Prague Internet World 2000
Nejvíce mě zaujala sekce Právo a veřejná správa. Úvodní přednášku na téma Právní aspekty internetu přednesl známý specialista na legislativu v oblasti IT a počítačovou kriminalitu Vladimír Smejkal. Otázkou vztahu platných právních předpisů k obsahu a používání Internetu se tento "počítačový právník" zabývá velmi často i v médiích. Některé z jeho tezí - např. právní "neexistence" Internetu, daná nemožností jeho jednoznačné definovatelnosti a identifikovatelnosti a tudíž absencí jeho právní odpovědnosti jako celku - jsou mezi odbornou veřejností jistě již dostatečně známé. Z jeho letošní přednášky však vyplývá, že relativní "bezpráví" na Internetu bude již v nejbližší době ne-li omezeno, pak alespoň trochu usměrněno. Ačkoliv tiskový zákon existenci elektronických médií stále opomíjí, novela občanského zákoníku obsahuje ustanovení o "obchodování na dálku", která lze využít i pro právní ošetření obchodování na Internetu. Ministerstvo vnitra také zpracovává analýzu trestných činů na Internetu a její první verze je již údajně hotová. Bylo by zajímavé vědět, zda v ní kromě hackerů, pirátů a jiných podvratných individuí budou zmíněny i na první pohled nevinné servery, urputně se domáhající vaší adresy a telefonního čísla, jejichž nezapsání do příslušné kolonky trestají odmítnutím přístupu k obsahu... S ohledem na to, že otázka ochrany osobních dat je prý ošetřena také novým zákonem, domnívám se, že takové zjevně neoprávněné vyžadování osobních dat by mělo být přinejmenším omezeno.
Nový autorský zákon, o němž ve své přednášce hovořil Ivo Telec, by měl vstoupit v platnost 1. 12. 2000. Počítačové programy i databáze tento zákon již považuje za původní autorská díla, na rozdíl od novely téhož zákona z roku 1990, která sice počítačové programy zmiňovala, avšak vztahovala se na ně stejná ustanovení jako na všechna ostatní díla. Internet však nový autorský zákon stále ještě nezná; zmiňuje se pouze o "různých počítačových sítích".
Možnost, která mně osobně zní spíše jako sci-fi, se nazývá "e-government", což by měla být možnost komunikace s úřady veřejné správy prostřednictvím Internetu. Jak příjemné by bylo vyřizovat nejrůznější formality bez nutnosti přizpůsobovat se zpravidla velmi nepraktické otevírací době různých kanceláří, bez čekání, až si úředník všimne klienta a začne se mu věnovat...!
K tomu by však bylo zapotřebí jednak zákonů, umožňujících duální formu dokumentů (tedy klasickou i elektronickou), zvýšení bezpečnosti na Internetu a dokazatelnosti různých úkonů, uskutečněných jeho prostřednictvím, dále mezinárodní úmluvy o Internetu a v neposlední řadě i informovanost pracovníků veřejné správy. Zejména poslední jmenovaná podmínka zní jako pěkně tvrdý oříšek.
Přesto však již byly některé kroky k jednání s úřady prostřednictvím Internetu podniknuty. Konkrétně se jedná o návrh zákona o elektronickém podpisu. Jeho předložení zmínil Vladimír Smejkal již ve své úvodní přednášce a později se k němu vrátil podrobněji v přednášce na téma Elektronický podpis v EU a v ČR, kerou přednesl spolu s Vladimírem Mlynářem, známým to propagátorem Internetu v politických kruzích. Zákon o elektronickém podpisu by měl zrovnoprávnit podpis na papíře s jeho elektronickou formou. Na téma elektronického podpisu se v přednáškovém sále rozpoutala živá debata. Nejčastěji v ní zaznívaly pochybnosti o bezpečnosti elektronického podpisu a obavy z jeho zneužití. Mně osobně scházela v této přednášce i následující diskusi zmínka o jiném tématu, které považuji v souvislosti s elektronickým podpisem za téměř životně důležité: bude-li elektronický podpis uzákoněn, mělo by být umožněno již zmíněné vyřizování úředních formalit prostřednictvím Internetu. KDO nebo CO však přiměje příslušné úřady ke zveřejnění všech potřebných dokumentů, formulářů a dalších materiálů na jejich internetových stránkách a vůbec k elektronické komunikaci s občany? Soudě podle přetrvávajících problémů se sdělováním informací, kterážto povinnost je úřadům rovněž uložena zákonem, se obávám, že bude zapotřebí ještě mnoha dalších zákonů. A možná spíše než zákonů hlavně ochoty úřadů a úředníků přijmout tento nový způsob komunikace za svůj.
Oldřich Kužílek ve své přednášce na téma Informační monopol veřejné správy a její informační návyky několikrát zmínil poněkud svérázné zvyky pracovníků úřadů při nakládání s informacemi. Za jeden z takových zvyků označil časté zneužívání pojmu "obchodní tajemství" jako důvodu k neposkytnutí žádané informace. Snad prý neochota úředníků sdělovat občanům potřebné informace plyne z obvyklého požadavku na mlčenlivost úředníků, jejímž účelem má být zajištění fungování úřadu jako celku.
Je však také pravda, že láhev sympatické značky alkoholu nebo obálka s příjemným obnosem se předává "v reálu" mnohem snáze než elektronicky... Dost podobných úvah - abych snad nezačala být z hlediska platných právních předpisů podezřívána z šíření poplašných zpráv a pomluv na Internetu...
