolské knihovně a například katalogizace tam patřila mezi mé hlavní pracovní povinnosti, díky stáži v Informačním centru EESC jsem získala neocenitelné zkušenosti, ještě znásobené faktem, že veškerá komunikace probíhala v angličtině a ve francouzštině[1].

V průběhu stáže jsem také dostala příležitost navštívit technickou schůzku knihoven skupiny Eurolib, knihoven evropských institucí a dalších orgánů EU. Knihovníci z těchto knihoven si zde předávali informace a zkušenosti, jež se týkaly například výzkumných metod v knihovnách či nástupu discovery systémů a možností jejich uplatnění na specifické požadavky specializovaných knihoven Eurolib. Schůzka pro mě byla velice zajímavá, především protože jsem jakožto čerstvý absolvent viděla, jak se nové nástroje a služby, které znám zejména z přednášek, diskutují a řeší se jejich vhodnost a náročnost implementace do jednotlivých knihoven.

Být stážistou v EESC většinou neznamenalo dělat ty nejnudnější práce, které nikdo jiný nechce dělat – naopak: Když jsem přišla za svým kolegou s tím, že potřebuji s něčím pomoci, často přestal dělat to, co zrovna dělal, a začal se mi plně věnovat. Moji kolegové se navíc snažili co nejvíc využít mé národnosti - byla jsem první Čech a vlastně jediný Slovan, kterého tam kdy měli.

Přestože nám stážistům na úvodních informačních schůzkách pořád opakovali, že je vysoce nepravděpodobné, že by pro nás po stáži našli místo (a beztak bychom museli projít běžným výběrovým řízením), bylo vidět, že se v nás snaží vychovávat další generaci, že jim na našich názorech záleží, že je nepodceňují, ale naopak je vítají a vyhledávají, protože máme pohled lidí z venku, nejsme ještě v Bruselu natolik dlouho, abychom věci viděli jako běžní zaměstnanci evropských institucí.

Další hlediska stáže

Paní personalistka z Traineeship office z EESC, která měla na starosti všechny vybrané stážisty pro období září 2013 až únor 2014 - cca 25 lidí - nám ještě v červnu poslala hromadný e-mail, takže jsme na sebe dostali kontakt a vytvořili například skupinu na Facebooku, kde jsme si navzájem radili v zařizování věcí typu ubytování, zdravotní pojištění, bankovní účet, doporučený dress code v práci a podobně. Sblížilo nás to už před příjezdem do Bruselu a záhy se z nás vytvořila parta kamarádů, kteří spolu nejen chodili na oběd, ale trávili spolu i volný čas. To například považuji za velkou výhodu stáže v malé instituci typu EESC oproti stáži v Evropské komisi, kde je na každého půl roku několik set nových stážistů, takže i kdybyste chtěli, nepoznáte je všechny. My jsme byli taková malá rodina, což mně vyhovuje.

Mezi věcmi, které jsem nečekala, byl náraz na to, jak moc patříme my Češi do východní Evropy, že ať se budeme snažit sebevíc, žádná střední Evropa neexistuje. Částečně je to dáno západním školstvím - například jedné mojí belgické kamarádce jsme museli vysvětlit rozdíl mezi bývalým Sovětským svazem a zeměmi Sovětského bloku, a to není člověk, kterého by takové věci nezajímali - prostě jí nikdy nikdo neřekl, co bylo. A pak je to také dáno kulturou, každý z nás vyrůstal v jinak smýšlející zemi. Mezi stážisty byli lidé z nejrůznějších států Evropy, a relativně často byl patrný rozdíl mezi lidmi z Francie, Belgie či Německa, a Čechy, Slováky či Litevci - naše hodnoty, naše vnímání peněz, je někde jinde. Ale to nemyslím ve špatném slova smyslu. Myslím si, že my ještě máme zdravější myšlení, nebereme tolik věcí jako samozřejmost, vážíme si více věcí. Ale abychom se nepřechválili - věřím, že například pro lidi ze střední Asie jsme stejně rozmazlení hojností, jako nám připadají Západoevropané či Američané.

Jedním z nezpochybnitelných cílů stáže je více Evropskou unii stážistům přiblížit - což se jim v mém případě povedlo. Pět měsíců jsem pracovala v orgánu EU. Absolvovala jsem informační schůzky ve většině evropských institucí, možná byla rovněž návštěva NATO. Nechci tady vést politickou debatu, proto toto téma nebudu podrobně probírat. Ve zkratce však chci říct, že můj vhled do EU mi otevřel oči: lépe teď chápu, jak EU pracuje, proč dělá to, co dělá - a že my nevidíme zdaleka všechno, co dělá, ale jen to, co je natolik zajímavé, aby to prodalo noviny.

Dalším jednoznačným přínosem stáže je pracovní zkušenost v mezinárodním kolektivu a v angličtině a částečně ve francouzštině. Přestože jsem už předtím studovala v angličtině a věděla jsem, že jsem schopná tento jazyk používat v každodenním životě stejně jako ke studiu, velice záhy jsem zjistila, že pracovat v angličtině je těžší než v ní studovat. Navíc angličtina nebyla mateřským jazykem nejen mým, ale ani mých kolegů, kteří s ní naopak často bojovali víc než já - mezi sebou se dorozumívali francouzsky. Brzy jsem nicméně zjistila, že nedorozumění typu „ztraceno v překladu“ jsou běžná, a jde jen o to umět se ujistit, že opravdu rozumím tomu, co mám udělat. A vzhledem k tomu, že jsme byli mezinárodní kolektiv, každý z nás viděl a chápal věci jinak, což jazykovou bariéru jen umocňovalo. Na druhou stranu to také přinášelo o to víc nápadů.

V neposlední řadě pro mě stáž byla důležitá z osobních důvodů - nic nepročistí člověku hlavu tak, jako pobyt v zahraničí, kde je vytržen ze svého běžného prostředí, odloučen od rodiny i přátel - všechno si musí vybudovat znovu a sám. Přitom zjistí, co je pro něj opravdu důležité, kdo je pro něj opravdu důležitý - a co mu naopak z jeho předchozího života nechybí.

Závěr

Domů do Čech jsem se těšila, i když jsem za sebou taky nechala pár lidí, po kterých se mi stýská. To je cena za to, když člověk dlouhodoběji žije v zahraničí. Nicméně stáž mi přednostně mnoho věcí dala. Jednak jsem se tam naučila být dobrou knihovnicí v malé specializované knihovně, což dnes praktikuji na 100% (jsem jediná knihovnice v knihovně Agentury ochrany přírody a krajiny ČR), ale také jsem si zlepšila své jazykové schopnosti. A třeba už jen zjištění, že na Západě není líp než u nás, mi přijde jako mimořádně cenné. Poznala jsem spoustu zajímavých lidí z různých zemí, rozšířila si obzory, přestala jsem svět vidět tak černobíle. Stala jsem se tolerantnější, získala jsem odstup a neberu tolik věcí jako samozřejmých. Zkrátka: stáž mě obohatila po profesionální i po osobnostní stránce.

Na závěr si proto neodpustím jednu prosbu: Kdo jen trochu můžete, jeďte do zahraničí. Stojí to za to.