Z techničtěji zaměřených přednášek jsem se zajímala o tu, která se věnovala automatickému rozpoznávání řeči (Automatic Speech Recognition). O tomto způsobu komunikace hovořil Jan Šedivý z firmy IBM. Ryze prakticky zaměřená přednáška mě zaujala hlavně upozorněními na různé internetové adresy, na nichž lze získat informace o této technologii i například o VXML, neboli Voice eXtensible Markup Language, tedy jazyku používaném k vytváření řečových rozhraní. Přednášky v rámci sekcí technického charakteru byly však spíše prezentacemi firem a výrobků.
Dalším zajímavým tématem se zabývala sekce Školství a zábava. Heřman Mann (ČVUT) předvedl ve své přednášce o virtuální technické univerzitě mj. ukázky hypertextových učebních materiálů používaných pro distanční výuku studentů (včetně možnosti nabyté znalosti si online otestovat). Na ČVUT jsou používány dva komerční produkty tohoto typu - TopClass a WebCT. Zajímavý, nicméně zatím nepříliš rozšířený způsob využití možností, které nabízí Internet.
Jinou virtuální univerzitou je Česko-slovenská virtuální univerzita, o níž mluvil Karel Květoň, rovněž z ČVUT. Tento projekt je však teprve na začátku, takže na jeho konečnou podobu si budeme muset ještě počkat.
Přednášející z Pedagogické fakulty UK (bohužel se na začátku přednášky zapomněla představit) mě zaujala - nebo lépe řečeno zaskočila - pro mě naprosto novými sděleními. Tak například: studenti a profesoři už nejsou prostě "študáci a kantoři" jako kdysi, nýbrž "learning community"! Nacházejí-li se spolu v jedné místnosti (zpravidla se jí říká třída nebo posluchárna) a učitel promlouvá ke studentům osobně, takový akt se nazývá "výukou face-to-face". Z technologických pomůcek, které jsou k tomuto způsobu výuky nezbytné, můžeme jmenovat například tabuli... Je-li však pro výuku použita pokročilejší technologie, jejímž prostřednictvím lze komunikovat na dálku, vznikne z toho distanční vzdělávání a virtuální škola. Studenti jí jsou prý nadšeni. Hrají si s online doplňovačkami a v rámci videokonferencí si dávají navzájem různé hádanky; například - jedna skupina studentů předvádí karburátor a druhá skupina hádá, o co se jedná... Produkt, který studentům tuto zábavu umožňuje, se nazývá LearningSpace a je vyvinut na platformě LotusNotes.
Nic proti využití moderních technologií pro výuku studentů. Zaráží mě však směšné a nepříjemné poangličťování češtiny při hovoru o celkem běžných záležitostech, které každý z nás zná z vlastní zkušenosti a dovede je označit dostatkem obvyklých českých výrazů. Má snad tento způsob vyjadřování, včetně snahy vše zatřídit do nějaké škatulky, přispět k dojmu "odbornosti" přednášky...? Zmíněná přednášející však kromě těchto "odborných termínů" předváděla i jiné velmi zajímavé názory a postoje, například na to, aby se žáci a studenti rádi a dobře učili pracovat s moderními technologiemi v rámci výuky, by bylo třeba více učitelů - mužů! Od chlapů prostě prý žáci to povídání o počítačích víc "berou" a koneckonců - chlapi prostě prý "na to" jsou lepší (rozumějte: na práci s technologiemi).
S povděkem jsem vyslechla vyjádření jednoho z následujících řečníků, který oné nadšené dámě oponoval slovy "technika - to není jen o chlapech". Vida, feminista! A to dokonce zaměstnanec Microsoftu - pan Jan Toman, jehož přednáška nesla název Informační společnost: konec dělníků a rolníků v Čechách? Hlavní náplní přednášky bylo sdělení, že využití moderních technologií je jedním ze základních projevů tzv. "ekonomiky třetí vlny", která je založena na znalostech a důležitou roli v ní hrají informace. Obsah přednášky byl - podle mého mínění - mírně tendenční. Přednášející označil dvě základní kategorie lidí: "tradicionalisty", kteří podle něj "brzdí pokrok" a "modernisty", kteří jsou naopak nositeli pokroku. Mezi počiny "tradicionalistů" se ocitly například válka Severu proti Jihu nebo Velká říjnová socialistická revoluce. Ani jedna z těchto událostí jistě nevedla k ekonomickému růstu, jehož je pan Toman zjevně velkým zastáncem. Citovaný výrok pana Tomana o technice a chlapech však v závěrečné debatě poněkud vyvážil jeho zjevný radikalismus a tak letošní přednáška zástupce kontroverzní firmy vyzněla poměrně dobře a nestala se demonstrací "všemohoucnosti" Microsoftu, jako tomu bylo na loňském ročníku konference Prague Internet World.
Letošní konference, podle mého názoru, udělala opět další krok kupředu. Přednášky, které jsem měla možnost vyslechnout, byly co do obsahu podstatně odbornější než ty loňské. Ubylo zahraničních přednášejících ve prospěch českých, což se projevilo tím, že většina přednášek měla skutečně zajímavý obsah a nebyla pouhou snůškou bombastických hesel podobných reklamním sloganům, ze kterých se posluchač mnoho podstatného nedozví.
A jak se mi zdálo, i složení posluchačů se oproti loňsku změnilo. Z publika už nezaznívaly naprosto neinformované dotazy typu, jestli je opravdu bezpečné používat e-mail. Naopak se velmi často v přednáškových sálech rozvinuly velmi zajímavé a fundované debaty. Zdá se tedy, že z konference Prague Internet World se začíná stávat podnik významný už nejen pouze tím, že je součástí celosvětového cyklu Internet World, ale hlavně svým zajímavým obsahem, o který by možná byla škoda přijít.